Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/25/2020
Spisová značka:11 Tz 36/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:11.TZ.36.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Stížnost pro porušení zákona
Trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty
Uznání a výkon cizozemských rozhodnutí
Dotčené předpisy:§ 268 odst. 1 písm. c) tr. ř.
§ 268 odst. 1, 4, 5 z. m. j. s.
§ 285 odst. 1, 2 z. m. j. s.
Kategorie rozhodnutí:CD EU

11 Tz 36/2020-


USNESENÍ


Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném 25. 11. 2020 stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch odsouzeného R. O., nar. XY v XY, státního příslušníka Ghanské republiky, v ČR bytem XY, okres XY, proti pravomocnému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 4. 2018, sp. zn. 2 T 17/2018, a rozhodl t a k t o :


Podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost pro porušení zákona zamítá.

O d ů v o d n ě n í :


1. Odsouzený R. O. byl rozsudkem Soudní stolice Hlavního města ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 21.B.572/2017/9, Maďarská republika, který nabyl právní moci dne 7. 6. 2017, uznán vinným trestným činem legalizace výnosů pocházejících z trestné činnosti podle 399 odst. 1 písm. a), podpísmeno aa) maďarského trestního zákoníku a za to odsouzen jednak k trestu odnětí svobody ve výměře dvou let s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání tří let, a dále k trestu vyhoštění z území Maďarska na dobu pěti let. Současně bylo citovaným rozsudkem rozhodnuto jednak o nařízení konfiskace majetku jmenovaného odsouzeného v hodnotě 154.200 HUF, a jednak o povinnosti odsouzeného uhradit ve prospěch maďarského státu náklady vzniklé v průběhu trestního řízení ve výši 98.705 HUF.

2. Dne 13. 12. 2017 bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 3, jako soudu vykonávajícího státu, cestou Ministerstva spravedlnosti ČR doručeno osvědčení vydané Soudní stolicí Hlavního města ze dne 7. 7. 2017, sp. zn. 21.B.572/2017/9, Maďarská republika, jako soudem vydávajícího státu, dle čl. 4 Rámcového rozhodnutí Rady 2005/214/SVV, o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut, dle kterého byla v bodě 2 písm. i) jako peněžitá částka uložená cizozemským rozhodnutím na základě odsouzení za trestný čin nebo přestupek označena částka 98.705 HUF připadající na náklady trestního řízení náležející maďarskému státu. V bodě 1 přílohy tohoto osvědčení, vztahujícím se k rozhodnutí nařizujícímu konfiskaci majetku odsouzeného, pak byla jako částka, která je předmětem exekuce ve vykonávajícím státě, označena peněžitá částka 154.200 HUF. 3. Jelikož bylo Obvodním soudem pro Prahu 3 po obdržení žádosti maďarského soudu o uznání a výkon jeho rozhodnutí zjištěno, že odsouzený R. O. se ke dni podání této žádosti již dlouhodobě nezdržoval v místě svého hlášeného pobytu na adrese Praha 3, XY, nýbrž se podle svého vlastní sdělení již od 12. 12. 2017 zdržoval na adrese Praha 4 – XY, XY, byla dne 24. 1. 2018 žádost maďarského soudu Obvodním soudem pro Prahu 3 postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 4 jako soudu podle § 280 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále jen „z. m. j. s.“) věcně a místně příslušnému k jejímu vyřízení.

4. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 4. 2018, sp. zn. 2 T 17/2018, pak bylo podle § 268 odst. 1 z. m. j. s. rozhodnuto o uznání shora uvedeného rozsudku Soudní stolice Hlavního města ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 21.B.572/2017/9, Maďarská republika, s tím, že odsouzený podle § 268 odst. 2, 4, 5 z. m. j. s. vykoná na území České republiky peněžitý trest, který mu byl tímto uznaným cizozemským rozhodnutím uložen ve výši 154.200 HUF, přičemž uložený peněžitý trest byl přepočítán podle devizového kurzu České národní banky (dále jen „ČNB“) ke dni 7. 6. 2017 na částku 13.147 Kč. Podle § 268 odst. 1, 4, 5 z. m. j. s. bylo současně rozhodnuto o výkonu nákladů řízení uložených uznaným cizozemským rozhodnutím ve výši 98.705 HUF, jež byly přepočítány podle devizového kurzu ČNB ke dni 7. 6. 2017 na částku 8.416 Kč. Jelikož proti tomuto usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 nebyla žádnou z k tomu oprávněných osob v zákonné lhůtě podána stížnost, nabylo toto rozhodnutí právní moci dne 27. 4. 2018.

5. Dne 22. 9. 2020 podala ministryně spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. řádu proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 4. 2018, sp. zn. 2 T 17/2018, jímž bylo rozhodnuto podle § 268 odst. 1 z. m. j. s. o uznání na území České republiky výše citovaného rozsudku Soudní stolice Hlavního města ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 21.B.572/2017/9, Maďarská republika, s tím, že odsouzený R. O. na území České republiky vykoná maďarským soudem uložený peněžitý trest přepočítaný na částku ve výši 13.147 Kč, za současného rozhodnutí o vykonání nákladů řízení uložených tímto cizozemským rozhodnutím přepočítaných na částku ve výši 8.416 Kč, ve prospěch odsouzeného R. O. stížnost pro porušení zákona. Ministryně spravedlnosti v rámci odůvodnění podané stížnosti pro porušení zákona poukázala na skutečnost, že Obvodní soud pro Prahu 4 v celém rozsahu napadeného usnesení postupoval podle § 268 z. m. j. s., ačkoliv trest konfiskace majetku odsouzeného v hodnotě 154.200 HUF uložený mu maďarským soudem svojí povahou není peněžitým trestem ve smyslu § 261 z. m. j. s., nýbrž propadnutím nebo zabráním majetku nebo věcí ve smyslu § 278 z. m. j. s. Pokud tedy Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl o tom, že se podle § 268 odst. 1 z. m. j. s. na území České republiky uznává maďarský rozsudek a že se podle § 268 odst. 2, 4, 5 z. m. j. s. peněžitý trest uložený maďarským rozsudkem ve výši 154.200 HUF vykoná jako peněžitý trest ve výši 13.147 Kč, pochybil, neboť maďarským rozsudkem žádný peněžitý trest ve výši 154.200 HUF odsouzenému uložen nebyl.

6. V případě správného postupu měl Obvodní soud pro Prahu 4 dle ministryně spravedlnosti naopak rozhodnout tak, že se podle § 268 odst. 1, 4 z. m. j. s. maďarský rozsudek uznává na území České republiky a jiné peněžité plnění (v podobě nákladů řízení ve prospěch maďarského státu) uložené maďarským rozsudkem ve výši 98.705 HUF se vykoná a podle § 268 odst. 5 z. m. j. s. se částka 98.705 HUF přepočítává podle kurzu devizového trhu vyhlášeného ČNB ke dni 7. 6. 2017 na částku 8.416 Kč. Zároveň měl obvodní soud rozhodnout tak, že podle § 285 odst. 1 z. m. j. s. se maďarský rozsudek uznává na území České republiky a trest konfiskace majetku v hodnotě 154.200 HUF uložený maďarským rozsudkem se vykoná, a podle § 285 odst. 2 z. m. j. s. se částka 154.200 HUF přepočítává podle kurzu devizového trhu vyhlášeného ČNB ke dni 7. 6. 2017 na částku 13.147 Kč. 7. Vzhledem k výše uvedenému, jakož i s přihlédnutí k judikaturnímu významu napadeného usnesení, tak ministryně spravedlnosti závěrem podané stížnosti pro porušení zákona navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 4. 2018, sp. zn. 2 T 17/2018, byl porušen zákon v neprospěch odsouzeného R. O., a to v § 268 odst. 1, 2, 4, 5 z. m. j. s. Současně ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbyla podkladu, zrušil, a podle § 270 odst. 1 tr. řádu obvodnímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 8. Odsouzený R. O. se i přes řádně zaslanou stížnost pro porušení zákona k jejímu obsahu nikterak věcně nevyjádřil. V dané trestní věci přitom nebyly Nejvyšším soudem shledány důvody nutné obhajoby ve smyslu § 36a odst. 2 tr. řádu. 9. K podané stížnosti pro porušení zákona se ke dni jejího projednání nikterak nevyjádřil ani státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž byl tento mimořádný opravný prostředek Nejvyšším soudem řádně zaslán na vědomí.

10. Nejvyšší soud jako soud příslušný k vedení řízení o stížnosti pro porušení zákona (§ 266 odst. 1 tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je stížnost pro porušení zákona přípustná a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s § 266 tr. řádu, na příslušném místě (§ 266 odst. 1 tr. řádu), jakož i oprávněnou osobou (§ 266 odst. 1 tr. řádu). Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda stížnost pro porušení zákona splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 267 odst. 1 tr. řádu. 11. Po prostudování podané stížnosti pro porušení zákona Nejvyšší soud shledal, že stěžovatelka všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovala, pročež předmětnou stížnost pro porušení zákona vyhodnotil jako přípustnou a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu a nebyly tedy shledány žádné skutečnosti bránící jejímu věcnému projednání. 12. Následně Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla ministryní spravedlnosti stížnost pro porušení zákona podána, a to v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům. 13. Nejvyšší soud se předně zabýval otázkou přípustnosti mimořádného opravného prostředku v podobě stížnosti pro porušení zákona v případech, kdy bylo vedeno řízení o uznání a výkonu cizozemských rozhodnutí podle části třetí hlava IV z. m. j. s., včetně zvláštních typů řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiných členských států podle části páté tohoto zákona, tedy včetně řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu ukládajícího propadnutí nebo zabrání majetku nebo věcí podle části páté hlava VII, díl 1 z. m. j. s. Jelikož se podle § 12 odst. 10 tr. řádu rozumí trestním řízením nejen řízení vedené podle trestního řádu, ale též řízení vedené podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, přičemž není-li podle § 3 odst. 1 z. m. j. s. tímto zákonem stanoveno jinak nebo není-li jím některá otázka upravena, použije se trestní řád, je namístě konstatovat, žes ohledem na takto zakotvenou zásadu subsidiarity je stížnost pro porušení zákona (za podmínek § 266 a násl. tr. řádu) přípustná i proti pravomocným rozhodnutím soudu nebo státního zástupce učiněným v řízení vedeném podle z. m. j. s.

14. S ohledem na obsah podané stížnosti pro porušení zákona, jíž ministryně spravedlnosti v této věci brojí proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 v části, v níž bylo rozhodnuto o uznání a výkonu peněžitého trestu údajně uloženého maďarským soudem na území České republiky (ačkoli se správně jednalo o konfiskaci majetku odsouzeného), nelze pominout mimo jiné zákonná pravidla, za kterých lze tímto mimořádným opravným prostředkem napadat výrok o trestu. Podle § 266 odst. 2 tr. řádu totiž platí, že proti výroku o trestu lze stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže je trest ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu. Podle Nejvyššího soudu však za výrok o trestu ve smyslu citovaného ustanovení § 266 odst. 2 tr. řádu nelze považovat rozhodnutí o uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí činěná podle z. m. j. s. (vyjma výroku o přizpůsobení trestu uloženého uznávaným cizozemským rozhodnutím podle § 124 odst. 2 z. m. j. s. či výroku o stanovení poměrné části trestu vykonávané v České republice podle § 124 odst. 5 z. m. j. s.), byť se jedná o rozhodnutí, která mohou být svojí citelností trestům podobná. Daná rozhodnutí však mají jiný účel a podmínky aplikace, pročež zde nejsou nikterak relevantní ani omezující kritéria uvedená v § 266 odst. 2 tr. řádu, ježto by se jednalo o nepřípustnou analogii v neprospěch obviněného. (K tomu blíže DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 535).

15. S přihlédnutím k povaze stížností pro porušení zákona napadeného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 4. 2018, sp. zn. 2 T 17/2018, jakož i charakteru řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, jehož předmětem bylo uznání na území České republiky rozsudku maďarské Soudní stolice Hlavního města ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 21.B.572/2017/9, kterým byl R. O. uznán vinným trestným činem legalizace výnosů pocházejících z trestné činnosti podle 399 odst. 1 písm. a), podpísmeno aa) maďarského trestního zákoníku, a zajištění na území České republiky výkonu konfiskace majetku odsouzeného v hodnotě 154.200 HUF, který mu byl (vedle podmíněně odloženého trestu odnětí svobody a trestu vyhoštění z území Maďarska) pravomocně uložen, Nejvyšší soud ve shodě se stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2007, uveřejněným pod č. 1/2008 Sb. rozh. tr., předně konstatuje, že podstatou uznání cizozemského rozhodnutí je jeho akceptování ze strany České republiky jakožto rozhodnutí, které odpovídá jejímu právnímu řádu, tzn. že jeho účelem není nahrazování rozhodnutí, resp. některých jeho výroků novým rozhodnutím, neboť předmětný trest již byl jako takový uložen rozhodnutím cizozemského soudu, přičemž český soud ani nemá pro nové rozhodnutí o trestu potřebné podklady.

16. V daném případě nelze pominout skutečnost, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 4. 2018, sp. zn. 2 T 17/2018, v části výroku, jíž bylo podle § 268 odst. 1 z. m. j. s. rozhodnuto o uznání maďarského rozsudku Soudní stolice Hlavního města ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 21.B.572/2017/9, s tím, že odsouzený podle § 268 odst. 2, 4, 5 z. m. j. s. vykoná na území České republiky peněžitý trest, který mu byl tímto uznaným cizozemským rozhodnutím uložen ve výši 154.200 HUF, přičemž uložený peněžitý trest byl přepočítán podle devizového kurzu ČNB ke dni 7. 6. 2017 na částku 13.147 Kč, nemá oporu v materiálech předložených příslušným soudem vydávajícího státu, tedy ani v dotčeném pravomocném odsuzujícím rozsudku Soudní stolice Hlavního města ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 21.B.572/2017/9, ani v osvědčení vydaném příslušným maďarským soudem dne 7. 7. 2017, neboť z obou těchto dokumentů jasně plyne, že R. O. byl uznán vinným trestným činem legalizace výnosů pocházejících z trestné činnosti podle 399 odst. 1 písm. a), podpísmeno aa) maďarského trestního zákoníku a odsouzen vedle podmíněně odloženého trestu odnětí svobody a trestu vyhoštění z území Maďarska též ke konfiskaci svého majetku ve výši 154.200 HUF, o jejíž uznání a výkon maďarský soud také výslovně požádal, nikoli k peněžitému trestu.

17. Za tohoto stavu je tak správný výrok napadeného usnesení obvodního soudu pouze v té části, v níž obvodní soud podle § 268 odst. 1, 4 z. m. j. s. rozhodl o uznání předmětného rozsudku maďarského soudu na území České republiky a vykonání jiného peněžitého plnění v podobě nákladů řízení ve prospěch maďarského státu uložených uznaným cizozemským rozhodnutím ve výši 98.705 HUF s tím, že se podle § 268 odst. 5 z. m. j. s. tato částka přepočítává (podle kurzu devizového trhu vyhlášeného ČNB ke dni 7. 6. 2017) na částku 8.416 Kč. Výrok maďarského soudu o povinnosti odsouzeného uhradit ve prospěch maďarského státu náklady vzniklé v průběhu trestního řízení totiž představuje rozhodnutí ve smyslu § 261 odst. 1 písm. c) z. m. j. s., tedy rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti osoby, vůči níž takové rozhodnutí směřuje, k náhradě nákladů řízení, v němž byla osoba odsouzena za trestný čin, ve prospěch státu. Za tohoto stavu tedy bylo zcela namístě ponechat toto jiné peněžité plnění (v podobě nákladů řízení ve prospěch maďarského státu) v nezměněné výši a tuto podle kurzu devizového trhu vyhlášeného ČNB ke dni, kdy bylo předmětné cizozemské rozhodnutí vydáno (tj. ke dni 7. 6. 2017), přepočítat z cizí (maďarské) měny na měnu českou.

18. Naopak ve vztahu k uznání a výkonu maďarského rozsudku Soudní stolice Hlavního města ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 21.B.572/2017/9, v části, v níž byla tímto soudem R. O. nařízena konfiskace majetku v hodnotě 154.200 HUF, mělo být Obvodním soudem pro Prahu 4, jak bylo správně ministryní spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona poukázáno, řádně postupováno podle ustanovení § 285 odst. 1, 2 z. m. j. s. (navazujícího na čl. 7 Rámcového rozhodnutí 2006/783/SVV o uplatňování zásady vzájemného uznávání příkazů ke konfiskaci ze dne 6. 10. 2006), které stanoví speciální pravidla pro postup soudu vykonávajícího státu mimo jiné v případě uznání a výkonu pravomocného rozhodnutí soudu jiného členského státu Evropské unie učiněného v trestním řízení, jímž bylo uloženo rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání věci, která je výnosem z trestné činnosti, a nikoli podle ustanovení § 268 odst. 1, 2, 4, 5 z. m. j. s. speciálně upravujícího postup soudu při uznání a výkonu pravomocného rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie, kterým byl za podmínek § 261 odst. 1 z. m. j. s. uložen peněžitý trest či pokuta, nebo bylo rozhodnuto o odškodnění oběti trestného činu, nebo kterým bylo rozhodnuto o povinnosti osob, vůči níž takové rozhodnutí směřuje, k náhradě nákladů řízení (v němž byla osoba odsouzena za trestný čin nebo postižena za jiný delikt) ve prospěch státu, anebo kterým bylo uloženo takovéto osobě zaplatit peněžitou částku do veřejného fondu nebo ve prospěch organizace na podporu obětí.

19. Obvodní soud pro Prahu 4 tedy pochybil, pokud v rámci napadeného usnesení své rozhodnutí o uznání a výkonu maďarského rozsudku Soudní stolice Hlavního města ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 21.B.572/2017/9, zcela opřel toliko o ustanovení § 268 z. m. j. s. a nikoli ve vztahu k nařízené konfiskaci majetku odsouzeného o speciální ustanovení § 285 z. m. j. s., neboť maďarským soudem nařízenou konfiskací majetku v hodnotě 154.200 HUF nelze rozumět peněžitou sankci nebo jiné peněžité plnění, nýbrž institut trestu propadnutí majetku, resp. propadnutí věci v podobě této peněžité částky. Za tohoto stavu tedy nebylo nikterak namístě, aby obvodní soud přeměnil určitý druh sankce na jiný, tedy aby v rámci napadeného usnesení fakticky rozhodl o přeměně maďarským soudem uloženého trestu propadnutí věci v podobě peněžité částky ve výši 154.200 HUF na trest peněžitý v téže výši. Ostatně i příslušný orgán vydávajícího maďarského státu, tj. Soudní stolice Hlavního města, ve svém osvědčení vydaném dne 7. 7. 2017, sp. zn. 21.B.572/2017/9, výslovně rozlišil, že žádá jednak o uznání a výkon citovaným rozsudkem ze dne 7. 6. 2017 uložené peněžité částky ve výši 98.705 HUF, představující náklady trestního řízení náležející maďarskému státu, a jednak nařízené konfiskace majetku odsouzeného v podobě peněžité částky ve výši 154.200 HUF, pročež jakákoliv záměna těchto institutů za jiné (byť obsahově podobné) není nikterak možná. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že při stanovení konkrétního druhu a výměry trestu, který je předmětem řízení o uznání a výkonu na území České republiky, je třeba respektovat vymezení uvedená v dotčeném rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie, o jehož uznání se v řízení jedná, a z něho vycházejícího osvědčení vydávajícího státu, v jehož rámci je pak příslušný soud vykonávajícího státu v případě propadnutí nebo zabrání majetku nebo věcí, jejichž předmětem je peněžitá částka, oprávněn stanovit toliko přepočet této částky z cizí měny na měnu českou.

20. V obecné rovině lze přisvědčit argumentaci stěžovatelky, podle které je soud rozhodující o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu ukládajícího určitý druh trestu povinen vycházet z odsuzujícího cizozemského rozhodnutí, případně dalších podkladů (zejména osvědčení) poskytnutých jiným členským státem, jež jsou pro jeho rozhodnutí z hlediska druhu a nastavení maximální výše uloženého trestu závazná. Ze strany Obvodního soudu pro Prahu 4 se tak v daném případě jedná o nahrazení rozhodnutí maďarského soudu v části odpovídající nařízení konfiskace majetku odsouzeného rozhodnutím vlastním (jímž bylo rozhodnuto o výkonu maďarským soudem fakticky neuloženého peněžitého trestu), tzn. že o uznání a výkonu této sankce bylo rozhodnuto v rozporu s platnou českou právní úpravou, resp. mimo zákonné mantinely obsažené v osvědčení vydaném maďarským soudem ve spojení s ustanovením § 285 odst. 1, 2 z. m. j. s.

21. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že byť lze v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 4. 2018, sp. zn. 2 T 17/2018, zčásti spatřovat porušení zákona v ustanovení § 268 odst. 1, 2, 4, 5 z. m. j. s., ve smyslu ministryní spravedlnosti ve prospěch odsouzeného R. O. podané stížnosti pro porušení zákona, nelze pominout, že faktické dopady tohoto porušení jsou toliko formální povahy, neboť i v případě správného postupu při uznání a výkonu rozhodnutí maďarského soudu v části, jíž byla nařízena konfiskace majetku odsouzeného v částce ve výši 154.200 HUF, by bylo podle § 285 odst. 2 z. m. j. s. namístě rozhodnout o přepočtu této peněžité částky z cizí měny na měnu českou dle kurzu devizového trhu vyhlášeného ČNB ke dni vydání dotčeného cizozemského rozhodnutí, tj. ke dni 7. 6. 2017, což také Obvodní soud pro Prahu 4 v napadeném usnesení správně učinil, byť podle nepříslušného ustanovení § 268 odst. 2, 4, 5 z. m. j. s. Z hlediska ochrany práv odsouzeného, v jehož neprospěch byl napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 zákon porušen, se však jedná o porušení ryze formální povahy. S ohledem na charakter, povahu a vážnost detekovaného porušení zákona lze konstatovat, že v daném případě převažuje požadavek na zachování právní jistoty, byť zčásti formálně chybného, nicméně z hlediska faktických dopadů na osobu odsouzeného v konečných důsledcích správného rozhodnutí obvodního soudu, nad požadavkem absolutní právní čistoty soudem vydávaných rozhodnutí. Jelikož tak zjištěné pochybení Obvodního soudu pro Prahu 4 nemělo z hlediska faktického dopadu na osobu odsouzeného žádný věcný význam, neboť soudem stanovený přepočet z cizí měny na českou měnu byl správný, přičemž i podstata výkonu sankce v podobě propadnutí věci (konkrétně peněžité částky) je v daném případě shodná jako v případě peněžitého trestu, postupoval Nejvyšší soud podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. řádu a stížnost ministryně spravedlnosti pro porušení zákona jako nedůvodnou zamítl.

22. V této souvislosti přitom dospěl Nejvyšší soud k závěru, že ani ministryní spravedlnosti namítaný judikaturní význam napadeného usnesení spočívající v jednoznačném vymezení situací, kdy má soud při uznávání rozhodnutí jiného členského státu postupovat podle části páté hlavy VI z. m. j. s. a kdy podle části páté hlavy VII z. m. j. s., není namístě, neboť jednotlivá ustanovení části páté z. m. j. s. jasným a srozumitelným způsobem stanoví pravidla pro postup ve zvláštních typech řízení o uznání a výkon rozhodnutí jiných členských států Evropské unie, a to v závislosti na druhu uložené sankce, přičemž konkrétní znění těchto ustanovení obecně nebudí jakékoli pochybnosti o podmínkách jejich aplikace, tedy na jaké druhy trestů nebo opatření je třeba to které ustanovení z. m. j. s. správně aplikovat. V této věci detekované pochybení Obvodního soudu pro Prahu 4 lze označit toliko za jednorázový exces v rámci rozhodovací činnosti obecných soudů a nikoli jako systémově, tedy v širší míře, se vyskytující porušení zákona, na které by bylo namístě reagovat způsobem majícím hlubší judikaturní význam a širší přesah.

23. O zamítnutí stížnosti pro porušení zákona bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 274 tr. řádu.


P o u č e n í : Proti rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 11. 2020

JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu