Rozhodnutí NS

8 Tdo 56/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:02/13/2019
Spisová značka:8 Tdo 56/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.56.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dokazování
Krádež
Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání
Porušování domovní svobody
Poškození cizí věci
Dotčené předpisy:§ 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku
§ 205 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku
§ 178 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku
§ 228 odst. 1 tr. zákoníku
§ 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku
§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
8 Tdo 56/2019-60


USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 2. 2019 o dovolání obviněného jménem Z. N., nar. XY ve XY, Makedonie, občana republiky Makedonie, trvale bytem XY, fakticky bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 9. 2017, sp. zn. 7 To 94/2017, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 19 T 83/2016, t a k t o :


Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného jménem Z. N. odmítá.


O d ů v o d n ě n í :

I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů

1. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. 19 T 83/2016, byl obviněný Z. N. uznán vinným v bodech 1), 6), 8), 11), 14) až 20), 22), 25) až 31) zločinem krádeže podle § 205 odst. l písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, a v bodě 23) přečinem maření úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterých se dopustil tak, že
v bodě 1) sám v době od 16.15 do 17.50 hodin dne 12. 12. 2014 v XY, okres Nový Jičín, na ulici XY, vnikl v zištném úmyslu na pozemek rodinného domu, kde ze zadní strany rodinného domu vypáčil nezjištěným nástrojem tzv. francouzské okno a euro okno do pokoje, poté vnikl do domu, kde se již volně pohyboval, dům prohledal a z nočního stolku v ložnici odcizil v rozsudku uvedené peníze a věci v celkové hodnotě 83.063 Kč ke škodě poškozeného P. H., poškozením zařízení pak jmenovanému způsobil další škodu ve výši 20.000 Kč,
dále v bodech 6, 8, 11, 14 až 20, 22 společně s R. L.
v bodě 6) dne 19. 1. 2015 kolem 16.00 hodin v XY, okres Olomouc, společně s další osobou, po předchozí společné dohodě v zištném úmyslu vnikli po předchozím poškození oplocení na pozemek u domu č. p. XY, následně poškodili páčením rámy a hrany plastového francouzského okna, stejným způsobem poškodili plastové zadní vstupní dveře, přičemž do domu se jim podařilo vniknout až po vypáčení dvoudílného okna, kdy následně dům prohledali a z domu odcizili věci v rozsudku uvedené ve výši 43.800 Kč ke škodě poškozeného I. S., a poškozením zařízení způsobili škodu ve výši 31.000 Kč,
v bodě 8) dne 20. 2. 2015 v XY, okres Zlín v době od 17.20 hodin do 19.35 hodin, na ulici XY, společně s další osobou, po předchozí společné dohodě v zištném úmyslu nejprve poškodili vypáčením dvoje balkonové dveře uvedeného rodinného domu, následně vnikli do vnitřních prostor domu, který prohledali a z pracovny odcizili věci v rozsudku uvedené a způsobili tak poškozenému J. Ch., celkovou škodu odcizením věcí a finanční hotovosti ve výši 959.493 Kč a škodu poškozením zařízení ve výši 69.347 Kč, odcizením trezoru a klíčů od vozidla Volvo vznikla společnosti Zálesí, a. s., škoda ve výši 27.283 Kč,
v bodě 11) dne 2. 4. 2015 kolem 20.40 hodin v XY na ulici XY, společně s další osobou, po předchozí společné dohodě v zištném úmyslu vnikli na oplocený pozemek rodinného domu, kde po vypáčení francouzského plastového okna vnikli dovnitř domu, který prohledali a odcizili věci v rozsudku uvedené, čímž způsobili poškozeným manželům R. a B. K. škodu odcizením věcí ve výši 54.300 Kč a poškozením věcí další škodu ve výši 5.000 Kč,
v bodě 14) dne 1. 5. 2015 kolem 20.40 hodin v XY, na ulici XY, po předchozí společné dohodě v zištném úmyslu, překonali souvislé oplocení pozemku o výšce 140-180 cm a následně se pokusili dostat dovnitř rodinného domu, což se jim však nepodařilo; páčením okna poblíž vstupních dveří do domu, kuchyňského okna a kuchyňských balkónových dveří způsobili poškozené Š. W. škodu ve výši 30.634,50 Kč,
v bodě 15) dne 2. 5. 2015 v době kolem 21.00 hodin v XY, okres Opava na ulici XY, společně s další osobou, po předchozí společné dohodě v zištném úmyslu, vnikli po vypáčení balkonových dveří na terase do rodinného domu, který prohledali a z přízemí odcizili věci v rozsudku uvedené, čímž způsobili poškozené R. K. škodu odcizením věcí a finanční hotovosti ve výši 73.769 Kč a poškozením zařízení další škodu ve výši 38.000 Kč; dále vnikli do bytové jednotky v prvním patře rodinného domu, kde odcizili další popsané věci, čímž způsobili poškozené A. K. škodu odcizením věcí ve výši 23. 255 Kč a poškozenému M. K. v hodnotě 8.000 Kč,
v bodě 16) dne 1. 5. 2015 kolem 21.10 hodin v XY na ulici XY, po předchozí společné dohodě v zištném úmyslu, vnikli po vypáčení přízemního plastového okna, rozbití interiérových dveří a poškození plastového okna balkónu v prvním patře do rodinného domu, odkud odcizili pánský snubní prsten s rytinou uvnitř "XY" ze žlutého kovu v hodnotě 3.000 Kč, dva páry zlatých dětských náušnic (jeden pár byl s červeným kamínkem) v celkové hodnotě 6.000 Kč, čímž způsobili poškozenému L. F. škodu odcizením věcí ve výši 9.000 Kč a škodu poškozením zařízení ve výši 4.000 Kč; dále odtud odcizili zlato v celkové hodnotě 19.000 Kč, a dámské hodinky ze žlutého kovu v hodnotě 2000 Kč a způsobili tak škodu poškozené S. F. ve výši 21.000 Kč,
v bodě 17) dne 30. 4. 2015 kolem 21.10 hodin v XY na ulici XY po předchozí společné dohodě v zištném úmyslu, vnikli na oplocený pozemek rodinného domu, kde se následně na terase pokusili vypáčit francouzské okno, což se jim však nepodařilo, poškozením zařízení způsobili poškozenému K. S. škodu ve výši 13.059 Kč,
v bodě 18) dne 4. 5. 2015 kolem 21.20 hodin v XY, okres Olomouc, na ulici XY, společně s další osobou, po předchozí společné dohodě v zištném úmyslu, po překonání oplocení o výšce 150-180 cm vnikli na pozemek rodinného domu, kde nezjištěným předmětem páčením poškodili zabezpečení plastového okna ústícího do obývacího pokoje, což se jim nepodařilo, dále vypáčili křídlo posuvných plastových dveří, ústících z terasy do obývacího pokoje, tyto vysadili ze spodní vodící lišty a vnikli do domu; v obývacím pokoji odcizili věci v rozsudku popsané v celkové hodnotě 148.710 Kč ke škodě poškozené M. K.; poškozením zařízení pak způsobili jmenované poškozené další škodu ve výši 13.225 Kč,
v bodě 19) dne 7. 5. 2015 v XY, okres Opava kolem 21.20 hodin na ulici XY, společně s další osobou, vnikli po předchozí společné dohodě v zištném úmyslu po vypáčení plastového okna v přízemí do rodinného domu, který prohledali a odcizili zde popsané věci v rozsudku uvedené, čímž poškozeným J. a E. P. tak způsobili škodu odcizením věcí ve výši 48.659 Kč a poškozením zařízení ve výši 27.000 Kč,
v bodě 20) dne 7. 5. 2015 v XY, okres Opava kolem 20.50 hodin na ulici XY, společně s další osobou, po předchozí společné dohodě v zištném úmyslu se pokusili páčením vchodových dveří vniknout do rodinného domu, přitom však byli vyrušeni majitelem domu, do vnitřních prostor rodinného domu nevnikli a nic neodcizili; poškozením vchodových dveří způsobili poškozeným A. a J. T., škodu ve výši 31.028 Kč,
v bodě 22) dne 15. 5. 2015 v době od 20.50 hodin do 21.30 hodin, v XY, v úmyslu odcizit zde nalezené věci, vnikli do rodinného domu na ulici XY tak, že šroubovákem vypáčili a poškodili dveře a takto vnikli do kuchyně, následně dům prohledali a ze šuplíku ve skříni v obývacím pokoji odcizili popsané věci v rozsudku uvedené, a tímto jednáním, odcizením věci způsobili I. V., nar. XY škodu ve výši 2.250 Kč a poškozením věcí škodu ve výši 2.900 Kč,
v bodě 23) obviněný Z. N. dne 15. 5. 2015 poté, co přijeli s R. L. osobním vozidlem VW Passat RZ XY do XY, na ulici XY, řídil uvedené motorové vozidlo v čase od 21.48 hodin do 22.05 hodin, kdy s vozidlem odjel jako řidič z výše uvedené ulice do místa svého trvalého bydliště na ulici XY v XY, kde vozidlo zaparkoval, a to přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 10. 2008, pod sp. zn. 9T 218/2008, který nabyl právní moci dne 20. 11. 2008, odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel ve výměře 2 roků, kdy dne 23. 5. 2011 bylo rozhodnuto o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti se stanovením zkušební doby v trvání čtyř roků, avšak dne 17. 9. 2014 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2014 bylo rozhodnuto o nařízení výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, tj. s koncem trestu 15. 11. 2015,
v bodě 25) obviněný Z. N. dne 22. 10. 2015 kolem 18.30 hodin ve XY na ulici XY, společně s další osobou, po předchozí společné dohodě v zištném úmyslu, vnikli na oplocený pozemek rodinného domu, následně na terase domu nezjištěným předmětem vypáčili plastové balkónové dveře, poté vnikli do obytné části rodinného domu, který prohledali a v pracovně domu odcizili věci v rozsudku uvedené, čímž způsobili poškozené M. J. škodu odcizením věcí ve výši 13.880 Kč a škodu poškozením balkonových dveří ve výši 1.000 Kč,
v bodě 26) obviněný Z. N. dne 22. 10. 2015 v době kolem 18.30 hodin ve XY na ulici XY, společně s další osobou, po předchozí společné dohodě v zištném úmyslu, vnikli na pozemek rodinného domu č. p. XY, poté vnikli záchodovým oknem do vnitřních prostor rodinného domu, kde odcizili věci v rozsudku uvedené, čímž způsobili poškozené V. A. škodu odcizením věcí a hotovosti ve výši 19.400 Kč, škodu poškozením zařízení ve výši 2.300 Kč,
v bodě 27) obviněný Z. N. dne 24. 10. 2015 v době kolem 19.00 hodin v XY, část XY, na ulici XY, společně s další osobou, po předchozí společné dohodě v zištném úmyslu páčili balkonové dveře a okno jídelny rodinného domu, což se jim nepodařilo, poté po vypáčení záchodového okénka vnikli do uvedeného domu, dům následně prohledali a z šatny odcizili věci v rozsudku uvedené, čímž způsobili poškozené A. D. škodu odcizením věcí ve výši 30.200 Kč, poškozením zařízení pak škodu ve výši 22.400 Kč,
v bodě 28) obviněný Z. N. dne 24. 10. 2015 v době kolem 19.00 hodin v XY, část XY, na ulici XY, společně s další osobou, po předchozí společné dohodě v zištném úmyslu, vnikli po vypáčení balkonových dveří do domu, který prohledali a z ložnice odcizili věci v rozsudku uvedené, čímž způsobili poškozené I. P. škodu odcizením věcí ve výši 10.800 Kč a poškozenému V. H. škodu poškozením zařízení ve výši 5.000 Kč,
v bodě 29) obviněný Z. N. dne 31. 10. 2015 v době kolem 17.30 hodin v XY, okres Ostrava-město, na ulici XY, společně s další osobou, po předchozí společné dohodě v zištném úmyslu vnikli na oplocený pozemek rodinného domu č. p. XY, nezjištěným předmětem vypáčili dřevěné okno přízemní garáže a rozbili skleněnou výplň okna, prošli garáží, vstoupili do vnitřní chodby domu, kterou prohledali, ale nic neodcizili, po schodech vstoupili do patra domu, kde prohledali všechny místnosti a ze stolu pracovny odcizili věci v rozsudku uvedené, čímž způsobili H. T. škodu odcizením věcí ve výši 1.000 Kč, škodu poškozením zařízení ve výši 5.300 Kč,
v bodě 30) obviněný Z. N. kolem 17.30 hodin dne 31. 10. 2015 v XY, okres Ostrava-město, společně s další osobou, po předchozí společné dohodě v zištném úmyslu na ulici XY vnikli na oplocený pozemek rodinného domu č. p. XY, kde v zadní části domu vypáčili dvoukřídlé plastové terasové dveře, vnikli do domu, který prohledali a z domu odcizili věci v rozsudku uvedené, čímž způsobili poškozené S. B. škodu odcizením věcí ve výši 17.040 Kč a poškozením zařízení škodu ve výši 21.080 Kč,
v bodě 31) obviněný Z. N. dne 6. 11. 2015 v XY, okres Frýdek-Místek v době kolem 17.50 hodin, na ulici XY, společně s další osobou, vnikli po předchozí společné dohodě v zištném úmyslu na oplocený pozemek domu čp. XY, kde nejprve ze zadní strany domu vnikli do uzavřené, neuzamčené zimní zahrady, tvořící jeden celek s domem, zde pak nezjištěným předmětem vypáčili a částečně vysadili z pantů uzavřené, uzamčené plastové dveře vedoucí do kuchyně, přes tyto dveře vnikli do místnosti kuchyně v přízemí, dům prohledali, přitom v kuchyni shodili ze stolu elektrický kráječ na chleba v hodnotě 1.050 Kč, dále odcizili z barového pultu pánský snubní prsten ze žlutého kovu v hodnotě 7.920 Kč ke škodě poškozeného R. K., poškozením zařízení pak způsobili další škodu ve výši 10.450 Kč.

2. Za uvedené trestné činy byl obviněný podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody, o vině a trestu obviněného jménem R. L., a zproštění části trestného jednání obviněných Z. N., R. L. a J. J.
    3. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 9. 2017, sp. zn. 7 To 94/2017, rozhodl z podnětu odvolání obviněného Z. N. tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. zrušil celý výrok o trestu a částečně výrok o náhradě škody a znovu podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. obviněného Z. N. odsoudil podle § 205 odst. 4 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků nepodmíněně, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na jeden rok a šest měsíců. Ve zrušené části rozhodl o náhradě škody a rovněž o odvolání obviněného R. L. V neprospěch obviněného podané odvolání státního zástupce jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl.
      II. Dovolání obviněného

      4. Proti tomuto rozsudku podal obviněný Z. N. prostřednictvím obhájkyně z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, protože považoval za vadný skutkový závěr, že se dopustil jednání kladených mu za vinu, neboť se útoků, které mu jsou v bodech 1) až 31) kladeny za vinu, nedopustil. Ve věci nebyl předložen žádný přesvědčivý důkaz, naopak se rozsudek odvolacího soudu zakládá na nesprávných věcných domněnkách.
        5. Obviněný poukázal na vady jak v rozsudku, tak i v řízení, které jeho vydání předcházelo. Za nejzávažnější vadu považoval nesrozumitelnost, vnitřní rozpornost a neodůvodněnost výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, jenž odvolací soud i přes tyto vady ponechal v platnosti. Závěry, ke kterým dospěl odvolací soud, považoval za extrémně rozporné s provedeným dokazováním, a zdůraznil, že od počátku trestního stíhání setrvává na svém závěru, že se skutků, jež mu jsou kladeny za vinu, nedopustil, protože pokud k nim došlo, nebyl to on, kdo je spáchal. Poukázal na to, že pokud soudy opřely své závěry o průběhu skutků o výpovědi poškozených, žádný z nich neviděl, že by se právě obviněný Z. N. vloupal do rodinných domů nebo z nich odcizil nějaké věci. Navíc spoluobviněný R. L. v protokolu o výslechu uvedl, že dovolatel nemá s touto trestnou činností nic společného. Odvolací soud se touto výpovědí, která je jednoznačně ve prospěch dovolatele, nezabýval přesto, že v žádném z domů, v nichž došlo k vloupání, se nenalezla ani žádná trasologická ani daktyloskopická stopa, která by ztotožňovala dovolatele. Ke stejnému závěru je třeba dospět i při hodnocení zajištěných biologických stop. Neexistuje tedy žádný přímý důkaz, který by svědčil v neprospěch obviněného.
          6. Dílčímu útoku pod bodem 1) obviněný vytýkal, že pokud je údajně usvědčován kamerovým záznamem, podle něhož vozidlo VW Passat r. z. XY, jež je zaevidováno od 7. 4. 2011 na zaměstnavatel dovolatele, se v daný čas pohybovalo kolem domu poškozeného, odvolací soud nesprávně uvažoval, když dovodil, že lze vinu dovolatele z těchto důkazů vyložit s ohledem na usvědčující výpis telekomunikačního provozu mobilního telefonu dovolatele účastnického čísla XY buňkou operátora v XY, která zachycuje i místo činu, a to v časech, které korespondují s dobou příjezdu vozidla zaměstnavatele dovolatele k místu činu a s dobou spáchání skutku. Obviněný vyvracel uvedený závěr čestným prohlášením svého synovce J. N., že uvedený mobilní telefon užíval a mohl se s ním nacházet v blízkosti místa činu. Navíc v čase 16.16 až 17.52 hod. se na kamerovém záznamu objevuje neidentifikované vozidlo, tedy nelze se ztotožnit se závěrem, že se jednalo o vozidlo VW Passat. Z kamerových záznamů ani nevyplývá, že by se obviněný v tomto vozidle nacházel, ale mohla to být jiná osoba. Nemůže proto obstát argumentace, že vina obviněného je u tohoto skutku nepochybně prokázána.

          7. Odvolacímu soudu obviněný vytkl, že ignoroval jeho obhajobu, že věc se mohla stát odlišně, a proto měl soud postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo. Pokud se soudy touto zásadou neřídly, své závěry vystavěly jen na nepřímých důkazech, analýzách, či domněnkách, je tento postup v rozporu se základními zásadami trestního řízení, zejména s ustanovením § 2 odst. 5 tr. ř., které nebylo respektováno, a došlo proto k deformaci důkazů [viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 1970, sp. zn. 7 Tz 84/69 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 38/1970-I.), rozhodnutí Nejvyššího ze dne 29. 9. 1970, sp. zn. 1 To 49/70 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 29/1971.), či nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. III. ÚS 655/06 (publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 89/2007 USn.)].
            8. Výhrady obviněný uvedl i proti dílčím útokům pod body 6), 8), 11) a 30) výroku o vině, u nichž je podle soudů usvědčován protokolem o ohledání místa činu a pachovými stopami na základě odborného vyjádření z oboru metod pachové identifikace. Odvolací soud podle obviněného zcela nedůvodně odmítl jeho námitku, že pachová stopa mohla být přenesena, neboť si jeho příbuzní půjčovali nejen telefon, ale i oblečení, a setrval na svém závěru, že pachové stopy jsou podpůrné, když v bodech 11) až 31) jsou podporovány i vyhodnocením GPS dat přístrojů, kterými byla vybavena zapůjčená vozidla od společnosti ACUMEN. Obviněný poukázal na odborné vyjádření doc. JUDr. Martina Kloubka, Ph.D., ze dne 2. 7. 2017 a neztotožnil se s argumenty odvolacího soudu, že vedle manželky a bývalé manželky svědci nebyli schopni k osobě J. N. a jeho poměrům nic uvést. Obviněný odkázal ohledně pachových stop i na nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1098/15, který se zabývá požadavky na provedení tohoto důkazu, jakož i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2003, sp. zn. 4 Tz 107/2002 (publikované v Souboru trestního rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. T-592). V daném případě byla zjištěna shoda pachu obviněného na peněžence, což podle judikatury Ústavního soudu nepostačuje, když odborné vyjádření potvrdilo možnost přenesení pachu zvláště v situaci, kdy bylo prokázáno, že J. N. si půjčoval nejen oblečení, ale i jiné předměty.
              9. Obviněný se domáhal porušení zásady in dubio pro reo (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 46/1963 Sb. rozh. tr., nález Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. III. ÚS 2042/08 (publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 247/2009-n.) a principu presumpce neviny. Podpůrnost pachových stop a tvrzení soudů, že je vina obviněného v bodech 11) až 31) podporována vyhodnocením dat z GPS přístrojů, kterými byla vybavena zapůjčená vozidla od společnosti ACUMEN, obviněný v této věci považoval za nevhodnou. Vytkl, že odvolací soud považoval za nedůvodnou jeho námitku vůči správnosti těchto závěrů, že soud neakceptoval důkaz o tom, že se v době činů, na místech, kde k nim došlo, nenacházel a vozidlo si u společnosti ACUMEN nikdy nezapůjčil. I když je ve spise založena nájemní smlouva na jméno Z. N., není jím podepsána, na rozdíl od jiných smluv této společnosti ACUMEN, mimo jiné např. na jméno R. L., jež jsou podepsané. Dovolatel neměl důvod si vozidlo zapůjčovat, když měl k dispozici vozidlo zaměstnavatele, a navíc měl zákaz řízení motorových vozidel. Za nesprávnou úvahu označil, že je jeho činnost prokázána způsobem, jak vozidlo zapůjčené u společnosti ACUMEN zastavilo u jeho bydliště a J. N., v blízkosti místa činu, a poté se tam vracelo, když bylo prokázáno, že J. N. u obviněného bydlel, a tedy je možná varianta, že R. L. jezdil za J. N., a nikoli za dovolatelem.
                10. Úvahy soudů o tom, že se dopustil skutku pod bodem 23) obviněný též nepovažoval za podložené výsledky provedeného dokazování, protože soudy vycházely z toho, že obviněný R. L. v určité době zastavil v centru XY v blízkosti jeho bydliště a pak se vozidlo vrátilo k tomuto místu, aniž by se vypořádaly s tím, že dovolatel není jedinou osobou, která v inkriminovanou dobu měla bydliště v centru XY. Nelze ani dovodit, že dovolatel nasedl do vozidla a toto dne 15. 5. 2015 v době od 21.48 do 22.05 hodin řídil. Toto vozidlo mohla řídit kterákoli třetí osoba.
                  11. Obecně obviněný shrnul, že obdobně nepřesvědčivé a nesprávné závěry jsou, i soudy učiněny i ve vztahu k ostatním dílčím útokům, k nimž se podrobně vyjádřil ve svém odvolání, a s nimiž se rovněž neztotožnil, protože se jich nedopustil, a navíc se odvolací soud nevypořádal se subjektivní stránkou, když se u trestných činů, jež mu jsou kladeny za vinu, vyžaduje úmysl [viz nález Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 1624/09 (publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 43/2010-n.)], a úmysl dovolatele nebyl prokázán.
                    12. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 9. 2017, sp. zn. 7 To 94/2017, a rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. 19 T 83/2016, v plném rozsahu zrušil.
                      13. Dovolání obviněného bylo podle § 265h odst. 2 tr. ř. doručeno Nejvyššímu státnímu zastupitelství, z jehož strany Nejvyšší soud vyjádření do konání neveřejného zasedání neobdržel.
                        III. Přípustnost a další podmínky dovolání

                        14. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále zkoumal, zda dovolání obsahuje takové výhrady, které naplňují označený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože jen na podkladě dovolání relevantně opřeného o některý ze zákonných dovolacích důvodů taxativně vypočtených v § 265b odst. 1, 2 tr. ř. mohou být napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející podrobena věcnému přezkoumání.

                        15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. umožňuje dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jeho prostřednictvím lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Proto, aby bylo dovolání podáno v souladu s důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., musí být v dovolání obsahově pochybení hmotného práva skutečně tvrzeno a odůvodněno konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí. Teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. NS 16/2002 – T 396), a ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002 (uveřejněné pod č. NS 17/2002 – T 420)]. V opačném případě, jsou-li tvrzeny jen skutkové vady a jen na jejich podkladě jsou dovozovány vady právní, tzn., že jsou právní vady konstruovány na jiných skutkových okolnostech, nelze takové výhrady považovat za učiněné v souladu s tímto dovolacím důvodem. Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tudíž nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění [srov. srovnávací materiál Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. Ts 42/2003 (uveřejněný pod č. 36/2004, s. 298, 299 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), aj.].

                        16. Za naplnění uvedeného důvodu není možné považovat ani takové výhrady, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil. Rozhodné totiž je, že uvedený dovolací důvod neumožňuje takové vady zaměřené proti nesprávnosti posuzovaného skutkovým zjištěním namítat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002), a to ani s ohledem na výhrady proti nesprávnosti provedeného dokazování nebo vadně hodnoceným důkazům se zřetelem na podmínky stanovené § 2 odst. 5, 6 tr. ř., protože jde o procesní postupy, na něž se důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. nevztahuje.
                          17. Podkladem pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně [srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03 (U 23/31 SbNU 343), ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 (U 22/33 SbNU 445), aj.]. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění [srov. srovnávací materiál Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. Ts 42/2003 (uveřejněný pod č. 36/2004, s. 298, 299 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 – T 396 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu).
                            18. Vzhledem k velice úzkému zaměření tohoto dovolacího důvodu na právní problematiku bez výslovné možnosti posuzovat správnost skutkových zjištění, od nichž se odvíjí i správnost právního posouzení, je možné tyto zásady prolomit, avšak jen v případě existence extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. Proto Nejvyšší soud může sám přezkoumávat skutkový stav věci, pouze při zjištění takového extrémního nesouladu, což je tehdy, kdyby byly zjištěny a prokázány takové vady a nedostatky, které by svědčily o zásadním zjevném nerespektování zásad a pravidel, podle nichž mají být uvedené postupy realizovány. Jen v takovém případě by mohlo dojít k průlomu do uvedených kritérií vymezujících dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, a ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/2005). Není-li však zjištěn extrémní nesoulad, na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení.

                            19. Nejvyšší soud může jen ve výjimečných případech připustit přezkum skutkových zjištění, avšak pouze mimořádně, když jsou zjištěny kardinální procesní nedostatky nebo libovůle při hodnocení a provádění důkazů [srov. např. nálezy Ústavního soudu − ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04 (N 114/34 SbNU 187), ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. II. ÚS 669/05 (N 156/42 SbNU 275), ze dne 29. 9. 2003, sp. zn. IV. ÚS 565/02 (N 113/31 SbNU 21), apod.]. Tato zásada je však limitována případy, kdy dovolatel namítá porušení práva na spravedlivý proces v oblasti dokazování, neboť v takovém případě je na základě článků 4, 90 a 95 Ústavy České republiky vždy povinností Nejvyššího soudu řádně zvážit a rozhodnout, zda dovolatelem uváděný důvod je či není dovolacím důvodem [srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 (ST 38/72 SbNU 599), uveřejněné pod č. 40/2014 Sb.].
                              20. Se zřetelem k rozvedeným principům Nejvyšší soud v přezkoumávané věci posuzoval, zda došlo k pochybení, které by přesáhlo dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, a nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05 (N 167/42 SbNU 407)], což může nastat za situace, že je zjištěna zjevná absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, kardinální logické rozpory ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů atp. [viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99 (N 69/18 SbNU 115), dále ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257), ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95 (N 79/4 SbNU 255), ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04 (N 114/34 SbNU 187), ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. II. ÚS 669/05 (N 156/42 SbNU 275), ze dne 29. 9. 2003, sp. zn. IV. ÚS 565/02 (N 113/31 SbNU 21), nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03 (U 1/32 SbNU 451), apod.].
                                IV. K námitkám obviněného
                                  21. Podle obsahu podaného dovolání Nejvyšší soud shledal, že obviněný v přezkoumávané věci poukázal na nesprávné právní posouzení, protože se soudy nezabývaly subjektivní stránkou zločinu krádeže a přečinů porušování domovní svobody, poškození cizí věci a maření úředního rozhodnutí a vykázání, avšak nikoliv pro jejich vady právní vyplývající z nedostatků v použité právní kvalifikaci, ale výhradně proto, že tvrdil, že nebyl tím, kdo za vinu mu kladené činy spáchal, trestného jednání se neúčastnil a na místě, kde k němu došlo, vůbec nebyl. Z obsahu podaného dovolání proto plyne, že obviněný veškeré námitky směřoval proti skutkovým zjištěním, jak byly soudy zjištěny, proti důkazům, na jejichž základě soudy o jeho vině rozhodly, a vytýkal způsob jejich hodnocení. Kritiku soustředil proti tomu, že jádrem důkazů jsou nepřímé důkazy. Jejich věrohodnost vyvracel vlastními tvrzeními soustředěnými do možnosti záměny jeho osoby se synovcem J. N., ohledně něhož tvrdil, že si půjčoval jeho mobilní telefon a oblečení. Je tedy zřejmé, že takto uváděné skutečnosti směřují zásadně proti skutkovým závěrům soudů vzešlým z výsledků provedeného dokazování, a jejich kritika směřuje proti procesním vadám vyplývajícím z § 2 odst. 5, 6, tr. ř., případně § 125 tr. ř. Pokud obviněný v dovolání zmínil, že nebyla prokázána subjektivní stránka trestných činů kladených mu za vinu, jde z formálního hlediska sice o odkaz na hmotněprávní pojem, jenž však obviněný nepodložil žádnými skutečnostmi z oblasti hmotného práva, ale dovozoval je z vlastní verze, že se činů v žádném směru neúčastnil, ale spáchal je někdo jiný.
                                    22. Pokud obviněný nevytýkal primárně vady v právním posouzení skutku, ale dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. využil k polemice se skutkovými zjištěním na podkladě tvrzených vad ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř., jde o námitky pod uvedený (ani jiný) dovolací důvod zásadně nepodřaditelné.
                                      23. Nejvyšší soud, jak již bylo výše zmíněno, zasahuje do skutkových zjištění v rámci řízení o dovolání jen zcela výjimečně, s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, jestliže mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní nesoulad. O ten by se však jednalo, jen pokud by skutková zjištění soudů postrádala obsahovou spojitost s důkazy, nevyplývala by z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo by byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, což plyne z toho, že Nejvyšší soud je povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy [sp. zn. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04 (N 172/35 SbNU 315), nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03 (N 91/33 SbNU 377), a další)]. V přezkoumávané věci je však třeba předeslat, že o takový extrémní případ se nejedná.
                                        24. Uvedený závěr Nejvyšší soud učinil na podkladě obsahu přezkoumávaných rozhodnutí i obsahu připojeného spisu a shledal, že se soudy obou stupňů obhajobě obviněného, která koresponduje s námitkami, jako nyní obviněný uplatnil v podaném dovolání, věnovaly a zkoumaly skutečnosti, které proti prováděným důkazům a jejich hodnocení v předchozích fázích tohoto řízení namítal. Z tohoto důvodu je třeba poukázat na to, že i odvolací soud doplňoval dokazování ohledně role synovce obviněného J. N. ve smyslu odvolatelem uváděné obhajoby, a dospěl k závěru, že se skutky staly tak, jak je popsáno ve výroku rozsudku soudu prvního stupně.
                                          25. Pokud obviněný v odvolání vytýkal, že ve věci neexistuje žádný přímý důkaz a že jeho vina byla prokázána výhradně na podkladě nepřímých důkazů, je třeba této skutečnosti přisvědčit, neboť z obsahu přezkoumávaných rozhodnutí je zřejmé, že ve věci nebyl zajištěn žádný přímý důkaz. Současně je však třeba zdůraznit, že právě tohoto nedostatku si byly soudy ve věci rozhodující plně vědomy, a proto také s poměrně vysokou pečlivostí zkoumaly nepřímé důkazy, na jejichž základě, zejména s ohledem na jejich vzájemnou propojenost, vinu obviněného založily. K tomu je třeba uvést, že takový postup je obvyklým způsobem prokazování viny a nejedná se o žádný exces, neboť trestní řád neobsahuje žádná pravidla, pokud jde o míru a hodnotu důkazů k prokázání určité skutečnosti. Odůvodnění rozhodnutí opřené o skutkový stav zjištěný na základě řetězce navzájem si neodporujících nepřímých důkazů nelze a priori považovat za méně přesvědčivé, než takové, které by vyplývalo z přímých důkazů, a to ani tehdy, bylo-li možno dokazování doplnit ještě o další nepřímé důkazy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2228/2012). Je třeba též zdůraznit, že právo na spravedlivý proces nezaručuje jednotlivci přímo nárok na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale zajišťuje mu právo na spravedlivé soudní řízení, čemuž soudy v posuzované věci dostály, neboť provedly dostatek důkazů za účelem náležitého objasnění skutkového stavu bez důvodných pochybností.
                                            26. Správnost skutkových zjištění je promítnuta též v odůvodnění dovoláním napadených rozhodnutí, v nichž je dostatek podkladů pro závěr, že soudy nepominuly existenci rozporů mezi jednotlivými důkazy, ale naopak splnily svou povinnost podle § 2 odst. 6 tr. ř. zhodnotit věrohodnost a pravdivost každého důkazu jednotlivě, a poté v souhrnu s ostatními důkazy, a to vždy ve vztahu ke konkrétní skutečnosti. Z těchto důvodů nelze považovat za vadu, že soudy pro své závěry o vině obviněného vycházely zejména z analýzy získaných dat GPS o pohybu vozidla záznamy telekomunikačního provozu a za chycení provozu konkrétního vozidla buňkou operátora, případně komunikace obviněného s obviněným R. L., případně jej dovozovaly z výsledku zkoumání pachových stop. V těchto souvislostech, i když si je Nejvyšší soud vědom výhrad obviněného k těmto důkazům, jakož i jejich podstaty založené zásadně na technologických zařízeních, je v této věci významná zejména soudy důsledně posuzovaná vzájemná provázanost a návaznost mezi důkazy (srov. přim. usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 10. 2018, sp. zn. II. ÚS 2925/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 346/16).
                                              27. Jestliže obviněný takto své obecně vytýkané vady konkretizoval výhradami proti některým dílčím útokům, lze uvést, že soud prvního stupně obviněného považoval v bodě 1) za usvědčeného kamerovým záznamem zachycujícím vozidlo VW Passat registrační značky XY, určil, kdy a jak se otáčelo u domu souseda poškozeného, v časové návaznosti stejné vozidlo projíždělo ke slepé ulici domu poškozeného, odkud po chvíli vyjelo, což soud prvního stupně označil za „vytipování si místa činu“. Z kamerových záznamů rovněž pro soudy vyplynul čas vloupání. Soud hodnotil i další zjištěné souvislosti, a to záznam registru vozidel, které bylo registrováno na zaměstnavatele obviněného. Na obdobnou námitku obviněného reagoval odvolací soud, jenž poukázal na záznam telekomunikační provozu prostřednictvím mobilního telefonu obviněného č. XY, buňkou operátora v XY, která tento mobil zachytila na místě činu, a to v časech, které korespondují s časy příjezdu vozidla zaměstnavatele obviněného k místu činu a s dobou spáchání skutku. Odvolací soud se vypořádal i s námitkou obviněného ohledně zákazu činnosti řízení motorových vozidel a s odkazem na konkrétní soudní rozhodnutí konstatoval, že obviněný v inkriminovanou dobu trest zákazu činnosti obviněný nevykonával (strany 10 a 11 rozsudku odvolacího soudu a 28 a 29 rozsudku soudu prvního stupně).
                                                28. Obdobně se soudy vypořádaly i s námitkami obviněného směřujícími proti způsobu prováděného dokazování u dílčích útoků pod body 6), 8), 11) a 30), a to zejména s ohledem na pachové stopy užité jako nepřímý důkaz k prokázání viny obviněného. Zejména soudy zdůraznily, že tento důkaz považují jen za podpůrný, a to se zřetelem na další byť nepřímé důkazy (protokol o ohledání místa činu a vyhodnocení GPS). V té souvislosti je třeba zdůraznit, že vyhodnocením GPS dat přístrojů, kterými byla vybavena zapůjčená vozidla od společnosti Acumen buď obviněným R. L. nebo obviněným Z. N., byla aktivita obviněného prokázána, a to zejména trasa, kterou obvinění projížděli, přičemž soud vycházel z opakovanosti jízd, mimo jiné i k místu bydliště Z. N., kde zastavovalo a následně vozidlo odjíždělo k místu spáchání trestného činu. Odvolací soud zejména s ohledem na opakovanost vyloučil možnost náhody, zvláště při existenci dalších důkazů, a to výpisů telekomunikačního provozu, kterými bylo prokázáno, že na trase vozidla byl zaznamenán telekomunikační provoz prostřednictvím mobilního telefonu obviněného v bodech 6), 27) až 30), u místa činu v bodech 19) a 20), u skutků pod body 17), 18) byl zaznamenán telekomunikační provoz mezi obviněnými těsně před vyzvednutím obviněného v místě bydliště.
                                                  29. Odvolací soud neopomenul ani obhajobu obviněného vztahující se k možnosti, že čin spáchal jeho synovec J. N., a to jak k výhradě, že pachové stopy mohou pocházet od něj, protože si půjčoval oblečení obviněného, anebo že měl k dispozici i jeho telefon, s těmito námitkami se odvolací soud vypořádal a vysvětlil, z jakých důvodů jim neuvěřil, a to s odkazem na konkrétní ve věci provedené důkazy, zejména výpovědi osob z rodiny obviněného (např. manželky obviněného R. N., bývalé manželky S. N., kamarádů A. S., G. T., S. I. atd.), když podrobně analyzoval informace, které z nich vyplynuly a ty posuzoval se zřetelem na všechny výsledky provedeného dokazování. Odvolací soud se vypořádal s výhradami obviněného k pachovým stopám konkrétními úvahami, a to právě s vědomím, že jsou důkazy podpůrnými důkazy, přičemž nechal vypracovat Odborné vyjádření z oboru kriminalistika, specializace kriminalistická odorologie zpracované JUDr. Martinem Kloubkem, Ph.D. Je třeba zdůraznit, že obhajobu obviněného ohledně účasti J. N. na prokazované trestné činnosti, odvolací soud vyhodnotil jako nedůvodnou, když nemohl pominout, že vyjma manželky a bývalé manželky obviněného svědci nebyli schopni k osobě J. N. a jeho poměrům uvést nic bližšího. Ačkoli bývalá manželka obviněného S. N. uvedla, že obviněný J. N. půjčoval oblečení i mobilní telefon, a to přesto, že s ním v předmětné době nežila, tak jeho manželka se o oblečení zmínila až na dotaz obhájce, a poté, co se vyjádřila k odlišným postavám obou osob, připustila, že obviněný mohl svému synovci půjčit pouze bundu. Rovněž nebyla schopna se přesvědčivě vyjádřit k půjčování mobilního telefonu. Podle odvolacího soudu nešlo přehlédnout ani skutečnost, že z výpovědí svědků rovněž vyplynulo, že ke konci období již J. N. s obviněným ve společné domácnosti nežil, což koresponduje i s protokolem o domovní prohlídce v místě bydliště J. N. v XY, na ul. XY. Pachové stopy v této věci tak podle odvolacího soudu byly toliko podpůrné, neboť vina obviněného byla prokázána i dalšími ve věci zajištěnými důkazními i prostředky. Odvolací soud se věnoval i námitce, že si obviněný vozidlo Škoda Octavia, RZ XY nezapůjčil a smlouvu o nájmu dopravního prostředku nepodepsal, které taktéž nepřisvědčil, když smlouva založená ve spise na čl. 318 je vypsána na jeho jméno, a navíc v době ohledání dne 10. 11. 2015 se vozidlo nacházelo na ulici XY, což je poblíž místa bydliště obviněného (podrobně strany 11 až 13 rozsudku odvolacího soudu).

                                                  30. Ohledně námitek vůči skutku v bodě 23) odvolací soud též po analýze pohybu vozidel a osob dospěl k závěru, že vozidlo řídil právě obviněný Z. N., neboť tomu, aby vozidlo řídil, i když v předmětné době vykonával zbytek trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 9 T 218/2008, mu nic nebránilo (strana 13 rozsudku odvolacího soudu a strany 48 a 49 rozsudku soudu prvního stupně).

                                                  31. Nejvyšší soud na podkladě obsahu přezkoumávaných rozhodnutí dospěl k závěru, že netrpí obviněným vytýkanými vadami, protože soudy se zabývaly vším nezbytným a obhajobě obviněného věnovaly nutnou a odvolací soud i podrobnou pozornost. V postupech soudů obou stupňů nejsou vady, které by svědčily o existenci extrémního nesouladu. Způsob, jakým soudy své závěry vysvětlily, v posuzované věci plně koresponduje s pravidly vymezenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 125, resp. § 134 tr. ř., učiněné skutkové a z nich pramenící právní závěry jsou logické, ucelené, obsahují racionální zhodnocení a reagují na všechna zjištění, jež se ve věci nabízela, ať již z výpovědi svědků, či vyplynula z dalších provedených, zejména kamerových záznamů, záznamů o telekomunikačním provozu. Z obsahu přezkoumávaných rozhodnutí plyne, že se soudy nezpronevěřily zásadě presumpce neviny a z ní pramenícímu principu in dubio pro reo, jak obviněný vytýkal, neboť ty nelze vykládat tak, že by jakékoli nejasnosti ohledně skutkového děje, plynoucí zejména z drobných, nepodstatných rozporů ve výpovědích svědků, musely vždy nutně vést ke zproštění obžaloby. Není porušením zásady presumpce neviny, jestliže obecný soud srozumitelným a logickým způsobem vysvětlí, proč např. výpovědi svědka či obviněného uvěřil či nikoli; rozpory ve výpovědích lze překlenout v rámci hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. [srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1806/09 (U 6/66 SbNU 441)], čemuž soudy v posuzované věci dostály.
                                                    32. Svým postupem soudy, když založily rozhodnutí o vině na řadě důkazů, nikoliv pouze na osamocených pachových stopách, respektovaly též skutečnost, že ze srovnání pachových stop, které je založeno na metodě pachové identifikace, jejíž výsledek může z obecného hlediska sloužit jako důkaz ve smyslu § 89 odst. 2 tr. ř. (rozhodnutí č. 27/2003 Sb. rozh. tr.). Pro jeho použití je však nutné dodržet potřebná pravidla, protože metoda pachových konzerv je operativně taktickou pomůckou pro objasňování trestné činnosti a slouží jako indicie pro orientaci a další zaměření práce operativních orgánů a policejních orgánů. Nemůže být proto použita jako jediný usvědčující důkaz proti pachateli a její význam tkví pouze v tom, že na jejím podkladě mohou být získány důkazy způsobem upraveným v trestním řádu, které pak lze v trestním řízení použít a hodnotit (srov. rozhodnutí č. 2 v Bulletinu Nejvyššího soudu, roč. 1989, seš. 1). Je proto vyloučeno odsuzující rozsudek opřít fakticky o tento jediný nepřímý, a navíc pouze podpůrný důkaz (viz nález Ústavního soud ze dne 4. 3. 1998, sp. zn. I. ÚS 394/1997). Těmto zásadám soudy dostály.
                                                      33. Při uvážení všech uvedených závěrů týkajících se rozsahu provedeného dokazování a použití konkrétních důkazních prostředků lze připomenout, že existují případy, kdy i menší počet sice nepřímých, leč závažných a navzájem provázaných důkazů zcela postačí k zjištění skutkového stavu v mezích ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 8 Tdo 426/2014). Není přitom pochybením, pokud soud při absenci důkazů přímých postaví závěr o vině obviněného na důkazech nepřímých (např. pachové stopy, výpisy telekomunikačního provozu), které hodnotí obezřetně, nicméně ve vzájemné souvislosti, a doplní je vlastní logickou úvahou o možné souvztažnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 5 Tdo 231/2014). Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že rozsah provedeného dokazování i způsob, jak byly jednotlivé důkazy hodnoceny, jsou plně v souladu se zásadami uvedenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř., a to i přesto, že se soudy opíraly o výsledky srovnání pachových stop. Ty však v tomto případě nestojí osamoceny, ale jsou podpořeny řadou dalších nepřímých důkazů, které se vzájemně podporují a navazují na sebe natolik přesvědčivě, že dávají dostatečný podklad pro závěr, že obviněný Z. N. je pachatelem uvedeného trestného činu.
                                                        34. Všechny tyto skutečnosti, jež soudy ve svých rozhodnutích dostatečně jasně a srozumitelně ve vzájemných souvislostech posuzovaly, svědčí o správnosti jejich závěrů skutkových i právních, jež v odůvodnění svých rozhodnutí v potřebné míře zjistily i vysvětlily podle pravidel stanovených v § 125 a 134 tr. ř.
                                                          35. K uvedenému Nejvyšší soud jen ve stručnosti konstatuje, že podle obsahu napadených rozhodnutí je zřejmé, že v rámci dokazování soudy shromáždily důkazy poskytující dostatečný obraz o průběhu činu i jeho pachateli (§ 2 odst. 5 tr. ř.), které hodnotily podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 2 odst. 6 tr. ř.). Důkazní postup detailně popsaly a přesvědčivě odůvodnily; informace z hodnoceného důkazu přitom nebyly jakkoli zkresleny [viz např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. III. ÚS 463/2000 (N 181/20 SbNU 267), ze dne 23. 11. 2000, sp. zn. III. ÚS 181/2000 (N 175/20 SbNU 241), či ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. III. ÚS 1104/08 (N 65/52 SbNU 635)]. Pro posouzení všech uvedených skutečností může Nejvyšší soud uvést, že skutková zjištění soudů nejsou v žádném, natož v extrémním nesouladu s provedenými důkazy [viz např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257), či usnesení ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03 (U 1/32 SbNU 451)].
                                                              V. Závěr
                                                          36. Na podkladě všech výše popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný Z. N. i přes svůj formální poukaz na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů, protože v něm neuplatnil žádnou námitku, která by jim odpovídala. Nejvyšší soud tedy podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo.
                                                            37. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
                                                              P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
                                                              V Brně dne 13. 2. 2019

                                                              JUDr. Milada Šámalová
                                                              předsedkyně senátu