Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/15/2020
Spisová značka:7 Tz 4/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:7.TZ.4.2020.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Ohrožení pod vlivem návykové látky
Stížnost pro porušení zákona
Znalecký posudek
Dotčené předpisy:§ 268 odst. 2 tr. ř.
§ 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
§ 314c odst. 1 písm. a) tr. ř.
§ 274 odst. 1 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:C

7 Tz 4/2020-27


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Angyalossyho, Ph.D., a soudců JUDr. Josefa Mazáka a JUDr. Radka Doležela projednal ve veřejném zasedání dne 15. 12. 2020 stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti v neprospěch obviněného T. M., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2019, č. j. 11 To 315/2019-71, a podle § 268 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:


Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2019, č. j. 11 To 315/2019-71, byl porušen zákon v ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., a jemu předcházejícím usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 28. 8. 2019, č. j. 17 T 58/2019-56, byl porušen zákon v ustanovení § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř., ve spojení s § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř., a to ve prospěch obviněného T. M.

Odůvodnění:


1. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Trutnově podal dne 21. 8. 2019 Okresnímu soudu v Trutnově obžalobu na obviněného T. M. pro skutek, v němž byl spatřován přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, a kterého se měl obviněný dopustit tím, že dne 12. 5. 2019 v 18:55 hodin ve XY, okr. Trutnov, ač před jízdou požil pervitin, kdy si byl vědom, že není schopen bezpečného ovládání vozidla, řídil motorové vozidlo Fiat Ducato 250, reg. zn. XY, kdy během jízdy byl poblíž domu č. p. XY zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR, přičemž jeho vzorek krve odebrané téhož dne v 19:20 hodin vykazoval hodnotu 76,4 ng/ml amfetaminu a 791,2 ng/ml methamfetaminu, která významně převyšuje hodnotu minimálního limitu ovlivnění 25 ng/ml a vzhledem k ovlivnění touto psychotropní látkou zařazenou do seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách a uvedenou v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, nebyl schopen řízení a bezpečného ovládání motorového vozidla.

2. Okresní soud v Trutnově rozhodl usnesením ze dne 28. 8. 2019, č. j. 17 T 58/2019-56, tak, že podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. ve spojení s § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. vrátil věc státnímu zástupci k došetření. Konstatoval, že v přípravném řízení byly obstarány důkazy o ovlivnění obviněného při řízení motorového vozidla ve stavu vylučujícím způsobilost, a to úřední záznam o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů nebo jiné návykové látky před anebo během jízdy ze dne 12. 5. 2019 a znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie. Poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 449/2010, publikované pod č. 23/2011 Sb. rozh. tr., z něhož vyplynul požadavek v obdobných případech obstarat v návaznosti na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, který se zabývá ovlivněním obviněného návykovou látkou během řízení vozidla, rovněž i znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, v němž by znalec zejména podle zjištěného množství návykové látky určil, jak byl pachatel touto látkou ovlivněn v době řízení. Tento znalecký posudek však v posuzované věci obstarán nebyl, tedy nebyly objasněny základní skutkové okolnosti, bez kterých není možné v hlavním líčení rozhodnout, a proto okresní soud rozhodl o vrácení věci státnímu zástupci k došetření.

3. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Trutnově zmiňované usnesení okresního soudu napadl stížností, v níž namítl, že okolnost, zda se obviněný v době jízdy nacházel ve stavu vylučujícím jeho způsobilost řídit motorové vozidlo, je dostatečně prokázaná znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, a to i bez znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Při zjišťování, zda se v konkrétním případě řidič ovlivněný jinou návykovou látkou nežli alkoholem nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost, lze vycházet z toho, že při dosažení či překročení takových hodnot koncentrace návykových látek v krvi řidiče, které odpovídají toxické koncentraci, není nutné provádět znalecké zkoumání z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ale jsou postačující pouze výsledky toxikologické analýzy. Při konkrétně zjištěném množství návykové látky v krvi řidiče je toxikolog oprávněn na základě uznávaných vědeckých poznatků svého oboru interpretovat toxikologický nález i pro právní účely. Množství methamfetaminu ve výši 150 ng/ml v krvi řidiče bylo v judikatuře zaznamenáno jako množství, při němž je řidič motorového vozidla intoxikován takovou měrou, že vykazuje hazardní a rychlou jízdu s nedostatečnou pozorností, přeceňuje své schopnosti k řízení, stoupá mu sebevědomí a dopouští se chyb v různých dopravních situacích, ztrácí schopnost pro realitu a má zhoršenou reakci na světlo, takže je zvýšena možnost oslnění protijedoucím vozidlem. V projednávané věci bylo znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie zjištěno, že ve vzorku krevního séra byla u obviněného zjištěna koncentrace methamfetaminu ve výši 791,2 ng/ml. Skutkové zjištění vyplývající z tohoto posudku tedy jednoznačně vede k právnímu závěru, že se obviněný v době činu nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla.

4. Podanou stížnost Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 16. 9. 2019, č. j. 11 To 315/2019-71, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Konstatoval, že k posouzení případné trestní odpovědnosti obviněného je nutné ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 1240/2017 a rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaného pod č. 23/2011 Sb. rozh. tr., obstarat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie.

5. Nejvyššímu soudu byla dne 27. 2. 2020 doručena stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného podaná ministryní spravedlnosti proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové. Pro pojem „stav vylučující způsobilost“ podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku neexistuje žádná konkrétní definice, neboť různé návykové látky působí na člověka odlišně a rozdílně ho ovlivňují. Pevná kvantitativní hranice pro množství návykové látky v organismu pachatele z hlediska znaků trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku byla prozatím stanovena pouze pro případy řízení motorového vozidla po předchozím požití alkoholu. V případech ovlivnění řidiče motorového vozidla jinou návykovou látkou se dosud rozhodovací praxe na obecně akceptovatelných hranicích nesjednotila, ale vychází z rozhodnutí publikovaného pod č. 23/2011 Sb. rozh. tr., podle kterého je vždy třeba vycházet z konkrétních okolností a především ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který na základě poznatků o množství a druhu návykové látky, eventuálně její koncentraci, době, po kterou ji měl pachatele v těle, zjištěných reakcí a jednání pachatele určí, zda a jak byl pachatel ovlivněn v době řízení. Stejně tak ovšem nelze z dosavadní judikatury dovozovat, že by bylo v návaznosti na vývoj poznatků z příslušných oborů vyloučeno, aby se aplikační praxe v budoucnu sjednotila na obecně akceptovatelné hranici (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 6 Tz 10/2017, resp. implicitně i v usnesení ze dne 23. 5. 2018, sp. zn. 7 Tdo 581/2018). Z dostupných poznatků plynoucích z mezinárodních toxikologických databází, které jsou systematicky aktualizovány (viz www.toxinz.com, www.toxbase.org a www.micromedexsolutions.com), je zřejmé, že současné vědecké poznání umožňuje stanovit hodnoty jednotlivých návykových látek, které představují toxické plazmatické koncentrace, tedy stav, kdy se jedná o otravu nebo stav vyžadující odbornou lékařskou péči. Tyto hodnoty jsou přitom tak vysoké, že i přes individuální variaci v dopadu návykových látek na jednotlivé uživatele není možné, aby řidič, který je vykazuje, byl schopen zcela adekvátně reagovat na situace vznikající v silničním provozu a koordinovat své jednání právě proto, že se již z lékařského hlediska nachází ve stavu intoxikace. V takových případech (překročení toxické koncentrace návykové látky v krvi řidiče) není nezbytné provádět znalecké zkoumání z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, neboť dostačujícím podkladem jsou výsledky toxikologické analýzy. Toxikolog totiž může stanovit závěr o stavu určité osoby při konkrétně zjištěném množství psychotropní látky v krevním séru, a to tím spíše, že toxické koncentrace byly vymezeny na základě poznatků toxikologie, nikoli psychiatrie.

6. Ministryně spravedlnosti dále poukázala na způsob ovlivnění lidského organismu methamfetaminem, resp. jeho dopady na řízení vozidla a doplnila, že podle mezinárodních vědeckých poznatků je v jeho případě spojována s toxickými příznaky koncentrace 150 ng/ml a více v krvi, část odborné veřejnosti pak tuto hodnotu shledává ve výši 200 ng/ml. V krevním vzorku obviněného byla zjištěna koncentrace methamfetaminu ve výši 791,2 ng/ml a koncentrace amfetaminu ve výši 76,4 ng/ml. Koncentrace methamfetaminu zjištěná ve vzorku krve obviněného tedy pětinásobně převýšila hranici 150 ng/ml a téměř čtyřikrát přesáhla i zmíněnou hranici 200 ng/ml. Skutková zjištění vyplývající ze znaleckého posudku znalce toxikologa tedy jednoznačně vedou k právnímu závěru, že obviněný se v době činu nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost k výkonu zaměstnání nebo jiné činnosti, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, tedy i k řízení motorového vozidla. Obviněný tak naplnil všechny znaky trestného činu ohrožení pod vlivem návykové podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku.

7. V návaznosti na dosavadní názor Nejvyššího soudu pak bylo poznamenáno, že psychiatr má omezené možnosti zpětného zjištění ovlivnění pachatele návykovou látkou v době jízdy, když zpravidla jediným objektivním údajem je toxikologicky zjištěná hladina návykové látky v krvi. Pokud čerpá další poznatky z jiných důkazů, blíží se jeho činnost spíše jejich hodnocení. S ohledem na aktuální stav vědeckého poznání, jakož i z důvodu předvídatelnosti práva, je tudíž namístě akceptovat kvantitativní hranice pro množství návykových látek v organismu, při jejichž dosažení obecně platí, že řidič je ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla. Pokud proto v dané věci, v níž byla taková hodnota mnohonásobně překročena, soudy postupovaly shora popsaným způsobem, porušily zákon.

8. Závěrem ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2019, č. j. 11 To 315/2019-71, byl porušen zákon ve prospěch obviněného, a to v ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a předcházejícím usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 28. 8. 2019, č. j. 17 T 58/2019-56 v ustanovení § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. ve spojení s § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř.

9. Obviněný se k podané stížnosti pro porušení zákona do doby konání veřejného zasedání nevyjádřil.

10. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen, a to ve prospěch obviněného T. M.

11. Přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. K naplnění znaků tohoto trestného činu se nevyžaduje takový stav, kdy pachatel upadá do bezvědomí nebo není schopen komunikace, ale postačí takové ovlivnění fyzických a psychických schopností návykovou látkou, které vylučuje způsobilost vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost, při které by mohl být ohrožen život nebo zdraví lidí nebo způsobena značná škoda na majetku (viz ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012, s. 2790). Pokud jde o alkohol, není potřeba podrobněji rozvádět v soudní praxi již zcela ustálený názor, podle kterého podle poznatků lékařské vědy není žádný, tedy ani nadprůměrně disponovaný řidič motorového vozidla, schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, dosáhne-li hladina alkoholu v jeho krvi nejméně 1,00 g/kg (1‰). V případě ovlivnění jinými návykovými látkami však byla soudní praxe dosud značně nejednotná. S ohledem na absenci konsensu ohledně konkrétní hladiny koncentrace v krvi u častěji užívaných návykových látek, která by již vylučovala způsobilost bezpečně řídit motorové vozidlo, některé soudy (stejně jako soudy v nyní projednávané věci) požadovaly vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, v němž by znalec měl podle zjištěného množství návykové látky určit, jak byl pachatel touto látkou ovlivněn v době řízení motorového vozidla. Tato nejednotná praxe vycházela z řady dalších problémů. Především je namístě poukázat na to, že znalci z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie v posuzovaných případech, neměli při zpracovávání znaleckých posudků k dispozici dostatečné množství jiných vstupů, než údaj o samotné koncentraci návykové látky v krvi, když nemohli pachatele opětovně uvést do stavu ovlivnění návykovou látkou k adekvátnímu zjištění jeho schopností při ovládání motorového vozidla. Další okolnosti, ze kterých mohli čerpat potřebné informace, jako například výpovědi policistů, spolujezdce či lékaře provádějícího vyšetření, pak spíše kolidovaly s vlastním hodnocením výpovědí svědků, které však náleží soudu. Tyto problémy vyvstávaly především z důvodu, že znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, obvykle neměl možnost vyšetřit obviněného bezprostředně po zadržení, tedy v době, kdy byl ještě návykovou látkou ovlivněn. V řadě případů znalci z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie odmítali vypracovat znalecký posudek s odkazem na to, že pouze na základě výsledku toxikologického vyšetření nejsou schopni zpětně stanovit míru ovlivnění pachatele v době řízení motorového vozidla.

12. Nejednotnou rozhodovací praxi soudů ohledně této otázky, podle které postupovaly i soudy v nyní projednávané věci, však Nejvyšší soud v mezidobí sjednotil stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. Tpjn 300/2020 (dále jen „stanovisko“), kdy na základě zhodnocení vyžádaných odborných stanovisek řady oslovených institucí a s přihlédnutím k názorům vysloveným připomínkovými místy, došlo ke stanovení konkrétní koncentrace nejběžněji zneužívaných návykových látek v krvi řidiče, při jejímž překročení se již řidič nachází ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla ve smyslu § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Jak vyplývá ze stanoviska „řidič se nachází ve stavu vylučujícím způsobilost ve smyslu § 274 odst. 1 tr. zákoníku, pokud řídí motorové vozidlo po užití jiné návykové látky než alkoholu, jejíž koncentrace v krevním séru dosáhne nejméně hodnot 150 ng/ml v případě methamfetaminu a rovněž tak 150 ng/ml v případě amfetaminu. Závěr o vině takového řidiče přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky lze proto učinit již na podkladě zjištění o výši koncentrace příslušné návykové látky obsaženého ve znaleckém posudku nebo odborném vyjádření z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie. V tomto případě není třeba opatřit znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ke zjištění stupně ovlivnění řidiče návykovou látkou. Ke zpracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, pro účely trestního řízení však bude nezbytné přistoupit zejména tehdy, bude-li a) přicházet v úvahu odlišná právní kvalifikace skutku závislá na posouzení otázky příčetnosti (např. trestný čin opilství podle § 360 tr. zákoníku z důvodu řidičem zaviněné nepříčetnosti způsobené užitím návykové látky), nebo b) třeba řešit otázku závislosti řidiče na návykových látkách v souvislosti s možností uložení ochranného opatření v podobě ochranného léčení, nebo c) zjištěno současné užití jiné návykové látky a alkoholu a závěr, že se řidič nachází ve stavu vylučujícím způsobilost, nebude odůvodněn již zjištěnou hladinou alkoholu v jeho krvi, popřípadě d) potřeba psychiatrického zkoumání řidiče odůvodněna jinými skutečnostmi (např. nestandardním chováním řidiče neodpovídajícím zjištěné menší koncentraci návykové látky apod.)“.

13. V nyní posuzované věci měl obviněný podle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, v krvi koncentraci 791,2 ng/ml methamfetaminu a 76,4 ng/ml amfetaminu. Naměřená hladina methamfetaminu tak více než pětkrát přesáhla výše uvedenou hranici 150 ng/ml, která je podle závěrů zmiňovaného stanoviska hladinou vylučující způsobilost ve smyslu § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Samotná výše koncentrace jiné návykové látky než alkoholu v krvi, zjištěná na základě znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, tak v nyní projednávané věci dostačuje k závěru o existenci stavu vylučujícím způsobilost obviněného k řízení motorového vozidla. V případě obviněného přitom ze spisu nevyplývá žádný z důvodů uvedených ve stanovisku pod body a) až d), na jejichž základě by bylo nezbytné opatřit znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a soudy ani obdobný důvod neuvedly, když svá rozhodnutí opřely toliko o nutnost vyhodnocení míry ovlivnění obviněného návykovou látkou v době řízení vozidla.

14. Ve světle uvedených východisek je namístě uzavřít, že v případech, kdy byla zákonným a spolehlivým způsobem zjištěna hladina jiné návykové látky v krvi v koncentracích přesahujících hladinu stanovenou v uvedeném stanovisku, bude zpravidla namístě vyhodnotit stav řidiče jako stav vylučující způsobilost k řízení motorového vozidla ve smyslu § 274 odst. 1 tr. zákoníku, a v případě neexistence jiné okolnosti, podmiňující vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, nebude nutné tento znalecký posudek ke zjištění míry ovlivnění řidiče návykovou látkou opatřovat. V nyní projednávaném případě tak s ohledem na vývoj v judikatuře a nově i závěry stanoviska není důvod k vrácení věci státnímu zastupitelství k došetření, aby byl vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ke zjištění míry ovlivnění obviněného návykovými látkami. Základní skutkové okolnosti, bez kterých není možné v hlavním líčení ve věci rozhodnout, byly totiž dostatečně spolehlivě objasněny. Proto je namístě z pohledu aktuální judikatury shledat postup okresního soudu, kterým věc vrátil státnímu zástupci k došetření podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř., ve spojení s § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. a postup krajského soudu, který stížnost proti tomuto rozhodnutí podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl, rozporným se zákonem.

15. Nejvyšší soud na základě výše uvedeného vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2019, č. j. 11 To 315/2019-71, byl porušen zákon v ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., a jemu předcházejícím usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 28. 8. 2019, č. j. 17 T 58/2019-56, byl porušen zákon v ustanovení § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř., ve spojení s § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř., a to ve prospěch obviněného T. M.

16. Jelikož Nejvyšší soud zjistil, že zákon byl porušen ve prospěch obviněného, nepřicházel v úvahu postup podle § 269 odst. 2 a násl. tr. ř., nýbrž bylo rozhodnuto toliko tzv. akademickým výrokem.


Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. 12. 2020



JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.
předseda senátu