Rozhodnutí NS

4 Pzo 4/2014

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/31/2015
Spisová značka:4 Pzo 4/2014
ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:4.PZO.4.2014.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Odposlech a záznam telekomunikačního provozu
Dotčené předpisy:§ 88 tr. ř.
§ 314n odst. 1 tr. ř.
§ 314m odst. 1 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
4 Pzo 4/2014-27


U S N E S E N Í



Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2015 návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, podaný Ing. M. P., vydaném v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 3/2011, a rozhodl t a k t o :

I. Podle § 314n odst. 1 tr. ř. příkazem soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 14. 10. 2008 sp. zn. 43 Nt 3092/2008 (V-134/2008) a příkazem soudkyně Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2009 sp. zn. Nt 1115/2009 (V1/14-2009) k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, ohledně Ing. M. P., Dis., n e b y l p o r u š e n z á k o n.

II. Podle § 314m odst. 1 tr. ř. příkazem soudkyně Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2009 sp. zn. Nt 1157/2009 (V1/51-2009) k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a příkazem soudce Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2009 sp. zn. Nt 1209/2009 (V1-102/2009) k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, ohledně Ing. M. P., Dis., b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 88 odst. 4 tr. ř.


O d ů v o d n ě n í :


Dne 10. 11. 2014 byl Nejvyššímu soudu doručen návrh Ing. M. P., Dis., na přezkoumání zákonnosti příkazu ke zjištění údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu a dále příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve výše označené trestní věci Městského soudu V Praze sp. zn. 40 T 3/2011, resp. Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 To 10/2014. Navrhovatel zmiňuje, že dopisem Městského soudu v Praze, doručeným dne 17. 10. 2014, byl informován podle § 88 odst. 8 tr. ř., že vůči němu byly vydány příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na telefonních číslech, registrovaných na jeho osobu a to na období od 14. 10. 2008 do 18. 11. 2009. To se stalo na základě příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 43 Nt 3092/2008 a tří příkazů k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Městského soudu v Praze (sp. zn. Nt 1115/2009, Nt 1157/2009 a Nt 1209/2009).

Navrhovatel v prvé řadě namítá, že bylo porušeno jeho právo podle čl. 38 Listiny základních práv a svobod na zákonného soudce, jelikož ve všech výše zmíněných případech týkajících se příkazů k odposlechu …., resp. prodloužení doby jeho trvání, rozhodoval místně nepříslušný soudce. V trestním řízení nebyla zjištěna ani jen hypotetická pražská místní příslušnost, a není tak dovoditelná ani místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 1 a následně Městského soudu v Praze.

Dále navrhovatel zpochybňuje opodstatněnost všech výše cit. příkazů k odposlechu, resp. prodloužení doby jejich trvání, neboť přes cca 13 měsíců trvající odposlech mj. navrhovatele, nebyly odposlechem zjištěny žádné skutečnosti významné pro probíhající trestní řízení. Poukazuje též na to, že v době povolování odposlechů byla primárně podezřelou osoba JUDr. J. Š., a touto osobou podle tvrzení státního zástupce měly být nabízeny starostům a jiným subjektům služby a dojednávána výše odměny za ně. To se nakonec ukázalo jako nepravdivé, neboť osoba JUDr. Š. z trestního řízení postupem času „vypadla“, a nebylo vůči ní ani zahájeno trestní stíhání.

V další části navrhovatel zpochybňuje zákonnost jednotlivých vydaných soudních rozhodnutí týkajících se příkazů k odposlechu a prodloužení doby jejich trvání. Konkrétně pokud se týká příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 10. 2008 sp. zn. 43 Nt 3092/2008, namítá rychlost, s jakou bylo o návrhu státního zástupce soudcem rozhodnuto a dále pokazuje i na absenci jiných úkonů trestního řízení, jež by mohly věc objasnit. Dále napadá absenci relevantního odůvodnění vydaného příkazu, které označuje za naprosto formální a odporující ustanovení § 88 odst. 2 tr. ř. Údajné operativní poznatky nejsou ve spise obsaženy a z ničeho nevyplývá, že by soudu byly předloženy. Dále napadá i obsah návrhu státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 13. 10. 2008.

Ve zbývající části návrhu jsou zpochybňována rozhodnutí Městského soudu v Praze, jimiž byla postupně třikrát prodloužena doba trvání uskutečňovaného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu navrhovatele. V podstatě shodně je u všech z nich poukazováno na nedostatečnost, obecnost a paušálnost jejich odůvodnění, odporující ustanovení § 88 odst. 2, 4 tr. ř. K tomu přistupuje i fakt, že 4. výzva ROP Jihozápad v měsíci březnu 2009 nebyla a neměla být vyhlášena, což si soud neověřil. Ve skutečnosti byla vyhlášena již 4. 11. 2008, a to jako výzva kontinuální s možným předkládáním projektů do 30. 6. 2013. Tedy předmětné tvrzení vyvolává dojem vědomého upravování faktů za účelem zvýšení pravděpodobnosti, že soud takové odposlechy povolí, resp. prodlouží dobu jejich trvání. Také tvrzení na str. 2 odůvodnění příkazu nemohlo být relevantní, jelikož navrhovatel byl obžaloby zproštěn a také JUDr. J. T. nečinil nic ve svůj prospěch.

V následující části podaného návrhu je pak zdůrazňována zásada subsidiarity, která v daném případě nebyla dodržena. V rozhodnutí není vysvětleno, proč sledovaného účelu nelze dosáhnout jinak, nebo proč by to bylo podstatně ztížené. Orgány činné v trestním řízení ve skutečnosti na pořizování jiných důkazů zcela rezignovaly. Porušení zmiňované zásady pak podle navrhovatele demonstruje i skutečnost, že byl obžaloby pravomocně zproštěn a odsouzení JUDr. T. se o pořízené odposlechy neopírá. Z toho vyplývá, že sledovaného účelu bylo možné dosáhnout i jinak, či že jeho dosažení nebylo podstatně ztížené. Všemi výše citovanými příkazy tak byl porušen zákon a navrhovatel v závěru svého podání navrhl, aby ohledně jeho osoby v tomto smyslu Nejvyšší soud rozhodl.

Nejvyšší soud byl nejprve nucen konstatovat, že ačkoli navrhovatel své písemné podání označil mj. i jako návrh na přezkoumání příkazu k zjištění údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu, tak ve vlastním obsahu svého podání, ale i v konečném návrhu se o tomto typu rozhodnutí (viz § 88a tr. ř.) nikterak nezmiňuje, necituje jej a také v podaném petitu není uveden žádný návrh, jak by Nejvyšší soud měl o takovém příkazu rozhodnout. Nejvyšší soud se proto touto částí návrhu nezabýval. Pokud se týká zbývající části návrhu na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, tak zde bylo nejprve zjišťováno, zda jsou pro tento postup Nejvyššího soudu naplněny zákonem stanovené podmínky.

Podle § 314l odst. 1 tr. ř. na návrh osoby uvedené v § 88 odst. 8 Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

Podle § 88 odst. 8 tr. ř. Nejvyššímu soudu může po pravomocném skončení věci takový návrh podat osoba uvedená v § 88 odst. 2, a to do šesti měsíců ode dne, kdy jí byla předsedou senátu soudu prvého stupně doručena informace o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Tato informace má být podána bezodkladně po pravomocném skončení věci.

Z předloženého spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 40 T 3/2011 vyplývá, že předmětnou informaci Ing. P. obdržel dne 15. 10. 2014 a uvedený návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jím byl k Nejvyššímu soudu podán elektronicky dne 10. 11. 2014. Nejvyšší soud tudíž dospěl k závěru, že navrhovatel je podle výše citovaných ustanovení trestního řádu osobou oprávněnou podat předmětný návrh, neboť byl osobou odposlouchávanou a současně bylo shledáno, že jeho žádost byla podána v zákonné lhůtě.

Po přezkoumání dalšího obsahu spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 40 T 3/2011 a zejména pak spisů téhož soudu sp. zn. Nt 1115/2009, Nt 1157/2009 a Nt 1209/2009, jakož i spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 43 Nt 3092/2008, dospěl Nejvyšší soud k následujícím závěrům.

Pokud se týká obecné výhrady navrhovatele vztahující se k místní příslušnosti výše uvedených pražských soudů, které napadený příkaz k odposlechu vydaly, resp. rozhodly o prodloužení doby jeho trvání, tak nelze než navrhovatele odkázat na ustanovení § 12 odst. 10 tr. ř., v němž je mj. stanoveno, co se rozumí pojmem přípravné řízení. Je to úsek řízení podle tohoto zákona od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí, a nebyly-li tyto úkony provedeny, od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu, postoupení věci jinému orgánu, zastavení trestního stíhání, nebo do rozhodnutí či vzniku jiné skutečnosti, jež mají účinky zastavení trestního stíhání před podáním obžaloby, anebo jiného rozhodnutí ukončujícího přípravné řízení, zahrnující objasňování a prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a vyšetřování.

Z předloženého spisového materiálu, konkrétně z pořízeného záznamu ČTS: OKFK-420/TČ-2008-24 vyplývá, že Policií ČR, Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura České Budějovice byly dne 10. 10. 2008 zahájeny úkony trestního řízení podle § 158 odst. 3 tr. ř., a to k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících, že byl spáchán trestný čin pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 tr. zák. (č. 140/1961 Sb.), přičemž podezřelými osobami byl navrhovatel, spolu s dvěma konkrétními osobami a dále i osoby dosud neustanovené. Předmětná věc byla dozorována státním zástupcem Vrchního státního zastupitelství v Praze.

Podle 26 odst. 1 tr. ř. k provádění úkonů v přípravném řízení je příslušný okresní soud (tedy i obvodní soud), v jehož obvodě je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh. Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení soud, u něhož státní zástupce podal návrh podle odstavce 1, se stává příslušným k provádění všech úkonů soudu po celé přípravné řízení, pokud nedojde k postoupení věci z důvodu příslušnosti jiného státního zástupce činného mimo obvod tohoto soudu.

Jestliže tedy předmětná věc, jak již bylo zmíněno, byla dozorována státním zástupcem Vrchního státního zastupitelství v Praze, který je obecně činný kromě jiných soudních obvodů i v obvodech všech soudů působících v Jihočeském kraji, ale i soudů působících v Praze, a dne 13. 10. 2008 podal návrh na nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mj. tří telefonních stanic navrhovatele u Obvodního soudu pro Prahu 1, tak v žádném případě nelze souhlasit s tvrzením navrhovatele, že tento soud a případně Městský soud v Praze byly místně nepříslušnými k rozhodování o návrzích k nařízení odposlechu, či k prodloužení doby jeho trvání. Tuto námitku navrhovatele proto Nejvyšší soud neakceptoval.

Výhrady navrhovatele vůči příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného dne 14. 10. 2008 pod sp. zn. 43 Nt 3092/2008 soudkyní Obvodního soudu pro Prahu 1 jsou široké. Pokud se ale jedná o námitky směřující např. proti rychlosti, s jakou bylo přistoupeno k podání návrhu na nařízení odposlechu a k vydání příslušného příkazu, tak těmito se Nejvyšší soud podrobně nezabýval. Kritérium rychlosti provádění úkonů totiž není v příslušných ustanoveních § 88 tr. ř. obsaženo. Navíc i sám navrhovatel připouští, že trestní řád rychlý postup orgánů činných v trestním řízení nevylučuje, a Nejvyšší soud k tomu dodává, že naopak trestní řád ve svém ustanovení § 2 odst. 4 tr. ř. orgánům činným v trestním řízení ukládá v trestních věcech postupovat urychleně bez zbytečných průtahů. Tento typ výhrad navrhovatele tak Nejvyšší soud ve své podstatě rovněž neshledal opodstatněným. Též je třeba uvést, že námitkami směřujícími proti návrhu státního zástupce a jeho důvodům se Nejvyšší soud taktéž podrobně nezabýval, jelikož takovou kompetenci mu zákon výslovně nedává.

Je možno konstatovat, že základní předpoklad pro povolení odposlechu je v příkazu soudkyně obvodního soudu obsažen. Je v něm zmíněno, že trestní řízení je vedeno proti podezřelým z trestného činu podle § 128 a odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 tr. zák., takže se jedná o zvlášť závažný úmyslný trestný čin, spadající do kategorie uvedené v ustanovení § 41 odst. 2 tr. zák. Námitky směřující proti odůvodnění příkazu k odposlechu jsou částečně důvodné. Je třeba připustit, že odůvodnění předmětného příkazu k odposlechu mělo být celkově obsáhlejší a důkladněji vyargumentované. Pokud jde ale o podrobnosti, tak ve vydaném příkazu nechybí zmínka ohledně předpokladu, že odposlechem budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení, zejména jde o zjištění vzájemných vazeb a vztahů mezi pachateli, jakož i o rozsah prověřované trestné činnosti. Je v něm též konstatováno, že sledovaného účelu nelze dosáhnout jinými prostředky, jelikož je zde předpoklad, že vzájemná komunikace mezi zainteresovanými osobami probíhá telefonicky. Taktéž je třeba prohlásit, že elementární skutečnosti, které podle ustanovení § 88 odst. 2 tr. ř., v tehdy platném znění, mají v odůvodnění příkazu k odposlechu být obsaženy, v něm uvedeny jsou. Chybí pouze podrobnější popis skutkových okolností, ty ale vyplývají z návrhu státního zástupce, takže nelze konstatovat, že by soudkyně obvodního soudu příkaz k odposlechu vydala, aniž by byla seznámena alespoň s prvotními skutkovými okolnostmi případu. V příkazu k odposlechu byla taktéž uvedena čísla telefonních stanic (zařízení), které bylo přípustné odposlouchávat a pořizovat z nich záznam telekomunikačního provozu i jmenována osoba jejich uživatele. Rovněž doba, na kterou byl odposlech povolen, nepřesáhla zákonem stanovenou přípustnou dobu čtyř měsíců (od 14. 10. 2008 do 14. 2. 2009). Nebylo ale podrobněji zdůvodněno, proč byl odposlech povolen hned na maximální přípustnou dobu čtyř měsíců, což je za nedostatek nutné označit.

Celkově je tudíž třeba s ohledem na určitý specifický charakter trestné činnosti, pro níž byly v daném případě zahájeny úkony trestního řízení, označit vydaný příkaz soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu za vydaný v mezích zákona.

V této souvislosti nelze nezmínit, že přezkumná činnost ze strany Nejvyššího soudu, z pochopitelných důvodů, nemůže zahrnovat hodnocení skutečností, které vyšly ve známost až následně během dalšího prověřování, či vyšetřování, nebo až v řízení před soudem, či dokonce vycházet ze skutečnosti, že proti dotčené osobě bylo nakonec trestní stíhání zastaveno, nebo byla soudem zproštěna obžaloby. Trestní řád v ustanovení § 88 odst. 7 tr. ř., v tehdy platném znění, předpokládá i situaci, že uskutečněným odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu nebudou zjištěny skutečnosti důležité pro trestní řízení, což ale zároveň automaticky neznamená, že v takovém případě vydaný příkaz k odposlechu byl nezákonný. Je třeba si uvědomit, že na počátku každého přípravného řízení, zejména pak ve věcech tzv. hospodářské kriminality, je prokázaných skutečností minimum a k jejich prověření obvyklé vyšetřovací metody, jako jsou výslechy osob, ohledání místa činu, domovní prohlídky, či prohlídky jiných prostor a pozemků apod. rozhodně nepostačují, a jejich použití by vedlo k prozrazení, že předmětná věc se ocitla v zájmu policie, na což by případní pachatelé bezpochyby odpovídajícím způsobem zareagovali. To platí i ohledně věci, v níž se podezřelou osobou, kromě jiných, stal navrhovatel.

Námitky navrhovatele směřující proti příkazům k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze strany soudců Městského soudu v Praze lze vyhodnotit následovně. Předně je třeba zmínit, že podle § 88 odst. 4 tr. ř., v tehdy platném znění, na základě vyhodnocení dosavadního průběhu odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu může soudce soudu vyššího stupně a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce krajského soudu dobu trvání odposlechu …. prodloužit, a to i opakovaně, vždy na dobu nejdéle čtyř měsíců. Byť to není v tomto ustanovení zákona výslovně uvedeno, je logické, že takový příkaz k prodloužení doby trvání odposlechu musí obsahovat též údaje a skutečnosti, které vyplývají z ustanovení § 88 odst. 2 tr. ř., v tehdy platném znění. Stěžejním kriteriem možného prodloužení odposlechu ale bezpochyby je vyhodnocení poznatků z dosavadního průběhu odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Čili jinými slovy řečeno, pokud v rámci dosavadního průběhu uskutečněného odposlechu nebylo nic zásadního pro potřeby vedeného trestního řízení zjištěno, a ani zde nejsou na základě jiných poznatků dány opodstatněné předpoklady, že v dalším průběhu takového odposlechu budou tyto skutečnosti získány, pak nelze případné další prodloužení doby trvání odposlechu pokládat za důvodné a tudíž ani souladné se zákonem.

Nahlíženo na přezkoumávanou problematiku z tohoto úhlu pohledu, tak je možno uvést, že v pořadí první rozhodnutí soudkyně Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2009 sp. zn. Nt 1115/2009, jímž byla prodloužena doba trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na dobu od 15. 2. 2009 do 14. 6. 2009 jediné telefonní stanice navrhovatele Ing. P., bylo akceptovatelné ve smyslu platného trestního řádu. V odůvodnění tohoto příkazu je mj. zdůrazněn specifický charakter prověřované trestné činnosti, kdy jednotlivé osoby se dobře znají, a některé z nich mezi sebou mají i rodinné vazby, a bez dalšího trvání odposlechu není možné toto jednání zdokumentovat běžnými prostředky. Dále je zde poukázáno i na budoucí vyhlášení 4. výzvy pro ROP NUTS II Jihozápad od března 2009, a nutnost prodloužit dobu již realizovaného odposlechu (též navrhovatele) pro potřebu zadokumentování případného protiprávního jednání zainteresovaných osob. Lze si jistě představit, že odůvodnění předmětného příkazu prodlužujícího dobu trvání odposlechu mohlo být obsáhlejší a pečlivěji vyargumentované, ale sám navrhovatel ve svém podání připouští, že projekty měst s počtem nad 50 000 obyvatel mohly být v rámci vyhlášení 4. výzvy ROP Jihozápad podávány od listopadu 2008 do června 2013. Nebylo tudíž nereálné, že v inkriminované době, tedy v první polovině roku 2009, budou prostřednictvím odposlechu zjištěny skutečnosti významné pro potřeby probíhajícího trestního řízení.

Naproti tomu v pořadí další dvě rozhodnutí – příkazy soudců Městského soudu Praze o prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu výše zmíněné telefonní stanice navrhovatele ze dne 11. 6. 2009 sp. zn. Nt 1157/2009 a ze dne 12. 10. 2009 sp. zn. Nt 1209/2009, jsou v podstatě kopiemi v pořadí prvního rozhodnutí o prodloužení doby trvání odposlechu ze dne 12. 2. 2009. Není v nich uvedeno nic, co by potvrzovalo opodstatněnost dalšího prodloužení doby existujícího odposlechu navrhovatele, např. že by dosavadním odposlechem bylo potvrzeno, že navrhovatel je účasten na jednání, které může zakládat skutkovou podstatu trestného činu, ohledně něhož je trestní řízení vedeno, a že jeho další odposlech je nezbytný za účelem zjištění a prokázaní dalších skutečností významných pro trestní řízení, jelikož orgány konající přípravné řízení mají poznatky, že dotyčná osoba … atd.

Pokud státní zástupkyně ve svých návrzích na prodloužení doby trvání odposlechu argumentovala v obou případech stejně, a to pouhým vyhlášením 5. a 6. výzvy ROP v období roku 2009 až února 2010 s předpokladem, že během tohoto období lze očekávat častou vzájemnou telefonickou komunikaci zainteresovaných osob, a to za účelem úpravy výběrových řízení na zpracování příslušných projektů, aby zadaným projektům nejlépe vyhověla společnost G-Project s.r.o. České Budějovice… atd., tak v jejím návrhu zcela chybí zmínka o jakýchkoli dosavadních poznatcích zjištěných z již uskutečněných odposlechů, které by nasvědčovaly, že se Ing. P. na prověřované trestné činnosti přinejmenším podílí a zároveň i způsob, jakým tak činí.

Je třeba uvést, že v takovéto fázi trestního řízení, kdy nařízený odposlech navrhovatele trval již osm a posléze dvanáct měsíců, lze důvodně požadovat po orgánech provádějících přípravné řízení, aby další návrh na prodloužení doby trvání odposlechu odůvodnily poněkud konkrétnějšími poznatky, než pouhým poukazem na podání vysvětlení oznamovatelky a jedné bývalé zaměstnankyně ROP Jihozápad a skutečností, že na Ministerstvu pro místní rozvoj byly vyžádány relevantní usvědčující důkazní materiály. Takováto obecná a v podstatě mnoho neříkající argumentace pro již opakované prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu stačit nemůže. Proto příslušní soudci Městského soudu v Praze měli bedlivěji a s větší náročností ve smyslu § 88 odst. 4 tr. ř. předložené návrhy státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství Praze posoudit a další prodloužení doby trvání odposlechu ohledně Ing. P. nepovolit.

Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud rozhodl usnesením v bodě I. podle § 314n odst. 1 tr. ř. tak, že příkazem soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 10. 2008 sp. zn. 43 Nt 3092/2008 k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a příkazem soudkyně Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2009 sp. zn. Nt 1115/2009 k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, ohledně Ing. M. P., Dis., zákon porušen nebyl. V bodě II. pak rozhodl podle § 314m odst. 1 tr. ř., že příkazem soudkyně Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2009 sp. zn. Nt 1157/2009 k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a příkazem soudce Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2009 sp. zn. Nt 1209/2009 k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, ohledně Ing. M. P., Dis., byl zákon porušen v ustanovení § 88 odst. 4 tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 31. března 2015



Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c