Rozhodnutí NS

33 Cdo 1100/2017

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/30/2018
Spisová značka:33 Cdo 1100/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.1100.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 104 odst. 2 o. s. ř.
§ 241b odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
33 Cdo 1100/2017-427


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Václavem Dudou ve věci žalobkyně V. S., proti žalovanému A. J. G., za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně Z. S., o zaplacení 4.500 GPB s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 4 C 9/2013, o dovolání žalobkyně, za účasti vedlejšího účastníka na její straně, proti usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 18. 2. 2016, č. j. 4 C 9/2013-314, a proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 31. 10. 2016, č. j. 15 Co 245/2016-391, t a k t o:

I. Řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 18. 2. 2016, č. j. 4 C 9/2013-314, se zastavuje.

II. Řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 31. 10. 2016, č. j. 15 Co 245/2016 – 391, se zastavuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í:

Žalobou ze dne 17. 9. 2011 se žalobkyně domáhá vrácení kupní ceny ve výši 4.500 anglických liber (GPB) s úrokem z prodlení.

Okresní soud v Pelhřimově (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 18. 2. 2016, č. j. 4 C 9/2013-314, zamítl návrh žalobkyně a vedlejšího účastníka na přiznání osvobození od placení soudních poplatků (výrok I.), zamítl žádosti žalobkyně a vedlejšího účastníka na ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok II.), zamítl námitku místní nepříslušnosti Okresního soudu v Pelhřimově (výrok III.), zastavil řízení (výrok IV.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok V.).

Krajský soud v Českých Budějovicích-pobočka v Táboře usnesením ze dne 31. 10. 2016, č. j. 15 Co 245/2016-391, usnesení soudu prvního stupně potvrdil; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Těmto rozhodnutím předcházelo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2015, č. j. 33 Cdo 4354/2013-212, jímž dovolací soud zastavil řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 20. 2. 2013, č. j. 12 C 70/2012-112, a řízení o dovolání žalobkyně a vedlejšího účastníka proti usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 31. 7. 2013, č. j. 4 C 9/2013-157, jakož i řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 5. 2013, č. j. 15 Co 289/2013-122, a řízení o dovolání žalobkyně a vedlejšího účastníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 10. 2013, č. j. 15 Co 645/2013-185. Ve svém usnesení se Nejvyšší soud zabýval zejména žádostí žalobkyně a vedlejšího účastníka o ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti o ustanovení zástupce a přiznání osvobození od soudních poplatků. Na základě ustálené rozhodovací praxe představované usnesením Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSCR 9/2015, publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 78/2015, a zhodnocením určujících kritérií, podstatných pro pozitivní rozhodnutí o podaných návrzích, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) jeho žádosti o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení žalobkyni a vedlejšímu účastníkovi zástupce z řad advokátů. V situaci kdy byla dovolatelka předtím řádně vyzvána (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění nedostatku povinného zastoupení, dovolací řízení zastavil (§ 104 odst. 2, § 241 a § 241b odst. 2 o. s. ř.).

Proti rozhodnutím (usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 18. 2. 2016, č. j. 4 C 9/2013-314, a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočky v Táboře ze dne 31. 10. 2016, č. j. 15 Co 245/2016-391) o nepřiznání osvobození od placení soudních poplatků, o neustanovení zástupce z řad advokátů, o zamítnutí námitky místní nepříslušnosti, o zastavení řízení a o nákladech řízení podali žalobkyně a vedlejší účastník (nezastoupeni advokátem) dne 31. 1. 2017 dovolání.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu [srovnej § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 29. 9. 2017 (článek II. bod 1. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., čl. II. bod 2. Zákona č. 296/2017 Sb. - dále jen „o. s. ř.“)], a proto neupravuje funkční příslušnost dovolacího soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Tím, že žalobkyně napadla dovoláním také rozhodnutí soudu prvního stupně, opomenula uvedenou podmínku dovolacího řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2006). Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto podle § 104 odst. 1 věty prvé ve spojení s § 243b o. s. ř., řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 18. 2. 2016, č. j. 4 C 9/2013-314, zastavil.

Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněného pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, se podává závěr, podle něhož v případě, že po pravomocném zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků nedojde ke změně poměrů, soud zastaví řízení o dalším návrhu téhož účastníka na přiznání osvobození od soudních poplatků pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (§ 159a a § 167 odst. 2 o. s. ř.). Uvedený závěr platí obdobně i pro dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce, jelikož soud může zástupce ustanovit jen tomu účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 30 o. s. ř.).

Pro zajištění ochrany procesních práv žalobkyně a vedlejšího účastníka zvážil Nejvyšší soud podané dovolání žalobkyně i ve světle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015, a došel k závěru, že od posledního pravomocného rozhodnutí o žádosti o ustanovení zástupce nedošlo na jejich straně k žádné změně poměrů (netvrdí je ani řádně neosvědčují). Z toho důvodu jim zástupce pro dovolací řízení nebyl ustanoven.

Jelikož žalobkyně nesplnila podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.), dovolací soud řízení podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil, aniž by – obdobně jako Ústavní soud České republiky v rozhodnutí ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2480/12 – považoval za jakkoli účelné v tomto řízení dovolatelku znovu upozorňovat na podmínku povinného advokátního zastoupení předchozí výzvou k odstranění jejího nedostatku (viz usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 6. 11 2013, č. j. 4 C 9/2013-190); vzhledem k dosavadnímu průběhu řízení si navíc musela být vědoma, že nebylo-li vyhověno její žádosti o ustanovení advokáta pro dovolací řízení, musí si ho zvolit sama, jinak bude dovolací řízení zastaveno.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 30. 8. 2018


JUDr. Václav Duda
předseda senátu