Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/19/2016
Spisová značka:21 Cdo 2398/2015
ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.2398.2015.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Výpověď z pracovního poměru
Dotčené předpisy:§ 52 písm. e) předpisu č. 262/2006Sb.
§ 53 předpisu č. 373/2011Sb.
§ 42 odst. 1 předpisu č. 373/2011Sb.
Kategorie rozhodnutí:C

21 Cdo 2398/2015



U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně A. Č., zastoupené JUDr. Marií Piekarzovou, advokátkou se sídlem v Šenově, Těšínská č. 1495, proti žalované Hyundai Motor Manufactoring Czech s.r.o. se sídlem v Nižních Lhotách, Průmyslová zóna Nošovice, Hyundai č. 700/1, IČO 27773035, zastoupené Mgr. Lukášem Mokrým, advokátem se sídlem v Ostravě - Mariánských horách, Sokola Tůmy č. 743/16, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 16 C 285/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. listopadu 2014 č.j.16 Co 213/2014-105, takto:

Dovolání žalobkyně se zamítá.
Odůvodnění:

Dopisem ze dne 31.10.2013 žalovaná sdělila žalobkyni, že s ní rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce. Důvod výpovědi spatřovala v tom, že žalobkyně na základě lékařských posudků ze dne 7.10.2013 vydaných MUDr. Rudolfem Krokerem pozbyla "dlouhodobě zdravotní způsobilost konat dále dosavadní práci".

Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve Frýdku - Místku dne 21.11.2013 domáhala, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že dosavadní práci u žalované nemůže vykonávat v důsledku pracovního úrazu ze dne 17.9.2009. Protože zaměstnavatel musí skutkově vymezit výpovědní důvod uvedením takových skutečností, aby bylo nepochybné, zda důvodem výpovědi jsou okolnosti uvedené v ustanovení § 52 písm.d) zákoníku práce nebo zda přistoupil k výpovědi z důvodů uvedených v ustanovení § 52 písm.e) zákoníku práce, je předmětná výpověď neplatná též proto, že se toliko "odvolává na lékařský posudek".

Okresní soud ve Frýdku - Místku rozsudkem ze dne 30.6.2014 č.j. 16 C 285/2013-87 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 17.364,- Kč k rukám advokátky JUDr. Marie Piekarzové a že žalovaná je povinna zaplatit "státu na účet Okresního soudu ve Frýdku - Místku" soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč. Po provedeném dokazování dovodil, že žalovaná rozvázala se žalobkyní pracovní poměr výpovědí z důvodu, že žalobkyně pozbyla dlouhodobě pracovní způsobilost podle posudku vydaného dne 7.10.2013 MUDr. Rudolfem Krokerem, aniž by "blíže specifikovala, jaké konkrétní důvody vedly k závěru, že žalobkyně zdravotní způsobilost dlouhodobě pozbyla". Protože podle judikatury soudů ("rozhodnutí" Nejvyššího soudu ze dne 16.12.2013 sp. zn. 21 Cdo 224/2013) je lékařský posudek způsobilým podkladem k rozvázání pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 52 písm.d) nebo § 52 písm.e) zákoníku práce jen tehdy, jestliže z něho je "jednoznačně patrno, co je příčinou nezpůsobilosti zaměstnance konat dosavadní práci", žalovaná "neúplně skutkově vymezila výpovědní důvod" a ani ho řádně uvést nemohla, je-li podkladem pro výpověď lékařský posudek, který "nerozlišuje, proč žalobkyně není schopna dále konat dosavadní práci". Výpověď z pracovního poměru nemá podle soudu prvního stupně "náležitosti uvedené v ustanovení § 50 odst.4 zákoníku práce" a je neplatná, aniž by bylo možné takový následek odstranit "následně vypracovaným znaleckým posudkem".

K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 4.11.2014 č.j. 16 Co 213/2014-105 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle odvolacího soudu bylo nutné přihlédnout k tomu, že v době výpovědi z pracovního poměru již neplatil zákon č. 20/1966 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), ale zákon č. 373/2011 Sb., podle něhož lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb nepředstavuje takové posouzení zdravotní způsobilosti zaměstnance k práci, které by bylo v rovině soukromoprávní závazné pro zaměstnance a není [s výjimkou povinnosti uvedené v ustanovení § 55 odst.1 písm.b) zákona č. 373/2011 Sb.] směrodatné ani pro zaměstnavatele, a kterým by byly vázány soudy, správní úřady a jiné orgány, jež posuzují právní úkony, pro něž byl lékařský posudek podkladem; rozhodnutí správního orgánu, které lékařský posudek přezkoumává, nemá povahu správního rozhodnutí a hledí se na ně stejně, jako kdyby šlo o "vyjádření, osvědčení, ověření nebo sdělení správního orgánu". I když výsledek posouzení zdravotní způsobilosti má být [také z pohledu ustanovení § 52 písm.d) a e) zákoníku práce] vyjádřen v lékařském posudku vydaném poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo v rozhodnutí příslušného správního orgánu, které lékařský posudek přezkoumává, poskytuje lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb soudům jen "nezávazné dobrozdání" o zdravotním stavu zaměstnance z hlediska jeho zdravotní způsobilosti k práci, z něhož soud nemůže (ve smyslu ustanovení § 135 odst.2 občanského soudního řádu) vycházet při svém rozhodování. Závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16.12.2013 sp. zn. 21 Cdo 224/2013 nyní nemohou "obstát" a bude na soudu prvního stupně, aby v dalším řízení dokazováním objasnil, co bylo příčinou dlouhodobé nezpůsobilosti žalobkyně vykonávat dosavadní práci.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Aniž by zpochybňovala povahu lékařských posudků vydávaných poskytovatelem pracovnělékařských služeb, žalobkyně namítá, že žalovaná jí neměla dávat výpověď z pracovního poměru na základě "zcela nezávazného lékařského posudku, resp. měla dobře uvážit, zdali je vhodné takové rozhodnutí učinit na základě pouhého nezávazného dobrozdání". Podle žalobkyně závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16.12.2013 sp. zn. 21 Cdo 224/2013 i nadále obstojí a je třeba považovat za nepřípustné, aby zaměstnavatel využíval v neprospěch svých zaměstnanců to, že z lékařských posudků není vždy "jednoznačně (bez dalšího) patrno, zda u zaměstnance zjištěná zdravotní nezpůsobilost k dalšímu výkonu práce zakládá důvod k výpovědi podle ustanovení § 52 písm.d) zákoníku práce nebo zda je výpovědní důvod dán podle ustanovení § 52 písm.e) zákoníku práce". Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl. Uvedla, že poskytovatel pracovnělékařských služeb může do lékařského posudku uvést pouze takové údaje, které jsou stanoveny zákonem č. 373/2011 Sb., neboť "ostatní informace jsou součástí zdravotnické dokumentace", a že uvedení příčin toho, proč došlo k "dlouhodobému pozbytí zdravotní způsobilosti", může být obsaženo v lékařském posudku jen na základě požadavku vyšetřovaného zaměstnance. Žalovaná nesouhlasí s tím, že by zaměstnavatel byl povinen ve výpovědi z pracovního poměru uvádět také to, proč zaměstnanec pozbyl zdravotní způsobilost, a dovozuje, že výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm.d) zákoníku práce prokazuje lékařský posudek vydaný podle ustanovení § 62 odst.5 zákona č. 373/2011 Sb. a výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm.e) zákoníku práce se dokládá lékařským posudkem vydaným podle ustanovení § 43 odst.5 zákona č. 373/2011 Sb. Žalovaná současně zdůraznila, že lékařský posudek je "odborným dobrozdáním o naplnění" výpovědního důvodu podle ustanovení § 52 písm.e) zákoníku práce a že v případě pochybností o zdravotní způsobilosti zaměstnance může soud v občanském soudním řízení lékařský posudek přezkoumat.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1.1.2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013 (dále jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

Pro rozhodnutí soudů v projednávané věci bylo (mimo jiné) významné vyřešení právní otázky, jaké jsou z hlediska zdravotního stavu zaměstnance předpoklady pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm.e) zákoníku práce vzhledem k právní úpravě posudkové péče a lékařských posudků účinné od 1.4.2012 (ode dne účinnosti zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách). Vzhledem k tomu, že tato otázka hmotného práva dosud nebyla v rozhodovací činnosti dovolacího soudu vyřešena a že její posouzení bylo v projednávané věci pro rozhodnutí soudů významné (určující), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalobkyně je proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné.

Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, že žalobkyně se domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 31.10.2013 - podle právních předpisů účinných v té době, zejména podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 585/2006 Sb., č. 181/2007 Sb., č. 261/2007 Sb., č. 296/2007 Sb. a č. 362/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 116/2008 Sb., a zákonů č. 121/2008 Sb., č. 126/2008 Sb., č. 294/2008 Sb., č. 305/2008 Sb., č. 306/2008 Sb., č. 382/2008 Sb., č. 286/2009 Sb., č. 320/2009 Sb., č. 326/2009 Sb., č. 427/2010 Sb., č. 347/2010 Sb., č. 73/2011 Sb., č. 180/2011 Sb., č. 185/2011 Sb., č. 466/2011 Sb., č. 341/2011 Sb., č. 364/2011 Sb., č. 365/2011 Sb., č. 367/2011 Sb., č. 429/2011 Sb., č. 375/2011 Sb., č. 167/2012 Sb., č. 385/2012 Sb., 396/2012 Sb., č. 399/2012 Sb., č. 472/2012 Sb. a č. 155/2013 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen "zák. práce"), a podle zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění zákonů č. 167/2012 Sb. a č. 47/2013 Sb., tedy podle zákona o specifických zdravotních službách ve znění účinném do 30.4.2015 (dále jen "zákona o specifických zdravotních službách").

Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru jen z důvodu výslovně stanoveného v ustanovení § 52 zák. práce (srov. § 50 odst.2 zák. práce). Dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem; důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn (srov. § 50 odst.4 zák. práce).

Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost [srov. § 52 písm. e) zák. práce].

Pracovnělékařské služby jsou zdravotní služby preventivní, jejichž součástí je hodnocení vlivu pracovní činnosti, pracovního prostředí a pracovních podmínek na zdraví, provádění preventivních prohlídek a hodnocení zdravotního stavu za účelem posuzování zdravotní způsobilosti k práci, poradenství zaměřené na ochranu zdraví při práci a ochranu před pracovními úrazy, nemocemi z povolání a nemocemi souvisejícími s prací, školení v poskytování první pomoci a pravidelný dohled na pracovištích a nad výkonem práce (srov. § 53 zákona o specifických zdravotních službách). O zdravotní způsobilosti nebo o zdravotním stavu se vydává na žádost pacienta, který je posuzovanou osobou, nebo jiné k tomu oprávněné osoby, lékařský posudek (srov. § 42 odst.1 zákona o specifických zdravotních službách).

"Pracovnělékařské služby" poskytují (a v jejich rámci vydávají lékařské posudky o zdravotní způsobilosti nebo o zdravotním stavu) poskytovatelé pracovnělékařských služeb; "poskytovatelem" se rozumí "fyzická nebo právnická osoba, která má oprávnění k poskytování zdravotních služeb" [srov. § 2 odst.1 zákona č. 272/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákona o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů], a "poskytovateli pracovnělékařských služeb" jsou "poskytovatelé v oboru všeobecného praktického lékařství" nebo "poskytovatelé v oboru pracovního lékařství" (srov. § 54 odst.1 zákona o specifických zdravotních službách).

Lékařské posudky se vydávají na základě zhodnocení výsledků lékařské prohlídky a dalších potřebných odborných vyšetření (pracovnělékařské prohlídky), výpisu ze zdravotnické dokumentace vedené o zaměstnanci a zdravotní náročnosti pro výkon práce, pro kterou je zaměstnanec posuzován (srov. § 42 odst.1 zákona o specifických zdravotních službách), provedeného podle hledisek uvedených v ustanovení § 2 písm.a) vyhlášky č. 79/2013 Sb. o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče). Lékařský posudek musí být prokazatelně předán posuzované osobě (zaměstnanci) a tomu, kdo o posouzení zdravotní způsobilosti posuzované osoby za účelem vydání posudku oprávněně požádal (zaměstnavateli); lékařský posudek se považuje za prokazatelně předaný i tehdy, jestliže osoba oprávněná k převzetí posudku odmítne posudek převzít nebo jeho převzetí stvrdit podpisem. Právní účinky lékařského posudku se závěrem o zdravotní nezpůsobilosti, dlouhodobém pozbytí zdravotní způsobilosti posuzované osoby nebo zdravotní způsobilosti s podmínkou nastávají pro osobu, které byl předán, dnem jeho prokazatelného předání, se závěrem o zdravotní způsobilosti posuzované osoby nastávají pro osobu, které byl předán, dnem, kdy končí platnost předcházejícího posudku, nejdříve však dnem uplynutí lhůty pro podání návrhu na jeho přezkoumání nebo dnem prokazatelného doručení rozhodnutí o potvrzení posudku správním úřadem, který poskytovateli udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb, a o zdravotním stavu nastávají pro osobu, které byl předán, dnem uplynutí lhůty pro podání návrhu na jeho přezkoumání nebo dnem prokazatelného doručení rozhodnutí o potvrzení posudku správním úřadem, který poskytovateli udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb (srov. § 44 odst.2, 3 a 4 zákona o specifických zdravotních službách). Náležitosti lékařského posudku jsou uvedeny v bodě 9 Přílohy č. 1 vyhlášky č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci, ve znění pozdějších předpisů.

Má-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel (jako osoba, které uplatněním lékařského posudku vznikají práva a povinnosti) za to, že lékařský posudek je nesprávný, může do 10 pracovních dnů ode dne jeho prokazatelného předání podat návrh na jeho přezkoumání poskytovateli, který posudek vydal. Neodloží-li poskytovatel pracovnělékařských služeb návrh jako opožděný a shledá-li podmínky pro vyhovění návrhu, napadený lékařský posudek bezodkladně zruší a na základě zjištěných skutečností, popřípadě nového posouzení zdravotní způsobilosti, vydá posudek nový. V případě, že poskytovatel pracovnělékařských služeb včas podanému návrhu na přezkoumání lékařského posudku nevyhoví v plném rozsahu, postoupí do 10 pracovních dnů ode dne jeho doručení spis s návrhem na přezkoumání, včetně podkladů potřebných pro přezkoumání lékařského posudku a svého stanoviska, příslušnému správnímu orgánu. Příslušný správní orgán při přezkoumání lékařského posudku zjišťuje, zda bylo posouzení zdravotní způsobilosti nebo zdravotního stavu posuzované osoby provedeno a lékařský posudek vydán k tomu oprávněným poskytovatelem, zda byly provedeny lékařské prohlídky, které stanoví právní předpisy nebo které indikoval posuzující lékař, zda byl zdravotní stav posuzované osoby pro účely zdravotního posouzení zjištěn úplně a zda závěr o posouzení zdravotní způsobilosti nebo zdravotního stavu odpovídá aktuálně zjištěnému zdravotnímu stavu posuzované osoby; při přezkoumání lékařského posudku zásadně vychází z podkladů předaných poskytovatelem. Po přezkoumání lékařského posudku příslušný správní orgán návrh zamítne a napadený lékařský posudek potvrdí nebo napadený lékařský posudek zruší a vrátí věc poskytovateli k vydání nového lékařského posudku anebo napadený lékařský posudek zruší. Pro přezkoumání lékařského posudku příslušným správním orgánem se použije, nestanoví-li zákon jinak, obdobně Část čtvrtá správního řádu, tj. ustanovení § 154 až 158 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (srov. zejména § 46 a 47 zákona o specifických zdravotních službách).

Zaměstnanec je povinen podrobit se pracovnělékařským službám u poskytovatele pracovnělékařských služeb v případech stanovených zákonem a tehdy, vyslal-li ho zaměstnavatel na mimořádnou pracovnělékařskou prohlídku, protože má pochybnosti o zdravotní způsobilosti zaměstnance k práci (srov. zejména § 56 zákona o specifických zdravotních službách). Zaměstnavateli se v ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákona o specifických zdravotních službách ukládá, aby "při zařazování zaměstnanců k práci postupoval podle závěrů lékařských posudků o jejich zdravotní způsobilosti"; dále má zejména právo vyslat zaměstnance na pracovnělékařskou prohlídku vždy, má-li pochybnosti o zdravotní způsobilosti zaměstnance k práci, a je povinen odeslat zaměstnance na mimořádnou pracovnělékařskou prohlídku, jestliže o to zaměstnanec požádal.

Důvodem k výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm.e) zák. práce je - jak se uvádí v tomto ustanovení - to, že zaměstnanec pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává. To, aby lékařský posudek (rozhodnutí příslušného správního orgánu) vedl sám o sobě k závěru o dlouhodobé zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance, předpokládá, aby posouzení výsledků lékařské prohlídky a dalších potřebných odborných vyšetření (pracovnělékařské prohlídky), výpisu ze zdravotnické dokumentace vedené o zaměstnanci a zdravotní náročnosti pro výkon práce, pro kterou je zaměstnanec posuzován (srov. § 42 odst.1 zákona o specifických zdravotních službách), provedené podle hledisek uvedených v ustanovení § 2 písm.a) vyhlášky č. 79/2013 Sb. o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče) bylo vyjádřeno v takové podobě (formě), která by byla závazná jednak pro zaměstnavatele a zaměstnance, kteří na jeho základě činí pracovněprávní úkony, jednak pro soudy, správní úřady a jiné orgány, které jsou povolány k tomu, aby v příslušném řízení posuzovaly pracovněprávní úkony a jiné pracovněprávní skutečnosti, pro něž bylo podkladem posouzení zdravotního stavu zaměstnance; nejsou-li totiž takovým posouzením soudy (správní úřady a jiné orgány) a tedy ani smluvní strany základních pracovněprávních vztahů vázány, nutně to znamená, že pracovněprávní úkony a jiné pracovněprávní skutečnosti, pro něž je významné posouzení zdravotní způsobilosti zaměstnance, nemohou být v příslušném řízení posuzovány jen (a pouze) na základě lékařského posudku (rozhodnutí příslušného správního orgánu), ale na základě všech poznatků získaných dokazováním, samozřejmě včetně znaleckých posudků o zdravotním stavu zaměstnance.

Lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb nepředstavuje - jak je zřejmé z výše uvedeného - takové posouzení zdravotní způsobilosti zaměstnance k práci, které by bylo závazné pro zaměstnance, a není směrodatné ani pro zaměstnavatele; povinnost uložená zaměstnavateli v ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákona o specifických zdravotních službách se neuplatní, nebude-li zaměstnanec souhlasit se závěry lékařského posudku (rozhodnutí příslušného správního orgánu) o jeho zdravotní způsobilosti. Lékařský posudek není rozhodnutím nebo jiným správním aktem, jenž by byl závazný pro smluvní stranu základních pracovněprávních vztahů, vůči které byl učiněn pracovněprávní úkon, a tedy ani pro soud (správní úřad nebo jiný orgán), který by v řízení posuzoval takovou pracovněprávní skutečnost, a rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, nemá povahu správního rozhodnutí a při jeho vydání se - jak vyplývá z ustanovení § 47 odst.4 zákona o specifických zdravotních službách - postupuje (obdobně) tak, jako kdyby šlo o "vyjádření, osvědčení, ověření nebo sdělení" správního orgánu. U lékařského posudku tedy - jak se výslovně (a výstižně) uvádí v důvodové zprávě k vládnímu návrhu zákona č. 373/2011 Sb. - jde o "dobrozdání o zdravotním stavu posuzované osoby vydané poskytovatelem zdravotních služeb" a "nejde o úkon, kterým by se přímo zakládala práva a povinnosti posuzované osoby".

Z uvedeného vyplývá, že podle právní úpravy účinné od 1.4.2012 lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb a ani rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, nestanoví (a neprokazují) autoritativně (závazným a zásadně konečným způsobem), že by posuzovaný zaměstnanec vskutku vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost, a že tedy lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb a rozhodnutí příslušného správního orgánu, které lékařský posudek přezkoumává, poskytují zaměstnanci, zaměstnavateli a soudům (správním úřadům a jiným orgánům) pouze nezávazné "dobrozdání" o zdravotním stavu zaměstnance z hlediska jeho zdravotní způsobilosti k práci, z něhož soud při svém rozhodování nemůže vycházet ve smyslu § 135 odst. 2 občanského soudního řádu.

Při zkoumání, zda byl naplněn výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce, může soud v řízení o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí vycházet (jen) z lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb (z rozhodnutí příslušného správního orgánu, které lékařský posudek přezkoumává) pouze tehdy, má-li všechny stanovené náležitosti a jestliže za řízení nevznikly žádné pochybnosti o jejich správnosti. V případě, že lékařský posudek (rozhodnutí příslušného orgánu, který lékařský posudek přezkoumává) nebude obsahovat všechny náležitosti nebo bude neurčitý či nesrozumitelný anebo že z postojů zaměstnance nebo zaměstnavatele nebo z jiných důvodů se objeví potřeba (znovu a náležitě) objasnit zaměstnancův zdravotní stav a příčiny jeho poškození, je třeba v příslušném soudním řízení otázku, zda zaměstnanec pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě zdravotní způsobilost, vyřešit (postavit najisto) dokazováním, provedeným zejména prostřednictvím znaleckých posudků. Uvedené současně znamená, že výpověď zaměstnavatele z pracovního poměru daná zaměstnanci podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce není neplatným pracovněprávním úkonem jen proto, že zaměstnavatel přistoupil k výpovědi pro dlouhodobou zdravotní nezpůsobilost zaměstnance, aniž by měl rozvázání pracovního poměru podložené (řádným a účinným) lékařským posudkem, popřípadě rozhodnutím správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává; uplatní-li zaměstnanec žalobou u soudu neplatnost takového rozvázání pracovního poměru (§ 72 zák. práce), soud může shledat výpověď neplatnou, jen jestliže bude dokazováním (zejména znaleckými posudky) zjištěno, že zaměstnanec ve skutečnosti vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nepozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost. Na opačný závěr nelze důvodně usuzovat ani z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16.12.2013 sp. zn. 21 Cdo 224/2013, neboť se vztahuje k právní úpravě účinné do 31.3.2012 a nemůže být použit při výkladu právních předpisů účinných od 1.4.2012.

Platnost právních úkonů (včetně právních úkonů učiněných podle pracovněprávních předpisů) je podle ustálené judikatury soudů (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.12.1997 sp. zn. 2 Cdon 829/97, který byl uveřejněn pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998) třeba posuzovat k okamžiku a se zřetelem na okolnosti, kdy byl právní úkon učiněn. Soud tuto zásadu uplatňuje i při posuzování platnosti výpovědi z pracovního poměru a dalších právních úkonů směřujících k rozvázání pracovního poměru. Zkoumání podmínek pro podání výpovědi z pracovního poměru se proto děje podle stavu v době výpovědi, neboť její právní účinky nastávají okamžikem, kdy výpověď byla doručena druhému účastníku; k tomuto okamžiku (tj. ke dni, k němuž ve smyslu ustanovení § 334, § 335 a § 336 zák. práce byla písemná výpověď z pracovního poměru zaměstnanci doručena, popř. se považuje za doručenou) musí být též zjišťováno, zda byly splněny všechny podmínky pro podání výpovědi, včetně té, zda zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost.

V projednávané věci žalovaná dala žalobkyni (dopisem ze dne 31.10.2013) výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm.e) zák. práce s odvoláním na lékařský posudek ze dne 7.10.2013 vydaný MUDr. Rudolfem Krokerem, v němž byl obsažen závěr, že žalobkyně "pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost". I když lze souhlasit se žalobkyní, že nejde o řádný lékařský posudek, který by vskutku u ní náležitě prokazoval dlouhodobé pozbytí zdravotní způsobilosti, správně odvolací soud dovodil, že (zatím) nebylo možné učinit závěr o neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalobkyni podle ustanovení § 52 písm.e) zák. práce, nebylo-li (dalším) dokazováním zjištěno, zda žalobkyně vskutku vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je správné. Protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o.s.ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v § 229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243d písm. a) o.s.ř. zamítl.

Protože se tímto rozhodnutím dovolacího soudu řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. února 2016


JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu