Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/28/2020
Spisová značka:8 Tdo 657/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.657.2020.3
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Loupež
Pokus trestného činu
Poškození cizí věci
Dotčené předpisy:§ 173 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku
§ 21 odst. 1 tr. zákoníku
§ 228 odst. 1 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:D

8 Tdo 657/2020-2223


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 7. 2020 o dovolání obviněné L. W., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. 2 To 76/2019, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 5/2017, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněné L. W. odmítá.
O d ů v o d n ě n í :


1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. 11. 2018, sp. zn. 46 T 5/2017, byla obviněná L. W. (dále jen „obviněná“) uznána vinnou společně se spoluobviněnými R. W. st., nar. XY, R. W. ml., nar. XY, a D. W., nar. XY, zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dopustila způsobem uvedeným ve skutkové větě výrokové části rozsudku.

2. Za to jí byl podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 6 roků, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou, a podle § 70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku trest propadnutí věci – mobilního telefonu zn. Nokia se SIM kartou, zdrojem a paměťovou kartou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena solidární povinnost zaplatit na náhradě majetkové škody poškozené České pojišťovně, a. s., částku 465.000 Kč.

3. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. 2 To 76/2019, ohledně obviněné L. W. z podnětu jejího odvolání a odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil v celém výroku o trestu a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. nově obviněné uložil trest odnětí svobody i trest propadnutí věci shodně, jako soud prvního stupně, pouze s doplněním chybějícího ustanovení § 43 odst. 1 tr. zákoníku a uložením tohoto trestu jako úhrnného.

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ondřeje Soukupa dovolání, v němž odkázala na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Rozporovala v něm úplnost provedeného dokazování a skutkové závěry obou soudů nižších stupňů, jakož i použitou právní kvalifikaci projednávaného skutku a rozhodnutí o uložení trestu včetně zařazení do věznice s ostrahou.

5. K dovolání obviněné se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který shledal námitky obviněné nepodřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., popř. je shledal nedůvodnými, uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) podle něj nepřicházelo v úvahu vůbec.

6. V podrobnostech lze odkázat na písemná podání obviněné i státního zástupce, jejich podrobná prezentace však s ohledem na způsob rozhodnutí Nejvyššího soudu není účelná.

7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání v této trestní věci je přípustné (§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.), bylo podáno osobou oprávněnou (§ 265d odst. 1 písm. c) odst. 2 tr. ř.), v zákonné lhůtě a na místě, kde lze dovolání podat (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), a splňuje i náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.).

8. Nejvyšší soud však současně dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět ve smyslu ustanovení § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř.

9. Jak totiž bylo zjištěno ze spisového materiálu, napadený rozsudek odvolacího soudu byl doručen obviněné dne 10. 2. 2020 (jejímu obhájci dne 23. 1. 2020; viz č. l. 2090), lhůta dvou měsíců k podání dovolání podle § 265e odst. 1 tr. ř. tedy obviněné plynula do 10. 4. 2020. Dne 9. 4. 2020 podal obhájce obviněné Mgr. Ondřej Soukup výše alespoň stručně popsané dovolání (č. l. 2192-2196). Obviněná však svým vlastnoručně sepsaným podáním ze dne 14. 4. 2020, doručeným Krajskému soudu v Brně dne 15. 4. 2020 (č. l. 2202-2202a), výslovně uvedla, že jelikož dosud nebyla seznámena s obsahem dovolání podaného obhájcem, bere jeho případná podání zpět a bude se hájit cestou podnětu ke stížnosti pro porušení zákona, který dne 10. 2. 2020 podala. Obratem však téhož dne (14. 4. 2020) zaslala Krajskému soudu v Brně přípis „žádost o zrušení podání“, doručený tomuto soudu dne 16. 4. 2020 (č. l. 2203-2204). V něm konstatovala, že jí bylo dovolání sepsané obhájcem již doručeno, ztotožňuje se s ním, proto žádá zrušit předchozí zpětvzetí dovolání.

10. Podle obsahu prvního podání obviněné ze dne 14. 4. 2020 na č. l. 2202 je zcela nepochybné, že využila svého dispozičního práva ve smyslu § 265g odst. 1 tr. ř. nakládat s mimořádným opravným prostředkem, když obhájcem podané dovolání vlastním písemným podáním výslovně vzala zpět.

11. Jelikož na tuto skutečnost předseda senátu Krajského soudu v Brně nereagoval, zpětvzetí dovolání obviněné nevzal na vědomí, naopak spisový materiál předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání obviněné, musel tak učinit předseda senátu Nejvyššího soudu, který usnesením ze dne 28. 7. 2019, sp. zn. 8 Tdo 657/2020, vzal podle § 265g odst. 2 tr. ř. zpětvzetí dovolání obviněné na vědomí.

12. Pokud obviněná svým přípisem ze dne 14. 4. 2020 na č. l. 2203 vyjádřila vůli negovat své předchozí zpětvzetí dovolání, Nejvyšší soud nemohl takové její prohlášení akceptovat. Zpětvzetí dovolání podle § 265g odst. 1 tr. ř. je procesním úkonem dovolatele, kterým dovolání bere zpět a dává tím najevo své přání, aby o dovolání nebylo rozhodováno. Podání obviněné v tomto ohledu bylo výslovné, neboť z jeho obsahu jednoznačně vyplynula vůle, aby se dovolání neprojednávalo a nerozhodovalo se o něm. Prohlášení o zpětvzetí dovolání je neodvolatelné. Je-li přesto učiněn další projev vůle svědčící o podání dovolání, odmítne jej Nejvyšší soud z formálních důvodů podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. (srov. ŠÁMAL P. a kolektiv. Trestní řád. Komentář. 5. doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck. 2005. s. 2060).

13. Lze tedy shrnout, že obviněná dovolání podané ve věci prostřednictvím jejího obhájce vzala po uplynutí lhůty k podání dovolání zpět. Takový úkon pak obviněnou diskvalifikoval z možnosti požadovat jakéhokoli následného projednání dovolání již dříve podaného či podaného opakovaně (byť by se tak stalo například ještě i ve lhůtě k podání dovolání), neboť podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud je povinen dovolání odmítnout, bylo-li podáno osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět, popř. pokud učinila úkon směřující k tomu, aby bylo projednáno její původní dovolání, které předtím výslovně vzala zpět.

14. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl. Takové rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.



V Brně dne 29. 7. 2020

JUDr. Jan Bláha předseda senátu