Rozhodnutí NS

30 Cdo 1324/2019

citace  citace s ECLI
Název judikátu:soudní poplatky
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/20/2019
Spisová značka:30 Cdo 1324/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.1324.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Dotčené předpisy:§ 9 odst. 2 předpisu č. 549/1991Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Cdo 1324/2019-198


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Michaelem Nippertem v právní věci žalobce A. Ž., narozeného XY, bytem XY, zastoupený advokátem Mgr. Adamem Silovským, se sídlem v Praze 1, Purkyňova 74/2, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradě nemajetkové újmy v penězích, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 115/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2017, č. j. 16 Co 340/2017-76, takto:

        I. Dovolací řízení se zastavuje.

        II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í:

Žalobce (dále též „dovolatel“) se žalobou ze dne 21. 11. 2016 původně domáhal zaplacení částky 5 132,6445 EUR, respektive po upřesnění žaloby dne 18. 5. 2019 částky 5 596,81 EUR, a to jako náhrady nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 7 C 81/2012.

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 5. 2017, č. j. 27 C 115/2016-57, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč (výrok II).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným rozsudkem k odvolání žalobce připustil změnu žaloby spočívající v rozšíření žalované částky na částku 6 016,45 EUR (výrok I); potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé v tom, znění, že se zamítá žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci 6 016,45 EUR (výrok II); ve výroku o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok III); rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok IV). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o nedůvodnosti žaloby, neboť délku posuzovaného řízení v rozpětí od 14. 10. 2011 do 17. 10. 2017 s ohledem na zjištěné skutečnosti neshledal za nepřiměřenou.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání.

Usnesením ze dne 19. 6. 2018, č. j. 27 C 115/2016-170, soud prvního stupně vyzval žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za dovolání ve výši 14 000 Kč s tím, že nebude-li ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno.

Žalobce na výzvu reagoval žádostí o osvobození od soudních poplatků.

Usnesením ze dne 9. 8. 2018, č. j. 27 C 115/2016-187, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 17. 10. 2018, č. j. 27 C 115/2016-190, jež bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2018, č. j. 16 Co 397/2018-193, a nabylo právní moci dne 4. 1. 2019, bylo řízení o žalobcově žádosti o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení podle § 104 odst. 1 a § 159a odst. 5 o. s. ř. zastaveno z důvodu překážky věci rozsouzené, neboť jeho předchozí žádost o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení byla pravomocně zamítnuta usnesením soudu prvního stupně ze dne 15. 2. 2018, č. j. 27 C 115/2016-108, ve spojení s potvrzujícím usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2018, přičemž následně byl žalobce výše uvedeným usnesením ze dne 19. 6 2018, č. j. 27 C 115/2016-170, vyzván k zaplacení soudního poplatku z dovolání.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“

Podáním dovolání ze dne 31. 12. 2017 vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky 23 bodu 2 písm. d) Sazebníku poplatků 14 000 Kč.

Opětovné vyzývání žalobce k zaplacení soudního poplatku za dovolání, a to znovu poté, co byl již po zamítnutí jeho první žádosti o osvobození od soudních poplatků vyzván, považoval Nejvyšší soud za nadbytečné, neboť lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnutá výzva byla objektivně způsobilá zprostředkovat dovolateli povinnost zaplacení soudního poplatku za dovolací řízení, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nové a stále stejné výzvy postupem neefektivním a formalistickým (srov. podobně usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013 sp. zn. II. ÚS 2291/13 a ze dne 13. 6. 2013 sp. zn. IV. ÚS 1775/13).

Protože žalobce dosud nezaplatil soudní poplatek za dovolání, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému usnesení podle § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 11. 2019


Mgr. Michael Nippert
pověřený člen senátu