Rozhodnutí NS

7 Tdo 240/2020

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:03/18/2020
Spisová značka:7 Tdo 240/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.240.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolací důvody
Podvod
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
§ 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
7 Tdo 240/2020-1177


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl dne 18. 3. 2020 v neveřejném zasedání o dovolání obviněné L. S., nar. XY v XY, bytem XY, okr. Příbram, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 11. 2019, sp. zn. 4 To 24/2019, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 19/2019, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné L. S. odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2019, č. j. 7 T 19/2019-1063, byla obviněná uznána vinnou zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a odsouzena podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na šest let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. O náhradě škody bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř.

2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněná dopustila uvedeného zločinu v podstatě tím, že dne 19. 5. 2017 v XY, okr. Kladno v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, podstrčila poškozenému V. O. (nar. XY), který neměl v úmyslu nemovité věci prodat, při podepisování smlouvy o poskytnutí péče datované dne 17. 5. 2017 uzavřené mezi ní a poškozeným, plné moci udělené J. M. k zastupování v řízení na zrušení „omezení převodu nemovitosti“, dále kupní smlouvu spolu s návrhem na vklad vlastnického práva k nemovitým věcem, konkrétně specifikovaným v rozsudku soudu prvního stupně, v hodnotě nejméně 9 360 000 Kč, přičemž poškozený podepsal kupní smlouvu, aniž si byl vědom, že ji podepisuje, a poté společně s poškozeným odjela na poštu ve Slaném, kde poškozený uznal podpis na smlouvě za vlastní, aniž by věděl k jakým podpisům a k jakým smlouvám je prováděna legalizace. Návrh na vklad podala obviněná až dne 13. 7. 2017 a Katastrální úřad pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Slaný, provedl vklad do katastru nemovitostí zápisem dne 7. 8. 2017, když právní účinky zápisu, kterým bylo vlastnické právo převedeno na obviněnou, nastaly ke dni 13. 7. 2017 a mezitím obviněná uzavřela dne 12. 7. 2017 kupní smlouvu o prodeji těchto nemovitých věcí do podílového spoluvlastnictví L. D. a J. M. za kupní cenu 3 500 000 Kč, žádnou kupní cenu poškozenému za nemovité věci neuhradila, ačkoliv podle smlouvy měla hradit čtyři splátky ve výši 250 000 Kč před podpisem smlouvy a zbylých šest splátek měla uhradit v termínech 15. 7. 2017, 15. 9. 2017, 15. 11. 2017, 15. 1. 2018, 15. 3. 2018 a 15. 5. 2018, a tímto jednáním způsobila poškozenému škodu ve výši nejméně 9 360 000 Kč.

3. Rozsudek soudu prvního stupně napadla obviněná odvoláním, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. 11. 2019, č. j. 4 To 24/2019-1115, podle § 256 tr. ř. zamítl.

4. Proti usnesení soudu druhého stupně podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla, že ve věci nebylo možné na základě provedeného dokazování dospět k závěru, že se úmyslně dopustila zločinu podvodu. Rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení. Kromě toho je extrémní nesoulad mezi právním posouzením věci, skutkovými zjištěními a hodnocením důkazů soudy. Skutková zjištění soudů nelze považovat za náležitě objasněná, úplná a správná. Nebyly provedeny jí navržené důkazy, soudy svůj postup ani řádně nezdůvodnily, čímž bylo porušeno její právo na obhajobu a spravedlivý proces. Soudy obou stupňů dospěly zcela ve zřejmém rozporu se zásadou ultima ratio a bez relevantních důkazů k trestnosti skutkového děje, který trestným není. Následně zrekapitulovala důkazy a rozvedla, jaké skutečnosti z nich lze podle ní dovodit. Poškozený se rozhodl v souladu s jeho svobodnou vůlí převést na ni vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem z důvodu silného citového vztahu k ní. V žádném případě poškozeného nezamýšlela jakkoliv uvést v omyl či dokonce podvést. Poukázala na svéprávnost a intelekt poškozeného, z nichž je nepochybné, že musel vše činit vědomě, když dobrovolně v souladu se svou vůlí dokumenty podepsal. Tyto si měl možnost přečíst a seznámit se s jejich obsahem, stejně tak měl možnost je nepodepsat, odmítnout jet na poštu, jakož i možnost odmítnout uznat podpisy na dokumentech za vlastní. Skutečnost, že poškozený svou vůli následně, po uzavření kupní smlouvy změnil, nemůže v žádném případě znamenat neplatnost tohoto smluvního ujednání ani jej kriminalizovat. Namítla, že výpověď poškozeného trpí zásadními a zřejmými rozpory a současně je nekonzistentní a nevěrohodná. Důkazy, na jejichž základě soudy obou stupňů konstatovaly vinu, nebyly buď dostatečně podrobně popsány a zhodnoceny, nebo jejich hodnocení jevilo znaky libovůle a zaujatosti podpořené spekulacemi a nepodloženými domněnkami. Obsah skutkové věty rozsudku neodpovídá výsledkům dokazování. V další části dovolání ve třinácti bodech rozebrala rozpory ve výpovědích poškozeného v jednotlivých fázích trestního řízení. Nesouhlasí s tím, že soudy obou stupňů uvěřily výpovědím poškozeného, které jsou nevěrohodné, zatímco její obhajoba a výpověď svědkyně L. D. jsou konzistentní a logicky bez rozporů. Dále namítla nesprávné stanovení škody znaleckým posudkem, který soud nekriticky přijal, ačkoli jeho závěry nejsou správné. Absentuje subjektivní stránka trestného činu, když z popisu skutkového děje je jednoznačně patrná nevědomost o tom, že by jednání mohlo naplňovat znaky zločinu podvodu. Nemůže tak obstát závěr, že jednala v přímém úmyslu sebe obohatit k újmě poškozeného. V neposlední řadě upozornila na princip proporcionality trestní represe, zásadu ultima ratio a zásadu in dubio pro reo, k čemuž uvedla, že znaky subjektivní stránky trestného činu nelze presumovat a za situace, kdy důkazy a následná skutková zjištění umožňují více interpretací skutkového děje, je třeba zvolit tu pro ni nejvíce příznivou, resp. ji v případě pochybností zprostit obžaloby. Jelikož předsedkyně senátu a členové senátu soudu prvního stupně nenabízí dostatečné záruky nestranného rozhodování, jsou dány důvody k jejich vyloučení z vykonávání úkonů v tomto trestním řízení podle § 30 odst. 1 tr. ř.

5. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a zprostil ji obžaloby, případně aby přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a zároveň aby nařídil, aby byla věc projednána u soudu prvního stupně v jiném složení senátu.

6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněné vyjádřil a uvedl, že námitky obviněné jsou jen doslovným opakováním její obhajoby uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení. Dále konstatoval, že výhrady obviněné pod vytýkaný ani žádný jiný dovolací důvod nelze podřadit. Meritem dovolacích námitek je jen nesouhlas obviněné s rozsahem provedeného dokazování, hodnocením důkazů a se skutkovými zjištěními soudů. Obviněná sice namítla existenci tzv. opomenutých důkazů a extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy, ale rozhodnutí soudů v posuzované trestní věci žádným takovým nedostatkem zatížena nejsou. Soud prvního stupně provedl pečlivé a komplexní dokazování odpovídající požadavkům § 2 odst. 5 tr. ř. Jednotlivé důkazy řádně – nejen izolovaně, jak to činí obviněná, ale i ve vzájemných souvislostech – vyhodnotil ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Věnoval pozornost vzájemně protichůdným tvrzením poškozeného a obviněné. Své povinnosti se přitom nezpronevěřil ani soud druhého stupně, který podané odvolání řádně přezkoumal a s uplatněnými námitkami se spolehlivě vypořádal. Vyjádřil se i k zásadě in dubio pro reo. K námitce obviněné stran tzv. opomenutých důkazů uvedl, že soudy návrhy obviněné na doplnění dokazování neopomněly a řádně se jimi zabývaly, přičemž správně je zamítly pro nadbytečnost. Neprovedení nadbytečného důkazu přitom vadu opomenutých důkazů nezakládá. S uplatněným dovolacím důvodem se míjí též výhrada obviněné proti zjištění výše škody, neboť i ta je postavena výhradně na námitce proti hodnocení důkazů, konkrétně znaleckého posudku. Stejně tak i námitka stran absence úmyslného zavinění je postavena výlučně na nesouhlasu s hodnocením provedených důkazů a zpochybnění skutkových zjištění. Obviněná v dovolání okrajově zmiňuje princip ultima ratio, v tomto směru však neuvedla nic konkrétního. Nespokojenost obviněné s hodnocením důkazů soudy, se skutkovými zjištěními, s odsuzujícím rozsudkem a se zamítnutím jejího odvolání, není chybou soudů a neznačí, že skutková zjištění jsou vadná a s provedenými důkazy nesouladná, a že byly porušeny základní zásady trestního řízení a práva, která zákon obviněným garantuje.

7. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

9. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

10. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.

11. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

12. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

13. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

14. Dovolací námitky obviněné směřují výhradně proti skutkovým zjištěním, rozsahu dokazování a hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Obviněná vyjádřila nesouhlas se závěry soudů obou stupňů a svými námitkami se snaží nastínit a prosadit svou vlastní verzi skutkového děje. Takto koncipované námitky jsou však námitkami skutkovými a jako takové se s obsahem uplatněného dovolacího důvodu zcela míjí a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. Tento dovolací důvod nejsou s to naplnit ani námitky, kterými brojí proti naplnění subjektivní stránky zločinu podvodu, kdy opakovaně uvedla, že nemůže obstát závěr o jejím jednání v přímém úmyslu. Formálně by sice tato námitka mohla být pod uplatněný dovolací důvod podřaditelná, avšak materiálně se s jeho obsahem zcela míjí, neboť obviněná ji založila na vlastní verzi průběhu skutkového děje, který je však diametrálně odlišný od skutkových zjištění soudu prvního stupně. Rovněž velmi obecná námitka, že závěry soudů jsou ve zřejmém rozporu se zásadou ultima ratio, je postavena na skutkovém základě vlastní verze obhajoby. Ačkoliv by tuto námitku bylo možno formálně pod uplatněný dovolací důvod podřadit, materiálně se s jeho obsahem zcela míjí, a proto nelze ji pod žádný z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. podřadit. Navíc je tato její námitka formulována pouze obecně bez dalšího konkrétního odůvodnění.

15. Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soudy obou stupňů si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. Následně soudy pečlivě hodnotily důkazy, jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněné přitom byla spolehlivě vyvrácena výpovědí poškozeného V. O., výpověďmi svědků V. R., K. D. a V. L., dále znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, jakož i dalšími listinnými důkazy. Je na místě poznamenat, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí jednotlivé důkazy velmi podrobně rozebral a důsledně hodnotil. Zabýval se rovněž osobností a věrohodností poškozeného a uvedl, z jakých důvodů jeho výpovědi uvěřil (odst. 49 a násl. rozsudku soudu prvního stupně). Soud druhého stupně se přitom velmi podrobně zabýval obhajobou a výpovědí obviněné a rozebral, proč nelze vycházet z její verze (odst. 23 a násl. usnesení soudu druhého stupně). Pod uplatněný dovolací důvod nelze podřadit ani námitku obviněné směřující proti zjištění výše škody, neboť se opírá o její nesouhlas s hodnocením důkazů a zpochybnění skutkových zjištění. Navíc se k této námitce podrobně vyjádřil již odvolací soud (odst. 43 usnesení soudu druhého stupně) a jeho závěrům lze přisvědčit. Pokud obviněná namítla, že nebyly provedeny jí navržené důkazy, je třeba uvést, že ani tato námitka není pod žádný z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. podřaditelná. Nad rámec Nejvyšší soud s ohledem na ústavněprávní rovinu této námitky poukazuje na to, že podle ustálené judikatury nejsou soudy povinny vyhovět všem návrhům obhajoby na provedení důkazů, jestliže: 1. tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, 2. důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, 3. důkaz je nadbytečný, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Je namístě konstatovat, že v tomto případě soudy řádně zdůvodnily, proč považovaly doplnění dokazování o obviněnou navržené důkazy za nadbytečné (odst. 69 a 70 rozsudku soudu prvního stupně a 46 a násl. usnesení odvolacího soudu), tedy v rámci výše uvedených bodů se jednalo o důvod pod bodem 3, a nemohlo se proto jednat o případ tzv. opomenutých důkazů. Nad rámec výše uvedeného je třeba rovněž poukázat, že obviněná obdobné námitky jako v dovolání uplatnila již v rámci svého odvolání, přičemž s těmito se soud druhého stupně správně a bezezbytku vypořádal a Nejvyšší soud se s jeho závěry plně ztotožnil. Protože Nejvyšší soud ve věci neshledal existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, ani jiné porušení práva na spravedlivý proces, není zde tedy důvodu k zásahu Nejvyššího soudu do skutkového stavu zjištěného soudy. Obiter dictum je namístě doplnit, že námitka extrémního rozporu, resp. nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním sama o sobě není námitkou, která by byla podřaditelná pod některý z dovolacích důvodů, nýbrž může toliko opodstatnit zásah Nejvyššího soudu do soudy zjištěného skutkového stavu.

16. Ve světle výše uvedeného nemůže ani námitka obviněné stran neuplatnění zásady in dubio pro reo naplňovat zvolený dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť rovněž směřuje výlučně do skutkových zjištění soudů a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tudíž zjevné, že tato zásada má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako taková není způsobilá naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016).

17. Ani námitku, že předsedkyně senátu a členové senátu soudu prvního stupně nenabízí dostatečné záruky nestranného rozhodování, a jsou proto dány důvody k jejich vyloučení z vykonávání úkonů v tomto trestním řízení podle § 30 odst. 1 tr. ř., nelze pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit. Na tuto námitku dopadá dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., který stanoví, že dovolání lze podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán. Tento důvod však nelze použít, když tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je tedy podmíněno kumulativním splněním dvou podmínek, a to že ve věci rozhodl vyloučený orgán, a že tato okolnost nebyla dovolateli známa již v původním řízení, anebo pokud mu byla známa, byla jím před rozhodnutím soudu druhého stupně namítnuta. Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí učinil soudce (tj. samosoudce, člen senátu, předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v § 30 tr. ř., aniž bylo o jeho vyloučení rozhodnuto podle § 31 tr. ř. Přitom musí jít o orgán, který je nejen z řízení vyloučen, ale který také ve věci samé rozhodl, tj. vydal rozhodnutí, jež je napadeno dovoláním opřeným o důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. K tomuto je však nutno konstatovat, že obviněná uvedenou námitku vznesla jen velmi obecně, aniž by ji jakkoliv konkrétně odůvodnila. Zjevně se touto námitkou pouze snaží docílit opětovné projednání věci jiným senátem, neboť není spokojená s tím, jak rozhodl ten stávající. Nejvyšší soud se tak touto velice obecnou námitkou nemohl podrobněji zabývat, přičemž obviněná kromě toho ani neuplatnila příslušný dovolací důvod, pod který by tato námitka mohla být podřazena.

18. Námitky obviněné, kterými brojí výhradně proti skutkovým zjištěním soudů, hodnocení důkazů a rozsahu dokazování nelze na základě výše uvedeného pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř.

19. Nejvyšší soud proto dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 3. 2020


JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu