Název judikátu:

Vyloučení orgánů činných v trestním řízení
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/06/2021
Spisová značka:4 Tz 47/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:4.TZ.47.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Vyloučení soudce
Dotčené předpisy:§ 30 odst. 1 tr. ř.
§ 31 tr. ř.
čl. 38 předpisu č. 23/1991Sb.
Kategorie rozhodnutí:D

4 Tz 47/2020-


USNESENÍ


Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 6. 1. 2021 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Marty Ondrušové stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněných T. V. V., nar. XY, bytem XY, D. G. V., nar. XY, bytem XY a T. S. C., nar. XY, bytem XY, proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 4. 5. 2020, sp. zn. 4 T 140/2018, a podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl takto:


Stížnost pro porušení zákona se zamítá.



Ministryně spravedlnosti podala podle § 266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněných T. V. V., D. G. V. a T. S. C. stížnost pro porušení zákona proti usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 4. 5. 2020, sp. zn. 4 T 140/2018.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona uvedla, že v předmětné věci byl JUDr. Jiří Kutílek zákonným soudcem obviněných, neboť mu věc byla podle platných právních předpisů přidělena k vyřízení. S ohledem na ústavní zakotvení práva na zákonného soudce v čl. 38 Listiny má za to, že dojde-li k tomu, že předseda České advokátní komory určí postupem podle § 27 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o advokacii) zástupcem advokáta zastupujícího v řízení osobu, která je osobou blízkou ve vztahu k soudci, nemůže být soudce bez dalšího automaticky vyloučen pro podjatost podle § 30 a § 31 tr. ř. Takovým postupem totiž dochází k nepřípustnému systematickému podřízení realizace ústavně zaručeného práva na zákonného soudce nahodilé okolnosti, kterou je určení konkrétního zástupce advokáta předsedou České advokátní komory. Domnívá se, že v daném případě má soud ověřit, zda ve věci nemělo dojít k odmítnutí poskytnutí právních služeb zástupcem advokáta podle § 19 odst. 1 písm. d) zákona o advokacii. V každém případě je dle ministryně spravedlnosti pak na soudu, aby požádal předsedu České advokátní komory o určení jiného zástupce, který nebude zakládat důvod podjatosti ve smyslu § 30 tr. ř. Teprve v případě, že k určení takového jiného zástupce advokáta v přiměřené lhůtě nedojde, přichází v úvahu vyloučení soudce podle § 30 a § 31 tr. ř.

 S ohledem na výše uvedené má ministryně spravedlnosti za to, že v předmětné věci soud pochybil, když poté, co byla do spisu založena kopie rozhodnutí předsedy České advokátní komory, jímž byl zástupcem JUDr. Libora Janků určen Mgr. Miroslav Kutílek, bez dalšího přistoupil k vyloučení JUDr. Jiřího Kutílka z projednávané věci. V této souvislosti dodává, že rozhodnutím předsedy České advokátní komory byla jako zástupce JUDr. Libora Janků dne 19. 5. 2020 určena Mgr. Lenka Šrámková, a to právě z důvodu, aby byla vyloučena kolize v případech, kdy je vyřizujícím soudcem JUDr. Jiří Kutílek. Uzavírá, že usnesením Okresního soudu Chebu ze dne 4. 5. 2020, sp. zn. 4 T 140/2018 byl v neprospěch obviněných porušen zákon v čl. 38 Listiny a § 2 odst. 5 tr. ř., neboť obvinění byli v důsledku předčasného rozhodnutí o vyloučení soudce z vykonávání úkonů trestního řízení odňati svému zákonnému soudci.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Krajského soudu Chebu ze dne 4. 5. 2020, sp. zn. 4 T 140/2018, byl porušen zákon ve vytýkaném směru v neprospěch obviněných T. V. V., D. G. V. a T. S. C., a aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil.

K podané stížnosti pro porušení zákona se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že se s ní neztotožňuje a považuje ji za nedůvodnou. V této souvislosti zopakoval, že napadeným rozhodnutím dne 4. 5. 2020 pod sp. zn. 4 T 140/2018 podle § 30 odst. 1 tr. ř. rozhodl samosoudce Okresního soudu v Chebu JUDr. Jiří Kutílek tak, že je vyloučen z projednávání úkonů trestního řízení v uvedené věci. Důvodem tohoto vyloučení je skutečnost, že obviněná T. S. C. dne 29. 5. 2018 udělila plnou moc k zastupování obhájci JUDr. Liboru Janků, AK Mánesova 265/13, Cheb. Uvedený obhájce byl následně kvůli svým zdravotním problémům hospitalizován. Na základě toho byl podle § 45 odst. 2 písm. b) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii a z důvodu podle § 27 odst. 1 zákona o advokacii rozhodnutím předsedy České advokátní komory ze dne 27. 4. 2020, č. j. 02.03-000111/20-002, určen zástupcem JUDr. Libora Janků advokát Mgr. Miroslav Kutílek se sídlem Májová 1150/32, Cheb. Posléze uvedený advokát je přitom synem samosoudce JUDr. Jiřího Kutílka, v čemž soud spatřoval existenci poměru zakládajícího vyloučení soudce podle § 30 odst. 1 tr. ř.

Státní zástupce nesouhlasí s názorem ministryně spravedlnosti, že by popsaným postupem bylo zasaženo do ústavního zákazu odnětí zákonnému soudci ve smyslu § 38 Listiny základních práv a svobod, a dodává, že naprosto nic nenasvědčuje tomu, že by postup předsedy České advokátní komory byl v dané věci účelový a měl by směřovat právě k cílenému vyloučení JUDr. Jiřího Kutílka z projednávání konkrétní trestní věci. Takovou skutečnost ostatně ani podaná stížnost pro porušení zákona netvrdí. Státní zástupce uvádí, že v daném případě a za popsané poněkud specifické procesní situace bylo třeba dosáhnout v každém případě takového stavu, aby věc obviněné T. S. C. rozhodoval soudce nepodjatý. K naplnění tohoto stavu přitom vedla i právě samosoudcem JUDr. Kutílkem zvolená cesta spočívající ve vyslovení podjatosti, která přitom v daný okamžik skutečně reálně a objektivně nastala. Je sice pravdou, že obdobného stavu by teoreticky bylo možno dosáhnout i tím, že by takto určený advokát zastupování této obviněné nepřijal s odkazem na § 19 odst. 1 písm. d) zákona o advokacii (který se ve věci aplikuje obdobně ve smyslu § 27 odst. 2 zákona o advokacii), avšak takový postup by byl možný až následně, jakmile se takto určený zástupce advokáta seznámí s danou věcí a jejím procesním stavem, resp. právě se skutečností, že soudcem ve věci je advokátova osoba blízká. Za podstatné zde státní zástupce považuje rozhodnutí předsedy České advokátní komory, které má zjevně konstitutivní účinky, z čehož vyplývá, že již okamžikem tohoto určení se takto určený advokát stává zástupcem daného klienta, přičemž další změna tohoto vztahu advokáta a klienta má podle § 27 odst. 2 zákona o advokacii proběhnout až následně. Dle názoru státního zástupce se zde tedy uplatní zásada prior tempore potior iure. Bylo proto namístě, aby samosoudce, který se jako prvý bezprostředně dozvěděl o nastalé situaci své podjatosti, nevyčkávaje dalšího postupu takto určeného zástupce advokáta, rozhodl o svém vyloučení. Přitom nelze pominout, že zákaz poskytování právních služeb je primárně otázkou odpovědnosti advokáta a zároveň jde o otázku právního vztahu advokáta a jeho klienta, do níž nemůže soudce žádným způsobem vstupovat. Jde také o jinou situaci, než pokud by obviněná sama požádala o zastupování advokáta Mgr. Miroslava Kutílka, jemuž by v poskytování právních služeb, a tedy v převzetí věci, bránilo právě ustanovení § 19 odst. 1 písm. d) zákona o advokacii. Nadto nelze přehlédnout, že ani z úpravy vyloučení soudce v trestním řádu nevyplývá jakákoli nutnost vyčkávání rozhodujícího soudce na případné (a nejisté) budoucí vyjasnění či odpadnutí okolnosti objektivně zakládající jeho podjatost.

Na základě uvedených skutečností proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání (§ 274 věta poslední tr. ř.) rozhodl podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. tak, že se stížnost pro porušení zákona zamítá, neboť není důvodná.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona byla podána nedůvodně.

Podle článku 38 Listiny základních práv a svobod nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.

Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.

Usnesením ze dne 11. 5. 2018, č. j. KRPK-17203-8/TČ-2018-190281, bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného T. V. V. pro spáchání přečinu porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží podle § 244 odst. 1, alinea druhá, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, obviněného D. G. V. pro spáchání přečinu porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží podle § 244 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku a přečinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku a obviněné T. S. C. pro spáchání přečinu porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží podle § 244 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku a přečinu porušení autorského práva, práv souvisejících  s právem autorským a práv k databázi podle § 270 odst. 1 tr. zákoníku.

Plnou mocí ze dne 29. 5. 2018 zmocnila obviněná T. S. C. advokáta JUDr. Libora Janků, aby ji zastupoval ve všech právních věcech, aby vykonával veškeré úkony, a to i hmotněprávní, přijímal doručované písemnosti, podával návrhy a žádosti, uzavíral smíry a narovnání, uznával uplatněné nároky, vzdával se nároků, podával opravné prostředky a vzdával se jich, vymáhal nároky, plnění nároků přijímal, jejich plnění potvrzoval, dědictví přijímal, nebo učinil prohlášení o odmítnutí dědictví, a to vše i tehdy, kdy je podle platných právních předpisů k této činnosti zapotřebí zvláštní plné moci.

Dne 22. 11. 2018 byla Okresnímu soudu v Chebu podána obžaloba proti shora jmenovaným obviněným, přičemž v souladu s platným rozvrhem práce byla věc přidělena k vyřízení senátu 4 T, kterému předsedá soudce JUDr. Jiří Kutílek.

Dne 27. 4. 2020 vydal předseda České advokátní komory JUDr. Jirousek rozhodnutí č. j. 02.03- 000111/20-002, jímž určil zástupcem JUDr. Libora Janků (obhájce obviněné T. S. C.), Mgr. Miroslava Kutílka, a to z důvodu dlouhodobé hospitalizace JUDr. Janků.

Podle § 27 odst. 1 zákona o advokacii platí, že brání-li advokátovi, který vykonává advokacii samostatně, jakákoliv překážka ve vykonávání advokacie a neučiní-li jiné opatření za účelem ochrany práv nebo právem chráněných zájmů svých klientů, je povinen ustanovit bez odkladu, nejpozději však do jednoho měsíce ode dne, kdy taková překážka vznikla, jiného advokáta po dohodě s ním svým zástupcem (§ 26 odst. 1) a klienty o tom bezodkladně písemně vyrozumět; ustanovení § 29 odst. 2 tím není dotčeno. Poruší-li advokát tuto povinnost, určí zástupce Komora s tím, že podle okolností případu určí i výši náhrady, kterou je povinen advokát zástupci poskytnout.

Podle § 27 odst. 2 zákona o advokacii platí, že nedohodne-li se zástupce advokáta, určený Komorou podle odstavce 1 věty druhé, s klientem do jednoho měsíce ode dne, kdy byl klient o určení zástupce vyrozuměn, jinak nebo neučiní-li klient v této lhůtě jiné opatření, přecházejí na zástupce ve vztahu ke klientovi práva a povinnosti zastupovaného advokáta, vyplývající ze smlouvy o poskytování právních služeb, včetně práv a povinností vyplývajících ze zastupování klienta v řízení před soudy nebo jinými orgány a práv a povinností obhájce v trestním řízení.

Podle § 45 odst. 2 písm. b) zákona o advokacii přísluší předsedovi Komory rozhodovat o určení zástupce advokáta podle § 27 odst. 1.

Podle § 19 odst. 1 písm. d) zákona o advokacii je advokát povinen poskytnutí právních služeb odmítnout, jestliže projednání věci se zúčastnil advokát, případně osoba advokátovi blízká.

Usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne 4. 5. 2020, sp. zn. 4 T 140/2018, bylo podle § 31 odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v § 30 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto tak, že samosoudce JUDr. Jiří Kutílek je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněných, napadlé u Okresního soudu v Chebu dne 22. 11. 2018 pod sp. zn. 4 T 140/2018, neboť obhájce obviněné T. S. C. Mgr. Miroslav Kutílek je synem vyřizujícího soudce JUDr. Jiřího Kutílka.

Opatřením předsedy Okresního soudu v Chebu ze dne 8. 6. 2020, sp. zn. 4 T 140/2018, došlo poté k přidělení trestní věci obviněných T. V. V., D. G. V. a T. S. C. k vyřízení JUDr. Karlu Velkovi, který zastupuje jako třetí v pořadí JUDr. Jiřího Kutílka, který se usnesením ze dne 4. 5. 2020, č. j. 4 T 140/2019-995, které nabylo právní moci dne 5. 6. 2020, vyloučil z vykonávání úkonů trestního řízení v uvedené věci.

Podle § 30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.

Podle § 31 odst. 1 tr. ř. o vyloučení z důvodů uvedených v § 30 rozhodne orgán, kterého se tyto důvody týkají, a to i bez návrhu. O vyloučení soudce nebo přísedícího, pokud rozhodují v senátě, rozhodne tento senát.

V projednávaném případě, jak je uvedeno výše, byl obviněnou T. S. C. plnou mocí ze dne 29. 5. 2018 k jejímu zastupování v trestním řízení zmocněn JUDr. Libor Janků. Pro jeho dlouhodobou hospitalizaci byl ustanoven předsedou České advokátní komory jeho zástupce, a to Mgr. Miroslav Kutílek, který přebral v celém rozsahu práva a povinnosti JUDr. Libora Janků, vyplývající ze smlouvy o poskytování právních služeb ze dne 29. 5. 2018. Pokud dále byla v souladu s platným rozvrhem práce věc přidělena k vyřízení senátu 4 T, kterému předsedá soudce JUDr. Jiří Kutílek, nezbývá než souhlasit s postupem soudu, který dle § 31 odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v § 30 odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že samosoudce JUDr. Jiří Kutílek je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněných T. V. V., D. G. V. a T. S. C.

Nejvyšší soud má za to, že nelze hovořit o porušení zákazu odnětí věci zákonnému soudci, jak namítá ministryně spravedlnosti. Pojem zákonného soudce nelze totiž redukovat pouze na takového soudce, jenž byl podle zákona ustanoven a jemuž byla věc řádně v souladu se zákonem přidělena k vyřízení, ale takový soudce musí zároveň splňovat i ten zákonný předpoklad, že je soudcem nepodjatým. Jak ve svém vyjádření uvádí i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, s odkazem na zásadu prior tempore potior iure, samosoudce JUDr. Kutílek jednal správně, když v situaci, kdy se jako první dozvěděl o objektivně nastalé situaci své podjatosti, rozhodl o svém vyloučení, aniž by vyčkával dalšího postupu určeného zástupce podle ustanovení § 19 odst. 1 písm. d) zákona o advokacii, který by mohl, ale také nemusel nastat. Nejvyšší soud se proto neztotožňuje s prezentovaným názorem ministryně spravedlnosti, že popsaným postupem samosoudce v konkrétní věci bylo zasaženo do ústavního zákazu odnětí zákonnému soudci ve smyslu § 38 Listiny základních práv a svobod a takovým způsobem došlo k nepřípustnému podřízení realizace ústavního práva na zákonného soudce ve své podstatě nahodilé okolnosti, kterou je určení konkrétního zástupce předsedou České advokátní komory. Nejvyšší soud se naopak ztotožňuje s postupem Okresního soudu v Chebu. Žádný právní předpis nestanoví povinnost soudů vyzvat předsedu České advokátní komory, aby ustanovil jiného zástupce obviněné. I kdyby k této výzvě došlo a předseda senátu JUDr. Jiří Kutílek by vyzval předsedu Komory k ustanovení jiného zástupce pro obviněnou T. S. C., není žádného právního institutu, který by umožňoval předsedovi senátu donutit předsedu Komory k ustanovení jiného zástupce, pokud by tak neučinil.

Povinností zástupce, ustanoveného předsedou Komory podle ustanovení § 45 odst. 2 písm. b) zákona o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, z důvodů podle § 27 odst. 1 zákona o advokacii, je činit vše k ochraně práv a právem chráněných zájmů klientů pozastaveného advokáta. Při výkonu práv a povinností postupuje zástupce v souladu s ustanovením § 27 odst. 2, 3 zákona o advokacii. Nedohodne-li se zástupce s klientem zastoupeného advokáta jinak, přecházejí na zástupce ve vztahu ke klientovi práva a povinnosti zastoupeného advokáta, vyplývající ze smlouvy o poskytování právních služeb, včetně práv a povinností vyplývajících ze zastupování klienta v řízení před soudy nebo jinými orgány a práv a povinností obhájce v trestním řízení.

Jelikož tedy nastala situace, kdy zástupcem obviněné byl předsedou České advokátní komory určen Mgr. Miroslav Kutílek, na něhož přešla práva a povinnosti zastoupeného advokáta, vyplývající ze smlouvy o poskytování právních služeb, a který je synem vyřizujícího soudce JUDr. Jiřího Kutílka, postupoval soud správně, když vyloučil samosoudce JUDr. Jiřího Kutílka z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněných pro důvody uvedené § 30 odst. 1 tr. ř. Z výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že vyloučením soudce JUDr. Jiřího Kutílka nedošlo k porušení zákona v čl. 38 Listiny základních práv a svobod ani k porušení § 2 odst. 5 tr. ř. Soud postupoval v souladu s § 31 odst. 1 tr. ř. za použití § 30 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že popsaným postupem samosoudce v konkrétní věci nebylo zasaženo ani do ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., neboť je zřetelné, že se jedná o ustanovení směřující k náležitému objasnění věci po stránce skutkové. Vyslovení porušení tohoto ustanovení nadto není podanou stížností pro porušení zákona ani jakkoli odůvodněno.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud stížnost pro porušení zákona, kterou ministryně spravedlnosti podala ve prospěch obviněných T. V. V., D. G. V. a T. S. C. proti usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 4. 5. 2020, sp. zn. 4 T 140/2018, zamítl jako nedůvodnou podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř., a to v neveřejném zasedání (viz § 274 tr. ř.).


Poučení:  Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 6. 1. 2021


JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu