Rozhodnutí NS

29 NSCR 68/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/19/2018
Senátní značka:29 NSCR 68/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.68.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Podjatost
Dotčené předpisy:§ 14 o. s. ř.
§ 16 odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
MSPH 60 INS 14413/2017
29 NSČR 68/2018-A-48


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníka BHX Czech, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 1096/21, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 28 42 38 95, zastoupeného Mgr. Janem Vytiskou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Štěpánská 615/24, PSČ 110 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 60 INS 14413/2017, o insolvenčním návrhu věřitele Trading CZ s. r. o., se sídlem v Praze 4, U Habrovky 247/11, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 27 24 31 33, zastoupeného JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem, se sídlem v Praze, Jankovcova 1518/2, PSČ 170 00, o vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze takto:


Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Jiří Goldstein a JUDr. František Kučera nejsou vyloučeni z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 60 INS 14413/2017, 1 VSPH 552/2018.

Odůvodnění:


Věřitel Trading CZ s. r. o. podal u Městského soudu v Praze (dále jen „insolvenční soud“) dne 30. června 2017 insolvenční návrh na majetek dlužníka (BHX Czech, a. s.), domáhaje se zjištění úpadku dlužníka a řešení jeho úpadku konkursem.

Přihláškou pohledávky P3 ze dne 4. července 2017 přihlásil věřitel Door Financial a. s. (dále jen „věřitel D“) pohledávku za dlužníkem ve výši 405.479.250,- Kč; následným podáním, doručeným insolvenčnímu soudu dne 30. srpna 2017, vzal věřitel D přihlášku pohledávky v celém rozsahu zpět.

Insolvenční soud usnesením ze dne 19. září 2017, č. j. MSPH 60 INS 14413/2017-P3-4, vzal na vědomí zpětvzetí přihlášky pohledávky věřitele D a ukončil účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. prosince 2017, č. j. MSPH 60 INS 14413/2017, 1 VSPH 1899/2017-P3-9, odmítl odvolání podané za věřitele D akcionářem A. D., proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 19. září 2017.

Podáním ze dne 12. dubna 2018 (A-39) dlužník vznesl námitku podjatosti soudce insolvenčního soudu Mgr. Erika Ambruse, který projednává insolvenční věc dlužníka.

Insolvenční soud předložil věc dne 16. dubna 2018 k rozhodnutí o námitce podjatosti svému nadřízenému soudu (Vrchnímu soudu v Praze) [A-41], u kterého je věc vedena pod sen. zn. MSPH 60 INS 14413/2017, 1 VSPH 552/2018.

Podáním ze dne 17. dubna 2018 (A-43) dlužník vznesl námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Františka Kučery. Důvod, pro který by měli být vyloučeni z projednání a rozhodnutí o námitce vyloučení soudce insolvenčního soud, spatřoval v tom, že jmenovaní soudci Vrchního soudu v Praze „získali o situaci v insolvenčním řízení poznatky mimoprocesním způsobem“, když rozhodovali o přihlášce věřitele D (usnesením ze dne 19. prosince 2017).

Soudci senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Jiří Goldstein a JUDr. František Kučera se k námitce podjatosti vyjádřili (dne 26. dubna 2018) shodně tak, že nemají žádný poměr k účastníkům řízení, ani k jejich zástupcům; na výsledku řízení nemají zájem a nejsou jim známy žádné skutečnosti, jež by mohly vzbuzovat pochybnosti o jejich nepodjatosti.

Podle ustanovení § 14 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).

Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je − stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže − dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.

Ve světle takto vymezených kritérií pak Nejvyšší soud uzavírá, že žádné z tvrzení dlužníka popsaných shora nevypovídá (poměřováno ustanovením § 14 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř.) o jakémkoli „důvodu“ pochybovat o nepodjatosti označených soudců Vrchního soudu v Praze. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce. Srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Ani z obsahu spisu se nepodávají (poměřováno ustanovením § 14 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř.) žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti označených soudců, kteří nemají − jak vyplývá z jejich vyjádření − k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům žádný z hlediska § 14 odst. 1 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.

K námitce dlužníka, že označení soudci „získali o situaci v insolvenčním řízení poznatky mimoprocesním způsobem“, Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v usnesení ze 24. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož „nejde-li o důvod vyloučení podle § 14 odst. 3 o. s. ř., je rozhodováním soudce v jiných věcech (§ 14 odst. 4 o. s. ř.) i (spolu)rozhodování soudce vrchního soudu coby nadřízeného soudu, nebo nejblíže společně nadřízeného soudu, anebo odvolacího soudu o návrzích (na přikázání věci, na vyloučení soudce) nebo odvoláních v rámci téže (insolvenční) věci. Poznatky získané soudcem při rozhodování v těchto jiných věcech nejsou poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Námitka podjatosti odůvodněná pouze těmi okolnostmi, které jako nezpůsobilé být důvodem k vyloučení soudce označuje přímo zákon (v § 14 odst. 4 o. s. ř.), není řádnou námitkou podjatosti, a je-li takto (přesto) vznesena, lze ji již proto hodnotit jako obstrukční postup (jako procesní obstrukci), který s přihlédnutím k ustanovení § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany.“

Nejvyšší soud proto rozhodl, že ve výroku označení soudci Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 60 INS 14413/2017, 1 VSPH 552/2018 (§ 16 odst. 1 o. s. ř.). Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§ 16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Závěrem Nejvyšší soud dodává, že při rozhodování nepřehlédl podání datované 9. května 2018, jímž dlužník vznesl námitku podjatosti soudce Nejvyššího soudu JUDr. Petra Gemmela, který měl podle rozvrhu práce (spolu)rozhodovat o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze. Důvody, jež mají zakládat pochybnosti o nepodjatosti soudce Nejvyššího soudu, spatřuje dlužník v tom, že je „dlouhodobým členem evidenčního senátu Nejvyššího soudu a mohl tak být v úzkém profesním kontaktu se soudcem JUDr. Františkem Kučerou, který je členem (dříve předsedou) evidenčního senátu Vrchního soudu v Praze. Vzhledem k možné dlouhodobé spolupráci na významné agendě týkající se sjednocování judikatury není předem možné vyloučit pochybnost o případné kolegiální náklonnosti soudců“. Proto dlužník navrhuje, aby se JUDr. Petr Gemmel k námitce vyjádřil, a následně aby Nejvyšší soud, shledá-li námitku důvodnou, vyloučil jmenovaného z projednání a rozhodnutí věci sen. zn. 29 NSČR 68/2018.

Z obsahu námitky vyloučení je tak zjevné, že se zcela míjí s důvody, za nichž může být soudce vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, jak jsou určeny ustanovením § 14 o. s. ř. Navíc samotné „členství“ obou soudců v evidenčních senátech odlišných soudů je z hlediska kritérií obsažených v dotčeném ustanovení právně nevýznamné. S přihlédnutím k tomu, že dlužník postupně vznáší námitky vyloučení soudce insolvenčního soudu, soudců nadřízeného Vrchního soudu v Praze a jemu nadřízeného Nejvyššího soudu, aniž by uplatnil (posuzováno ve vztahu k soudcům nadřízených soudů) řádné (ustanovením § 14 o. s. ř. předvídané) důvody, pro které by bylo možno pochybovat o jejich nepodjatosti, neměl tříčlenný senát Nejvyššího soud důvod předložit věc k rozhodnutí o „námitce podjatosti“ označeného soudce Nejvyššího soudu jinému senátu Nejvyššího soudu (§ 16 odst. 1 věta druhá o. s. ř.)

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; insolvenčnímu navrhovateli a dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. 9. 2018


JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu