Rozhodnutí NS

29 NSCR 4/2017

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/27/2018
Senátní značka:29 NSCR 4/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.4.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Insolvence
Insolvenční návrh
Dotčené předpisy:§ 390 odst. 3 IZ.
§ 97 odst. 4 IZ.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
KSHK 40 INS XY
29 NSČR 4/2017-B-176


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka Z. L., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 40 INS XY, o návrhu na povolení oddlužení, o dovolání E. L., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Štěpánem Janáčem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1041/12, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. srpna 2016, č. j. KSHK 40 INS XY, 2 VSPH XY, takto:


Dovolání se odmítá.


Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 10. srpna 2015, č. j. KSHK 40 INS XY, odmítl návrh E. L. (dále též jen „E. L.“) na povolení oddlužení.

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením (k odvolání E. L.) potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

Odvolací soud – odkazuje na důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008, uveřejněného pod číslem 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 88/2010“), a cituje ustanovení § 97 odst. 2 a 4, § 106 odst. 1, § 394a odst. 1 a § 390 odst. 1 a 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – uzavřel, že insolvenční soud nepochybil, odmítl-li návrh na povolení oddlužení E. L. jako podaný osobou neoprávněnou.

Přitom zdůraznil, že v situaci, kdy bylo rozhodnuto, že se k insolvenčnímu návrhu E. L. nepřihlíží a kdy insolvenční návrh věřitele vůči E. L. (na rozdíl od dlužníka Z. L.) nesměřoval, nelze insolvenčnímu soudu vytýkat, že nezkoumal, zda návrh E. L. na povolení oddlužení obsahuje všechny náležitosti nebo zda je nesrozumitelný či neurčitý.

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017 [srov. bod 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

Dovolání E. L. proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

Učinil tak proto, že dovolatelka mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.

V R 88/2010 Nejvyšší soud vysvětlil, že:

1/ Samotný návrh na povolení oddlužení není ani při dodržení všech požadavků kladených insolvenčním zákonem na jeho obsah podáním způsobilým zahájit insolvenční řízení (tím je pouze obsahově řádný a náležitě podepsaný insolvenční návrh).

2/ Usnesení, jímž insolvenční soud odmítá dlužnický insolvenční návrh dle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona, není usnesením o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení, bez zřetele k tomu, že dlužník takový návrh (na povolení oddlužení) podal spolu s insolvenčním návrhem.

3/ Má-li insolvenční návrh dlužníka nedostatky, pro které nelze pokračovat v insolvenčním řízení tímto návrhem zahájeném, insolvenční soud jej odmítne podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona. Takové rozhodnutí (usnesení) insolvenčního soudu je rozhodnutím, jímž se insolvenční řízení končí, takže je bezpředmětné zabývat se (z hlediska možných vad nebo včasnosti) návrhem na povolení oddlužení, který dlužník podal souběžně s tímto insolvenčním návrhem. Rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku [jímž je u oddlužení rozhodnutí o povolení oddlužení (srov. § 4 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona)] totiž může být vydáno, jen bylo-li již vydáno rozhodnutí o (dlužníkově) úpadku ve smyslu § 136 insolvenčního zákona.

4/ Pro insolvenční návrh předpisuje insolvenční zákon (v § 97 odst. 2) úředně ověřený podpis osoby, která jej podala, nebo zaručený elektronický podpis osoby, která jej podala (u insolvenčního navrhovatele jednajícího jen prostřednictvím zástupce s procesní plnou mocí se takový požadavek nutně pojí i k podpisu zmocnitele /insolvenčního navrhovatele/ na této plné moci), zatímco u návrhu na povolení oddlužení zvláštní požadavky pro jeho podpis uplatněny nejsou.

K tomu v usneseních ze dne 31. července 2017, sp. zn. 29 Cdo 3107/2015 a 29 Cdo 3108/2015 doplnil, že:

1/ Vše, co bylo dosud judikováno v R 88/2010 o účincích „návrhu na povolení oddlužení“, platí (od 1. ledna 2014) i „pro společný návrh manželů na povolení oddlužení“ ve smyslu § 394a insolvenčního zákona.

2/ Jestliže ke dni, kdy insolvenčnímu soudu dojde společný návrh manželů na povolení oddlužení, neprobíhá (není zahájeno) na základě náležitě podepsaného insolvenčního návrhu (došlého insolvenčnímu soudu nejpozději společně se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, lhostejno, zda jde o insolvenční návrh věřitelský nebo dlužnický) insolvenční řízení na majetek těchto manželů, nemá společný návrh manželů na povolení oddlužení žádné účinky (zejména není důvod s ním nakládat jako s vadným „insolvenčním návrhem“).

3/ Závěry formulované výše k účinkům odmítnutí insolvenčního návrhu [jak ty, jež se týkají samostatného návrhu na povolení oddlužení (podle R 88/2010), tak ty, jež se týkají společného návrhu manželů na povolení oddlužení)] se tím více uplatní ohledně insolvenčního návrhu, k němuž se (jako v této věci) vůbec nepřihlíží (jímž insolvenční řízení ani nebylo zahájeno).

Závěr odvolacího soudu, podle něhož insolvenční soud správně nezkoumal, zda návrh dovolatelky na povolení oddlužení obsahuje všechny náležitosti, neboť bylo pravomocně rozhodnuto, že se nepřihlíží k insolvenčnímu návrhu manželů Z. L. a E. L. (k tomu srov. usnesení insolvenčního soudu ze dne 6. února 2014, č. j. KSHK 40 INS XY), a vůči dovolatelce nesměřoval insolvenční návrh věřitele, výše uvedené judikatorní závěry (od nichž nemá Nejvyšší soud důvod se jakkoli odchýlit ani v nyní projednávané věci) plně respektuje.

Na řešení ostatních dovolatelkou předestíraných otázek napadené rozhodnutí nespočívá a jejich posouzení tudíž dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustným nečiní.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolatelce, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo od insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. září 2018



JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu