Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/23/2020
Spisová značka:3 Tz 22/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:3.TZ.22.2020.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Trest
Dotčené předpisy:§ 16 předpisu č. 418/2011Sb.
Kategorie rozhodnutí:D

3 Tz 22/2020-103


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY




Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 23. 9. 2020 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Šilhaveckého a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Aleše Koláře stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněné právnické osoby L. (nyní L., v likvidaci), IČO: XY, se sídlem XY, XY, proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 10. 10. 2019, č. j. 2 T 105/2019-80, podle § 268 odst. 2 trestního řádu, § 269 odst. 2 trestního řádu a § 270 odst. 1 trestního řádu rozhodl takto:


Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 10. 10. 2019 č. j. 2 T 105/2019-80,
byl porušen zákon

v neprospěch obviněné právnické osoby L. v § 16 odst. 1 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob.

Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu uloženého obviněné právnické osobě L. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu ve Vyškově se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.







1. Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 10. 10. 2019, č. j. 2 T 105/2019-80, byla obviněná právnická osoba L. uznána vinnou přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, za využití zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Za to byl obviněné právnické osobě L. podle § 16 odst. 1 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob uložen trest zrušení právnické osoby.

2. Týmž rozsudkem byla obviněná J. J. (jediná jednatelka právnické osoby L.) uznána vinnou přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 3 písm. a) trestního zákoníku a byl jí uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho a půl roku.

3. Rozsudek nabyl právní moci dnem 10. 10. 2019, tj. dnem vyhlášení, neboť po vyhlášení rozsudku se státní zástupce, obviněná J. J. a opatrovník obviněné právnické osoby L. vzdali práva na podání odvolání. Obviněná J. J. současně prohlásila, že si nepřeje, aby v její prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby. Protože státní zástupce, obviněná J. J. a opatrovník obviněné právnické osoby L. současně prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, byl ve věci ve smyslu § 129 odst. 2 trestního řádu vyhotoven zjednodušený rozsudek neobsahující odůvodnění.

4. Proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 10. 10. 2019, č. j. 2 T 105/2019-80, podala ministryně spravedlnosti podle § 266 odst. 1, 2 trestního řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné právnické osoby L.

5. Ministryně spravedlnosti poukázala na úpravu § 16 odst. 1 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a uvedla, že podmínky pro uložení trestu zrušení právnické osoby nebudou splněny, pokud nelze dovodit, že její činnost spočívala výlučně nebo alespoň převážně (z hlediska času, vynaložených prostředků, počtu zainteresovaných osob, rozsahu aktivit apod.) v páchání trestné činnosti. Uložení uvedeného trestu nebude přicházet v úvahu, byla-li trestná činnost právnické osoby jen ojedinělým vybočením z jinak legálního působení. Vzhledem k absenci odůvodnění soudního rozhodnutí nelze zjistit, jakými úvahami se Okresní soud ve Vyškově řídil při ukládání trestu právnické osobě L. Z provedeného dokazování však v žádném případě neplyne, že by faktická činnost této právnické osoby spočívala zcela nebo převážně v páchání trestného činu nebo trestných činů, resp. že by se tato právnická osoba mimo výše uvedeného přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 3 písm. a) trestního zákoníku vůbec dopustila nějaké jiné trestné činnosti. Právnická osoba L. nemá žádný záznam v evidenci rejstříku trestů právnických osob ani v evidenci přestupků právnických osob. Prakticky jediným dalším důkazem, který je v tomto směru k dispozici, je výpověď obviněné J. J. u hlavního líčení. Z této výpovědi vyplývá pouze tolik, že v dřívější době se společnost zabývala stavební činností, tj. činností nepochybně legální, a že cca 1–2 měsíce před rozhodováním soudu již žádnou činnost nevykonávala. Základní podmínka pro uložení trestu zrušení právnické osoby spočívající v plně nebo alespoň převážně kriminálním charakteru její činnosti tedy splněna nebyla, když jednání spočívající v nedovolené dispozici s majetkem je nutno považovat za v podstatě ojedinělý exces v jinak legální činnosti právnické osoby L. Na tom nic nemění vyjádření opatrovníka této právnické osoby, který u hlavního líčení uložení trestu zrušení právnické osoby sám navrhoval s odůvodněním, že jde o nejvhodnější způsob ukončení činnosti právnické osoby, neboť v důsledku uložení tohoto trestu automaticky vstoupí do likvidace. Pokud Okresní soud ve Vyškově přes výše uvedené uložil obviněné právnické osobě L. trest zrušení právnické osoby, byl takovým rozhodnutím porušen zákon v neprospěch obviněné právnické osoby.

6. Ministryně spravedlnosti proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 trestního řádu vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 10. 10. 2019, č. j. 2 T 105/2019-80, byl porušen zákon v neprospěch obviněné právnické osoby L. a to v § 16 odst. 1 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, podle § 269 odst. 2 trestního řádu předmětný rozsudek zrušil ve výroku o trestu uloženého obviněné právnické osobě L. a zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 trestního řádu a přikázal Okresnímu soudu ve Vyškově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

7. Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 trestního řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

8. Podle § 16 odst. 1 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob soud může uložit trest zrušení právnické osoby právnické osobě se sídlem v České republice, pokud její činnost spočívala zcela nebo převážně v páchání trestného činu nebo trestných činů. Trest zrušení právnické osoby nelze uložit, vylučuje-li to povaha právnické osoby.

9. Trest zrušení právnické osoby je nejpřísnějším druhem trestu, který lze uložit trestně odpovědné právnické osobě. V § 16 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob je stanovena řada omezujících podmínek, které musejí být pro jeho uložení splněny kumulativně. Jednou z podmínek je, že činnost trestně odpovědné právnické osoby spočívala zcela nebo převážně v páchání trestného činu nebo trestných činů. Činnost právnické osoby spočívala zcela v páchání trestného činu nebo trestných činů, pokud se právnická osoba vůbec nezabývala legální činností, ale výlučně aktivitami zakládajícími její trestní odpovědnost nebo i trestní odpovědnost jednajících fyzických osob. Převážným pácháním trestného činu nebo trestných činů v činnosti právnické osoby se rozumí situace, kdy se jedná o nadpoloviční většinu činnosti dané právnické osoby resp. protiprávní činy fyzických osob, které se přičítají právnické osobě jako její trestné činy, musejí tvořit nadpoloviční většinu její činnosti. Nestačí však, byla-li trestná činnost právnické osoby jen ojedinělým vybočením z jejího jinak legálního působení (blíže srov. např. Šámal, P. a kol. Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 2. vydání. Praha C. H. Beck, 2018, str. 389 a násl.).

10. V projednávané věci byl ve smyslu § 129 odst. 2 trestního řádu vyhotoven zjednodušený rozsudek neobsahující odůvodnění, a nelze proto zjistit, jakými úvahami se okresní soud řídil při ukládání trestu obviněné právnické osobě. S ohledem na provedené dokazování ve věci lze přisvědčit názoru ministryně spravedlnosti, podle kterého činnost právnické osoby L. rozhodně nespočívala zcela nebo převážně v páchání trestného činu nebo trestných činů. Společnost se v dřívější době fakticky zabývala stavební činností a nemá žádný záznam v evidenci rejstříku trestů právnických osob ani v evidenci přestupků právnických osob. Skutek, jímž byla obviněná právnická osoba uznána vinnou je nutno považovat za v podstatě ojedinělý exces v její jinak legální v činnosti.

11. Za dané situace nebyla splněna jedna z obligatorních podmínek pro uložení trestu zrušení právnické osoby ve smyslu § 16 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, a proto takový trest nemohl být právnické osobě podle zákona uložen. Na tom nic nemění ani skutečnost, že opatrovník právnické osoby původně uložení takového trestu sám navrhoval a akceptoval. Pokud Okresní soud ve Vyškově rozhodl o uložení trestu zrušení právnické osoby, porušil zákon o trestní odpovědnosti právnických osob v § 16 odst. 1.

12. Nejvyšší soud proto napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, současně zrušil všechna další rozhodnutí na takto zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Okresnímu soudu ve Vyškově přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

13. Podle § 270 odst. 4 trestního řádu je orgán, jemuž byla věc Nejvyšším soudem přikázána, vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.


Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. 9. 2020


JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu