Rozhodnutí NS

21 Cdo 1282/2016

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/27/2016
Spisová značka:21 Cdo 1282/2016
ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.1282.2016.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dovolací důvody
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013
§ 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
21 Cdo 1282/2016



U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce A. H., zastoupeného JUDr. Janem Brožem, advokátem se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Sokolská č. 1788/60, proti žalovanému Intras Production s. r. o. se sídlem v Praze 6 - Břevnově, Bělohorská č. 71/245, IČO 27873200, zastoupenému JUDr. Jiřím Matznerem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2 - Vinohradech, Anny Letenské č. 34/7, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 197/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. prosince 2015 č. j. 62 Co 358/2015-109, takto:


I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana Brože, advokáta se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Sokolská č. 1788/60.
    Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
      Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2015 č. j. 62 Co 358/2015-109 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce vymezení části zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 52 písm. a) zákoníku práce srov. při obdobné právní úpravě v předchozím zákoníku práce například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1053/96, uveřejněný pod č. 1 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998, a v něm vyjádřený právní názor, že částí organizace se rozumí ve smyslu ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) zákoníku práce organizační jednotka, útvar nebo jiná složka organizace, která vyvíjí v rámci organizace relativně samostatnou činnost, jíž se podílí na plnění úkolů (na předmětu činností) organizace samotné, a že taková složka organizace má vyčleněny určité prostředky (budovy, stroje, nářadí apod.) a prostory k provozování této činnosti, zpravidla je uvedena ve vnitřním organizačním předpisu organizace (např. v organizačním řádu) a v jejím čele zpravidla stojí vedoucí pracovník organizace; k otázce předpokladů pro rozvázání pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 52 písm. a) zákoníku práce srov. při obdobné právní úpravě v předchozím zákoníku práce právní názor uvedený například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 1997 sp. zn. 2 Cdon 727/96, který byl uveřejněn pod č. 34 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2006 sp. zn. 21 Cdo 2583/2005, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2010 sp. zn. 21 Cdo 191/2009, který byl uveřejněn pod č. 133 v časopise Soudní judikatura, roč. 2010, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013 sp. zn. 21 Cdo 2296/2012, že z důvodu zrušení části zaměstnavatele může zaměstnavatel dát podle § 46 odst. 1 písm. a) zákoníku práce výpověď z pracovního poměru jen těm zaměstnancům, kterým v důsledku zrušení své části nemůže nadále přidělovat práci v místě, kde dosud podle pracovní smlouvy pracovali (kteří konali práci ve zrušené části zaměstnavatele)] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

      V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. (nesouhlasí-li se skutkovým závěrem odvolacího soudu, že nebylo prokázáno, že žalovaný zrušil 4 prodejní místa a odevzdal je Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, akciová společnost, a se způsobem, jakým k němu odvolací soud dospěl), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

      Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

      Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
        Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
                      V Brně dne 27. dubna 2016

        JUDr. Jiří Doležílek
          předseda senátu