Rozhodnutí NS

24 Cdo 3389/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/13/2019
Spisová značka:24 Cdo 3389/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.3389.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
24 Cdo 3389/2018-160


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně J. Č., narozené XY, bytem XY, proti žalovaným 1) M. Č., narozené XY, bytem XY, a 2) nezletilé AAAAA, narozené XY, bytem XY, zastoupené Statutárním městem Kladno, se sídlem v Kladně, náměstí starosty Pavla č. 44, IČO 234516, jako opatrovníkem, oběma zastoupeným JUDr. Romanem Kouckým, advokátem se sídlem v Pardubicích, generála Svobody č. 339, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 78/2016, o dovolání žalovaných 1) a 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2017, č. j. 28 Co 323/2017-81, takto:

I. Dovolání žalovaných 1) a 2) se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
    Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

    Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28.8.2017, č. j. 28 Co 323/2017-81, kterým bylo odmítnuto odvolání žalovaných proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27.6.2017, č. j. 17 C 78/2016-67, z důvodu neodstranění vad odvolání (§ 43 odst. 2 ve spojení s § 211 o. s. ř.), podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť není přípustné, protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. [§ 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.].

    Na tomto závěru nic nemění ani okolnost, že odvolací soud poskytl účastníkům v napadeném usnesení nesprávné poučení o tom, že proti tomuto usnesení lze podat odvolání (pozn. odvolací soud měl zjevně na mysli podání dovolání); takové nesprávné poučení však přípustnost dovolání nezakládá (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.6.2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 51, ročník 2003, nebo nález Ústavního soudu ze dne 2.12.2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 210, ročník 2008).

    Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

    Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

    V Brně dne 13. 3. 2019

    JUDr. Roman Fiala
    předseda senátu