Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/26/2020
Spisová značka:6 Tz 24/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:6.TZ.24.2020.3
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Doručování
Obhajoba
Předvolání a vyrozumění
Dotčené předpisy:§ 268 odst. 2 tr. ř.
§ 269 odst. 2 tr. ř.
§ 270 odst. 1 tr. ř.
§ 64 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. ř.
§ 33 odst. 1, 5 tr. ř.
§ 233 odst. 1, 2 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D

6 Tz 24/2020-136




ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY



Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 26. 8. 2020 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Veselého a soudců JUDr. Ivo Kouřila a Mgr. Pavla Götha stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného K. D., nar. XY v XY, trvale bytem XY, okres Teplice, adresa pro účely doručování XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Odolov, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 7. 2019, sp. zn. 6 To 345/2019, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:


I. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 7. 2019, sp. zn. 6 To 345/2019, a v řízení předcházejícím jeho vydání, byl porušen zákon v neprospěch obviněného K. D., a to v ustanovení § 33 odst. 1, 5 tr. ř., § 64 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. ř. a § 233 odst. 1, 2 tr. ř.

II. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 7. 2019, sp. zn. 6 To 345/2019, se zrušuje. Současně se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Krajskému soudu v Ústí nad Labem se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.




Odůvodnění:

I.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 2 T 22/2019, byl obviněný K. D. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku mu byl uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody na jeden rok, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na čtyři roky. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 2. 2019, sp. zn. 6 T 186/2018, který byl obviněnému doručen dne 18. 2. 2019 a právní moci nabyl dne 27. 2. 2019, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.

2. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 7. 2019, sp. zn. 6 To 345/2019, bylo podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného podané proti citovanému rozsudku zamítnuto.

II.
3. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 7. 2019, sp. zn. 6 To 345/2019, podala ministryně spravedlnosti České republiky (dále jen „ministryně spravedlnosti“) podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného.

4. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedla, že obviněný podal dne 21. 3. 2019 proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, které dne 12. 6. 2019 ústně doplnil, o čemž byl sepsán protokol pod č. j. 2 T 22/2019-57, a zde výslovně uvedl adresu pro doručování: XY. 5. Následně bylo Krajským soudem v Ústí nad Labem nařízeno veřejné zasedání na 29. 7. 2019, přičemž, jak je zřejmé z čl. 59 spisu, vyřizující soudkyně správně referovala obeslání K. D. na adresu XY, avšak administrativní chybou trestní kanceláře byla obsílka odeslána na adresu XY. O konání veřejného zasedání tak nebyl obviněný řádně vyrozuměn. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 7. 2019, sp. zn. 6 To 345/2019, pak bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítnuto. 6. V návaznosti na to ministryně spravedlnosti zdůraznila, že obviněný nebyl o konání veřejného zasedání dne 29. 7. 2019 v rámci odvolacího řízení vyrozuměn zákonným způsobem, neboť soud mu vyrozumění zaslal na jinou než doručovací adresu, kterou výslovně uvedl v protokolu. Za dané situace nebyly splněny podmínky pro konání veřejného zasedání ve smyslu § 233 odst. 1 tr. ř., jelikož obviněný o jeho konání v důsledku absence řádného vyrozumění nevěděl. Konstatování odvolacího soudu v protokolu o veřejném zasedání, že doručení obviněnému bylo vykázáno postupem podle § 64 odst. 2, 4 tr. ř. bylo tudíž chybné. Uvedenou vadou procesního charakteru bylo zásadním způsobem porušeno právo obviněného na obhajobu, zvláště s ohledem na skutečnost, že u veřejného zasedání probíhaly výslechy svědků. Obviněný tak neměl možnost se před odvolacím soudem zákonným způsobem hájit, jak mu zaručuje ustanovení § 33 odst. 1 tr. ř. 7. S ohledem na výše uvedené ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud

- podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 7. 2019, sp. zn. 6 To 345/2019, a v řízení předcházejícím jeho vydání, byl porušen zákon v ustanovení § 33 odst. 1, 5 tr. ř. v návaznosti na ustanovení § 64 odst. 4 tr. ř. a § 233 odst. 1 tr. ř.,
- podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 7. 2019, sp. zn. 6 To 345/2019, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a

- podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství i obhájkyně obviněného se ztotožnili s podanou stížností pro porušení zákona, včetně závěrečného návrhu na rozhodnutí Nejvyššího soudu.
III.

9. Nejvyšší soud v souladu s § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla podána stížnost pro porušení zákona, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, přičemž shledal, že zákon byl napadeným rozhodnutím soudu porušen v neprospěch obviněného.

10. Argumentaci uvedené v podané stížnosti pro porušení zákona je nutno přisvědčit. Skutkový stav popsaný ve stížnosti pro porušení zákona odpovídá obsahu spisu. 11. Podle § 33 odst. 1 věta první a druhá tr. ř. má obviněný právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat. Může uvádět okolnosti a důkazy svědčící jeho obhajobě, činit návrhy a podávat žádosti a opravné prostředky.

12. Podle § 33 odst. 5 věta první tr. ř. jsou všechny orgány činné v trestním řízení povinny vždy obviněného o jeho právech poučit a poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění.

13. Podle § 63 odst. 2 tr. ř. je–li adresátem obviněný, doručuje se mu především na adresu, kterou za tím účelem uvedl [podle § 55 odst. 1 písm. c) tr. ř.]. 14. Podle § 64 odst. 1 písm. a) tr. ř. se do vlastních rukou doručuje obviněnému obžaloba, návrh na schválení dohody o vině a trestu, návrh na potrestání a předvolání.

15. Podle § 64 odst. 4 tr. ř. nevyzvedne-li si adresát písemnost do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o jeho uložení nedověděl, ačkoli se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže odesílatel vhození písemnosti do schránky vyloučí. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílateli a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce. 16. Podle § 233 odst. 1 tr. ř. předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány; vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce nebo opatrovníka těchto osob. K předvolání nebo vyrozumění připojí opis návrhu, kterým byl k veřejnému zasedání dán podnět. 17. Podle § 233 odst. 2 tr. ř. den veřejného zasedání stanoví předseda senátu tak, aby osobě, která k veřejnému zasedání dala svým návrhem podnět, osobě, která může být přímo dotčena rozhodnutím, obhájci nebo zmocněnci těchto osob, jakož i státnímu zástupci zbývala od doručení předvolání k veřejnému zasedání nebo od vyrozumění o něm alespoň pětidenní lhůta k přípravě. Zkrácení této lhůty je možné jen se souhlasem toho, v jehož zájmu je lhůta dána. U ostatních osob, které se k veřejnému zasedání předvolávají nebo o něm vyrozumívají, je třeba zachovat zpravidla třídenní lhůtu.
IV.
18. V dané věci je ze spisu patrno, že obviněný dne 21. 3. 2019 podal proti shora citovanému rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 2 T 22/2019, odvolání a v návaznosti na to do protokolu o jeho doplnění sepsaném dne 12. 6. 2019 (viz č. l. 57) ve spojení s úředním záznamem z téhož dne (viz č. l. 58) výslovně sdělil adresu pro doručování: „XY“ (pro úplnost lze dodat, že již dne 11. 6. 2019 obviněný telefonicky jmenovanému soudu oznámil, že se přestěhoval, „nyní bydlí čerstvě v XY“).

19. Poté, co byla věc s odvoláním obviněného předložena Krajskému soudu v Ústí nad Labem, předsedkyně senátu nařizující veřejné zasedání (na 29. 7. 2019) správně uvedla v příslušném referátu u obviněného adresu pro doručování XY (viz č. l. 59 spisu). Vyrozumění o veřejném zasedání však bylo obviněnému zasláno nikoliv na tuto referovanou adresu, nýbrž na adresu XY (viz č. l. 73). 20. Odvolací soud přesto v úvodu veřejného zasedání konaného dne 29. 7. 2019 konstatoval, že doručení obviněnému bylo „vykázáno postupem podle § 64 odst. 2, odst. 4 tr. ř. dne 13. 7. 2019“ a že u obviněného „byla zachována k přípravě pětidenní lhůta od doručení předvolání, popřípadě vyrozumění“ (viz protokol o veřejném zasedání č. l. 79). Následně v rámci tohoto veřejného zasedání (po rozhodnutí, že bude konáno v nepřítomnosti obviněného) projednal podané odvolání, přičemž provedl dokazování jednak výslechem svědků, jednak přečtením listinných důkazů. Takto postupoval, ačkoli pro výše uvedený závěr o doručení vyrozumění obviněnému a zachování jeho přípravné lhůty, a tím pro konání veřejného zasedání nebyly zákonné podmínky splněny. Za shora popsané situace (doručováno na jinou adresu než určenou pro doručování) totiž k řádnému doručení vyrozumění o veřejném zasedání obviněnému podle § 64 odst. 4 tr. ř. nedošlo (a dojít ani nemohlo) a nebyly dodrženy ani podmínky vymezené v ustanovení § 233 odst. 1, 2 tr. ř. Důsledkem tohoto pochybení pak bylo porušení ustanovení § 33 odst. 1, odst. 5 věta první tr. ř. Obviněný totiž neměl možnost se před odvolacím soudem zákonným způsobem hájit, jak mu odkazované ustanovení zaručuje. 21. Již popsaným vadným postupem Krajského soudu v Ústí nad Labem tedy došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného v ustanovení § 33 odst. 1, 5 tr. ř., § 64 odst. 4 tr. ř. a § 233 odst. 1, 2 tr. ř. 22. Nad rámec výše uvedeného je však nutné dodat ještě následující skutečnosti. Jak již shora zmíněno, podle § 233 odst. 1 tr. ř. předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná.

23. Obviněný se k veřejnému zasedání o odvolání předvolává tehdy, jestliže je jeho osobní účast při tomto veřejném zasedání nutná, tedy zejména v případech, kdy odvolací soud považuje za nezbytné jej vyslechnout, vyzvat k vyjádření k důkazu provedenému v tomto veřejném zasedání, či jej požádat o bližší vysvětlení jeho odvolání, případně o vyjádření k odvolání jiné procesní strany. V ostatních případech, kdy osobní účast obviněného při veřejném zasedání odvolacího soudu nutná není, se obviněný o tomto veřejném zasedání pouze vyrozumí, a to jako osoba, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět nebo jako osoba, která může být rozhodnutím učiněným v tomto veřejném zasedání přímo dotčena. Po předběžném přezkoumání je proto na úvaze soudu, zda považuje přítomnost obviněného u veřejného zasedání za nutnou, a proto ho předvolá, nebo jej pouze vyrozumí, čímž dává jednoznačně najevo, že veřejné zasedání lze konat v jeho nepřítomnosti, když při něm nebude prováděno dokazování. Zásah do práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti a práva na obhajobu nastane v situaci, když má odvolací soud v úmyslu provádět ve veřejném zasedání dokazování a obviněného pouze vyrozumí, neboť v takovém případě je nutno obviněného k veřejnému zasedání předvolat, aby se mohl vyjádřit k případně provedeným důkazům (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2012, sp. zn. 7 Tdo 62/2012). 24. Vzhledem k tomu, že u veřejného zasedání měly být (podle referátu k nařízení veřejného zasedání) a také skutečně byly prováděny výslechy svědků a další (listinné) důkazy, měl odvolací soud obviněného k veřejnému zasedání předvolat, aby mu umožnil v plném rozsahu uplatnění jeho práv. Pokud tak za popsané situace neučinil, dopustil se dalšího pochybení, jímž bylo zásadním způsobem porušeno právo obviněného na obhajobu (§ 33 odst. 1, 5 tr. ř.), potažmo na spravedlivý proces, neboť postupoval v rozporu s ustanovením § 233 odst. 1 tr. ř. a § 64 odst. 1 písm. a) tr. ř. Dlužno dodat, že podle § 64 odst. 5 tr. ř. se ustanovení § 64 odst. 4 tr. ř. (o tzv. náhradním doručení) neužije mimo jiné tehdy, doručuje-li se obviněnému předvolání k hlavnímu líčení nebo veřejnému zasedání.

25. Se zřetelem k uvedenému Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 7. 2019, sp. zn. 6 To 345/2019, a v řízení předcházejícím jeho vydání, byl porušen zákon v neprospěch obviněného, a to v ustanovení § 33 odst. 1, 5 tr. ř., § 64 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. ř. a § 233 odst. 1, 2 tr. ř. Zároveň proto podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil citované usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem a také všechna další rozhodnutí na toto (zrušené) rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 26. V dalším řízení tedy bude povinností Krajského soudu v Ústí nad Labem znovu projednat odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 2 T 22/2019, a to při důsledném dodržení všech zákonných ustanovení upravujících odvolací řízení a zákonných ustanovení zaručujících práva obhajoby. Přitom bude vázán právním názorem, který v tomto rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§ 270 odst. 4 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. 8. 2020

JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu