Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/18/2019
Spisová značka:26 Cdo 3976/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.3976.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Vady podání
Dotčené předpisy:§ 241a o. s. ř.
§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E

26 Cdo 3976/2019-111


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci žalobkyně obec Doubrava, se sídlem obecního úřadu Doubrava 599, IČO 562424, zastoupené Mgr. Marcelou Staňkovou, advokátkou se sídlem v Havířově, Dlouhá třída 470/17, proti žalované A. S., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Janou Brhlovou, advokátkou se sídlem v Karviné, Karola Śliwky 129/12, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 106 C 68/2018, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. června 2019, č. j. 71 Co 216/2019-84, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1 271 Kč, k rukám Mgr. Marcely Staňkové, advokátky se sídlem v Havířově, Dlouhá třída 470/17, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově (soud prvního stupně) usnesením ze dne 31. 5. 2019, č. j. 106 C 68/2018-79, zamítl návrh žalované na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 4. 2. 2019, č. j. 106 C 68/2018-64, kterým byla žalované uložena povinnost vyklidit tam specifikovaný byt.

K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) usnesením ze dne 25. 6. 2019, č. j. 71 Co 216/2019-84, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Dovolání žalované Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 - dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.). V dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.

Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však v dovolání nenachází a ani z celého jeho obsahu nelze zjistit, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 18. 12. 2019


JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu