Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/29/2020
Senátní značka:29 ICdo 14/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:29.ICDO.14.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Incidenční spory
Insolvence
Směnky
Dotčené předpisy:§ 199 odst. 2 IZ.
Kategorie rozhodnutí:D

KSPA 44 INS XY
44 ICm XY
29 ICdo 14/2019-65


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Mgr. Martina Červinky, se sídlem v České Třebové, Čechova 396, PSČ 560 02, jako insolvenčního správce dlužníků M. N. a P. N., zastoupeného JUDr. Martinem Pavlišem, advokátem, se sídlem v Hlinsku, Wilsonova 368, PSČ 539 01, proti žalovanému ABEWY s. r. o., se sídlem v Praze 3, Olšanská 2643/1a, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 27944514, zastoupenému Mgr. Martinem Sejkem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Korunní 810/104, PSČ 101 00, o určení výše vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 44 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníků M. N., narozené XY a P. N., narozeného XY, obou bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 44 INS XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. října 2018, č. j. 44 ICm XY, 104 VSPH XY (KSPA 44 INS XY), takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:


Rozsudkem ze dne 11. ledna 2018, č. j. 44 ICm XY, Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, kterou se žalobce (Mgr. Martin Červinka, jako insolvenční správce dlužníků M. N. a P. N.) domáhal vůči žalovanému (ABEWY s. r. o.) určení, že nezajištěná vykonatelná pohledávka přihlášená žalovaným do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníků ve výši 112.898,34 Kč, není co do částky 88.898,34 Kč po právu (bod I. výroku). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky dovolacím soudem dosud neřešené, konkrétně otázky, zda v incidenčním sporu o pravost nebo výši přihlášené pohledávky nese břemeno tvrzení (a důkazní břemeno) ohledně kauzy směnky insolvenční správce nebo věřitel, který přihlásil pohledávku ze směnky do insolvenčního řízení.

Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

Učinil tak proto, že dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.

Nejvyšší soud již v řadě svých rozhodnutí vysvětlil (srov. např. rozsudky ze dne 22. srpna 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, a ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. 29 Odo 1141/2006, uveřejněné pod čísly 59/2004 a 77/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), že směnka je v právní teorii obvykle definována jako dlužnický dokonalý cenný papír, jímž za předpokladu splnění přísných formálních náležitostí vzniká přímý, bezpodmínečný, nesporný a abstraktní závazek určité osoby zaplatit majiteli směnky v určitém místě a čase stanovenou peněžitou částku. I když se vystavení směnky zpravidla opírá o určitý důvod (kauzu), vzniká ze směnky specifický (směnečný) právní vztah, jehož abstraktní charakter tkví v tom, že právní důvod (kauza) není pro jeho existenci významný a ze směnky nevyplývá. Směnečný závazek je přitom zcela samostatný a oddělený od případného závazku, který byl původem jeho vzniku. Okolnost, že podle dohody účastníků je účelem směnky zajistit splnění určitého závazku, se pak projeví v okruhu tzv. kauzálních námitek, jimiž se dlužník ze zajišťovací směnky může bránit povinnosti ze směnky plnit (k možnosti uplatnit u přihlášené vykonatelné směnečné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu jako důvod popření její pravosti nebo výše i kauzální námitky, nebyly-li uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sen. zn. 29 ICdo 4/2012, uveřejněný pod číslem 59/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Judikatura Nejvyššího soudu je rovněž ustálena v závěru, podle kterého majitel směnky nemusí při jejím předložení k placení ani při případném vymáhání plnění z ní dokazovat nic jiného, než že je majitelem platné směnky. Platná směnka je sama o sobě dostatečným důvodem pro vznik nároku na částku v ní uvedenou. Jestliže dlužník ze směnky popírá existenci závazku ze směnky plynoucího, nese v tom směru důkazní břemeno. K tomu srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2001, sp. zn. 32 Cdo 1338/2000, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 7, ročníku 2001, pod číslem 97, k jehož závěrům se Nejvyšší soud posléze přihlásil např. v usnesení ze dne 31. března 2010, sp. zn. 29 Cdo 274/2009, jakož i v usnesení ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 629/2010.

Konečně v usnesení ze dne 31. července 2017, sen. zn. 29 ICdo 51/2015, Nejvyšší soud (vycházeje z výše uvedených judikatorních závěrů) zdůraznil, že uplatňuje-li věřitel v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka pouze pohledávku ze zajišťovací směnky (k možnosti případného souběžného uplatnění pohledávky zajištěné směnkou i pohledávky ze zajišťovací směnky srov. závěry formulované v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2009, sp. zn. 29 Cdo 3716/2007), nemusí přihláška pohledávky (z hlediska vymezení právního důvodu jejího vzniku) obsahovat také údaje o směnkou zajištěné pohledávce, případně o dalších okolnostech, jež vznik přihlašované směnečné pohledávky doprovázely (např. zda předmětná směnka byla původně vystavena jako blankosměnka, jaký byl podle ujednání účastníků obsah uděleného vyplňovacího práva apod.). Pro skutkové vymezení předmětu přihlášky (jsou-li uplatňována jen práva ze směnky) není vylíčení takových okolností potřebné (právně významné) a přihlašujícího věřitele ohledně těchto skutečností nezatěžuje ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní.

Napadené rozhodnutí je – co do závěru, že žalovaný nebyl povinen v přihlášce pohledávky vylíčit okolnosti, za nichž byla sporná směnka vystavena (zejména tvrdit důvod vystavení směnky) a dále doložit, že údaj směnečného peníze, který měl být do blankosměnky doplněn, odpovídá skutečné výši směnkou zajištěné pohledávky – s výše uvedenou judikaturou v souladu. Důvod k její změně pak Nejvyšší soud nenachází ani v argumentech obsažených v podaném dovolání.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.



V Brně dne 29. 4. 2020


JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu