Rozhodnutí NS

6 Tdo 1268/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:10/30/2019
Spisová značka:6 Tdo 1268/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.1268.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Jednání za právnickou osobu
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:C
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
6 Tdo 1268/2019-973


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 10. 2019 o dovolání, které podal obviněný J. H., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu Hradci Králové ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 12 To 56/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 84/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá.

Odůvodnění:
I.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 1. 2019, sp. zn. 2 T 84/2018, byl obviněný J. H. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“), uznán vinným přečinem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „jako osoba odpovědná za činnost O. s. Č. č. k. H. K. (dále OS ČČK), IČ: XY, se sídlem XY - dne 22. 03. 2014 pověřen Oblastní výkonnou radou OS ČČK ředitelem Úřadu, v období od měsíce září 2014 do prosince roku 2016 provedl prostřednictvím mzdové účtárny spolku srážky z hrubých mezd zaměstnanců spolku, avšak v rozporu se zákonem č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, zákonem č. 592/1992 Sb., o pojistném na zdravotní pojištění a zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, za zaměstnance spolku v zákonné lhůtě neodvedl:
- Okresní správě sociálního zabezpečení Hradec Králové, IČ 00006963, za období od měsíce červenec roku 2015 do měsíce prosince roku 2016, pojistné na sociální zabezpečení v celkové výši 292 541 Kč,
- Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky, IČ: 47114975, za období od měsíce června roku 2015 do měsíce prosinec roku 2015, na zdravotním pojištění v celkové výši 34 630 Kč,
- Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky, IČ: 47114304, za období od měsíce října roku 2014 do měsíce dubna roku 2016, na zdravotním pojištění v celkové výši 45 647 Kč,
- Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, IČ: 47672234, za období od měsíce května roku 2015 do měsíce října roku 2015, na zdravotním pojištění v celkové výši 6 031 Kč,
- Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, IČ: 47114321, za období od měsíce září roku 2014 do měsíce říjen roku 2015, na zdravotním pojištění v celkové výši 5 764 Kč,
- Finančnímu úřadu pro Královéhradecký kraj, Územní pracoviště v Hradci Králové, IČ: 72080043, za období od měsíce února roku 2015 do měsíce prosince roku 2015, daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a srážkovou daň v celkové výši 133 206 Kč,

a to přesto, že O. s. Č. č. k. H. K., IČ: XY, v průběhu jednotlivých měsíců let 2014 až 2016, měl k dispozici finanční prostředky na úhradu hrubých mezd zaměstnanců a na povinné odvody, přičemž z hrubých mezd zaměstnanců byly částky na povinné odvody a platby sraženy, avšak byly použity na jiné účely.“

2. Za tento přečin byl odsouzen podle § 241 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v délce dvou let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce dvou let. Podle § 229 odst. 1 tr. zákoníku byla poškozená Okresní správa sociálního zabezpečení v Hradci Králové odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Podle § 226 písm. c) tr. ř. byl obviněný zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 1 Zt 167/2018, pro skutek popsaný pod bodem 1. obžaloby, v němž byl spatřován zločin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný.

4. Proti uvedenému rozsudku podali obviněný a státní zástupkyně odvolání, o nichž bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 12 To 56/2019. Podle § 256 tr. ř. bylo zamítnuto odvolání obviněného. Podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. byl k odvolání státní zástupkyně napadený rozsudek zrušen ve zprošťujícím výroku a podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc v rozsahu tohoto zrušení vrácena Okresnímu soudu v Hradci Králové.
II.

5. Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

6. V odůvodnění podaného dovolání předestřel, že se přečinu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby nemohl dopustit, neboť nebyl za oblastní spolek oprávněn jednat, a neměl v tomto směru žádnou rozhodovací pravomoc, jelikož mu nebyla nikdy podle stanov udělena, a nebyl k tomu zmocněn ani organizačním řádem, tudíž neměl dostatečnou způsobilost být subjektem trestného činu podle § 241 tr. zákoníku.
    7. Odvolacímu soudu vytkl, že za pomoci odkazu na rozhodnutí Nejvyššího soudu 5 Tdo 679/2015 vycházel z teze, že za právnickou osobu je oprávněn jednat vedle jednatele také zmocněnec – mandatář. Takový příměr neshledal jako vhodný, neboť nebyl vybaven žádnou (generální) plnou mocí nebo mandátní smlouvou, jinak řečeno, nebyl vybaven pravomocí k rozhodování na základě žádného zmocnění (plné moci, řádného rozhodnutí podle stanov nebo vnitřního normativního aktu – organizačního řádu). K závěru soudu druhého stupně, že je třeba respektovat celkový charakter a povahu právního vztahu s právnickou osobou, poznamenal, že i když v některých případech jednal nad rámec své funkce a podepisoval či spolupodepisoval některé dokumenty za oblastní spolek, činil tak z čiré neznalosti, a jen v případech, kdy předseda nebyl k podpisu k dosažení, přičemž tyto skutečnosti nemohou být vykládány, že jednal jako statutární orgán, nebo osoba pověřená jednat za oblastní spolek.
      8. Dále s důrazem na stanovy Českého červeného kříže uvedl, že jménem zmíněného subjektu podepisuje a vystupuje navenek (§ 64) řádně zvolený předseda, nikoliv ředitel úřadu. Ředitel může (podle stejného ustanovení) být zplnomocněn, pověřen nebo ustanoven zastupováním a podepisováním za volené orgány, ale pouze v rozsahu a způsobem uvedeným v takovém aktu, tj. je třeba být následně (po ustanovení do funkce) ustanoven nebo zplnomocněn k zastupování. Jediným jednáním ze strany volených orgánů bylo vydání usnesení oblastní výkonné rady ze dne 22. 3. 2014, kterým byl obviněný pověřen vedením úřadu oblastního spolku s tím, že podepisovat je oprávněn pouze se spolupodpisem předsedy. Nikde však nebylo stanoveno, že byl zmocněn k zastupování předsedy oblastního spolku, jednalo se tak o pověření k řízení Úřadu a nikoliv oblastního spolku.
        9. Následně konstatoval, že nebyl seznámen, resp. vyloučil, že by někdy viděl jakýkoliv dokument nazvaný organizační řád, z něhož má plynout, že ředitel úřadu je rovněž statutárním orgánem spolku. Žádný takový dokument (ani obdobný) nebyl v průběhu dokazování předložen, a pokud někteří svědci hovoří o takovém právu ředitele, jde o názor právních laiků, kteří popisovali nezdravou praxi vládnoucí navzdory stanovám. Svou funkci chápal tak, že jejím obsahem není rozhodování o nakládání s finančními prostředky, taková rozhodnutí náležela předsedovi.

        10. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil výrok I. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 12 To 56/2019, a sám jej zprostil obžaloby, případně aby Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.

        11. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Předně uvedl, že obviněný ve svém dovolání uplatnil námitky, na nichž založil obhajobu již v předchozích stádiích řízení, přičemž se s nimi soudy správně a dostatečně vypořádaly. Připomněl, že pokud dojde k takto naznačené situaci, jedná se zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 219/2002, sp. zn. 4 Tdo 219/2002, nebo sp. zn. 4 Tdo 1258/2016).
          12. Konstatoval, že soud druhého stupně na výtky z odvolání reagoval odkazem na soudem prvního stupně provedené důkazy a na jejich podkladě učiněná skutková zjištění, a to zejména na ustanovení § 64 Stanov Českého červeného kříže, směrnici Českého červeného kříže č. 1/2009, výpověď svědka M. J., pracovní smlouvu obviněného ze dne 16. 3. 2014, pověření obviněného řízením Ú. O. s. Č. č. k. H. K., výpověď obviněného a usnesení Oblastní výkonné rady Oblastního spolku Českého červeného kříže Hradec Králové ze dne 22. 3. 2014. Nad uvedený rámec pak odkázal na § 54 odst. 1 písm. a), odst. 2 a § 56 odst. 1 Stanov Českého červeného kříže. Na základě uvedených důkazů dospěl k závěru, že obviněný odpovídal za řádné provádění odvodů za Oblastní spolek. Ve shodě se soudem druhého stupně doplnil, že nebylo nezbytné, aby obviněný byl v postavení statutárního orgánu, ale podstatné bylo, že byl v postavení, v němž za spolek jednal, a to včetně otázek finančních. Není tak podstatné formální označení funkce, ale je třeba přihlížet k celkovému charakteru a povaze právního vztahu mezi ním a právnickou osobou.
            13. Jako případný shledal v této spojitosti odkaz odvolacího soudu na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 5 Tdo 679/2015 (obdobně 3 Tdo 1423/2017). Vzhledem k popisu skutku, který dostatečně vyjádřil, že obviněný byl osobou oprávněnou jednat jménem Oblastního spolku, konstatoval, že čin byl soudy obou stupňů po právní stránce posouzen správně.

            14. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [konaném podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítl. Rovněž souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání i v případě, že by Nejvyšší soud shledal, že je nutno rozhodnout jiným než navrhovaným způsobem.
            III.

            15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) v první řadě zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.

            16. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 12 To 56/2019, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
              17. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněný důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
                18. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí (s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu) vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

                19. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale zásadně nikoliv k revizi skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo dovolatele dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

                20. V obecné rovině pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
                IV.

                21. Je možno konstatovat, že pokud dovolatel vznesl námitku stran dostatečné způsobilosti být subjektem trestného činu, pak takto jím formulovaná námitka směřuje proti právnímu posouzení skutku, vychází ze skutkového zjištění vyjádřeného v napadeném rozhodnutí a odpovídá z formálního hlediska deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

                22. Z hlediska věcného jí však Nejvyšší soud nemohl přiznat žádné opodstatnění, a to z níže uvedených důvodů.

                23. Předně je třeba připomenout usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle nějž „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“. Z tohoto hlediska lze obecně odkázat na podrobnou argumentaci soudů nižších stupňů (srov. body 61., 62. a 64. rozsudku okresního soudu, body 9. a 10. usnesení krajského soudu), kterou se oba soudy dostatečně a správně vypořádaly s námitkami obviněného které uplatnil i v dovolacím řízení. V konkrétu je pak třeba přisvědčit jejich právním závěrům ohledně zjištění, že obviněný byl odpovědným zástupcem O. s. Č. č. k. H. K., tedy osobou mající pravomoc za spolek jednat, podepisovat a vystupovat, což také fakticky podle skutkových zjištění uvedených soudů činil.
                  24. K tomu je třeba zdůraznit, že podle § 54 odst. 1 písm. a) Stanov Českého červeného kříže (dále jen „Stanovy“) „K zajištění odborných činností včetně řádné správy a hospodaření s majetkem ve vlastnictví nebo svěřeným příslušnému subjektu Českého červeného kříže a plnění zákonných povinností tohoto subjektu Českého červeného kříže jakožto právnické osoby, vytváření podmínek pro plnění úkolů, poslání a cílů Českého červeného kříže podle Stanov Českého červeného kříže a plánů činnosti zřizuje Oblastní výkonná rada Českého červeného kříže Úřad oblastního spolku Českého červeného kříže.“ Podle § 54 odst. 2 „Úřady mají pravomoc samostatně postupovat při plnění úkolů vyplývajících ze Stanov Českého červeného kříže, přijatých plánů činnosti v rámci schváleného rozpočtu a k plnění rozhodnutí volených orgánů. Přitom dbají právního řádu státu, poslání a zájmů Českého červeného kříže a jsou odpovědné orgánu, který je zřídil.“ Podle § 56 odst. 1 „Úřady jsou řízeny ředitelem, který je odpovědný za jejich činnost orgánu, který jej jmenoval do funkce.“

                  25. Z ustanovení § 64 odst. 1 uvedených stanov, pak vyplývá, že „Jménem subjektů Českého červeného kříže jednají, podepisují a vystupují navenek řádně zvolení předsedové Místní skupiny Českého červeného kříže, oblastní výkonné rady, prezident Českého červeného kříže a další jimi pověření či zplnomocnění zástupci. Organizačním řádem nebo statutem příslušného Úřadu Českého červeného kříže nebo usnesením Oblastní výkonné rady či Výkonné rady Českého červeného kříže může být zastupováním a podepisováním za volené orgány a subjekty ustanoven, pověřen nebo zplnomocněn odpovědný zástupce, např. ředitel příslušného Úřadu, v rozsahu a způsobem tam uvedeným.“
                    26. Z uvedených ustanovení Stanov lze dovodit, že k zajištění činností, včetně správy, hospodaření s majetkem a zvláště plnění zákonných povinností (tj. mimo jiné i zákonných odvodů) se zřizuje Ú. o. s. Č. č. k. [§ 54 odst. 1 písm. a) Stanov]. Tento Úřad postupuje v plnění svých úkolů a povinností samostatně (§ 54 odst. 2 Stanov), což rovněž znamená v plnění, již zmiňovaných, svých zákonných povinností jako např. zákonných odvodů. Za případné neplnění těchto povinností je pak odpovědný ředitel úřadu (§ 56 odst. 1 Stanov), případně pověřená osoba, resp. odpovědný zaměstnanec (§ 64 odst. 1 Stanov).
                      27. Ze zjištění soudů nižších stupňů pak plyne, že dne 22. 3. 2014 byl usnesením Oblastní výkonné rady Oblastního spolku Českého červeného kříže Hradec Králové č. 73/2014 obviněný v souladu s § 64 Stanov pověřen řízením Ú. O. s. Č. č. k. H. K., přičemž v písemném pověření vydaném dne 28. 3. 2014 je výslovně uvedeno, že je oprávněn jednat jménem Oblastního spolku. Byť je v tomto pověření v případě podepisování stanovena kontrasignace předsedy spolku (tj. svědka L. P.), nemůže tato skutečnost ničeho změnit na jeho odpovědnosti. Absence kontrasignace pak není stižena žádnou sankcí v podobě neplatnosti jednání, jak mimo jiné plyne ze smluv podepisovaných samotným obviněným, který se v nich označuje a svým podpisem jedná jako zástupce O. s. Č. č. k. H. K. (viz Smlouva o vedení účetnictví na č. l. 203 nebo 205 spisu). Z výpovědi svědka M. J. (srov. č l. 778 a násl.) pak rovněž plyne, že nedostatek v kontrasignaci ze strany předsedy nemá vliv na platnost dotčeného jednání. O této skutečnosti musel obviněný vědět a být s ní přinejmenším srozuměn, neboť mu vyplývala z jeho pracovních povinností (srov. obsah pracovní smlouvy na č. l. 227 spisu), které znal, což stvrdil svým podpisem. Tomu, že obviněný jednal ze své pozice jako zástupce spolku, resp. jako odpovědný ředitel nasvědčují i další provedené důkazy (srov. výpovědi svědkyň I. F., P. T. M., V. L., N. N.), kdy tyto potvrzují, že věděl o stavu účetnictví a byl upozorňován na povinnost odvést sražené zálohy. Rovněž svědci M. J. a V. L. shodně uvedli, že obviněný jednal z pozice odpovědného (pověřeného) ředitele, a že rozhodné dokumenty mohl sám podepisovat, což také činil. Pokud tedy obviněný tvrdí, že nebyl odpovědný, jelikož nebyl řádně do funkce jmenován a nemohl ani podepisovat dokumenty bez kontrasignace, pak je třeba konstatovat, že nelze vycházet jen z formálního označení funkce, kterou zastával, ale je třeba respektovat celkový charakter a povahu právního vztahu mezi ním a právnickou osobou (spolkem), jakož i skutečný obsah činnosti, kterou prováděl ve prospěch dané právnické osoby, v níž byl činný, jakož i skutečný obsah činnosti, kterou ve prospěch právnické osoby prováděl. Trestně odpovědná je fyzická osoba, která jednala (příp. nejednala, ač měla jednat) jménem právnické osoby, což může být např. i pověřený vedoucí zaměstnanec, jestliže je důsledkem jejího rozhodnutí neodvedení sražených plateb (srov. přiměřeně usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 6. 1999, sp. zn 4 to 424/99, publikované pod č. R 53/2000 Sb. rozh. tr.).

                      28. Z uvedeného je zřejmé, že obviněný nemusel být v postavení statutárního orgánu, podstatné je, že byl v postavení odpovědného pracovníka, tj. pracovníka oprávněného za spolek jednat, a to včetně otázek finančních. Z důkazů provedených nižšími soudy a jejich skutkových zjištění je pak zřejmé, že zmíněným způsobem jednal, a je tak třeba i dovodit jeho odpovědnost ve shora uvedeném směru.
                        29. Z výše ve stručnosti uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.


                        Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
                        V Brně dne 30. 10. 2019


                        JUDr. Vladimír Veselý
                        předseda senátu