Rozhodnutí NS

11 Tcu 80/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/24/2019
Spisová značka:11 Tcu 80/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TCU.80.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Právní styk s cizinou
Dotčené předpisy:§ 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tcu 80/2018-36
USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal dne 24. 1. 2019 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů a rozhodl, takto:

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky T. K., nar. XY, rozsudkem Okresního soudu Bayreuth, Spolková republika Německo ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 1 Ls 268 Js 9931/12 a rozsudkem Okresního soudu Bayreuth, Spolková republika Německo ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 1 Ls 240 Js 14863/16, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.



O d ů v o d n ě n í :


Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 19. 12. 2018 Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), a to ve vztahu k ve výroku tohoto usnesení uvedeným rozhodnutím, týkajících se českého občana T. K. Z předložených materiálů vyplynulo následující.

Rozsudkem Okresního soudu Bayreuth, Spolková republika Německo ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 1 Ls 268 Js 9931/12, který nabyl právní moci dne 8. 5. 2013, byl T. K. uznán vinným trestným činem pokusu závažné krádeže za účelem obživy v organizované zločinecké skupině podle § 242 odst. 1, § 243 odst. 1 č. 3, § 22, § 23 a § 25 odst. 2 německého trestního zákoníku, za což mu byl uložen ve vztahu k rozhodnutí Obvodního soudu Norimberk ze dne 2. 2. 2012, sp. zn. 431 Ds 803 Js 25013/11, souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 1 roku a 9 měsíců.

Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti tím, že dne 25. 10. 2011 vešel s dalšími 3 osobami do parfumerie D. v B., kde nejprve již dříve odsouzený R. L. vložil různé parfémy a kosmetiku v celkové hodnotě 1 064,90 EUR do nákupního košíku, který následně odstavil v zadní části obchodu, zatímco T. K., V. S. a pravděpodobně také L. P. odvrátili pozornost prodavačky hovorem a dotazy, načež T. K. přešel s připravenou velkou taškou k nákupnímu košíku, tuto otevřel a předklonil se, aby zboží tímto způsobem bez zaplacení vynesl ven a prodal v ČR, avšak všiml si, že je pozorován detektivem obchodu při pokusu balení tašky, a proto zboží ponechal na místě a prodejnu opustil.

Jak již bylo uvedeno výše, trest za toto protiprávní jednání byl uložen jako souhrnný k předchozímu rozhodnutí Okresního soudu Norimberk, kterým byl uznán vinným rovněž z trestného činu krádeže, kterého se dopustil dne 12. 12. 2011, kdy z drogerie M. v N. odcizil za pomoci tašky vystlané alufólií kosmetické výrobky různých značek v celkové hodnotě 422,20 EUR. Za toto jednání mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců.

Následujícím rozsudkem Okresního soudu Bayreuth, Spolková republika Německo ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 1 Ls 240 Js 14863/16 pak byl T. K. uznán vinným trestným činem úmyslného ublížení na zdraví ve dvou případech a těžkého ublížení na zdraví podle § 223 odst. 1, § 224 odst. 1 č. 5, § 230, § 52 a § 53 německého trestního zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 1 roku.

V daném případě spočívalo jeho protiprávní jednání v tom, že dne 10. 9. 2016 vyběhl ze svého bytu na ul. S. v H., aby reagoval na hlasitou hádku mezi M. L. a J. H., kdy jako osoba často trénující ve fitness centru a mající zkušenosti s bojovými sporty nejprve dlaní ruky udeřil poškozeného L. do obličeje, který upadl v bezvědomí na zem a následně se se slovy „Teď bude klid!“, otočil na poškozeného H., udeřil ho rukou prudce do obličeje, až tento upadl na zem. Když toto uviděl 15ti letý syn poškozeného H., AAAAA (pseudonym), chtěl skočit T. K. na záda, aby mu zabránil v dalších násilnostech, avšak ten jej udeřil do obličeje (v daném bodě bylo řízení proti T. K. zastaveno). Následně znovu napadl poškozeného H. několika údery rukou do obličeje, po kterých poškozený vždy upadl na zem, ale následně se postavil, až ale nakonec zůstal ležet v bezvědomí na zemi, kde ho obviněný stále opakovaně bil. T. K. pak napadl úderem do obličeje také R. H. (také v tomto případě bylo řízení zastaveno). V důsledku uvedeného jednání utrpěl poškozený L. poranění v podobě impresní zlomeniny laterání stěny orbitu a zlomeninu jařmové kosti, v důsledku čehož byl s přerušením hospitalizován 2 týdny v nemocnici a i po jednom roce po činu měl nasazeny dvě destičky ke stabilizaci obličejových kostí. Poškozený H. utrpěl tržné rány na rtu, výraznou zlomeninu jařmové kosti a zlomeninu nosní kosti, v důsledku čehož byl pět dní hospitalizován v nemocnici, z toho jeden den na jednotce intenzivní péče a ještě rok po činu měl nasazenu destičku ke stabilizaci jařmové kosti.

Nejvyšší soud přezkoumal věc předloženou mu Ministerstvem spravedlnosti a dospěl k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona. Podle daného ustanovení rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu ministerstva spravedlnosti, dotčených rozhodnutí německých soudů, jakož materiálů k osobě T. K. vyplývá, že jmenovaný je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky. Konkrétně se jedná o možnost posouzení jeho protiprávního jednání jednak ve smyslu zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem spáchaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a dále zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Shora uvedeným jsou tedy naplněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

Je třeba připomenout, že postup Nejvyššího soudu je též opodstatněn z hlediska materiálního, a to jednak pochopitelně ukládáním nepodmíněného trestu odnětí svobody, ale zejména též s ohledem na osobu jmenovaného. Z opisu z evidence Rejstříku trestů vyplývá, že jmenovaný byl kromě avizovaných odsouzení na území SRN, již 8krát soudně trestán také na území ČR, a to převážně pro obdobnou majetkovou trestnou činnost.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. 1. 2019

JUDr. Antonín Draštík předseda senátu





Vypracoval:
JUDr. Michael Vrtek, Ph.D.
soudce