Rozhodnutí NS

8 Tdo 646/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:06/12/2019
Spisová značka:8 Tdo 646/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.646.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Krádež
Pokus trestného činu
Porušování domovní svobody
Poškození cizí věci
Spolupachatelství
Dotčené předpisy:§ 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku
§ 21 odst. 1 tr. zákoníku
§ 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku
§ 228 odst. 1 tr. zákoníku
§ 23 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:C
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
8 Tdo 646/2019-1430


USNESENÍ
    Nejvyšší soud, soud pro mládež, rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 6. 2019 o dovolání obviněného L. V., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, soudu pro mládež, ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 13 Tmo 4/2018, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi, soudu pro mládež, pod sp. zn. 2 Tm 6/2018, t a k t o :
      Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. V. odmítá.
        O d ů v o d n ě n í:
      1. Obviněný L. V. (dále převážně jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi, soudu pro mládež (dále jen „Okresní soud v Chrudimi“), ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 2 Tm 6/2018, uznán vinným, že
        1) [skutek popsaný pod bodem 33) rozsudku]
        dne 28. 12. 2017 kolem 07:00 hodin v ulici XY v XY, okres Chrudim,

        v úmyslu odcizit zde nalezené věci provedl násilné vloupání do domu č. XY, když přineseným kovovým páčidlem vypáčil uzamčené vchodové dveře, vnikl jimi do domu, z něhož však po zjištění přítomnosti domácích osob z domu utekl, aniž by zde cokoliv stačil odcizit, avšak poškozením vchodových dveří při vloupání způsobil R. L., nar. XY, škodu ve výši nejméně 3.800 Kč,

        2) [skutek popsaný pod bodem 34) rozsudku]
        téhož dne kolem 08:00 hodin na XY ulici v XY, okres Chrudim,

        provedl násilné vloupání do oploceného uzamčeného areálu společnosti Jednota, spotřební družstvo H., kde se nejprve pokusil přineseným páčidlem vypáčit visacím zámkem uzamčená plechová vjezdová vrata do skladu, což se mu nezdařilo, poté však po vypáčení
        tří čepů pravého křídla těchto vrat nakonec do skladu, pronajatého společnosti
        JPM Metal, s. r. o., vnikl, avšak nic zde ke škodě této společnosti neodcizil, poté pomocí nalezených štípacích nůžek prostříhal drátěné oplocení v zadní části skladu a vzniklým otvorem vnikl do sousedního skladu užívaného majitelem objektu, SD Jednota H., k jehož škodě zde odcizil celkem 43 balení různých průmyslových hnojiv na rostliny v celkové hodnotě 1.060 Kč a poškozením zařízení skladu při vloupání způsobil tomuto spotřebnímu družstvu další škodu ve výši nejméně 2.150 Kč,


        3) [skutek popsaný pod bodem 35) rozsudku]
        dne 29. 12. 2017 v časovém rozmezí od 10:00 do 12:00 hodin v ulici XY u vážního domku č. XY v obci XY, okres Chrudim,

        pomocí přineseného páčidla vypáčením rámu okna provedl vloupání do tohoto vážního domku, z něhož ke škodě M. P., nar. XY, odcizil novou aku vrtačku
        zn. Milwaukee Fuel M 18 B5 18V 5Ah BLPD-502C v sadě společně s 2 ks akumulátorů
        zn. Milwaukee M18 B5 18V 5Ah Redlithium, sadu šroubováků zn. Fieldman, sadu celkem
        39 ks nářadí FDG 5007-39R, 3 šroubováky, 2 ks světel pro denní svícení zn. DRL W51,
        31 ks poštovních známek, jedno balení kávy Jihlavanka standard o hmotnosti 500 gramů
        a hotovost 10.441 Kč, to vše v celkové hodnotě včetně hotovosti 26.362 Kč, a na zařízení domku mu vloupáním způsobil další škodu ve výši nejméně 3.600 Kč,


        společně s obviněným J. T.

        4) [skutek popsaný pod bodem 36) rozsudku]
        dne 20. 12. 2017 kolem 17:00 hodin na XY ve XY, okres Chrudim,

        po předchozí vzájemné dohodě provedli vloupání do objektu prodejny L. o., když obviněný L. V. vnikl do budovy nezajištěným plastovým oknem umístěným na levé boční straně objektu prodejny, zde z pokladny odcizil finanční hotovost 1.000 Kč v mincích, z hrníčku na prodejním pultu další hotovost v částce 300 Kč, poté rozbil skleněnou výplň dveří vedoucích do kanceláře prodejny a poté tyto dveře vypáčil a vnikl do kanceláře, kde odcizil 2 ks klíčů FAB na kroužku, určené k bezpečnostnímu zámku druhé prodejny poškozeného v XY, v originálním obalu zabalenou umělou kapesní vagínu zn. Royal Collection, jedny nové pánské trenýrky modré barvy, jedny omalovánky pro dospělé, z neuzamčeného přenosného trezorku v zásuvce stolu finanční hotovost 7.917 Kč, z kanceláře pak prošel odemčenými dveřmi do skladu, kde odcizil pánskou černou koženou bundu na zip, dámský kožený kabát hnědé barvy, pánskou koženou bundu hnědé barvy, dámskou zimní bundu zelené barvy, 5 ks dámských svetrů, 8 ks dámských pleteninových šatů různých barev a dva černé kožené dámské kabáty, poté pak společně s obžalovaným J. T., který čekal před prodejnou a hlídal, naložili odcizené věci do osobního automobilu, kterým na místo přijeli, a odvezli je pryč, čímž na odcizených věcech včetně hotovostí způsobili škodu celkem nejméně 12.452 Kč, z toho společnosti Auto-Textil Recyklace, s. r. o., Brno, Vranovská 1392, částkou 11.827 Kč, R. S., nar. XY, částkou 625 Kč, a na zařízení prodejny vloupáním způsobili pronajímateli objektu M. K., nar. XY, škodu ve výši nejméně 20.726 Kč,

        5) [skutek popsaný pod bodem 37) rozsudku]
        v noci z 21. 12. na 22. 12. 2017 na ulici XY v XY, okres Chrudim,

        po předchozí vzájemné dohodě provedli vloupání do budovy společnosti S.
        T., když nejprve obžalovaný J. T. poskytl obviněnému L. V. shodný klíč, s jehož pomocí posledně jmenovaný bez užití násilí vnikl do budovy, kde se bez úspěchu páčením snažil vniknout přes uzamčené dveře do kanceláře účtárny, a poté v prvním patře v místnosti jídelny odcizil televizor zn. Panasonic TX-55DS500E s obrazovkou 55 palců (140 cm), který vynesl ven, tam jej společně s obžalovaným J. T., který venku hlídal, naložili do osobního automobilu kterým na místo přijeli, a odvezli jej pryč, čímž společnosti S. T.., XY, způsobili škodu na odcizeném televizoru ve výši 12.600 Kč a poškozením vnitřních dveří při vloupání jí způsobili další škodu ve výši nejméně 1.000 Kč,


        6) [skutek popsaný pod bodem 38) rozsudku]
        dne 28. 12. 2017 v časovém rozmezí od 09:30 do 13:00 hodin na XY uliciXY v XY, okres Chrudim,

        po předchozí vzájemné dohodě provedli vloupání do budovy v areálu společnosti
        B.-k., když obžalovaný J. T. před areálem hlídal, obžalovaný L. V. pak vešel do areálu neuzamčenou bránou a přišel k uzamčené budově, kde pomocí přineseného kovového páčidla vypáčil výklopné okno v přízemí vedle jižního bočního vstupu, tímto oknem vnikl do budovy, kde nejprve prohledal pánské a dámské šatny a z pánské
        šatny odcizil benzínový vysavač listí zn. Homelite Mighty lite, nabíječku autobaterií
        zn. Optimate 4 a ponorné čerpadlo zn. Proteco Garden 400W, dále pak z místnosti dílny odcizil ruční nářadí, a to 3 ks imbusových klíčů, 2 ks očkových klíčů, plochý šroubovák, sika kleště, sadu použitého nářadí s příslušenstvím, tvořenou plastovým navíječem lepící pásky
        zn. Scotch ATG 700, univerzálním silikonovým olejem W5 Carcare o objemu 200 ml, kovovou míchací metlu černé barvy s červeným podkladem, 5 ks řezných kotoučů
        o průměru 125 mm zn. Luca Abrasiv, jedním brusným kotoučem zn. Rott luff o průměru
        125 mm, párem žlutých pracovních rukavic zn. Ardon, sika kleštěmi zn. ADW, trojúhelníkovým pilníkem zn. Ajax Jihlava, navíjecím trojmetrem zelené barvy, zn. Assist,
        3 ks imbusových klíčů, 3 ks plochých šroubováků, 5 ks minipilníků, černými štípacími kleštěmi, nůžky zn. Maped, černý dvoužilový kabel se dvěma plochými svorkami na koncích, jednu Gola ráčnu, ruční nástavec na bity Chrom Vanadium a svazek klíčů tvořený jedním dozickým klíčem, čtyřmi klíči FAB a jedním klíčem k visacímu zámku, to vše v celkové hodnotě nejméně 3.655 Kč ke škodě společnosti B.-k., XY, když obžalovaný J. T. opět pomohl odcizené věci naložit do přistaveného osobního automobilu a z místa je pak společně odvezli,


        7) [skutek popsaný pod bodem 39) rozsudku]
        dne 29. 12. 2017 v časovém rozmezí od 08:00 do 09:30 hodin tamtéž,

        opět po předchozí vzájemné dohodě provedli vloupání do stejného objektu, kde se pomocí přinesené rozbrušovačky pokusili odříznout a odcizit kovovou mříž ze schodiště před vstupem do kanceláře uvnitř budovy a tuto mříž pak i dále páčili, avšak po spuštění alarmu z místa utekli a odjeli, aniž by stačili cokoli odcizit, když poškozením mříže způsobili společnosti B.-k., XY, škodu ve výši nejméně 100 Kč,

        8) [skutek popsaný pod bodem 40) rozsudku]
        přesně nezjištěného dne v časovém rozmezí od 1. 1. 2018 do 14. 1. 2018 včetně v XY, místní části XY, okres Chrudim,

        po předchozí vzájemné dohodě nejméně ve dvou úzce časově navazujících případech provedli po propálení části plastové výplně zadních vchodových dveří vloupání do rekreačního domu č. 93, z něhož postupně odcizili horské jízdní elektrokolo zn. GIANT MTB 27 červenočerné barvy, 50 metrů prodlužovacího kabelu na černé kovové cívce, motorovou pilu zn. Stihl s lištou 35 cm, žlutou tlakovou myčku zn. Kärcher, 3 ks seker zn. Fiskars, seřezávač větví
        zn. Fiskars, 6 ks elektrických radiátorů zn. Ecoflex bílé barvy, elektrický přímotop
        zn. Airélec, televizor zn. Sony o úhlopříčce 130 cm s dálkovým ovladačem, televizor
        zn. Samsung s dálkovým ovladačem, mobilní kompresor zn. Mecafer, setobox od společnosti Digi TV s ovladačem a kartou, kávovar zn. JURA s příslušenstvím, rotoped zn. Kettler
        Lotus E šedočerné barvy, DVD přehrávač zn. Panasonic stříbrné barvy s dálkovým ovládáním, videorekordér zn. Panasonic stříbrné barvy s ovladačem, pasivní meteorologickou stanici vyřezávanou ze dřeva se zlatým lemováním, nezjištěné značky, vysavač zn. Sencor vínové barvy, dalekohled ruské výroby v hnědém pouzdře, dalekohled zn. Olympus v černém pouzdře, nástěnné hodiny ve skle, toustovač zn. Philips černé barvy, tyčový mixer zn. Philips černé barvy, 2 ks softshellových bund velikosti L a M, zimní péřovou bundu zn. Adidas modrobéžové barvy, péřovou vestu s kapucí zn. Adidas bílé barvy velikosti S, koženou bundu s pletenými rukávy, na zádech vyšitý nápis „Iron man“, hnědé barvy s modrými rukávy, hrablo na sníh zn. Fiskars, lopatu na sníh zn. Fiskars, teplomet zn. ECG šedočerné barvy, stojanový ventilátor zn. Roventa s dálkovým ovladačem, 2 ks velkých šroubováků, sadu imbusových klíčů, pilku na dřevo zn. Bahco oranžové barvy, modrou pilku na dřevo, svítilnu zn. Energizer černé barvy, led svítilnu stříbrné barvy, cestovní silonovou tašku zn. Ironmane Lanzaro červené barvy, pár nových dámských sportovních bot zn. Mizuno velikosti 36 zelené barvy, pánskou vestu zn. Craft černé barvy s bílým nápisem „Craft“, dámskou zimní péřovou bundu zn. Adidas černé barvy s bílým nápisem „Adidas“, dámské korále zelené barvy s poškozeným zapínáním, cyklistické dámské boty zn. Exustar velikosti 37 šedobíločerné barvy, dámské sportovní boty zn. Sport Tech velikosti 39 červenomodrobílé barvy, tmavě modrou bundu s hnědými koženkovými rukávy a nápisem „Ironman „ na zádech, pracovní šusťákovou bundu zn. Ironmann s nápisem „Triathlon Switzerland“, velikosti L šedé barvy, pracovní bundu zelené barvy s nápisem „Oakland“ na zádech, šedé pánské tepláky zn. Nike, softshellové sportovní kalhoty zn. Alpina, běžeckou soupravu zn. New ballance“, běžecké kalhoty zn. Puma, cyklistické dlouhé kalhoty zn. Rogelly, pánské rifle zn. Replay, dámské rifle nezjištěné značky modré barvy, pár pánských sportovních bot zn. Mizuno velikosti 44 šedé barvy, a stojanovou pumpu zn. Author stříbrné barvy, to vše v celkové hodnotě nejméně 198.750 Kč ke škodě majitele P. P., nar. XY, kterému poškozením zařízení domu při vloupání způsobili další škodu ve výši nejméně 15.000 Kč,


        když obžalovaný L. V. se spáchání dílčích skutků popsaných pod body 33) až 40) výrokové části této obžaloby dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. 6. 2011, sp. zn. 2T 173/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 4 To 221/2011, uznán mimo jiné vinným i zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 66 měsíců, který vykonal 17. 1. 2016, a dále byl rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. 2T 8/2017, ve znění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 14 To 82/2017, uznán mimo jiné vinným též přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 trestního zákoníku a byl mu uložen dlouhodobý podmíněný trest odnětí svobody za současného stanovení dohledu probačního úředníka s trváním stanovené zkušební doby až do 12. 4. 2022.
          2. Takto popsané jednání obviněného soud právně kvalifikoval jednak jako pokračující přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, který spáchal dílem sám, dílem jako spolupachatel podle § 23 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku [pod body 33) – 40) rozsudku], jednak jako pokračující přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, který spáchal dílem sám, dílem jako spolupachatel podle § 23 tr. zákoníku [pod body 33) – 37), 39) – 40) rozsudku], a dále jako pokračující přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku [pod body 33), 40) rozsudku]. Za to mu podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let a deseti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu současně uložil trest propadnutí věci, a to jednoho páru koženkových rukavic s náplety černé barvy a oboustranného ocelového páčidla (otevírače beden), nezjištěné značky, celkové délky cca 600 mm. Dále mu podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně s obviněným J. T. na náhradě škody poškozeným vyjmenovaným v rozsudku částky tam specifikované, přičemž podle téhož zákonného ustanovení uložil tuto povinnost rovněž jemu samému vůči dalším poškozeným v rozsudku uvedeným. Některé z poškozených pak soud odkázal jednak podle § 229 odst. 2 tr. ř. a jednak podle § 229 odst. 1 tr. ř. se zbytky jejich nároků na náhradu škody, resp. s celým nárokem na náhradu škody v případě jednoho poškozeného, na řízení ve věcech občanskoprávních.
            3. Pro úplnost lze dodat, že uvedeným rozsudkem byli rovněž uznáni vinnými spoluobvinění J. T. a L. D. a byly jim uloženy tresty.

            4. Proti citovanému rozsudku podali odvolání obvinění L. V. a J. T. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, soud pro mládež (dále jen „Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích“), o nich rozhodl usnesením ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 13 Tmo 4/2018, tak, že je obě podle § 256 tr. ř. zamítl.

            5. Proti tomuto usnesení podal dovolání již jen obviněný L. V. Učinil tak prostřednictvím obhájkyně Mgr. Aleny Šlajsové z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž jím bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.

            6. V rámci prvně uvedeného dovolacího důvodu dovolatel konkrétně vyjádřil přesvědčení, že soudy obou stupňů porušily zásadu zákazu dvojího přičítání téže okolnosti vyjádřenou v ustanovení § 39 odst. 4 větě první tr. zákoníku, podle kterého platí, že k okolnosti, která je zákonným znakem trestného činu, včetně okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, nelze přihlédnout jako k okolnosti polehčující či přitěžující, když jej uznaly vinným trestným činem podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, tedy trestným činem v kvalifikované skutkové podstatě, který zohledňuje jeho předchozí odsouzení pro trestný čin, a současně tutéž okolnost, tedy předchozí recidivu, mu přičetly k tíži při úvaze o trestu. Oběma soudům rovněž vytkl, že porušily jeho právo na spravedlivý proces garantované v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, když nepřipustily jeho důkazní návrh na zpracování znaleckého posudku z oboru psychiatrie k jeho osobě a nerespektovaly ani požadavek na náležité odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 nebo § 134 odst. 2 tr. ř., a dále, že se nezabývaly možnostmi jeho nápravy. Zdůraznil, že nikdy netvrdil, že byl v době spáchání trestné činnosti nepříčetný, a zpracování znaleckého posudku navrhoval proto, že má zájem podrobit se ochrannému léčení, neboť s ohledem na své předchozí zkušenosti z výkonu trestu odnětí svobody je přesvědčen, že účel trestního řízení by v jeho případě byl naplněn prostřednictvím léčby, nikoliv výkonem trestu odnětí svobody. Poukázal na to, že opakovaně zneužívá návykovou látku a páchá trestné činy pod jejím vlivem nebo v přímé souvislosti s jejím zneužíváním, a i v takovém případě (nikoli jen tehdy, kdy pachatel spáchal trestný čin přímo pod vlivem návykové látky nebo při jejím vlastním zneužívání) může soud podle § 99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ochranné léčení uložit. V této souvislosti ještě doplnil, že tak činí v důsledku traumat ze svého nelehkého dětství, kdy vyrůstal ve složité rodinné situaci, byl zneužíván, pobýval ve výchovném ústavu a opakovaně byl léčen antidepresivy. Svou argumentaci shrnul, že neprovedený znalecký posudek považuje za tzv. opomenutý důkaz, který zakládá nepřezkoumatelnost a protiústavnost napadeného rozhodnutí, což v dané věci vede k porušení hmotného práva v otázce trestní sankce.

            7. Konkrétní naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak obviněný spatřoval v pochybení odvolacího soudu spočívajícím v tom, že nezrušil rozhodnutí soudu prvního stupně pro vady řízení a vady rozsudku, jež jej činí zmatečným a nepřezkoumatelným.

            8. Z uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

            9. Dovolání obviněného bylo v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. doručeno v opise nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněného uvedl, že uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) r. ř. neodpovídají jednak námitky obviněného, jimiž brojil toliko proti odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, a dále jeho výhrady, jimiž soudům vytkl, že nevyhověly jeho návrhu na doplnění dokazování provedením znaleckého posudku. V tomto směru zdůraznil, že v trestním řízení – podobně jako v jiných typech soudního řízení – závisí na úvaze soudu, který z vyhledaných, předložených nebo navržených důkazů provede. V případě postupu podle § 105 odst. 1 tr. ř., jehož nevyužití v této trestní věci obviněný v podstatě namítl, mimo jiné platí, že je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba odborných znalostí, vyžádá orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření; jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující, přibere orgán činný v trestním řízení znalce. Posouzení otázky, zda je v konkrétní věci k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba odborných znalostí, přitom závisí vždy na úvaze orgánu činného v trestním řízení. Poukázal na to, že v posuzované věci dospěl soud prvního stupně na podkladě výsledků přípravného řízení a průběhu hlavního líčení k závěru, že obviněný byl v době spáchání žalovaných přečinů plně příčetný, což byl ostatně i důvod, proč tento soud nepostupoval podle § 105 odst. 1 tr. ř. a nepřikročil k ustanovení znalce k posouzení otázky psychického stavu obviněného. V dané věci tak nemohlo dojít k porušení práva obviněného na spravedlivý proces.

            10. Státní zástupce se dále zaměřil na výhradu obviněného, že soudy obou stupňů porušily obecné zásady pro ukládání trestů, neboť při ukládání trestu za nejpřísněji trestný přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku údajně porušily zásadu zákazu dvojího přičítání téže okolnosti. K tomu uvedl, že taková námitka obviněného sice formálně naplňuje důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak nelze ji považovat za opodstatněnou. V dané trestní věci totiž soud prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil i odvolací soud, v rámci úvah o trestu nepřihlédl k speciální recidivě obviněného jako k přitěžující okolnosti, a v odůvodnění rozsudku na straně 22 toliko konstatoval trestní minulost obviněného v kontextu s uloženým druhem trestu. Zmíněná zásada proto nebyla porušena a trest uložený obviněnému je trestem zákonným, tj. přípustným jak co do druhu trestu, tak co do jeho výměry, která odpovídá výměře v rámci příslušné trestní sazby.

            11. Konečně státní zástupce s poukazem na zákonnou úpravu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. poukázal na to, že odvolání obviněného bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle § 254 tr. ř. přezkoumáno a za dodržení všech zákonných podmínek o něm odvolací soud rozhodl podle § 256 tr. ř. tak, že je zamítl. Procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy byly splněny, neboť nedošlo k omezení obviněného v přístupu k odvolacímu soudu, a tudíž nemohlo dojít ani k naplnění citovaného dovolacího důvodu v jeho první alternativě, jak obviněný namítl. Nedošlo však ani k naplnění tohoto důvodu v jeho druhé alternativě, neboť dovolání obviněného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je třeba posoudit jako zjevně neopodstatněné.
              12. S ohledem na uvedené skutečnosti státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud, soud pro mládež (dále jen „Nejvyšší soud“), podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.

              13. Nejvyšší soud zaslal vyjádření státního zástupce datovou schránkou na vědomí výše jmenované obhájkyni obviněného (bylo jí doručeno dne 30. 5. 2019). Případnou repliku obviněného k němu neměl ke dni svého rozhodnutí k dispozici.

              14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání v této trestní věci je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.
                15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
                  16. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Konkrétně pak naplnění citovaného dovolacího důvodu spatřoval v pochybení odvolacího soudu spočívajícím v tom, že nezrušil rozhodnutí soudu prvního stupně pro vady řízení a vady rozsudku, jež jej činí zmatečným a nepřezkoumatelným.

                  17. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (druhá alternativa).
                    18. Jak na to správně upozornil státní zástupce ve svém vyjádření, jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí odvolacího soudu byly splněny, tudíž nemohlo dojít k naplnění tohoto dovolacího důvodu v jeho první alternativě, jak chybně tvrdil obviněný, a tento dovolací důvod přichází v úvahu pouze v jeho druhé variantě, tj. ve spojení s některým z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

                    19. Jak již bylo uvedeno, obviněný uplatnil dále dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudů obou stupňů a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku a jiné hmotněprávní posouzení. V opačném případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, sp. zn. III. ÚS 732/02, sp. zn. III. ÚS 282/03, sp. zn. II. ÚS 651/02, a další). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).
                      20. V tomto ohledu některé námitky obviněného, které uplatnil s poukazem na uvedený dovolací důvod, nemohly obstát. Jednalo se předně o jeho výhrady, jimiž zpochybňoval správnost a přesvědčivost odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. Nejvyšší soud v tomto směru připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. § 265a odst. 4 tr. ř.).
                        21. Pokud obviněný spatřoval naplnění shora citovaného dovolacího důvodu rovněž v tom, že v posuzované věci oba soudy nižších instancí porušily jeho právo na spravedlivý proces garantované v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, když nepřipustily jeho důkazní návrh na zpracování znaleckého posudku z oboru psychiatrie k jeho osobě, Nejvyšší soud především v obecné rovině konstatuje, že takové výhrady jsou námitkami procesního, resp. skutkového, a nikoli hmotněprávního charakteru, které stojí mimo rámec daného dovolacího důvodu. Současně je však třeba připomenout, že zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, se nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle některých rozhodnutí Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 554/04). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu srov. například nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 177/04, sp. zn. IV. ÚS 570/03, z poslední doby pak sp. zn. I. ÚS 520/06, a zejména stanovisko pléna Ústavního soudu Pl.ÚS-st. 38/14 ze dne 4. 3. 2014, publikované pod č. 40/2014 Sb.).

                        22. Pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady však Nejvyšší soud v dané věci neshledal. Jestliže obviněný za tzv. opomenutý důkaz zakládající nepřezkoumatelnost a protiústavnost napadeného rozhodnutí považoval soudy neprovedený znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ohledně jeho osoby, je třeba poukázat na to, že oba soudy nižších instancí se k předmětnému důkaznímu návrhu výslovně vyjádřily a řádně vysvětlily, proč tomuto nevyhověly, a to nejen ve vztahu k závěru o příčetnosti obviněného v době spáchání trestné činnosti a rozhodnutí o vině, ale i při stanovení druhu a výměry trestu, proti čemuž obviněný uvedenou námitkou právě mířil s tím, že namítal, že soudy se nezabývaly možnostmi jeho nápravy, a domáhal se namísto uložení trestu odnětí svobody uložení ochranného léčení. Soud prvního stupně tak učinil na straně 21 odůvodnění svého rozsudku, kde uvedl, že „… skutkový stav byl v dostatečném rozsahu prokázán a bezpečně umožňuje soudu rozhodnutí o vině i o trestu. Za nadbytečný soud především považoval návrh na vypracování znaleckého posudku z oboru psychiatrie, který by u obviněného V. zkoumal prožitá traumata z dětství. Z předložených lékařských zpráv, jakož i z výsledků přípravného řízení a průběhu hlavního líčení soud nemá žádné pochybnosti stran zachování rozumových a ovládacích schopností (příčetnost) obviněného V.. Lékařské zprávy o zdravotním stavu obviněného jsou dostatečné svým rozsahem pro přijetí závěrů o druhu a výměře trestu … účelu trestu nelze dosáhnout uložením alternativního trestu nespojeného s odnětím svobody … obviněný bude mít možnost v rámci výkonu trestu odnětí svobody využít možnosti psychosociálního poradenství …“ S těmito hodnotícími úvahami a učiněnými závěry se ztotožnil i soud odvolací v odůvodnění svého rozhodnutí, přičemž konstatoval, že „… nemá pochybnosti ani o správnosti postupu okresního soudu stran úplnosti dokazování, konkrétně co do zamítnutí důkazního návrhu na provedení znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie ke zjištění duševního stavu obviněného V. v době páchání trestné činnosti. Obviněný svou motivaci podrobně zdůvodnil … hodlal snížit deficit financí v rodinném rozpočtu a opatřit si prostředky na pervitin od obviněného T., popřípadě na umoření pohledávek poškozených z jeho předchozí trestné činnosti. Tyto motivy dostatečně vysvětlují, proč se krádeží dopouštěl, … žádné konkrétní indicie naznačující na nepříčetnost obviněného v době páchání trestné činnosti navzdory zneužívání pervitinu tedy nejsou z trestního spisu patrné, a proto okresní soud tento důkazní návrh správně jako nadbytečný zamítl, což učinil ze shodných důvodů i krajský soud při opakování důkazního návrhu u veřejného zasedání … opis rejstříku trestů obviněného V. čítá již třináct záznamů, převážně za majetkovou trestnou činnost, přičemž ke všem těmto záznamům lze přihlížet jako ke speciální recidivě … byť osobní poměry a celkově životní cesta obviněného rozhodně není bez překážek, … okresní i krajský soud musí na druhou stranu zohlednit i společenský zájem na prevenci kriminality. Tento zájem v projednávané věci převáží, a proto je ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody namístě …“ (srov. strany 4 a 5 jeho usnesení).
                          23. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku dále namítl, že soudy obou stupňů porušily zásadu zákazu dvojího přičítání téže okolnosti vyjádřenou v ustanovení § 39 odst. 4 větě první tr. zákoníku, když jej uznaly vinným trestným činem podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, tedy trestným činem v kvalifikované skutkové podstatě, který zohledňuje jeho předchozí odsouzení pro trestný čin, a současně tutéž okolnost, tedy předchozí recidivu, mu přičetly k tíži při úvaze o trestu.

                          24. Nejvyšší soud považuje za potřebné k těmto námitkám obviněného předně uvést, že v obecné rovině výhrady nesprávného vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu, proti čemuž obviněný ve své podstatě brojil, když byl přesvědčen o tom, že v jeho případě by byl účel trestního řízení naplněn prostřednictvím léčby a nikoliv výkonem trestu odnětí svobody, by nebylo možno považovat za relevantně uplatněné ani v rámci tvrzeného, ani žádného jiného dovolacího důvodu [například podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.] (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Avšak vzhledem k tomu, že teoreticky porušení tohoto zákonného zákazu by mohlo založit nesprávné hmotněprávní posouzení týkající se ukládání trestu a současně se takové porušení dotýká i právní kvalifikace skutku, neboť příslušná polehčující či přitěžující okolnost, k níž nelze přihlédnout, je zohledněna jako zákonný znak určitého trestného činu, resp. jako okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, Nejvyšší soud s jistou mírou tolerance shledal, že taková námitka obviněného odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu. Současně však dovolací soud uvedenou výhradu neshledal opodstatněnou.

                          25. Nejvyšší soud považuje dále za vhodné připomenout, že podle § 39 odst. 4 věty první tr. zákoníku platí, že k okolnosti, která je zákonným znakem trestného činu, včetně okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, nelze přihlédnout jako k okolnosti polehčující nebo přitěžující.

                          26. Zákaz dvojího přičítání téže okolnosti má čelit tomu, aby okolnost, která je zákonným znakem skutkové podstaty trestného činu, a to jak základní, tak i tzv. kvalifikované skutkové podstaty, byla zvlášť hodnocena jako obecná polehčující nebo přitěžující okolnost. Zákaz dvojího přičítání téže okolnosti přitom platí jen při posuzování okolností v rámci skutkové podstaty téhož trestného činu. Neuplatňuje se při úvahách o možnosti jednočinného souběhu trestných činů v tom směru, že okolnost, která je znakem jednoho ze sbíhajících se trestných činů, by nemohla zároveň podmiňovat použití vyšší trestní sazby u jiného sbíhajícího se trestného činu (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2001, sp. zn. Tpjn 300/2000, uveřejněné pod č. 14/2002-II. Sb. rozh. tr.).

                          27. V dané trestní věci byl obviněnému uložen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let a deseti měsíců v rámci trestní sazby od jednoho do pěti let, tedy mírně pod polovinou zákonné trestní sazby za předmětný trestný čin, a dále mu byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci. V tomto směru je tedy třeba konstatovat, že obviněnému uložený trest odnětí svobody je přípustným druhem trestu, jenž odpovídá výměře v rámci zmíněné trestní sazby.

                          28. Současně Nejvyšší soud shledal, že soud prvního stupně (s jehož úvahami a závěry též stran ukládání trestu se ztotožnil i soud odvolací) plně respektoval i obecné zásady pro ukládání trestu, když se dostatečně vyjádřil k osobě obviněného, povaze, závažnosti a rozsahu jeho trestné činnosti (přihlédl tomu, že nebyla nijak rozsáhlá a obviněný se jí dopustil v období několika dnů, když nedokázal rozumným způsobem řešit své finanční problémy), a zohlednil i doznání obviněného, jeho spolupráci s orgány činnými v trestním řízení a snahu aktivně řešit příčiny páchání trestné činnosti. Přitom výslovně uvedl, že „k odsouzení Okresním soudem v Ústí nad Orlicí (2 T 8/2017) soud nepřihlíží jako k přitěžující okolnosti, neboť toto odsouzení je znakem skutkové podstaty zpětnosti u přečinu krádeže“ (srov. stranu 22 odůvodnění jeho rozsudku).

                          29. Z těchto skutečností je tedy zřejmé, že soud prvního stupně nepřihlédl k předchozímu odsouzení (speciální recidivě) obviněného jako k přitěžující okolnosti ve smyslu § 42 písm. p) tr. zákoníku v rámci úvah o trestu, nýbrž touto okolností došlo k naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Nejvyšší soud proto uzavírá, že soudy nižších stupňů neporušily zákaz dvojího přičítání téže okolnosti vyjádřený v § 39 odst. 4 větě první tr. zákoníku. Pro úplnost je vhodné ve shodě s odvolacím soudem doplnit, že obviněnému, který má v opise rejstříku trestů již třináct záznamů převážně pro majetkovou trestnou činnost, byly opakovaně ukládány nepodmíněné tresty, a pokud mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody nebo byl z výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn, vždy selhal ve zkušební době a tresty, resp. jejich zbytky, byly nařízeny. Přestože Okresní soud v Ústí nad Orlicí obviněnému uložil trest nespojený s omezením svobody, tento se poměrně záhy ve zkušební době dopustil trestné činnosti v dané věci, a za této situace je tudíž uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody zcela namístě, přičemž však jeho výměru ještě pod polovinou trestní sazby lze hodnotit jako nejen přiměřenou, ale spíše mírnou.
                          30. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podané dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění zákonných podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
                            P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
                              V Brně dne 12. 6. 2019

                              JUDr. Jan Bláha
                              předseda senátu