Rozhodnutí NS

33 Cdo 4239/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/29/2020
Spisová značka:33 Cdo 4239/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.4239.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
IV.ÚS 930/20
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
33 Cdo 4239/2019-130


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Pavlem Horňákem ve věci žalobkyně P. K., bytem XY, zastoupené JUDr. Petrem Kocurem, advokátem se sídlem Orlová, Osvobození 829, proti žalované J. S., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Jiřím Šídlem, advokátem se sídlem Horoměřice, Malá 967, o zaplacení 15 999 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 14 C 19/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2019, č. j. 22 Co 127/2019-106, takto:

I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 4. 2. 2019, č.j. 14 C 19/2018-81, se zastavuje.

II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2019, č. j. 22 Co 127/2019-106, se odmítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:

Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 4. 2. 2019, č. j. 14 C 19/2018-81, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 999 Kč s 8,05% úrokem z prodlení z částky 15 999 Kč od 4. 4. 2018 do zaplacení, oproti vydání zahradní rohové sedací soupravy z umělého ratanu v hnědé barvě, sestávající se ze 6 dílů, tj. 3 sedáků s opěrkami, rohového dílu s opěrkami, jednosedáku bez opěrky, vše včetně krémových polstrů a čtvercového stolku se skleněnou deskou (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit na nákladech řízení žalobkyni částky 1 733 Kč (výrok II.) a 33 702,30 Kč (výrok III.), a České republice – Okresnímu soudu v Kladně částku 1 552 Kč (výrok IV.).

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 7. 2019, č. j. 22 Co 127/2019-106, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Žalovaná oba rozsudky napadla dovoláním.

Řízení o dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně Nejvyšší soud podle ustanovení § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, zastavil, jelikož dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze (není dána funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání směřující proti rozsudku odvolacího soudu neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalovaná spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.); o tuto náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).

Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo c) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak.

Obsahově (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) žalovaná v dovolání pouze polemizuje s tím, jak odvolací soud rozhodl. Absence údaje o tom, v čem podle žalované spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání, zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.

Nejvyšší soud proto její dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 1. 2020


JUDr. Pavel Horňák
pověřený člen senátu