Rozhodnutí NS

20 Cdo 838/2016

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/01/2016
Spisová značka:20 Cdo 838/2016
ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.838.2016.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Výkon rozhodnutí
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
-
IV.ÚS 2482/16
JUDr. Jaromír Jirsa
odmítnuto
10/18/2016
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
20 Cdo 838/2016



U S N E S E N Í



Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – Okresního soudu Praha-východ, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí č. 1044/20, identifikační číslo osoby 00024571, proti povinné R. Š., zastoupené JUDr. Janem Bébrem, advokátem se sídlem v Praze 5, Ostrovského č. 253/3, za účasti manžela povinné J. Š, pro 1 143 723 Kč, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 16 E 38/2012, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2015, č. j. 20 Co 405/2015-434, takto:


Dovolání povinné se odmítá.


S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2015, č. j. 20 Co 405/2015-434, není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce přezkumu totožných námitek obsažených v opakovaných návrzích na zastavení exekuce, o kterých již bylo pravomocně rozhodnuto srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2010, sp. zn. 20 Cdo 408/2009, jakož i dalších rozhodnutí v něm citovaných]. Zároveň není důvod, aby rozhodná právní otázka vymezená v dovolání byla nyní posouzena jinak. Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Protože se rozhodnutím řízení v této věci nekončí, bude i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popř. odvolacího soudu (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. 4. 2016


JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu