Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/29/2019
Spisová značka:25 Cdo 360/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.360.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Náhrada škody
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
§ 243c odst. 1 o. s. ř.
§ 132 o. s. ř.
§ 205a písm. c) o. s. ř.
§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E

25 Cdo 360/2019-233


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Ivy Suneghové v právní věci žalobce: M. H., IČO: XY, podnikatel s místem podnikání XY, zastoupený JUDr. Lubomírem Málkem, advokátem se sídlem Horní 6, 580 01 Havlíčkův Brod, proti žalované: NATUR HB, s.r.o., IČO: 26011450, se sídlem Novotnův Dvůr 169, 580 01 Havlíčkův Brod – Svatý Kříž, zastoupená Mgr. Martinem Lebedou, Ph.D., advokátem se sídlem Koželská 205, 584 01 Ledeč nad Sázavou, o 471.646 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 117 C 1/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 9. 2018, č. j. 47 Co 107/2018-212, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 11.568 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Martina Lebedy, Ph.D.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 18. 9. 2018, č. j. 47 Co 107/2018-212, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 18. 1. 2018, č. j. 117 C 1/2016-186, v napadené části výroku I, byla-li žaloba zamítnuta co do částky 238.641 Kč s příslušenstvím, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho právním posouzením. Uzavřel, že žalovaná porušila svou smluvní povinnost předat ve stanovené lhůtě najaté zemědělské pozemky pronajímatelkám V. N., I. Š. a M. M. (jež svou pohledávku vůči žalované postoupily žalobci), ty v důsledku toho nedodržely nájemní smlouvu s žalobcem (pozemky místo na počátku roku 2014 předaly až v září téhož roku), což mělo dopad do majetkové sféry žalobce, který nemohl pozemky v rozhodném období užívat a vyprodukovat tak zisk. Výše ušlého zisku byla stanovena na základě revizního znaleckého posudku Ústavu zemědělské ekonomiky a informací, po odečtu nájemného, částkou 163.967 Kč. Jelikož však žalovaná ještě před podáním žaloby uhradila žalobci částku 200.000 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (konkrétně od rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 352/2008 a 26 Cdo 3928/2013). Odvolacímu soudu vytýká nesprávný výklad ust. § 132 o. s. ř., neboť bez dalšího akceptoval závěry revizního znaleckého posudku, aniž by ho sám kriticky hodnotil nebo se věcně zabýval připomínkami žalobce. Vadu řízení pak spatřuje v tom, že odvolací soud ve smyslu § 205a o. s. ř. hodnotil jeho poukaz na příjmy z dotací jako nepřípustné novoty.

Žalovaná ve vyjádření navrhla odmítnutí dovolání s tím, že žalobce dostatečně jasně nevymezil otázku procesního práva, ve které se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a nebyly tak splněny předpoklady přípustnosti dovolání.

Jako právní otázku, na jejímž řešení závisí napadené rozhodnutí, dovolatel označil nesprávný výklad ustanovení § 132 o. s. ř. spočívající v tom, že se odvolací soud nezabýval námitkami žalobce proti reviznímu znaleckému posudku, jeho závěry nekriticky přijal, a proto tento důkaz nesprávně zhodnotil. Nehledě k tomu, že s výhradami proti znaleckému dokazování se soudy obou stupňů zabývaly a v odůvodnění rozhodnutí se s nimi vypořádaly, podstatné je, že námitky dovolatele postrádají charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), nesměřují totiž proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale paušálně proti skutkovým závěrům, jejichž nesprávnost odvozuje od vlastního posouzení skutkového stavu. V podstatě se dovolatel domáhá přezkumu skutkových závěrů, z nichž vychází napadené rozhodnutí; nesprávnost právního posouzení odvozuje nikoliv z důvodu mylné aplikace práva, nýbrž proto, že po právní stránce byl posouzen skutkový stav, s nímž on nesouhlasí.

Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění samotného hodnocení důkazů soudem, opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů včetně znaleckého posudku nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Námitka, že odvolací soud ve smyslu § 205a o. s. ř. některá tvrzení žalobce zhodnotil jako nepřípustné novoty, představuje námitku vady řízení, k níž lze v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné, což není tento případ (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).

V napadeném rozhodnutí se pak odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (včetně obou odkazovaných rozhodnutí) při řešení procesněprávní otázky hodnocení důkazů, neboť důkazy včetně znaleckých posudků provedl a hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř. Nejde o zpochybnění věrohodnosti důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně ve smyslu § 205a písm. c) o. s. ř., jestliže pomocí skutečností a důkazů, které účastník nově uplatnil v odvolání nebo za odvolacího řízení, má být skutkový stav věci zjištěn jinak, než jak ho zjistil soud prvního stupně na základě jím provedeného hodnocení důkazů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2003, sp. zn. 21 Cdo 818/2003, Soudní judikatura č. 175/2003).

Přípustnost dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení je vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

Dovolání tak směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není přípustné, a proto Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věty druhé o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na jeho soudní výkon.

V Brně dne 29. 5. 2019


JUDr. Robert Waltr
předseda senátu