Rozhodnutí NS

23 Cdo 1648/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/25/2019
Spisová značka:23 Cdo 1648/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.1648.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
02/09/2019
III.ÚS 2870/19
III.ÚS 2870/19
JUDr. Radovan Suchánek
odmítnuto
09/24/2019
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
23 Cdo 1648/2019-130
USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Jiřího Handlara, Ph.D., ve věci žalobkyně ABART, spol. s r. o., se sídlem ve Zlíně, Štefánikova 2381, identifikační číslo osoby 46977244, zastoupené Mgr. Michalem Zahnášem, advokátem se sídlem v Olomouci, tř. Svobody 645/2, proti žalované Servisní pojišťovna a. s., se sídlem ve Zlíně, tř. T. Bati 532, identifikační číslo osoby 25345150, zastoupené Mgr. Helenou Machálkovou, advokátkou se sídlem v Uherském Hradišti, Na Stráni 598, o zaplacení 111.675 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 11 C 67/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 6. 2. 2019, č. j. 59 Co 344/2018-101, t a k t o :

Dovolání se odmítá.


O d ů v o d n ě n í :

(dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)


Okresní soud ve Zlíně rozsudkem pro uznání ze dne 19. 9. 2018, č. j. 11 C 67/2018-41, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 111.675 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (I. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (II. výrok).

K odvolání žalované Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. 2. 2019, č. j. 59 Co 344/2018-101, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že rozsudek pro uznání se nevydává.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.

K dovolání žalobkyně se žalovaná vyjádřila tak, že je navrhuje odmítnout, případně zamítnout.

Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle § 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.

Protože dovolání může být podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).

Dovolání není přípustné.

Dovolatelka svými námitkami brojí proti závěru odvolacího soudu o tom, že v posuzované věci nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. Uvádí, že žalovaná nepodala ve lhůtě odůvodnění odporu, nýbrž pouze blanketní odpor, který však „není dostatečným s ohledem na jeho textaci“. Namítá dále, že písemné nesouhlasné vyjádření žalované k žalobě ze dne 7. 9. 2018 bylo předloženo pouze s kopií razítka podatelny soudu prvního stupně, a zpochybňuje zjištění odvolacího soudu o tom, že předmětné podání žalované skutečně bylo na podatelnu tohoto soudu řádně a včas doručeno. Těmito námitkami však dovolatelka nezakládá přípustnost dovolání, neboť jejich prostřednictvím zpochybňuje skutková zjištění soudů nižších stupňů, aniž by přitom uplatňovala způsobilý dovolací důvod. Nejvyšší soud v tomto ohledu podotýká, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci založené na zpochybňování skutkového stavu věci učiněného soudy nižších stupňů a kritice hodnocení důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1619/2018). Tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).

Přípustnost dovolání pak rovněž nemohou založit námitky dovolatelky, kterými brojí proti nesprávnému postupu odvolacího soudu, který projednal věc a rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř., ačkoliv takový postup nebyl dle dovolatelky správný. Dovolatelka touto argumentací vytýká odvolacímu soudu možnou vadu řízení, k níž by dovolací soud mohl za určitých podmínek přihlédnout pouze tehdy, bylo-li by dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Samotná tvrzená vada řízení však přípustnost dovolání dle ustanovení § 237 o. s. ř. vyvolat nemůže.

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (§ 243b ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 25. 6. 2019


JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu