Rozhodnutí NS

4 Tdo 1369/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:11/14/2018
Spisová značka:4 Tdo 1369/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:4.TDO.1369.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Pojistný podvod
Dotčené předpisy:§ 210 odst. 2 tr. zákoníku
§ 210 odst. 4 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:C
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
4 Tdo 1369/2018-27


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 11. 2018 o dovolání obviněného J. K., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 31 To 68/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 1 T 261/2013, takto:


Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.


Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 25. 9. 2017, sp. zn. 1 T 261/2013, byl obviněný J. K. uznán vinným ze spáchání pokusu přečinu pojistného podvodu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 210 odst. 2, odst. 4 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)

B. Č. a J. K. společně
dne 2.2.2013 v době kolem 23.15 hod. na silnici III. třídy č. 2716 na 10,262 km v katastru obce H. n. N. po předchozí dohodě přistavili poškozená osobní motorová vozidla zn. Škoda Octavia, r.z. XY, a zn. VW Passat Variant, r.z. XY, a během šetření na místě přivolanému příslušníku Policie ČR, Dopravního inspektorátu Územního odboru Liberec tvrdili, že měli dopravní nehodu, která se měla stát tak, že J. K. jako řidič osobního motorového vozidla zn. Škoda Octavia, r.z. XY, při projíždění levotočivé zatáčky před obcí P. ve směru od H. n. N. na R. nepřizpůsobil rychlost jízdy namrzlé vozovce, dostal smyk a pravou zadní částí vozidla narazil do levé zadní části před ním jedoucího vozidla zn. VW Passat Variant, r.z. XY, řízeného B. Č., která po nárazu vyjela vpravo mimo vozovku a čelně narazila do stromu, a takto zinscenovaná nehoda byla Policií ČR zaevidována pod č.j. KRPL-139/DNLI-2013-PD, ačkoliv k dopravní nehodě ve skutečnosti jimi popsaným způsobem nedošlo a k poškození vozidel došlo jinde a jinak,
a následně v úmyslu získat neoprávněně pojistné plnění z pojistné smlouvy č. XY o komplexním pojištění vozidla zn. Škoda Octavia, r.z. XY, sjednaným se společností Kooperativa pojišťovna, a.s., IČ: 471 16 617, oznámili dne 3.2.2013 telefonicky společnosti Kooperativa pojišťovna, a.s., IČ: 471 16 617, škodní událost zaregistrovanou následně pod č. XY, a B. Č. uplatnila nárok na pojistné plnění ve výši 204.420,- Kč, které by v případě vyplacení bylo vyplaceno majitelce vozidla zn. VW Passat Variant, r.z. XY, J. N., nar. XY“.

Za uvedené jednání byl obviněný J. K. odsouzen podle § 210 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku byla stanovena zkušební doba v trvání 1 roku. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto i o vině a trestu obviněných P. Z. a B. Č. a o jejich povinnosti nahradit škodu.

Proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 25. 9. 2017, sp. zn. 1 T 261/2013, podali obviněný J. K. a obviněný P. Z. odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, usnesením ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 31 To 68/2018, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 31 To 68/2018, podal následně obviněný J. K. prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Ve svém dovolání shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že se skutkovými závěry soudů obou stupňů nesouhlasí, neboť soudy skutek (popsaný pod bodem 2. rozsudku soudu prvního stupně) nesprávně právně posoudily a jejich skutkové i právní závěry se ocitají v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Dále uvedl, že ve vztahu ke skutkové podstatě trestného činu, který je mu kladen za vinu u něj absentuje zavinění, přičemž v této souvislosti vyjádřil názor, že skutková věta rozsudku soudu prvního stupně ani zavinění ve vztahu ke skutečnosti, že by byl srozuměn s tím, že údaje o dopravní nehodě a poškození vozidel jsou nepravdivé, nevyjadřuje. Totéž dle obviněného platí i o úmyslu způsobit větší škodu. V další části dovolání obviněný vytkl, že soudy přijaly za podklad výroku o vině znalecký posudek ústavu MBL CRASH EXPERT, s. r. o., příp. znalecký posudek znalce Ing. Richarda Čepka, ačkoli byl při hlavním líčení předložen znalecký posudek, který vypracoval znalec Ing. Jan Kubelka a který na rozdíl od výše uvedených znaleckých posudků vyzněl na podporu obhajoby, že se jednalo o skutečnou dopravní nehodu a skutečnou pojistnou událost. V této souvislosti vyjádřil názor, že soudy měly přetrvávající rozpory mezi znaleckými posudky buď odstranit přibráním dalšího znalce, případně rozhodnout v souladu se zásadou in dubio pro reo. Soudy obou stupňů tedy věc nesprávně právně posoudily a rozhodly v rozporu s ústavní zásadou presumpce neviny zakotvenou v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil, aby zrušil také rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 25. 9. 2017, sp. zn. 1 T 261/2013, a vrátil věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočce v Liberci k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 20. 9. 2018 sdělil, že se k dovolání obviněného nebude vyjadřovat.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
    Mezi zákonnými dovolacími důvody tedy není žádný důvod, který by se vztahoval ke skutkovým zjištěním soudů a k hodnocení důkazů. Tím je vyjádřena povaha dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Proto Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně a nepřihlíží k námitkám skutkové povahy, tj. k takovým námitkám, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny skutkových zjištění soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Pokud se Nejvyšší soud z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. l písm. g) tr. ř. zabývá otázkou právního posouzení skutku, činí tak ve vztahu ke skutku, tak jak ho zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.

    Těmto zásadám odpovídá podané dovolání pouze zčásti, neboť jeho obsahem jsou ve značné míře také námitky vyloženě skutkové povahy, které nejsou žádným z deklarovaných zákonných dovolacích důvodů.


    Námitky obviněného J. K., v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně výpovědi obviněného a znaleckých posudků a výpovědí znalců Ing. Richarda Čepka a Ing. Jana Kubelky a znaleckého posudku znaleckého ústavu MBL CRASH EXPERT, s. r. o.) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Polemika se skutkovými zjištěními soudů je tak v podstatě jen pokračováním obhajoby, jak ji obviněný uplatňoval v původním řízení. Obviněný přenesl uvedenou obhajobu do podaného dovolání, aniž by respektoval to, že je limitován zákonnými dovolacími důvody a že skutkovými námitkami stojícími mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu nemůže dosáhnout změny napadeného rozhodnutí. Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani námitku, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.

    Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nezasahuje. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.

    Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Liberci, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů o tom, že dopravní nehoda byla obviněnými zinscenována, má odpovídající obsahový podklad ve znaleckém posudku znaleckého ústavu MBL CRASH EXPERT, s. r. o., Mladá Boleslav ve spojení se znaleckým posudkem z oboru doprava silniční, odvětví autodoprava, který vypracoval Ing. Richard Čepek. V tomto posudku znalec podrobně vysvětlil, že uplatněná pojistná událost nebyla skutečnou dopravní nehodou, neboť poškození zúčastněných vozidel technicky nemohla vzejít z prezentované nehody. V hlavním líčení byl Okresnímu soudu v Liberci v rámci obhajoby obviněných předložen znalecký posudek Ing. Jana Kubelky, znalce z oboru doprava, odvětví doprava silniční a městská. Vzhledem k rozdílnému závěru znaleckých posudků si soud prvního stupně vyžádal vypracování znaleckého posudku znaleckým ústavem MBL CRASH EXPERT, s. r. o., Mladá Boleslav. Je nutno konstatovat, že soudy hodnotily všechny znalecké posudky velmi pečlivě a zevrubně, přičemž náležitě vysvětlily své hodnotící úvahy, které je vedly k tomu, že za podklad skutkových zjištění vzaly znalecký posudek znaleckého ústavu MBL CRASH EXPERT, s. r. o. a znalecký posudek vypracovaný Ing. Richardem Čepkem. Ze znaleckého posudku výše uvedeného ústavu vyplývá, že v posuzovaném případě sice nelze primární střet zcela reálně vyloučit (neboť nedošlo k pořízení fotodokumentace vozidla Škoda Octavia), avšak rýha, která byla zadokumentovaná na vozidle VW Passat Variant, neodpovídá nárazu do vozidla Škoda Octavia. Sekundární náraz vozidla VW Passat do stromu je pak technicky zcela nepřijatelný. Této otázce soudy věnovaly patřičnou pozornost, přičemž Nejvyšší soud se s názory soudů nižších stupňů plně ztotožnil a pro stručnost na ně odkazuje (srov. zejména str. 6-8 usnesení soudu druhého stupně). Okresní soud v Liberci přijatelně vysvětlil, proč nevycházel ze znaleckého posudku Ing. Jana Kubelky a proč ho považoval za nepřesvědčivý ve srovnání se znaleckými posudky Ing. Richarda Čepka a znaleckého ústavu MBL CRASH EXPERT, s. r. o. Soudy tak přijaly verzi, podle které se v posuzovaném případě nejedná o silniční dopravní nehodu ve smyslu nezamýšlené a nepředvídané události v silničním provozu. Jinak není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby důkazy podrobně znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a že soudy náležitě zdůvodnily, proč při rozpornosti obou znaleckých posudků bylo namístě vycházet z posudku znalce Ing. Richarda Čepka, resp. znaleckého ústavu MBL CRASH EXPERT, s. r. o. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.


    Pouze s větší mírou tolerance lze akceptovat námitku obviněného týkající se absence subjektivní stránky pokusu výše uvedeného přečinu, avšak současně je třeba dodat, že takto vznesená námitka je zjevně neopodstatněná. Jak vyplývá z obsahu spisu i odůvodnění napadených rozhodnutí, soudy nižších stupňů věnovaly potřebnou pozornost všem okolnostem případu, které posuzovaly i z hlediska naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty uvedeného přečinu. Pro své závěry o úmyslu obviněného spáchat uvedený přečin si opatřily dostatek důkazů. V uvedeném případu obviněný J. K. připouští, že dopravní nehodu nahlásili Policii ČR, přičemž ale popírá, že by se dopravní nehoda neodehrála tak, jak policejním orgánům uvedli. Jeho obhajoba však byla zcela vyvrácena znaleckými posudky z oboru doprava znalce Ing. Richarda Čepka a znaleckého ústavu MBL CRASH EXPERT, s. r. o. a výslechem znalců. Úmyslné zavinění obviněného ve vztahu ke skutku uvedenému v bodě 2. výroku o vině a posouzenému jako pokus pojistného podvodu vyplývá ze souhrnu okolností, za nichž obvinění oznámili pojistnou událost a snažili se dosáhnout plnění od pojišťovny. Poškození vozidel nebylo důsledkem dopravní nehody, ale bylo ve skutečnosti evidentně jen uměle vyvolanou, resp. předstíranou pojistnou událostí. Na základě provedeného dokazování soudy zcela oprávněně učinily závěr o přímém úmyslu obviněného, který věděl, že nehoda vozidel neproběhla jím tvrzeným způsobem a tedy věděl, že uvádí nepravdu. Proto se jednání popsaného pod bodem ad 2) výroku o vině dopustil v úmyslu opatřit jinému prospěch. Námitka v tomto směru je tedy zjevně neopodstatněná.

    Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byl mimo jiné zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). V posuzované věci nebylo odvolání obviněného zamítnuto nebo odmítnuto z procesních důvodů podle § 253 odst. 1, odst. 3 tr. ř. bez meritorního přezkoumání rozsudku, ale bylo zamítnuto jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. po meritorním přezkoumání rozsudku. Proto byl dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnitelný ve variantě vymezené tím, že v řízení předcházejícím rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), tj. v dané věci důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z konstrukce této varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je zřejmá vázanost tohoto dovolacího důvodu na jiné dovolací důvody, na nichž je závislý. Pokud je tedy dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

    Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného J. K. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.


    Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

    V Brně dne 14. 11. 2018


    JUDr. Jiří Pácal
    předseda senátu