Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/09/2019
Spisová značka:31 Cdo 2389/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:31.CDO.2389.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Postoupení věci
Dotčené předpisy:§ 20 předpisu č. 6/2002Sb.
Kategorie rozhodnutí:E

31 Cdo 2389/2019-410
USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl ve velkém senátě občanskoprávního a obchodního kolegia složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté, JUDr. Filipa Cilečka, JUDr. Zdeňka Dese, JUDr. Jiřího Doležílka, JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., JUDr. Romana Fialy, JUDr. Miroslava Galluse, JUDr. Petra Gemmela, Mgr. Davida Havlíka, JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., JUDr. Zdeňka Krčmáře, JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., JUDr. Pavla Simona, JUDr. Petra Šuka, JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobce: AAAAA (pseudonym), nar. XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Ladislavou Chládkovou, advokátkou se sídlem Dobrovského 1179, Roudnice nad Labem, proti žalovanému: hlavní město Praha, se sídlem magistrátu Mariánské nám. 2/2, Praha 1, zastoupený JUDr. Janem Olejníčkem, advokátem se sídlem Helénská 1799/4, Praha 2, za účasti vedlejších účastnic na straně žalovaného: 1) Česká pojišťovna a. s., se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, IČO 45272956, a 2) 4-Majetková, a. s., se sídlem Plamínkové 1592/4, Praha 4, IČO 28477456, o náhradu škody na zdraví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 2/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2017, č. j. 72 Co 114/2017-366, takto:


Věc se přikazuje k projednání a rozhodnutí senátu 25.

O d ů v o d n ě n í:

Tříčlenný senát č. 25, který měl podle platného rozvrhu práce Nejvyššího soudu dovolání projednat a rozhodnout o něm, dospěl při právním posouzení otázky pasivní věcné legitimace hlavního města Prahy ve sporu o náhradu škody vzniklé v souvislosti se správou majetku, jež byla svěřena městské části, k názoru, který je dle něj odlišný od názoru vysloveného v usnesení ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3373/2007, a v rozsudku ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1576/2006. Kromě toho judikatura Nejvyššího soudu řeší otázku pasivní věcné legitimace hlavního města Prahy a jejích městských částí odlišně v návaznosti na povahu uplatněného nároku. V restitučních sporech o vydání nemovitostí se dovozuje pasivní legitimace obou těchto subjektů (srov. např. rozsudek ze dne 20. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 748/97, publikovaný pod č. 64/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Výhradně městská část je pasivně legitimována ve sporu o povinnost uzavřít nájemní smlouvu, jejímž předmětem měla být bytová jednotka ve vlastnictví hl. m. Prahy, svěřená do správy městské části (srov. usnesení ze dne 24. 4. 2008, sp. zn. 26 Cdo 2511/2006). Ve sporech o vydání bezdůvodného obohacení, které spočívá v užívání cizího pozemku tím, že je na něm umístěna stavba jiného vlastníka, považuje judikatura za směrodatné, kdo je skutečně vlastníkem, nikoli kdo má stavbu svěřenu do správy (viz rozsudek ze dne 12. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1896/2010, a usnesení ze dne 4. 2. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2542/2009). Proto podle § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 6/2002 Sb.“) rozhodl usnesením ze dne 27. 6. 2019, č. j. 25 Cdo 5764/2017- 403, o postoupení věci k rozhodnutí velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (dále jen „velký senát“). Senát 25 má za zřejmé, že s ohledem na různorodost právních vztahů, v nichž uvedené subjekty vystupují, je třeba otázku jejich právního postavení řešit komplexně a sjednotit přístup prostřednictvím rozhodnutí velkého senátu.

Podle stanoviska pléna Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. Plsn 1/2011, k výkladu ustanovení § 20 zákona č. 6/2002 Sb., v otázce, jestli může velký senát příslušného kolegia Nejvyššího soudu přikázat věc senátu, který mu ji předložil, aby věc projednal a rozhodl, pokud nebyly splněny podmínky k jejímu předložení velkému senátu kolegia Nejvyššího soudu, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 1 ročník 2012, je ustanovení § 20 odst. 1, 2 zákona č. 6/2002 Sb. podkladem pro odnětí věci zákonným soudcům, kteří jsou členy tříčlenného senátu, jemuž byla věc přidělena podle rozvrhu práce, a pro projednání a rozhodnutí této věci soudci, kteří jsou členy velkého senátu příslušného kolegia Nejvyššího soudu. Postup předpokládaný citovaným ustanovením se uplatní jen tehdy, jde-li skutečně o právní názor, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího soudu. Velký senát příslušného kolegia Nejvyššího soudu) má právo i povinnost posoudit, zda jsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby mu byla věc postoupena k projednání a rozhodnutí. Nejsou-li splněny podmínky uvedené v § 20 zákona č. 6/2002 Sb. a byla-li věc přesto postoupena velkému senátu příslušného kolegia Nejvyššího soudu, rozhodne tento senát o jejím přikázání příslušnému (tříčlennému) senátu k projednání a rozhodnutí.

Velký senát má za to, že jsou podmínky pro takový jeho postup v dané věci naplněny, když předně vychází z toho, že povaha usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2542/2009, vylučuje, aby v takovém usnesení o nepřípustnosti dovolání mohl být vyjádřen právní názor, který by měl sjednocující význam ve smyslu § 14 odst. 1 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb., a který by zakládal judikatorní rozpor ve smyslu jeho § 20.

Stran údajného rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1576/2006, senát 25 pak předložení věci velkému senátu neodůvodňuje právním názorem, který by byl odlišným od právního názoru již vyjádřeného v uvedeném rozsudku, v němž se Nejvyšší soud vypořádal kladně s pasivní legitimací hl. m. Prahy ve sporu o náhradu škody vzniklé závadou ve schůdnosti místní komunikace podle § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve vztahu ke komunikaci, k níž pražská městská část vykonává vlastnická práva dle § 34 odst. 3 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze. V nyní projednávané věci předložené senátem 25 velkému senátu žalobce utrpěl poškození zdraví po zásahu kusem ledu spadlým ze střechy domu svěřeného do správy městské části ve Svatoslavově ulici v Praze 4, jenž je ve vlastnictví žalovaného a odpovědnost žalovaného je zvažována ve smyslu § 415 a § 420 obč. zák. Je tedy zjevné, že v předkládané věci jde o skutkovou i právní odlišnost, která dle velkého senátu nezakládá judikatorní prostor pro obecné řešení otázky právní odpovědnosti hlavního města Prahy za škodu vzniklou v souvislosti se správou majetku, jež byla svěřena městské části, velkým senátem, jak se domníval senát 25, když předmětná otázka není dosud řešena Nejvyšším soudem rozdílně a není ani důvod již dříve vyřešenou právní otázku posuzovat jinak.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 10. 2019

JUDr. František Ištvánek
předseda senátu