Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/05/2018
Spisová značka:7 Tdo 1495/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:7.TDO.1495.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolací důvody
Ublížení na zdraví
Výtržnictví
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
§ 146 odst. 1 tr. zákoníku
§ 358 odst. 1 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:D

7 Tdo 1495/2018-27


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl dne 5. 12. 2018 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. S., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 7. 2018, sp. zn. 7 To 209/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 3 T 70/2017, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá.

Odůvodnění:


Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 21. 9. 2017, č. j. 3 T 70/2017-318, byl obviněný uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle § 146 odst. 1, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtrnácti měsíců. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Výše uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu obviněného J. V.

Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný J. S. dopustil uvedených přečinů v podstatě tím, že v době nejméně od 20:30 hod do 20:37 dne 28. 3. 2016 v XY na ul. XY č. p. XY a č. p. XY, před jejich rodinnými domy, došlo nejprve mezi J. V. (ve 21:03 hod. měl 1,78 promile alkoholu v krvi) a obviněným J. S. ke slovní rozepři a urážkám, kdy následně se vzájemně fyzicky napadli tak, že J. V. chytil obviněného „nějak“ za tělo, začal do něj tlačit, pak obviněného udeřil pěstí do brady a snažil se ho opakovaně napadat pěstmi do obličeje, až obviněný upadl na zem na koleno, dále obviněný vzal 4-5 ks štíp palivového dříví a hodil je po J. V., přičemž jej zasáhl do těla, zejména do lokte, hrudníku a vnitřního kotníku pravé dolní končetiny, na což J. V. reagoval tak, že šel na obviněného, který si vzal jízdní kolo a použil je jako štít, došlo k přetlačování. J. V. dal několik ran pěstí obviněnému, poté upadl přes palivové dříví, zvedl se, chytil obviněného za tričko pod krkem, cloumal s ním a roztrhl mu tričko, poté obviněný J. V. natlačil na popelnici, kterou povalil na zem. Obviněný utrpěl povrchní poranění, bolestivost hlavy a zad a musel být opakovaně ošetřen lékařem, s mírným omezením v obvyklé denní činnosti do sedmi dnů a J. V. utrpěl poranění, kvůli kterým byl citelně omezen v obvyklém způsobu života po dobu 10-12 dnů.

Rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění J. S. a J. V. odvoláními, o nichž Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. 7. 2018, č. j. 7 To 209/2018-363, rozhodl tak, že z podnětu odvolání obviněného J. V. rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výrocích o náhradě škody ohledně poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovny a odvolání obviněného J. S. podle § 256 tr. ř., zamítl.

Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný J. S. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítl, že v rozhodnutích soudů je extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a zásada in dubio pro reo. Soudy dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním stran jeho účasti na konfliktu s J. V. a bez podstatnějšího odůvodnění buď zamítly jeho důkazní návrhy, případně o některých ani nerozhodly. O průběhu skutkového děje trvají pochybnosti a nebyla vyvrácena jeho obhajoba ohledně mechanismu vzniku zranění J. V., který připustili i znalci. Namítl, že od samého počátku nesouhlasil se závěry znaleckého posudku MUDr. Svatavy Duchaňové, neboť tyto neodpovídají realitě a vycházely z nekvalitních materiálů. Závěry znalkyně jsou v rozporu se závěry odborného vyjádření MUDr. Zdeňka Bytela, přesto odvolací soud odmítl provést výslech tohoto znalce, jakož i návrh na vypracování revizního znaleckého posudku. S těmito návrhy se odvolací soud vůbec nevypořádal a o navrhovaných důkazech nerozhodl. Skutek uvedený ve výroku rozsudku je spleť nepřesností a nepravd, přičemž zdůraznil, že byl napaden J. V., pouze se bránil, nejednalo se o vzájemné napadání a J. V. si zranění způsobil sám. Má omezenou hybnost ramene a tudíž by ani nebyl schopen házet předmětná polena. Zpochybnil svědectví svědka L. H. s poukazem na jeho vztah k J. V. V dalším odkázal na argumentaci uvedenou ve svém odvolání.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že dovolací argumentaci nelze pod jím uplatněný dovolací důvod podřadit. Pod dovolacím důvodem podle písm. g) nelze přezkoumávat ani hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, ani prověřovat správnost a úplnost provedeného dokazování a hodnocení důkazů, což je přesně to, čeho se obviněný v dovolání domáhá. Obviněný jen zpochybňuje skutková zjištění a hodnocení důkazů soudy obou stupňů a snaží se prosadit vlastní verzi skutkového děje. Podle státního zástupce ve věci nelze shledat ani existenci extrémního rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, který by případně mohl opodstatnit zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění. Nelze se ztotožnit ani s námitkou stran opomenutých důkazů, neboť s důkazními návrhy obviněného se soudy vypořádaly dostatečně. Vina obviněného byla prokázána bez důvodných pochybností.

Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Námitky obviněného, kterými polemizuje se skutkovými zjištěními soudů prvního a druhého stupně a nabízí vlastní způsob hodnocení důkazů, stejně jako námitky, kterými brojí proti rozsahu provedeného dokazování, jsou námitkami, které obsahově neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu. Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010).

Nejvyšší soud však mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy neshledal žádný rozpor, natož extrémní. Obhajoba obviněného byla spolehlivě vyvrácena především výpovědí svědka L. H., J. V. i znaleckým posudkem MUDr. Svatavy Duchoňové. K námitkám obviněného stran rozporu mezi odborným vyjádřením MUDr. Zdeňka Bytela a znaleckým posudkem MUDr. Svatavy Duchaňové lze dodat, že se jejich závěry stran vzniku zranění J. V. vzájemně nevylučují. Pokud MUDr. Zdeněk Bytel připustil s jistou mírou pravděpodobnosti i jinou možnost vzniku zranění, pak tato skutečnost sama o sobě nezakládá rozpor mezi jeho vyjádřením a znaleckým posudkem MUDr. Svatavy Duchaňové. Znalkyně se vyjádřila i ke shodným námitkám obviněného a pro své závěry měla na rozdíl od MUDr. Zdeňka Bytela k dispozici celý spisový materiál. Ačkoli si lze v daném případě představit poněkud pregnantnější popis skutkového děje, ale v zásadě je skutek popsán správně, přičemž tato verze skutkového děje byla potvrzena především svědkem L. H., kterého soudy pokládají za nestranného svědka. Nejvyšší soud tedy nemá pochybnosti, že je soudy uzavřená varianta průběhu skutkového děje v zásadě správná. Lze uzavřít, že si soudy vytvořily dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. Protože Nejvyšší soud ve věci neshledal existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, nelze dovolací argumentaci obviněného na základě uvedeného pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Rovněž námitka obviněného stran porušení zásady in dubio pro reo nemůže ve světle výše uvedeného naplňovat uplatněný dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tudíž zjevné, že tato zásada má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako taková není způsobilá naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).

K námitce obviněného stran opomenutých důkazů Nejvyšší soud pokládá za nutné doplnit, že se odvolací soud s důkazními návrhy obviněného dostatečně vypořádal (str. 6-7 usnesení odvolacího soudu) a odůvodnil, proč provedení těchto důkazů považoval za nadbytečné. Pokud tedy soud zamítl důkazní návrhy obviněného, pak tímto nedošlo ke zkrácení jeho práva na spravedlivý proces. V tomto směru lze s poukazem na ústavněprávní rovinu námitky (neboť tuto námitku nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod) poukázat na již delší dobu ustálenou judikaturu (např. nálezy ÚS ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. I. ÚS 32/95 nebo ze dne 24. 3. 1998, sp. zn. II. ÚS 122/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05), ze které vyplývá, že soudy nejsou povinny vyhovět všem návrhům účastníků řízení a naopak sám soud musí rozhodnout o tom, jakými důkazními prostředky bude objasňovat okolnosti, které jsou důležité pro náležité zjištění skutečného stavu věci a pro správné posouzení viny či neviny obviněného. Pokud tedy odvolací soud dospěl v projednávaném případě k závěru, že rozsah provedených důkazů je postačující pro spolehlivé rozhodnutí ve věci a s důkazy navrženými obviněným se řádně vypořádal, pak postupoval v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř.

K odkazu obviněného na obsah jeho odvolání Nejvyšší soud dále připomíná, že se v dovolacím řízení může zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou v obsahu dovolání uplatněny v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. tak, aby byly uvedeny konkrétně přímo v textu dovolání. Z těchto důvodů je bezpředmětný odkaz obviněného na skutečnosti uplatněné v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících stadiích řízení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 587/2012).

Námitky obviněného proti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů a rozsahu dokazování se na základě výše uvedeného zcela míjí s věcným naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako dalších dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 256b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jelikož námitky obviněného nenaplnily dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohly naplnit ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. 12. 2018


JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu