Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/29/2019
Spisová značka:33 Cdo 4750/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.4750.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění do 29.09.2017
Kategorie rozhodnutí:E

33 Cdo 4750/2017-360


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně ALTEA EUROPE spol. s r. o., se sídlem v Praze 1, U Lužického semináře 114/46, identifikační číslo 27659577, zastoupené JUDr. Martinem Soukupem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 2575/31, proti žalovanému J. K., bytem v XY, zastoupenému Mgr. Michalem Balcarem, advokátem se sídlem v Praze 1, Říční 456/10, o zaplacení 500.000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 29/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2017, č. j. 14 Co 96/2017-344, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. 1. 2016, č. j. 22 C 29/2014-263, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 500.000 Kč; zároveň rozhodl o nákladech řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 5. 2017, č. j. 14 Co 96/2017-344, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání, které má za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť rozhodnutí odvolacího soudu obsahově (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky obligatorních náležitostí smlouvy o postoupení pohledávky podle zákona č. 40/1964 Sb., tj. určitého a nezaměnitelného označení smluvních stran a v té souvislosti závěru o platnosti takové smlouvy pro záměnu v označení smluvních stran. S odkazem na blíže citované rozsudky Nejvyššího soudu dovozuje, že výklad přijatý odvolacím soudem při hodnocení záměny pojmů „postupitele“ a „postupníka“ je nepřijatelný, neboť nejde o zjevnou nesprávnost v psaní podle § 37 odst. 3 obč. zák. Přípustnost dovolání dále dovolatel zakládá na extrémním nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, dospěl-li odvolací soud k závěru, že se mu nepodařilo prokázat antedatování (první) smlouvy o postoupení pohledávky mezi věřitelem CONTAKTIVE s. r. o. a společností LCC Industrial Services, s. r. o. (označené dnem 6. 5. 2010), a tedy její neplatnost. Takový postup s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 173/13, považuje za ústavně nonkonformní, neboť má zato, že odporuje právu na spravedlivý proces. Odvolací soud na něj klade nepřiměřené požadavky spojené s dokazováním. Připouští přitom, že o postoupení pohledávky byl vyrozuměn věřitelem (postupitelem), a že v řízení namítal neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky a nikoli neúčinnost takového právního úkonu, ať již z pohledu insolvenčního zákona či občanského zákoníku. Dospěl-li by odvolací soud k závěru o neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky, musel by návazně dovodit nedostatek aktivní legitimace žalobce a žalobu zamítnout.

Podle § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., čl. II. bod 2. zákona č. 296/2017 Sb. – dále opět jen „o. s. ř.“), dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.).

Dovolání není přípustné.

Již v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, uveřejněného pod č. 61/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, podle něhož oznámil-li postupitel dlužníku, že pohledávku postoupil postupníkovi (tak jak je tomu v nyní souzené věci – viz prohlášení o postoupení pohledávky ze dne 27. 5. 2010 a podací lístek z téhož dne), pak dlužník nemá (s výjimkou případů uvedených v § 525 obč. zák., eventuálně případů, ve kterých by dlužník prokázal, že postoupení pohledávky mělo za následek změnu – zhoršení – jeho právního postavení) vůči postupníku ve sporu o úhradu pohledávky k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky.

Se zřetelem ke shora přijatým závěrům řešení v dovolání předestřené otázky nemůže pro žalovaného přivodit příznivější rozhodnutí ve věci.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 29. 5. 2019


JUDr. Václav Duda
předseda senátu