Rozhodnutí NS

30 Nd 247/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/26/2018
Spisová značka:30 Nd 247/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:30.ND.247.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 12 odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
30 Nd 247/2018-192


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Hynka Zoubka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce L. N., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Tkadlecem, advokátem se sídlem v Otrokovicích, náměstí 3. května 1877, proti žalovaným 1) V. K., 2) České republice – Kanceláři Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, se sídlem v Praze 1, Sněmovní 176/4, zastoupené JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 421/21, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 140/2017, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:

Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 140/2017 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Zlíně.


Odůvodnění:

Žalobce se svou žalobou na žalovaných domáhá omluvy a společného a nerozdílného zaplacení částky 500 000 Kč z titulu zadostiučinění za újmu na osobnostních právech žalobce způsobenou dopisy žalovaného č. 1) ze dne 10. 12. 2012, 22. 5. 2014 a 19. 6. 2014.

Podáním ze dne 19. 7. 2018 žalobce navrhl, aby byla s ohledem na jeho zdravotní stav věc přikázána Okresnímu soudu ve Zlíně, neboť byl po podání žaloby „napaden ochrankou Krajského soudu v Brně při chůzi na podatelnu“, přičemž následky způsobeného úrazu trpí dodnes. Žalobce tak má mimo jiné narušenou motoriku a nepředvídatelně padá na pravou stranu, tudíž je značně omezen v pohybu a je pro něj „takřka nemyslitelné“, aby se mohl zúčastnit jednání probíhajících zhruba 300 km od místa jeho bydliště, na která by se musel dopravit prostředky hromadné dopravy. Od podání žaloby rovněž nastala změna spočívající v tom, že žalovanému č. 1) zanikla funkce předsedy Stálé komise pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů, takže odpadl „jediný důvod“, proč byla žaloba podána k Obvodnímu soudu pro Prahu 1.

Ke svému podání žalobce doložil lékařské zprávy ze dne 6. 4. 2018 a 20. 6. 2018, z nichž vyplývá, že mu v důsledku úrazu utrpěného v lednu 2018 hrozí pády na zem a musí se vyvarovat nejištěných poloh a pohybu ve výškách.

Žalovaný č. 1) se k návrhu žalobce na delegaci vhodnou nevyjádřil.

Žalovaná č. 2) s návrhem žalobce na delegaci vhodnou nesouhlasí, když má za to, že se nejedná o výjimečný případ, který by umožňoval zásah do ústavně zaručeného práva na zákonného soudce podle čl. 38 Listiny základních práv a svobod, neboť neschopnost zúčastnit se jednání nařízeného v Praze není prokázána. Není možno ani podpůrně argumentovat podjatostí soudkyně projednávající věc (Mgr. Petra Lukášková), neboť nadřízený soud již rozhodl o tom, že z projednání a rozhodnutí věci vyloučena není.

Obvodní soud pro Prahu 1 předložil dne 13. 8. 2018 Nejvyššímu soudu uvedený návrh na delegaci vhodnou podle § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.), s tím, že s přikázáním věci Okresnímu soudu ve Zlíně souhlasí, a to „se zřetelem k důvodnosti námitek žalobce i se zřetelem k hospodárnosti řízení i se zřetelem k námitce podjatosti vznesené v průběhu řízení předsedkyní senátu Mgr. Petrou Lukáškovou“, když vyhovění návrhu povede podle předkládajícího soudu „ke zcela jistě nezávislému a předvídatelnému, rychlému a hospodárnému řízení“.

Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Podle § 12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený předkládajícímu soudu (Obvodní soud pro Prahu 1) a Okresnímu soudu ve Zlíně, jemuž má být věc přikázána, dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti.

Důvody vhodnosti k přikázání věci jinému soudu mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu by však mělo docházet jen výjimečně, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do citovaného ústavního principu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 29 Nd 227/2008). Přitom je třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000).

Okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. V daném případě z předložených lékařských zpráv nevyplývá, že by žalobce nebyl schopen cestu k jednání absolvovat; vyžaduje se toliko, aby se vyvaroval nejištěných poloh a pohybu ve výšce. K mimořádným poměrům účastníka řízení lze navíc při rozhodování o delegaci vhodné přihlédnout jedině za situace, kdy by takové rozhodnutí nebylo na úkor dalších účastníků řízení. Pokud by však v dané věci bylo rozhodnuto o přikázání Okresnímu soudu ve Zlíně, došlo by ke stavu, který by byl pro žalovanou č. 2) nepříznivý, neboť s návrhem na delegaci vhodnou nesouhlasila (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2010, sp. zn. 4 Nd 418/2009, nebo ze dne 18. 6. 2008, sp. zn. 4 Nd 153/2008).

Pro úplnost lze doplnit, že institut delegace vhodné nemůže sloužit jako náhrada nebo „náprava“ rozhodnutí, jímž byla vyřešena otázka místní příslušnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007, sp. zn. 29 Nd 346/2007), popřípadě otázka vyloučení soudce projednávajícího věc (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 32 Nd 56/2018). Ani změna okolností rozhodných pro určení místní příslušnosti, k níž došlo po zahájení řízení, není skutečností, která by sama o sobě byla důvodem pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2015, sp. zn. 29 Nd 197/2015).

Vzhledem k výše uvedenému neshledal Nejvyšší soud důvod pro přikázání věci k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Zlíně, návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. jinému soudu nepřikázal.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 26. 9. 2018


JUDr. Pavel Simon
předseda senátu