Rozhodnutí NS

32 Cdo 4667/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/05/2019
Spisová značka:32 Cdo 4667/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.4667.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Zastavení řízení
Dotčené předpisy:§ 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
§ 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
§ 236 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
§ 104 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
32 Cdo 4667/2018-119


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobce P. R. narozeného XY, bytem XY, adresa pro doručování XY, proti žalované Allianz pojišťovně, a. s., se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 656/3, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 47115971, o zaplacení částky 101 177 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 30 C 112/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2018, č. j. 17 Co 168/2018-91, takto:

Řízení o „dovolání“ proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. 2. 2018, č. j. 30 C 112/2015-79, se zastavuje.
Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2018, č. j. 17 Co 168/2018-91, se odmítá.


Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 10. 2015, č. j. 17 Co 358/2015-23, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 5. 8. 2015, č. j. 30 C 112/2015-15, jímž žalobci nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním. Následně, podáním ze dne 15. 5. 2017, požádal, aby byl osvobozen od soudního poplatku za dovolání, a navrhl, aby mu byl ustanoven zástupcem pro toto dovolací řízení advokát JUDr. Daniel Novotný, Ph.D.

Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 19. 2. 2018, č. j. 30 C 112/2015-79, žalobci osvobození od soudního poplatku za dovolání nepřiznal a jeho návrh na ustanovení zástupce pro dovolací řízení zamítl. Městský soud usnesením označeným v záhlaví rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

Jak toto rozhodnutí odvolacího soudu, tak i rozhodnutí soudu prvního stupně napadl žalobce dovoláním, datovaným dnem 7. 9. 2018. Spolu s dovoláním podal u soudu prvního stupně žádost, aby byl osvobozen od soudního poplatku za toto dovolání, a navrhl, aby mu byl ustanoven zástupcem pro toto dovolací řízení advokát JUDr. Daniel Novotný, Ph.D.

Podle přechodných ustanovení v čl. II části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, není-li dále stanoveno jinak, použije se zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány (bod 1). Dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (bod 2). V části první, v níž byl novelizován občanský soudní řád, nabyl tento zákon účinnosti dne 30. 9. 2017.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se tudíž, oproti očekávání dovolatele, pro toto dovolací řízení uplatní občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.“). Z citovaného přechodného ustanovení zcela jasně vyplývá, že procesnímu režimu účinnému před novelou provedenou zákonem č. 296/2017 Sb. jsou podrobena jen ta dovolací řízení, v nichž má být přezkoumáno rozhodnutí odvolacího soudu vydané přede dnem 30. 9. 2017. O tom není v rozhodovací Nejvyššího soudu sebemenších pochyb [z rozhodnutí Nejvyššího soudu k tomu srov. např. usnesení ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4215/2018, vydané v jiném sporu téhož žalobce, které je, stejně jako ostatní rozhodnutí dovolacího soudu zde citovaná, dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu].

Podle § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. není dovolání podle § 237 přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.

Podle § 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. není dovolání podle § 237 přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.

Dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu není tedy objektivně přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání je tedy mimořádným opravným prostředkem proti rozhodnutí odvolacího soudu a rozhodnutí soudu prvního stupně jím napadnout nelze. Proto také občanský soudní řád funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně neupravuje. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 ve spojení s § 243b o. s. ř. (v bližším srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněného pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „R 47/2006“).

Nejvyšší soud proto řízení o „dovolání” proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 104 odst. 1 ve spojení s § 243c odst. 1 o. s. ř. zastavil a dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

O žádosti dovolatele o osvobození od soudního poplatku z tohoto dovolání a o ustanovení advokáta pro toto dovolací řízení nebyl důvod rozhodovat.

Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání. Ustanovení zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve spojení s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, uveřejněné pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Není-li dovolatel povinen uhradit soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž ve spojení s usnesením soudu prvního stupně nebylo vyhověno jeho žádosti o přiznání osvobození od soudního poplatku a o ustanovení advokáta pro řízení, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 33 Cdo 1446/2016; 33 Cdo 1447/2016; 33 Cdo 1448/2016; 33 Cdo 1449/2016, ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. 25 Cdo 2840/2015; 25 Cdo 2838/2016, a ze dne 16. 4. 2018, sp. zn. 30 Cdo 28/2018).

Ustanovení § 241b odst. 2 o. s. ř. stanoví, že není-li splněna podmínka uvedená v § 241 (tj. podmínka povinného zastoupení advokátem v dovolacím řízení), postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné. Z toho vyplývá, že v případě dovolání, u něhož je zřejmé, že nebude projednáno věcně, protože směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné, bude nutně odmítnuto, se odstranění nedostatku podmínky dovolacího řízení spočívající v zastoupení advokátem nevyžaduje (srov. již citované R 47/2006).

Podané dovolání obsahuje rovněž žádost dovolatele o odklad právní moci a vykonatelnosti napadených rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně (postrádající jakékoliv odůvodnění). O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle § 243 o. s. ř. nelze uvažovat za situace, kdy je zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Za situace, kdy bylo v dovolacím řízení Nejvyšším soudem bez zbytečných odkladů po předložení věci rozhodnuto, nebylo již třeba o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti rozhodovat (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4619/2017).

O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť toto rozhodnutí není rozhodnutím, kterým se řízení končí (§ 243b ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř.), a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Na soudu prvního stupně příslušném k rozhodování ve věcech soudních poplatků v souladu s § 3 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, nyní bude, aby v souvislosti s rozhodnutím dovolacího soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř. rozhodl o poplatkové povinnosti žalobce [§ 4 odst. 1 písm. i) uvedeného zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. 2. 2019
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu