Nejvyšší soud

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce S. M., narozeného XY, bytem XY, o nejasném podání, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 16 Nc 101/2010, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 21. 10. 2008, č. j. 12 Co 560/2008-67, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci pod sp. zn. 12 Co 560/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 1. 2018, č. j. 4 Co 1/2018-125, takto:

Dovolání se odmítá.

[1] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 21. 11. 2017, č. j. 12 Co 560/2008-103, kterým Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok II.).

[2] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. i) a j) a § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.

[3] Učinil tak proto, že dovoláním napadeným usnesením odvolací soud rozhodl o návrhu na osvobození od soudního poplatku a o žádosti žalobce o ustanovení zástupce.

[4] Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení poskytnuté účastníku odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí o tom, že dovolání je přípustné (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 29 Co 1624/2013, a nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.