Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/22/2019
Spisová značka:3 Tz 47/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:3.TZ.47.2019.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Dokazování
Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D

3 Tz 47/2019-253


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY






Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 22. 5. 2019 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Šilhaveckého a soudců JUDr. Petra Šabaty a Mgr. Daniela Broukala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. K., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 32 T 131/2014, podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 trestního řádu rozhodl takto:


Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 32 T 131/2014, pokud jde o uložený souhrnný trest, byl porušen zákon v § 1 odst. 1 trestního řádu, v § 2 odst. 5 a 6 trestního řádu, § 43 odst. 2 trestního řádu, § 146 odst. 1 trestního zákoníku a § 358 odst. 1 trestního zákoníku v neprospěch obviněného J. K.

Napadený rozsudek v této části se zrušuje.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušené rozhodnutí obsahově navazující pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Ústí nad Labem se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 32 T 131/2014, který nabyl právní moci 11. 8. 2018, byl obviněný J. K. uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Za tento trestný čin a za sbíhající se přečiny ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, pro něž (nikoliv on, ale M. K., nar. XY, viz dále) byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 6 T 116/2013, podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku za užití § 43 odst. 2 trestního zákoníku, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců. Podle § 81 odst. 1, § 8 odst. 1 trestního zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 82 odst. 2 trestního zákoníku byla obžalovanému uložena povinnost v průběhu zkušební doby podle svých sil nahradit škodu, kterou trestným činem krádeže způsobil. Obviněný J. K. si proti rozsudku nepodal odvolání, státní zástupce se vzdal práva podat opravný prostředek již po vyhlášení rozsudku.

Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 6 T 116/2013 byli A. J., nar. XY, a M. K., nar. XY, uznáni vinnými ze spáchání přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Obžalovaný M. K. byl podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců, přičemž výkon tohoto trestu byl podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Oba obžalovaní pak byli podle § 228 odst. 1 trestního řádu zavázáni společně a nerozdílně uhradit škodu Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR ve výši 4.787 Kč.

Ministr spravedlnosti České republiky podal podle § 266 odst. 1 trestního řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. K., a to proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 32 T 131/2014, který nabyl právní moci 11. 8. 2018. Stížnost pro porušení zákona směřoval proti výroku o uložení souhrnného trestu obviněnému a proti způsobu jeho výkonu, dále proti výroku, jímž byla obviněnému podle § 82 odst. 1 trestního zákoníku uložena povinnost, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem krádeže způsobil, a konečně proti výroku, jímž byl podle § 43 odst. 2 trestního zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního sudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 9 2016, sp. zn. 6 T 116/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti popsal právní úpravu § 1 odst. 1 trestního řádu, § 2 odst. 5 a odst. 6 trestního řádu a § 43 odst. 1 a odst. 2 trestního zákoníku. K tomu dále uvedl, že nalézací soud postupoval v dané věci správně v případě posouzení a rozhodnutí o vině obviněného J. K. za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Při rozhodování o trestu tohoto obviněného však samosoudce chybně vycházel z údajů o předcházejícím odsouzení jiné osoby, a to M. K., čímž došlo k záměně těchto dvou osob. V důsledku záměny trestní minulosti obviněného s jinou osobou, byl obviněnému uložen trest za trestné činy ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, které nespáchal. Rozhodnutí o trestu rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 32 T 131/2014, je proto zatíženo porušením zákona v neprospěch obviněného J. K. v části týkající se trestu. Konkrétně ve výroku o uloženém trestu a způsobu jeho výkonu, ve výroku ukládajícím obviněnému povinnost během zkušební doby podle svých sil uhradit škodu a ve výroku o odsouzení k souhrnnému trestu podle § 43 odst. 2 trestního řádu, rušící výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 6 T 116/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 trestního řádu vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 32 T 131/2014, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. K., pokud jde o uložený souhrnný trest, a to v ustanoveních § 1 odst. 1 trestního řádu, § 2 odst. 5 a 6 trestního řádu a § 43 odst. 2 trestního řádu a § 146 odst. 1 trestního zákoníku a § 358 odst. 1 trestního zákoníku, a aby podle § 269 odst. 2 trestního řádu zrušil napadený rozsudek v této části a zrušil i veškerá další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud s ohledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména pak výrok o uložení souhrnného trestu obviněnému a způsobu jeho výkonu, dále výrok, jímž byla obviněnému podle § 82 odst. 2 trestního zákoníku uložena povinnost, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem krádeže způsobil, a výrok, jímž byl podle § 43 odst. 1 trestního zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 6 T 116/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle § 270 odst. 1 trestního řádu přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 trestního řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Podle § 1 odst. 1 trestního řádu je účelem trestního řádu upravit postup orgánů činných v trestním řízení tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni. Řízení přitom musí působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti.

Podle § 2 odst. 5 trestního řádu postupují orgány činné v trestním řízení v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v trestním řádu a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.

Podle § 2 odst. 6 trestního řádu orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Podle § 43 odst. 1 trestního zákoníku, odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; jde-li o vícečinný souběh většího počtu trestných činů, může soud pachateli uložit trest odnětí svobody v rámci trestní sazby, jejíž horní hranice se zvyšuje o jednu třetinu; horní hranice trestní sazby odnětí svobody však nesmí ani po tomto zvýšení převyšovat dvacet let a při ukládání výjimečného trestu odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let nesmí převyšovat třicet let. Vedle trestu přípustného podle takového ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Stanoví-li trestní zákon za některý z takových trestných činů pouze trest odnětí svobody, může být úhrnným trestem jen trest odnětí svobody jako trest samostatný.

Podle § 43 odst. 2 trestního zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů nebo vyznamenání, trest ztráty vojenské hodnosti, trest propadnutí majetku nebo trest propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.

Z obsahu přezkoumávaného spisového materiálu je zřejmé, že nalézací soud při rozhodování o trestu obviněného J. K. chybně vycházel z údajů o předcházejícím odsouzení jiné osoby – M. K. V důsledku této záměry trestních minulostí obviněného a M. K. byl obviněnému uložen souhrnný trest za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) a sbíhající se přečiny ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Tyto naposledy jmenované přečiny však obviněný nespáchal a protizákonně mu byl za ně uložen trest. Nejvyšší soud tedy shledal, že rozhodnutí o trestu rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 32 T 131/2014, je zatíženo porušením zákona v neprospěch obviněného J. K.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 trestního řádu vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 32 T 131/2014, byl porušen zákon v § 1 odst. 1 trestního řádu, v § 2 odst. 5 a 6 trestního řádu, § 43 odst. 2 trestního řádu, § 146 odst. 1 trestního zákoníku a § 358 odst. 1 trestního zákoníku v neprospěch obviněného J. K. Proto podle § 269 odst. 2 trestního řádu zrušil napadený rozsudek v celé části výroku o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Podle § 270 odst. 4 trestního řádu je orgán, jemuž byla věc Nejvyšším soudem přikázána, vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. V tomto případě Okresní soud v Ústí nad Labem znovu rozhodne o trestu J. K., nar. XY, toliko za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku.


Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. 5. 2019


JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu