Rozhodnutí NS

24 Cdo 4338/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/03/2019
Spisová značka:24 Cdo 4338/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.4338.2018.2
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Odporovatelnost
Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
24 Cdo 4338/2018-275


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce D. L., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ing. Romanem Chyťou, advokátem se sídlem v Brně, Přívrat 12, proti žalovaným 1) M. H., narozenému XY, a 2) K. H., narozené XY, oběma bytem XY, o neúčinnost kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 4 C 249/2011, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. srpna 2018, č. j. 13 Co 362/2014-249, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobci na náhradě nákladů dovolacího částku 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ing. Romana Chyti, advokáta se sídlem v Brně, Přívrat 12.

Odůvodnění:

Okresní soud Brno-venkov (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. června 2014, č. j. 4 C 249/2011-127, zamítl předmětnou odpůrčí žalobu a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně (dále již „odvolací soud“) poté, co jeho předchozí (potvrzující) rozsudek [ze dne 11. května 2017, č. j. 13 Co 362/2014-164, byl rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) ze dne 20. března 2018, sp. zn. 21 Cdo 5318/2017, zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení], (v pořadí svým druhým) rozsudkem ze dne 2. srpna 2018, č. j. 13 Co 362/2014-249, podané odpůrčí žalobě vyhověl a zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů.

Odvolací soud tedy posledně označeným rozsudkem „určil, že vůči žalobci je právně neúčinná kupní smlouva ze dne 22. 12. 2006 o převodu vlastnictví bytové jednotky č. 41/1 LV XY nacházející se v budově č. p. XY LV XY postavené na pozemku parc. č. XY LV XY včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy čp. XY a pozemku parc. č. XY o velikosti 1767/9477, to vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště XY, katastrální území a obec XY, uzavřená mezi prodávajícím E. Š. a J. Š. a kupujícími K. H. a M. H.“

Odvolací soud při rozhodování vyšel ze závazného právního názoru dovolacího soudu vysloveného ve shora označeném kasačním rozhodnutí dovolacího soudu, tj. že předmětnou kupní smlouvou, uzavřenou žalovanými s dlužníky žalobce E. a J. Š., byl žalobce (coby jejich věřitel) zkrácen v uspokojení pohledávky, kterou měl vůči dlužníkům na základě rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27. listopadu 2012, č. j. 54 C 91/2006-269.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní (dále též „dovolatelé“) prostřednictvím své advokátky včasné dovolání, které však není - jak bude dále rozvedeno - ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné.

Z obsahu dovolání žalovaných je zřejmé, že v dovolání v zásadě polemizují s právním názorem Nejvyššího soudu, jak byl vyjádřen v jeho shora označeném kasačním rozsudku, což ovšem samo o sobě přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. nezakládá.

Z dovolací argumentace žalovaných se rovněž podává, že svou dovolací argumentaci - primárně směřující jako polemiku s předmětným kasačním rozhodnutím dovolacího soudu - staví na jimi tvrzené (vnímané) skutkové verzi případu, přičemž zcela přehlížejí, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než ze kterého vyšel při právním posouzení odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2018, sp. zn. 33 Cdo 3816/2017, in https://nsoud.cz), a že skutkový stav, z nějž při meritorním rozhodování vycházel odvolací soud (a rovněž také v předchozím řízení dovolací soud), nelze v dovolacím řízení nijak revidovat.

Nedoznal-li změn skutkový základ věci, a byly-li právně významné otázky řešeny v předchozím dovolacím řízení, v něm dovolací soud mj. vyložil, že:

- „I když uvedená kupní cena za převedenou nemovitost odpovídala její obvyklé ceně zjištěné odvolacím soudem ve výši 1.742.250,- Kč, nedostalo se jejím zaplacením žalovaným dlužníkům, manželům Š., skutečného (reálného) protiplnění, z nějž by mohl žalobce uspokojit svou pohledávku vůči dlužníkům, neboť kupní cena byla z převažující části (1.416.583,- Kč) zaplacena zástavním věřitelům za účelem uspokojení jejich pohledávek vůči dlužníkům, a nemohla proto být v této části zdrojem uspokojení pohledávky žalobce.

- Dostatečným zdrojem uspokojení pohledávky žalobce přiznané mu pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2012, č. j. 54 C 91/2006-269, nemohla být ani část kupní ceny ve výši 283.417,- Kč zaplacená podle kupní smlouvy na účet manželů Š. (dlužníků), neboť tímto rozsudkem bylo dlužníkům – jak je zřejmé z obsahu spisu – uloženo zaplatit žalobci celkem 1.112.069,- Kč s příslušenstvím...

- Závěr odvolacího soudu, že kupní smlouva ze dne 22. 12. 2006 nebyla právním úkonem zkracujícím uspokojení pohledávky žalobce, který k uvedeným skutečnostem náležitě nepřihlíží, proto nemůže obstát.“

pak je nasnadě, že odvolací soud byl i nadále vázán právním názorem dovolacího soudu, jak byl vyložen v již shora zreferovaném kasačním rozhodnutí.

Poněvadž odvolací soud vydaným a nyní dovoláním napadeným rozsudkem plně dostál své povinnosti vyplývající z onoho kasačního rozhodnutí dovolacího soudu, přičemž dovolací argumentace žalovaných vesměs směřuje proti právnímu názoru dovolacího soudu obsaženému v uvedeném rozhodnutí, od něhož dovolací soud ani v tomto dalším dovolacím řízení nemá žádného důvodu se odchylovat, respektive předmětnou věc předkládat k rozhodnutí velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ve smyslu § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, nezbylo v dané věci, než podané dovolání žalovaných podle § 243c odst. 1 o. s. ř. pro jeho nepřípustnost odmítnout.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. 7. 2019


JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu