Rozhodnutí NS

26 Cdo 203/2020

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/14/2020
Spisová značka:26 Cdo 203/2020
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.203.2020.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř.
§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
I.ÚS 2011/20
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
26 Cdo 203/2020-153
USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobce D. M., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Ivanem Peclem, advokátem se sídlem v Brně, Zábrdovická 15/16, proti žalovanému Společenství vlastníků XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupenému Mgr. Pavlínou Součkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Tomečkova 887/3, o ochranu vlastnického práva a náhradu újmy, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 49 C 24/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. září 2019, č. j. 15 Co 117/2019-139, takto:


I. Dovolání se odmítá.

      II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce napadl dovoláním rozsudek Krajského soudu v Brně (odvolací soud) ze dne 3. 9. 2019, č. j. 15 Co 117/2019-139, kterým potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně (soud prvního stupně) ze dne 26. 2. 2019, č. j. 49 C 24/2017-115, jímž zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zprůchodnit na jeho náklady tam specifikovaný komínový průduch a nahradit žalobci nemajetkovou újmu způsobenou omezeným užívání bytu (souvisejícím s neprůchodným komínovým průduchem), a rozhodl o náhradě nákladů řízení, současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. nebo jeho části. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolatel v dovolání jen polemizuje se závěry odvolacího soudu a jeho požadavek, aby právní otázky byly dovolacím soudem posouzeny jinak (než soudem odvolacím), není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání.

Zpochybňuje-li navíc právní posouzení učiněné odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek (zejména ohledně využití, péče a správy komínových průduchů) a nesouhlasí s hodnocením provedeného dokazování, uplatňuje tak dovolací důvod, který nemá k dispozici (srov. ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.). Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu jejich volného hodnocení zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. nelze dovoláním úspěšně napadnout (viz např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění nevykazují jakýkoliv významný nesoulad.

Rovněž námitkami, jimiž odvolacímu soudu vytýká nepředvídatelnost jeho rozhodnutí, a že nepřihlédl k nově tvrzené skutečnosti, kterou zjistil po vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně, uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Nevymezil tím žádnou otázku procesního práva, na níž by napadené rozhodnutí z hlediska právního posouzení věci záviselo a při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu, ale vytýká mu jen, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení přitom může dovolací soud přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (§ 237-238a o. s. ř.). Řízení ostatně namítanými vadami ani netrpí.

Dovolatel sice v dovolání uvádí, že dovolací soud by se měl zabývat oprávněním společenství vlastníků a jeho členů rozhodovat, zda jiný spoluvlastník má právo požadovat udržování společných prostor, aby bylo zajištěno jejich řádné užívání, a zda spoluvlastník nemůže užívat společnou část domu, avšak jednak k těmto otázkám nevymezuje předpoklady přípustnosti (není zřejmé, od které judikatury se měl odvolací soud odchýlit) a jednak na těchto otázkách rozhodnutí odvolacího soudu ani nespočívá.

Dovolání proti výrokům o nákladech řízení není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. 4. 2020


JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu