Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/26/2019
Spisová značka:33 Cdo 2993/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.2993.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E

33 Cdo 2993/2017-85


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně M & M reality holding, a. s. se sídlem v Praze 1, Krakovská 583/9, identifikační číslo 27487768, zastoupené Mgr. Petrem Harmečko, advokátem se sídlem v Ostravě, Macharova 302/13, proti žalovanému J. Ž., bytem XY, zastoupenému Mgr. Michalem Mlezivou, LL.M., advokátem se sídlem v Mostě, Vítězslava Nezvala 2498, o 35.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 22 C 528/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 11. 2016, č. j. 10 Co 213/2016-58, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech dovolacího řízení částku 3.388,- Kč k rukám Mgr. Michala Mlezivy, LL.M., advokáta.


O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Mostě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 10. 2015, č. j. 22 C 528/2014-33, zamítl žalobu o zaplacení částky 35.000,- Kč s příslušenstvím, na základě úvahy, že žalobkyně odmítla žalovanému poskytnout údaje o osobě mající zájem uzavřít zprostředkovávanou smlouvu o prodeji jeho bytové jednotky č. XY v domě čp. XY v XY na ulici XY. Žalovaný tak neměl možnost posoudit, zda žalobkyně skutečně příležitost k uzavření smlouvy obstarala a právo na sjednanou provizi jí nevzniklo.

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 30. 11. 2016, č. j. 10 Co 213/2016-58, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Zdůraznil, že se žalobkyně smluvně dne 27. 5. 2014 zavázala zprostředkovat žalovanému uzavření smlouvy o prodeji jeho bytové jednotky za kupní cenu 199.000 Kč, zahrnující v sobě provizi ve výši 35.000 Kč. Od dodatku ke smlouvě č. 1 žalovaný platně odstoupil, a tak rozsah práv a povinností smluvních stran zůstal nezměněn. Dokládá-li žalobkyně rezervační smlouvou „ze dne 4. 9. 2014“, že zajistila individualizovanou zájemkyni o koupi bytové jednotky za částku 184.000 Kč včetně provize ve výši 30.000 Kč, nesplnila svůj závazek obstarat žalovanému příležitost uzavřít kupní smlouvu za (nejméně) 199.000 Kč, resp. po odečtení provize 164.000 Kč. Nesplnila-li žalobkyně svůj závazek, nevznikla žalovanému povinnost zaplatit jí provizi.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť toto rozhodnutí je založeno jednak na řešení otázky hmotného práva, která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak oproti tomu, jak tuto otázku posoudil odvolací soud (vznik nároku na zaplacení provize) a jednak na řešení otázky povinnosti předložit zájemci rezervační smlouvu uzavřenou se zájemcem, která nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena.

Argument dovolatelky, že „dovolacím soudem by měla být právní otázka nároku na zaplacení provize vyřešená odvolacím soudem posouzena jinak“, není řádným vymezením přípustnosti dovolání v režimu § 237 o. s. ř., neboť významově neodpovídá tomu, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, která jsou dostupná veřejnosti na webových stránkách Nejvyššího soudu); v takovém případě musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit.

Otázka, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, přípustnost dovolání založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen zn. 29 NSČR 53/2013, ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. 32 Cdo 5034/2014, a ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2894/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3570/2015, ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 3540/2015, odmítl). Pro rozhodnutí odvolacího soudu nebyla určující otázka, zda nepředložení rezervační smlouvy žalovanému k posouzení důvěryhodnosti obstarané osoby brání vzniku práva žalobkyně na provizi; pro její řešení tak nemůže být dovolání přípustné.

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).


V Brně dne 26. 6. 2019


JUDr. Václav Duda
předseda senátu