Rozhodnutí NS

26 Cdo 3875/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/16/2019
Spisová značka:26 Cdo 3875/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.3875.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
26 Cdo 3875/2018-133


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobce Bytového družstva XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného JUDr. Veronikou Navrátilovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Matiční 730/3, proti žalovanému L. B., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Jiřím Sobčíkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Nádražní 545/166, o 188.894 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 C 187/ 2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. ledna 2018, č. j. 11 Co 353/2017-63, t a k t o :


I. Dovolání se odmítá.
    II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8.960 Kč k rukám JUDr. Veroniky Navrátilové, advokátky se sídlem v Ostravě, Matiční 730/3, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

    O d ů v o d n ě n í :

    Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) rozsudkem ze dne 24. 1. 2018, č. j. 11 Co 353/2017-63, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ostravě (soud prvního stupně) ze dne 24. 7. 2017, č. j. 17 C 187/2017-24, kterým uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 188.894 Kč s tam blíže vymezeným (zákonným) úrokem z prodlení a náklady řízení ve výši 36.625 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Soud prvního stupně rozhodl rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 1, 3, § 114b odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

    Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť závěr odvolacího soudu, že podání žalovaného, ve kterém k výzvě soudu prvního stupně podle § 114b odst. 1 o. s. ř. uvedl pouze to, že „žaloba je lež“ (a navrhl zamítnutí žaloby), není kvalifikovaným vyjádřením, jež by bylo schopné zabránit vzniku fikce uznání nároku (§ 114b odst. 5 o. s. ř.), je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od které není důvod se odchýlit.

    Fikce uznání nároku ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. nastává, jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř. včas nevyjádří ve věci a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání; žalovaný se ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. kvalifikovaně vyjádří, jestliže z jeho včasného písemného vyjádření vyplývá, že nárok, který byl proti němu uplatněn žalobou, zcela neuznává a alespoň v základních obrysech vylíčí rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu proti žalobě (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2520/2004, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2005, pod č. 121). Pouhý nesouhlas s žalobou nelze považovat za kvalifikované vyjádření způsobilé zabránit následkům předvídaným v ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1981/2016, uveřejněný pod číslem 52/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek téhož soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1951/2004, uveřejněný pod č. 21/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

    Vytýká-li dovolatel soudům nedostatek poučení o možnosti ustanovení zástupce z řad advokátů (§ 30 o. s. ř.), namítá tak vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení však může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§ 237-238a o. s. ř.). Za situace, kdy mu byl v rámci jiných soudních řízení – jak vyplývá z obsahu dovolání – ustanoven k ochraně jeho zájmů zástupce z řad advokátů, si navíc musel být vědom možnosti postupu podle § 30 o. s. ř., i když ho soud v tomto řízení nepoučil o možnosti takové právo uplatnit (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 22 Cdo 422/2009).

    Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

    Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

    P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

    Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

    V Brně dne 16. 1. 2019


    JUDr. Pavlína Brzobohatá
    předsedkyně senátu