Soud:

Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/09/2021
Spisová značka:7 Tz 49/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:7.TZ.49.2020.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Přípravné řízení
Státní zástupce
Stížnost
Dotčené předpisy:§ 146 odst. 2 písm. a) předpisu č. 141/1961Sb.
Kategorie rozhodnutí:D

7 Tz 49/2020-18



ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY





Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 9. 2. 2021 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Mazáka a soudců JUDr. Radka Doležela a JUDr. Romana Vicherka, Ph. D., stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti ve prospěch obviněného J. V., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ze dne 30. 9. 2020, č. j. 1 ZT 166/2019-49, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř. a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:


Pravomocným usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ze dne 30. 9. 2020, č. j. 1 ZT 166/2019-49, a v řízení, jež mu předcházelo,
byl porušen zákon

v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného J. V.

Toto usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 se zrušuje.

Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, SKPV, 4. oddělení obecné kriminality (dále jen „policejní orgán“) ze dne 4. 12. 2019, č. j. KRPA-330341-139/TČ-2018-001174-6-KK, bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného J. V. pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Usnesením dozorující státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ze dne 14. 2. 2020, č. j. 1 ZT 166/2019-16, bylo ke stížnosti obviněného uvedené usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušeno a policejnímu orgánu bylo uloženo ve věci dále jednat a rozhodnout.

Dne 24. 8. 2020 policejní orgán písemně požádal dozorující státní zástupkyni Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 o pokyn k dalšímu postupu ve věci, konkrétně o kontrolu připraveného nového usnesení o zahájení trestního stíhání a sdělení, zda souhlasí s jeho obsahem a následným jeho vydáním.

Uvedená dozorující státní zástupkyně vydala (dne 31. 8. 2020) telefonicky policejnímu orgánu pokyn k vypravení usnesení o zahájení trestního stíhání a učinila o tom úřední záznam do tzv. dozorového spisu.

Policejní orgán pak usnesením ze dne 31. 8. 2020, č. j. KRPA-330341-168/TČ-2018-001174-6-KK, podle § 160 odst. 1 tr. ř. opětovně zahájil trestní stíhání obviněného J. V. pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Proti tomuto usnesení policejního orgánu podal obviněný stížnost, která byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., tj. jako nedůvodná zamítnuta usnesením téže dozorující státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ze dne 30. 9. 2020, č. j. 1 ZT 166/2019-49.

Proti tomuto usnesení státní zástupkyně ze dne 30. 9. 2020 podala dne 17. 12. 2020 ministryně spravedlnosti u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona. Poukázala na to, že policejní orgán usnesením ze dne 31. 8. 2020 rozhodl o zahájení trestního stíhání na základě pokynu státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6, byť vydaného ústně. Připomněla, že podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není rozhodná forma souhlasu či pokynu, takže i jinak než písemně vyjádřený souhlas či pokyn má důsledky uvedené v § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., tj. že k rozhodnutí o stížnosti proti usnesení, k němuž dal dozorující státní zástupce souhlas nebo pokyn, je nutno věc předložit státnímu zástupci nadřízenému. Vytkla, že za této situace byl s ohledem na ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. orgánem příslušným k rozhodnutí o stížnosti státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze, nikoliv státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6.

Ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud vyslovil, že napadeným usnesením byl porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného, aby zrušil napadené usnesení a také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství intervenující u veřejného zasedání konaného před Nejvyšším soudem se ztotožnil se stížností pro porušení zákona a učinil shodný návrh jako ministryně spravedlnosti.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného rozhodnutí v rozsahu a z důvodů uvedených ve stížnosti pro porušení zákona, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.

Příslušnost orgánu, který rozhoduje o stížnosti proti usnesení policejního orgánu, se v posuzované věci řídí ustanovením § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. Podle tohoto ustanovení jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1 (tedy tzv. autoremedurou), předloží policejní orgán věc k rozhodnutí státnímu zástupci, který vykonává dozor nad přípravným řízením, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci.

V dané věci policejní orgán svým usnesením zahájil trestní stíhání obviněného na podkladě pokynu, který mu k tomu dala dozorová státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6. Jestliže státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 vykonávala dozor nad přípravným řízením ve věci obviněného J. V., nemohla rozhodovat o stížnosti obviněného proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání právě v důsledku té skutečnosti, že k usnesení dala policejnímu orgánu pokyn. Za uvedeného stavu byl k rozhodnutí o stížnosti obviněného příslušný nadřízený státní zástupce, jímž je nutno rozumět státního zástupce nadřízeného státního zastupitelství, tj. státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze. Tomu měl policejní orgán předložit věc prostřednictvím státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 k rozhodnutí. Jestliže se tak nestalo, byl porušen zákon v citovaném ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. a ve věci rozhodl nepříslušný státní zástupce.

Na těchto závěrech nic nemění skutečnost, že zmíněný pokyn byl státní zástupkyní dán ústně, respektive telefonicky. Smyslem citovaného ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. je zajistit nejvyšší možnou míru nestrannosti a objektivity řízení a rozhodnutí o stížnosti. S tímto požadavkem je neslučitelné, aby o stížnosti rozhodoval orgán, který ve vztahu k usnesení již před jeho vydáním projevil svou ingerenci, jejímž obsahovým významem byla akceptace usnesení. V tomto smyslu v dané věci státní zástupkyně jednoznačně projevila svou vůli. Co se týče formy tohoto projevu vůle, ta je z hlediska ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. nerozhodná. Důsledky uvedené v citovaném ustanovení má i souhlas či pokyn vyjádřený jinak než písemně. Podle dosavadní soudní judikatury přestože dozorující státní zástupce dal souhlas či pokyn k usnesení policejního orgánu způsobem, který není upraven trestním řádem (a že případně projevil vůli i formou porušující interní předpis státního zastupitelství), je rozhodující, že fakticky projevil předběžnou akceptaci zamýšleného usnesení policejního orgánu a navodil tak situaci, kdy policejní orgán měl k usnesení jeho pokyn, respektive souhlas (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. 7 Tz 32/2013, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2017, sp. zn. 4 Tz 17/2017).

Nejvyšší soud se ztotožnil s názorem ministryně spravedlnosti v tom, že postup státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 v době před vydáním napadeného usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání obviněného je nutno považovat za pokyn dozorového státního zástupce k vydání zcela konkrétního usnesení o zahájení trestního stíhání proti konkrétní osobě.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V dalším řízení bude znovu rozhodnuto o stížnosti obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání, avšak toto rozhodnutí učiní státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze.


Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. 2. 2021

JUDr. Josef Mazák
předseda senátu