Rozhodnutí NS

20 Cdo 3949/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/07/2018
Spisová značka:20 Cdo 3949/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.3949.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Exekuce
Dovolání
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 do 29.09.2017
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
20 Cdo 3949/2018-


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné B2 Kapital Czech Republic s. r. o., se sídlem v Praze 1, Staré Město, Rybná 682/14, identifikační číslo osoby 04191536, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti povinnému K. M., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Natalií Navrátilovou, advokátkou se sídlem v Chropyni, Masarykova 12, pro 111 497,54 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, se sídlem v Přerově, Komenského 38, pod sp. zn. 203 Ex 50690/15, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. června 2017, č. j. 9 Co 28/2017-78, takto:


Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

V označené exekuční věci Krajský soud v Ostravě (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 29. 6. 2017, č. j. 9 Co 28/2017-78, potvrdil usnesení soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov (dále „exekutor“), ze dne 22. 9. 2016, č. j. 203 Ex 50690/15-62, jímž exekutor připustil, aby na místo oprávněné Citibank Europe plc, společnosti založené a existující podle irského práva, se sídlem v Dublinu, North Wall Quay 1, vstoupila oprávněná Tomitrela s. r. o., se sídlem v Praze 1, Nové Město, Na Florenci 1332/23, identifikační číslo osoby 04995821 (vymazaná z obchodního rejstříku ke dni 19. 10. 2018, vstoupila-li před výmazem do řízení na její místo oprávněná B2 Kapital Czech Republic s. r. o. – viz usnesení exekutora ze dne 3. 7. 2018, č. j. 203 Ex 50690/15-102).

Odvolací soud s odkazem na ustanovení § 107a odst. 1 a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „o. s. ř.“) a na § 36 odst. 4 a odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ex. řád“), přezkoumal postup exekutora se závěrem, že o vstupu nové oprávněné bylo rozhodnuto správně, neboť původní oprávněná takový vstup do řízení navrhla, předložila „požadované kvalifikované“ listiny a nová oprávněná se svým vstupem do řízení souhlasila.

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním ze dne 9. 9. 2017 (doručeným exekutorovi 26. 9. 2017), které bylo doplněno povinnému ustanovenou advokátkou (viz usnesení exekutora ze dne 22. 11. 2017, č. j. 203 Ex 50690/15-97) podáním ze dne 20. 9. 2018. Dovolatel v dovolání kritizoval „obchod s pohledávkami“, zejména vysoce úročenými a navýšenými o „nehorázně vysoké náklady advokátů za jejich minimální běžné rutinní administrativní práce“, vylíčil průběh své exekuce, označil již uhrazené částky a vyjádřil se ke svým majetkovým poměrům.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) o dovolání povinného rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb.), dále „o. s. ř.“, bez jednání (viz § 243a odst. 1 o. s. ř.) se závěrem, že dovolání není přípustné (§ 237 o. s. ř.).

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Náležitosti dovolání dovolací soud posuzoval podle obsahu podání dovolatele ze dne 9. 9. 2017, neboť doplnění dovolání z 20. 9. 2018 bylo podáno advokátkou povinného po uplynutí lhůty k dovolání (po dni 9. 3. 2018 – viz § 240 odst. 1 a 241b odst. 3 o. s. ř.) a nelze k němu přihlédnout.

Z obsahu posuzovaného dovolání povinného nelze především dovodit, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v § 237 o. s. ř. považuje za splněné (přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části), zároveň musí být zřejmé, které otázky hmotného či procesního práva se taková přípustnost týká; v převážné míře obecně formulovaná kritika dovolatele ohledně „obchodu s pohledávkami“ a průběhu exekuce ve spojení s poměry dovolatele proto sama o sobě není způsobilá založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; k účelu vymezení předpokladů přípustnosti srov. též např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. června 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, či usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2015, sp. zn. II. ÚS 2716/13).

Protože dovolání má vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly odstraněny v průběhu trvání lhůty k dovolání, Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 věta první o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. 11. 2018


JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu