Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/22/2019
Spisová značka:27 Cdo 3890/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.3890.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Žaloba pro zmatečnost
Dotčené předpisy:§ 229 odst. 3 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E

27 Cdo 3890/2018-144


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce Správa služeb hlavního města Prahy, příspěvková organizace, se sídlem v Praze 8, Kundratka 1951/19, PSČ 180 00, identifikační číslo osoby 70889660, proti žalovanému S. G., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Milošem Ráboněm, advokátem, se sídlem v Brně, Pekařská 403/12, PSČ 602 00, o zaplacení 121.450 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 3. 8. 2016, č. j. 10 C 416/2014-68, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 10 C 416/2014, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 2017, č. j. 38 Co 145/2017-112, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:


[1] Žalobou pro zmatečnost, doručenou Okresnímu soudu v Hodoníně dne 21. 10. 2016, se žalovaný domáhá zrušení rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 3. 8. 2016, č. j. 10 C 416/2014-68, vydaného podle § 153b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje, že mu nebylo řádně doručeno předvolání k jednání ani žalobou pro zmatečnost napadený rozsudek, neboť na adrese, na kterou byl rozsudek doručen, se nezdržoval, a byla mu tak nesprávným postupem soudu odepřena možnost jednat před soudem.

[2] Okresní soud v Hodoníně usnesením ze dne 22. 3. 2017, č. j. 10 C 416/2014-93, žalobu pro zmatečnost zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

[3] V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně k odvolání žalovaného rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

[4] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

[5] Závěr odvolacího soudu, podle něhož je žaloba pro zmatečnost podaná z důvodu vymezeného v § 229 odst. 3 o. s. ř. proti pravomocnému rozsudku soudu prvního stupně nepřípustná, neboť žalovaný mohl proti tomuto rozhodnutí podat odvolání, je v souladu s výslovným (a žádné pochybnosti nepřipouštějícím) zněním § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se podává, že žalobou pro zmatečnost z důvodu, že účastníku byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, může účastník napadnout pravomocný rozsudek soudu prvního stupně nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, pouze tehdy, není-li proti napadenému rozhodnutí soudu prvního stupně přípustné odvolání (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4088/2015, ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2832/2016, ze dne 19. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5176/2016).

[6] Odvolání proti rozsudku pro zmeškání lze přitom podat podle § 202 o. s. ř. (z důvodů vyjmenovaných v § 205b o. s. ř.); omezení podle § 202 odst. 2 o. s. ř. se přitom neuplatní.

[7] Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani námitka dovolatele, podle níž byl rozsudek v době, kdy jej obdržel, již pravomocný. Lhůta k podání odvolání totiž běží až od řádného doručení rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 1998, sp. zn. 26 Cdo 676/98). Zmeškal-li dovolatel lhůtu k podání odvolání (řádného opravného prostředku), nemůže již své pochybení napravit tím, že podá žalobu pro zmatečnost jakožto mimořádný opravný prostředek. Měl-li dovolatel za to, že rozsudek pro zmeškání byl vydán v rozporu se zákonem, mohl proti němu podat odvolání, popř. – měl-li za to, že se z omluvitelných důvodů nemohl seznámit s předvoláním k nařízenému ústnímu jednání – se mohl současně bránit i návrhem podle § 50d o. s. ř. Nebyl-li dovolateli rozsudek pro zmeškání řádně doručen, nezačala mu běžet lhůta pro podání odvolání; ani v tomto případě však nemá k dispozici (jako obranu proti rozsudku) žalobu pro zmatečnost.

[8] Namítá-li dovolatel, že soudy obou stupňů postupovaly „přespříliš formálně“, neboť měly posoudit jeho podání jako odvolání, nikoliv jako žalobu pro zmatečnost, namítá (údajnou) vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; tím však uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (viz § 241a odst. 1 o. s. ř.), k jehož přezkoumání není dovolání přípustné.

[9] Nehledě k řečenému nelze přehlédnout, že sám dovolatel – jsa přitom zastoupen advokátem – jak v řízení před soudy nižších stupňů, tak i v dovolání uváděl, že využil „institutu žaloby pro zmatečnost, když jiný opravný prostředek aplikovat nebylo možné“. Za této situace lze jen stěží soudům vytýkat, že jeho podání posoudily jako žalobu pro zmatečnost.

[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 22. 7. 2019


JUDr. Petr Šuk
předseda senátu