Rozhodnutí NS

33 Cdo 1255/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/29/2019
Spisová značka:33 Cdo 1255/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.1255.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Vady podání
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
33 Cdo 1255/2019-102


USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobkyně P. F., bytem v XY, zastoupené Mgr. Lubošem Prokešem, advokátem se sídlem v Praze 1, Palackého 715/15, proti žalované Trojická 14 spol.s.r.o., se sídlem v Praze 1, Čelakovského sady 1580/4 (identifikační číslo 612 46 573), zastoupené JUDr. Jiřím Matznerem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, o 182.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 42/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2018, č.j. 51 Co 197/2018-80, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.503 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Jiřího Matznera, Ph.D., LL.M., advokáta.


O d ů v o d n ě n í

V záhlaví citovaným rozhodnutím městský soud potvrdil rozsudek ze dne 20. 10. 2017, č. j. 39 C 42/2017-53, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 182.000 Kč s příslušenstvím, a žalované přiznal na náhradě nákladů řízení 31.248 Kč; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Dovolání, kterým žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu, neobsahuje vymezení toho, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti (§ 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 /srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb./, dále jen „o.s.ř.“), o tuto obligatorní náležitost již dovolání nemůže být doplněno (§ 241b odst. 3 o.s.ř.) a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam taxativně vyjmenovaných hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o.s.ř. či jeho části. Jinak vyjádřeno, z obsahu dovolání musí být patrné, zda jde (má jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2326/2013). Dovolatel je tak povinna uvést, v řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak. Platí, že pouhá citace ustanovení § 237 o.s.ř., tj. odkaz na všechny v úvahu připadající případy, řádné vymezení přípustnosti nepředstavuje.

Dovolatelka k otázce přípustnosti uvedla, že „[d]ovolání je přípustné podle § 237 o.s.ř., a to především z toho důvodu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného i procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. v rozhodování dovolacího soudu nebyly dosud zcela tyto otázky vyřešeny, a jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně, a zároveň dovolacím soudem mají být po právní stránce … posouzeny jinak.“ Tím však požadavkům na řádné vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu výše uvedeném zjevně nedostála.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1, věta první, o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

        Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).


V Brně dne 29. 4. 2019


JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu