Rozhodnutí NS

20 Cdo 2013/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/12/2019
Spisová značka:20 Cdo 2013/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:20.CDO.2013.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Zastavení exekuce
Směnky
Notářský zápis
Dotčené předpisy:§ 71a odst. 2 předpisu č. 358/1992Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
20 Cdo 2013/2019-99
USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné MITTELBERG s. r. o., se sídlem v Olbramovicích 72, identifikační číslo osoby 03106764, zastoupené JUDr. Romanem Haisem, advokátem se sídlem v Brně, Čeňka Růžičky 767/8, proti povinné EUROCAPITAL INVESTMENT a. s., se sídlem v Brně, Na Kovárně 95/6, identifikační číslo osoby 28336810, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 259/55, pro 4 600 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 75 EXE 3604/2015, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 7. 2018, č. j. 20 Co 413/2017-39, takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 7. 2018, č. j. 20 Co 413/2017-39, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 26. 7. 2017, č. j. 75 EXE 3604/2015-19, se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení.


Odůvodnění:


Městský soud v Brně usnesením ze dne 26. 7. 2017, č. j. 75 EXE 3604/2015-19, zamítl návrh povinné ze dne 15. 5. 2017 na zastavení exekuce. Uvedl, že povinná neuvedla jakékoli skutečnosti rozhodné pro zahájení a provádění exekuce a její námitky nelze v rámci exekučního řízení subsumovat. Soud není v exekučním řízení oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí vydaných v nalézacím řízení, je jimi vázán a je povinen z nich vycházet. Notářský zápis sepsaný podle § 71a až 71c zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), je plnohodnotným exekučním titulem podle § 274 odst. 1 písm. e) o. s. ř. a zcela nahrazuje smírčí rozhodnutí soudu. Vystavená směnka, která předcházela notářskému zápisu, byla ve své podstatě pouhým dlužním úpisem bez právní zavázanosti, který byl dobrovolně následně upraven a nahrazen listinou vyšší právní síly, tj. notářským zápisem.

Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že exekučním titulem je notářský zápis, ve kterém povinná prohlásila, že dluží oprávněné z titulu uhrazovací směnky vlastní, vystavené povinnou dne 30. 3. 2015 v Brně, směnečnou sumu ve výši 4 600 000 Kč s tím, že se povinná jako výstavce zavázala zaplatit na řad oprávněné směnečnou sumu ve výši 4 600 000 Kč dne 15. 8. 2015, přičemž směnka je bez rubopisu a dalších znamení. Dále povinná uznala co do důvodu i výše svůj dluh vůči oprávněné z titulu uvedené směnky ve výši 4 600 000 Kč a svolila k tomu, aby byl podle notářského zápisu nařízen a proveden výkon rozhodnutí nebo vedena exekuce, jestliže řádně a včas nezaplatí směnečnou sumu ve výši 4 600 000 Kč dne 15. 8. 2015. Uzavřel, že vzhledem k obsahu směnky tak, jak je založena v kopii ve spise, nemohou obstát výhrady povinné, že jí není známo, že by na řad oprávněné vystavila a podepsala předmětnou směnku. Poukázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. I. ÚS 3544/10, podle něhož ve vykonávacím řízení zřejmě může uspět i oprávněný, jenž směnku nevlastní. Odvolací soud dovodil, že od okamžiku, kdy oprávněná disponuje notářským zápisem s doložkou přímé vykonatelnosti, není již její povinností dokládat povinné a potažmo exekučnímu soudu originál směnky. Z předmětného notářského zápisu jednoznačně vyplývá, že směnka je bez rubopisu či dalších jiných znamení, a proto oprávněná jako remitent (původní vlastník) směnku v rámci exekuce dokládat nemusí. Notářský zápis vyhovuje zákonným kritériím a je způsobilým exekučním titulem, neboť splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech, obsahuje dohodu osoby oprávněné ze závazkového právního vztahu s osobou povinnou, v níž jsou přesně individualizovány oprávněná a povinná osoba a je vyznačen právní důvod plnění (uhrazovací směnka vlastní), předmět plnění (zaplatit směnečnou sumu ve výši 4 600 000 Kč) a doba plnění, jakož i svolení povinné k jeho přímé vykonatelnosti.

Povinná přípustnost dovolání spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázkách, zda je soud při rozhodování o návrhu na zastavení exekuce z důvodu podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. povinen přezkoumávat hmotněprávní podklad vymáhané pohledávky v případě, kdy je exekučním titulem notářský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti, a zda je oprávněný povinen také v exekučním řízení k námitce povinného prokázat, že je nadále vlastníkem směnky, jestliže je výkon rozhodnutí veden pro směnečnou pohledávku na základě exekučního titulu – notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti. Dovolací soud dále dosud neřešil otázku, zda je možné směnečný závazkový vztah platně nahradit notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti a tento považovat za způsobilý a platný exekuční titul.

Poukázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4188/2014, a další judikaturu dovolacího soudu, podle níž je povinný oprávněn na základě návrhu na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. nechat přezkoumat, zda hmotněprávní úkon, jenž je podkladem pro notářský zápis, je či není platný; pokud se prokáže, že oprávněný nemá podle hmotného práva na vymáhané plnění nárok, je nutné takovou exekuci zastavit. Odvolací soud přitom z těchto závěrů nevycházel.

Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že od okamžiku, kdy oprávněná disponuje notářský zápisem s doložkou přímé vykonatelnosti, není již její povinností dokládat originál směnky, neboť dojde k překlenutí hmotněprávního vztahu vztahem procesněprávním. S odkazem na výše citovanou judikaturu dovolacího soudu povinná namítá, že notářský zápis není rozhodnutím, a nelze s ním tedy ani účinky rozhodnutí spojovat. V řízení o zastavení exekuce soud musí k návrhu povinného posoudit platnost hmotněprávního úkonu a k tomu je nezbytné, aby byl oprávněný schopen předložit originál směnky, na jejímž základě došlo k sepsání notářského zápisu. Pokud oprávněný originál směnky již nevlastní nebo došlo k jeho zničení, směnečný závazkový vztah zanikl a exekuce musí být zastavena, neboť oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok.

Dále povinná soudům vytýká, že řízení bylo stiženo zmatečnostní vadou. Povinné byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, protože soud nenařídil jednání, ač k takovému postupu nebyly splněny zákonné podmínky. Bez jednání může soud o zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) a h) o. s. ř. rozhodnout, jestliže tvrzení účastníků o těch skutečnostech, v nichž soud spatřuje důvod k zastavení, jsou shodná a liší se pouze názory stran na právní význam těchto skutečností; tak tomu však v projednávané věci nebylo.

V závěru dovolatelka vyjádřila pochybnost, zda je možné ve vztahu ke směnce vést výkon rozhodnutí na základě notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti. Domnívá se, že takový postup zákon nepřipouští, neboť exekučním soudem je v prvním stupni soud okresní a směnečný závazek může být v souladu s § 9 o. s. ř. uplatněn výlučně v řízení před krajským soudem. Navíc podkladem pro notářský zápis se svolením k vykonatelnosti musí být právní skutečnost, na jejímž základě vzniká jednomu účastníku pohledávka a druhému dluh, nejčastěji tedy smlouva. Směnka je oproti tomu abstraktní cenný papír a sama o sobě neobstojí jako právní důvod vzniku dluhu, neboť vyhotovením směnky dluh nevzniká, pouze se zajišťuje. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019, dále jen „o. s. ř.“.

Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky, zda v případě exekuce vedené na základě exekučního titulu, jímž je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, je třeba k návrhu povinného zkoumat, zda má oprávněný nárok na vymáhané plnění podle hmotného práva.

Podle § 71a odst. 2 notářského řádu notářský zápis o právním jednání, kterým je uznání peněžitého dluhu, může obsahovat svolení zavázaného účastníka, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (vedena exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Obsahem právního jednání, o kterém je takový notářský zápis, musí být vedle výše dluhu, označení právního důvodu dluhu a osoby věřitele také lhůta pro zaplacení dluhu a povinnost účastníka zaplatit dluh ve lhůtě.

Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle notářského řádu je v souladu s § 40 odst. 1 písm. d) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, nebo podle § 274 písm. e) o. s. ř. titulem pro exekuci nebo soudní výkon rozhodnutí a exekuční soud je při pověření soudního exekutora a nařízení exekuce povinen zkoumat, zda notářský zápis se svolením k vykonatelnosti obsahuje formální náležitosti stanovené zákonem (§ 63 a násl., § 71a a 71b notářského řádu).

V souladu s dlouhodobě ustálenou judikaturou dovolacího soudu [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. 20 Cdo 3555/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3266/2013 (uveřejněné pod číslem 62/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1503/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 26 Cdo 554/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 20 Cdo 31/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4664/2017] i když je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti titulem pro exekuci nebo soudní výkon rozhodnutí, není rozhodnutím a nemá ani účinky, které zákon s rozhodnutím spojuje. Má povahu veřejné listiny (srov. § 6 notářského řádu) a není vybaven účinky právní moci ani závaznosti pro účastníky a pro všechny orgány, jaké mají například rozhodnutí soudu vydaná v občanském soudním řízení (srov. § 159 o. s. ř.). Skutečnost, že se osoba povinná zavázala poskytnout oprávněné osobě stanovené plnění v notářském zápise se svolením k vykonatelnosti, rovněž nepředstavuje překážku, která by bránila projednání sporu o stejné plnění před orgánem, do jehož pravomoci náleží projednání takové věci.

Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti tak má jen formální charakter, neboť obsahuje takové náležitosti, které jsou potřebné k tomu, aby byl jako titul pro exekuci nebo soudní výkon rozhodnutí vykonatelný. V případě notářského zápisu podle § 71a odst. 2 notářského řádu jej notář sepíše pouze na základě uznání peněžitého dluhu účastníkem, aniž by byl oprávněn zkoumat jeho podklad v hmotném právu, a na základě prohlášení povinné osoby, jímž svoluje k jeho vykonatelnosti. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti není sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem a ani se jím nezakládá domněnka o existenci dluhu v době jeho sepsání. Skutečnost, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je takovým titulem pro výkon rozhodnutí, který sám o sobě oprávněnému nezakládá právní důvod pro přijetí vymáhaného plnění, musí být zohledněna i v řízení o výkon rozhodnutí (v exekučním řízení).

Vymáhání plnění, na něž nemá oprávněný nárok a které by byl povinen po jeho přijetí z důvodu bezdůvodného obohacení povinnému vrátit, nelze považovat za přípustné. Nařídí-li soud podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti výkon rozhodnutí (exekuci), ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) postupem podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. V řízení o návrhu povinného na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. podaném z uvedeného důvodu tedy soud musí posoudit, zda hmotněprávní jednání, jež je podkladem pro notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, který je exekučním titulem, je či není platné.

V souzené věci je exekučním titulem notářský zápis sepsaný dne 30. 7. 2015 P. Š., notářským kandidátem, zástupcem notáře Mgr. Richarda Brázdy, NZ 737/2015, N 829/2015, v němž povinná prohlásila a učinila nesporným, že dluží oprávněné z titulu uhrazovací směnky vlastní, vystavené povinnou jako výstavcem dne 30. 3. 2015 v Brně, směnečnou sumu ve výši 4 600 000 Kč s tím, že se povinná jako výstavce zavázala zaplatit na řad věřitele směnečnou sumu ve výši 4 600 000 Kč dne 15. 8. 2015, přičemž směnka je bez rubopisu či dalších jiných znamení (článek 1.), povinná uznala co do důvodu i výše svůj dluh vzniklý z titulu uvedené směnky dne 15. 8. 2015 zaplatit oprávněné směnečnou sumu ve výši 4 600 000 Kč (článek 2.) a svolila k vykonatelnosti notářského zápisu, jestliže řádně a včas nesplní svou povinnost zaplatit směnečnou sumu dne 15. 8. 2015 (článek 3.).

V návrhu na zastavení exekuce ze dne 15. 5. 2017 a následně v doplnění odvolání ze dne 22. 8. 2017 povinná mj. namítala, že si není vědoma toho, že by kdy na řad oprávněné uvedenou směnku vystavila (tvrdí, že směnku nepodepsala), resp. že by směnka zajišťovala nějaký závazek povinné – povinná tedy zpochybnila hmotněprávní podklad notářského zápisu.

Odvolací soud zkoumal pouze formální náležitosti notářského zápisu, jejichž splnění považoval za dostačující pro závěr, že podle něj lze vést exekuci na majetek povinné. Nesprávně se však k námitce povinné odmítl zabývat tím, zda má oprávněná na plnění podle hmotného práva skutečně nárok (tedy zda oprávněná disponuje předmětnou směnkou, zda povinná směnku podepsala a zda povinné svědčí případné kauzální námitky ve vztahu ke směnce). Odvolací soud nepřípadně odkázal na závěry Ústavního soudu uvedené v usnesení ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. I. ÚS 3544/10, ty se však týkají prokazování přechodu či převodu práva z exekučního titulu na jiný subjekt, nastane-li po vydání exekučního titulu, jímž je soudní rozhodnutí (konkrétně směnečný platební rozkaz).

Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).

Odvolací soud zatížil řízení vadou spočívající v tom, že povinné byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. O zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) nebo h) o. s. ř. lze rozhodnout bez nařízení jednání jen tehdy, jsou-li tvrzení účastníků o skutečnostech, v nichž soud spatřuje důvod pro zastavení exekuce, shodná; v případě sporných či pochybných rozhodných skutkových okolností mezi účastníky je třeba jednání nařídit [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1624/96, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1329/2003 (uveřejněné pod číslem 3/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4579/2017].

V projednávané věci přitom z podání účastníků (z návrhu povinné na zastavení exekuce, z odvolání povinné, z vyjádření oprávněné) zjevně plyne, že skutkové okolnosti (existence směnky, pravost podpisu na směnce) jsou mezi nimi sporné; odvolací soud však jednání nenařídil a skutkové zjištění učinil pouze na základě prosté kopie směnky předložené oprávněnou, byť její pravost povinná rozporovala.

Pokud se týká otázky vznesené dovolatelkou, zda lze vést výkon rozhodnutí na základě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti ve vztahu ke směnce, pak její řešení vyplývá přímo ze znění ustanovení § 71a odst. 2 notářského řádu, podle kterého lze sepsat notářský zápis o právním jednání, kterým je uznání peněžitého dluhu. Závazek uhradit směnečnou sumu nepochybně takovým peněžitým dluhem je.

Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s výše uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud je zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také pro usnesení soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

V dalším řízení se exekuční soud bude zabývat námitkami povinné, že oprávněná nedisponuje směnkou, že povinná směnku nepodepsala, případně že neexistuje kauzální závazek vztahující se k předmětné směnce (to však za podmínky, že je povinná oprávněna vlastní vztah vůči majiteli směnky namítat ve smyslu čl. 1 § 17 zákona č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový). Dospěje-li k závěru, že oprávněná nemá za povinnou podle hmotného práva vymáhanou pohledávku ze směnky, exekuci je třeba zastavit podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je závazný (§ 243g odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s § 226 odst. 1 téhož zákona).

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o nich bude rozhodováno ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. 12. 2019

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu