Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/10/2019
Spisová značka:24 Cdo 3643/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.3643.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dědické řízení
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013
§ 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
Kategorie rozhodnutí:E

24 Cdo 3643/2018-3004


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci dědictví po R. L., zemřelé dne 23. září 1997, posledně bytem v XY, za účasti 1) K. F. T.-T., narozeného dne XY, bytem v XY, jako právního nástupce M. T.-T., narozené dne XY a zemřelé dne 21. května 2008, posledně bytem v XY, zastoupeného JUDr. Radkou Konečnou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Lazarská č. 1718/3, 2) I. H., narozené dne XY, bytem v XY, jako právní nástupkyně A. S., narozené dne XY
a zemřelé dne 3. dubna 2013, posledně bytem v XY, zastoupené JUDr. Pavlem Průšou, advokátem se sídlem v Chotěboři, Klášterní č. 92,
3) L. H., narozené dne XY, bytem v XY, 4) J. N. v. S., narozeného dne XY, bytem v XY, jako právních nástupců A. S., narozené dne XY
a zemřelé dne 3. dubna 2013, posledně bytem v XY, zastoupených obecnou zmocněnkyní I. H., bytem v XY, a
5) L. D., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Pavlem Průšou, advokátem se sídlem v Chotěboři, Klášterní č. 92, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 50 D 195/98, o dovolání K. F. T.-T. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2017, č. j. 24 Co 184/2017-2936, takto:

I. Dovolání K. F. T.-T. se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):

Dovolání K. F. T.-T. proti usnesení Krajského soudu v Praze
ze dne 2.11.2017, č.j. 24 Co 184/2017-2936, není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska závěru o přezkoumatelnosti rozhodnutí soudu prvního stupně v otázce stanovení dědických podílů jednotlivých dědiců v souladu
s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a to proto, že dovolatel - navzdory vzneseným námitkám - nepochybně věděl, jak a proč soud prvního stupně rozhodl a z jakých důvodů odvolací soud jeho rozhodnutí potvrdil [k otázce přezkoumatelnosti napadeného usnesení odvolacího soudu, v návaznosti na usnesení soudu prvního stupně,
srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.10.2014, sp. zn. 21 Cdo 3466/2013, a dále k otázce stanovení dědických podílů jednotlivých dědiců srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.5.2009, sp. zn. 21 Cdo 427/2008, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14, ročník 2010, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.6.2013, sp. zn. 21 Cdo 4136/2011,
nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13.3.2015, sp. zn. 21 Cdo 1939/2013, podle nějž nedojde-li mezi dědici k uzavření dohody o vypořádání dědictví, a má-li být proto dědictví potvrzeno dědicům podle dědických podílů, soud v usnesení o dědictví stanoví dědický podíl zlomkem (procentem) odpovídajícím ceně konkrétních věcí nebo práv, jež podle závěti dědici připadají, v poměru k ceně celého dědictví a nepotvrzuje tedy nabytí konkrétních věcí nebo práv jednotlivými dědici], a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

K námitkám dovolatele týkajícím se otázek výkladu závěti ze dne 9.3.1997, pořízené zůstavitelkou R. L., zemřelou dne 23.9.1997, a rozsahu majetku, který měl být (podle názoru dovolatele) v kontextu závěti do dědictví po zůstavitelce zahrnut, tj. i majetku mezi dědici sporného, dovolací soud přihlédnout nemohl z důvodu, že na jejich posouzení napadené rozhodnutí nespočívá a že o těchto otázkách – jak správně uvedl i odvolací soud – bylo v dědickém řízení po zůstavitelce již dříve pravomocně rozhodnuto (srov. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31.3.2004, č.j. 21 Co 326/2003-501, a usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 13.1.2012, č.j. 50 D 195/98-2408, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 7.6.2012, č.j.24 Co 134/2012-2472, proti nimž však nebylo předmětné dovolání podáno).

Jedná-li se o závěr odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) o „majetkovém obsahu“ velkostatku XY, vztahující se (výhradně) k majetku mezi dědici nespornému, dovolatel nepředestírá žádnou otázku spočívající v právním posouzení věci. Pokud totiž vznáší výhrady zejména vůči tomu, že „v napadeném usnesení nebyly žádným způsobem zohledněny důkazy“ v podobě „písemně zachyceného svědectví A. L.“ a jemu „adresovaného dopisu paní A. S.“, napadá správnost a úplnost skutkových zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, a dovozuje vlastní (odlišný) právní názor na věc, že „nemovitý majetek v jakékoli podobě ze statku V.“ představuje „veškeré věci, ale i práva s tímto majetkem související“. V rozsahu, v němž dovolatel uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř., nelze pro tento nedostatek v dovolacím řízení pokračovat.

Pro úplnost dovolací soud dodává, že není opodstatněná ani dovolací námitka spočívající v nutnosti aplikace nového občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „o.z.“) na posuzovanou věc. A to již proto, že zásada, že se při dědění použije právo platné v době smrti zůstavitele (zakotvená v ustanovení § 3069 o.z.), bývá pravidlem při každé změně právní úpravy dědění a má význam pro rozhodování o dědění po osobách zemřelých před novou právní úpravou, pokud k rozhodování dochází až za účinnosti právní úpravy nové. Pokud tedy zůstavitelka zemřela dne 23.9.1997, tj. před 1.1.2014, je zcela namístě použití předchozí právní úpravy dědění provedené zákonem č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč. zák.“). Podle obč. zák. se tak v projednávané věci posuzují mimo jiné i dědické tituly, okruh dědiců nebo velikost jejich dědických podílů.

Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud České republiky proto dovolání K.
F. T.-T. proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 1. 2019

JUDr. Roman Fiala
předseda senátu