Rozhodnutí NS

8 Tdo 1219/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:10/31/2018
Spisová značka:8 Tdo 1219/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:8.TDO.1219.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání
Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku
§ 265a odst. 1, 2 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
8 Tdo 1219/2018-26


USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2018 o dovolání obviněné A. V., nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 61 To 68/2018, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 52 T 4/2018, t a k t o:

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněné A. V. odmítá.

O d ů v o d n ě n í :


1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 52 T 4/2018, byla obviněná A. V. (dále též „obviněná“ či „dovolatelka“) uznána vinnou, že

dne 5. 1. 2018 v 17:45 hodin v XY, ul. XY, jak bylo při kontrole hlídkou Policie ČR zjištěno, řídila mot. vozidlo zn. Honda, osazené rz: XY, patřící na OA Škoda Favorit, přestože si byla vědoma, že jí byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. 11. 2013, sp. zn. 4 T 146/2013, který nabyl právní moci dne 27. 2. 2014, vysloven zákaz řízení motorových vozidel v délce trvání 4 roků, tedy od 27. 2. 2014 do 27. 2. 2018 a následně rozsudkem Okresního soudu Tábor ze dne 21. 4. 2017, sp. zn. 6 T 11/2017, který nabyl právní moci dne 26. 7. 2017, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu České Budějovice – pobočka Tábor ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. 14 To 134/2017, vysloven zákaz řízení pro všechny skupiny v délce trvání 3 roků, tedy v době od 26. 7. 2017 do 26. 7. 2020.

2. Takto popsané jednání obviněné soud prvního stupně právně kvalifikoval jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za což jí uložil podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) měsíců, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
3. Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání směřující do výroku o trestu, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 61 To 68/2018, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
    4. Obviněná se ani s tímto rozhodnutím neztotožnila a podala proti němu prostřednictvím svého obhájce Mgr. Štěpána Janáče dovolání, v němž uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), k) a l) tr. ř. Připomněla, že je proti ní vedeno vícero trestních řízení, všechna pro podezření ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Všech útoků se měla dopustit ve druhé polovině roku 2017, vždy řízením motorového vozidla přes trvající zákaz jejich řízení. Proto vyslovila přesvědčení, že veškeré její jednání mělo být posouzeno jako dílčí útoky jednoho trestného činu ve smyslu § 116 tr. zákoníku, a mělo tak být konáno společné řízení na základě § 20 odst. 1 tr. ř. Takto bude s ohledem na větší množství paralelně probíhajících trestních řízení potrestána samostatně za dílčí útoky trestného činu, což by bylo v rozporu se zásadami trestního práva hmotného. Odvolací soud však návrh na spojení řízení nereflektoval, otázkou pokračování v trestném činu a jednotou skutku se nezabýval. V důsledku takového postupu byl obviněné uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou § 337 odst. 1 tr. zákoníku, která činí nejvýše dvě léta, nicméně z důvodu dalších odsouzení za jednotlivé dílčí skutky jednoho trestného činu, součet takto udělených trestů výrazně překročí horní hranici uvedené trestní sazby. V tomto ohledu dovolatelka navíc poukázala na absenci výroku či výroků týkajících se ostatních dílčích útoků trestného činu. V závěru svého podání tak navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 61 To 68/2018, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto odvolacímu soudu přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
      5. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství Nejvyššímu soudu písemně sdělil, že nevyužívá oprávnění ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. a k podanému dovolání obviněné se nevyjádří. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání.
        6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda podané dovolání obviněné je vůbec přípustné. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. totiž lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Dovolací soud nepřehlédl, že obviněná ve svém odvolání brojila výhradně proti výroku o trestu z rozsudku nalézacího soudu. Soud druhého stupně proto podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával jenom tento výrok a pouze ve vztahu k němu také rozhodl, když pro postup podle § 254 odst. 2 tr. ř. neshledal důvody. V podaném dovolání tak obviněná mohla napadnout již jen výrok o trestu, neboť odvolací soud (jak bylo shora zmíněno) o žádném jiném výroku nerozhodoval (k tomu v podrobnostech srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, publikované pod č. 20/2004 Sb. rozh. trest., jehož právní věta zní: „Jestliže odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.“.
          7. Dále je vhodné uvést, že rozhodnutím ve věci samé se podle § 265a odst. 2 tr. ř. rozumí:
            a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
            b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
            c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
            d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
            e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
            f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
            g) usnesení o schválení narovnání, nebo
            h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).

          8. Ve věci, jako je tato, by v obecné rovině byla přípustnost dovolání dána na základě varianty zakotvené pod písm. h) výše citovaného ustanovení, a to v návaznosti na alternativu uvedenou pod písm. a). Další možnosti z tohoto taxativního výčtu logicky v úvahu nepřicházejí. Avšak v tomto konkrétním případě není možno odhlédnout od dalších trestních řízení, čehož se dovolatelka ostatně svým způsobem domáhala. Klíčovou skutečností je, že po odsouzení v této trestní věci následovala odsouzení další: nejprve rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 3 T 76/2017, který nabyl právní moci dne 15. 5. 2018. Jím byl obviněné mimo jiné uložen souhrnný trest v trvání 8 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, a to za současného zrušení výroku o trestu uloženého v tomto trestním řízení. Lze doplnit, že série pravomocných odsouzení, zahrnujících vždy zrušení výroku o trestu z předešlého odsouzení a uložení trestu souhrnného, pokračovala i nadále – v době rozhodování Nejvyššího soudu v předmětné věci byla v opisu rejstříku trestů zaznamenána další tři, a to ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 1 T 23/2018, u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod. sp. zn. 102 T 83/2018 a naposledy u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod. sp. zn. 4 T 138/2017.

          9. Výrok o trestu, který by měl být předmětem tohoto dovolacího řízení, byl tedy zrušen a v současné době již neexistuje. V takovém případě jej nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 tr. ř. a v důsledku toho pak proti němu není dovolání přípustné. Daná problematika byla již judikatorně řešena, a to zejména v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. 11 Tdo 245/2004, publikovaném v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. T 683 v sešitě 4/2004. Jednalo se o takřka totožnou situaci jako v této trestní věci, proto je vhodné názor zde vyslovený ocitovat: „Dovolací soud přezkoumává sice podle hledisek uvedených v ustanovení § 265i odst. 3–5 tr. ř. napadené pravomocné rozhodnutí ve věci samé na podkladě skutkového a právního stavu, který existoval v době jeho vydání (tj. ex tunc), ovšem nezbytným předpokladem provedení této přezkumné činnosti je, aby v době rozhodování dovolacího soudu vůbec existovalo rozhodnutí napadené dovoláním (resp. výrok rozhodnutí napadený dovoláním). Jestliže po podání dovolání proti pravomocnému rozhodnutí došlo později k jeho zrušení, popřípadě došlo ke zrušení výroku napadeného dovoláním (např. v souvislosti s uložením souhrnného trestu či trestu společného), pak dovolací soud nemůže přezkoumávat již neexistující rozhodnutí. V takovém případě dovolání proti neexistujícímu rozhodnutí (popřípadě proti neexistujícímu výroku) podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítne.“.

          10. Popsaným způsobem proto Nejvyšší soud v této věci postupoval, aniž by námitky obviněné posuzoval po věcné stránce. Každopádně lze již zcela nad rámec tohoto řízení poznamenat, že i v případě přípustnosti dovolání by patrně šlo o námitky neopodstatněné. Hodnocení všech skutků jako dílčích útoků jednoho pokračujícího trestného činu mohlo bránit ustanovení § 12 odst. 11 tr. ř., podle něhož je pokračování v jednání i po sdělení obvinění nutno posoudit jako nový skutek. Především však nelze pominout fakt, že všechny pražské obvodní soudy, které v jednotlivých trestních věcech dovolatelky doposud rozhodovaly, ukládaly v rámci příslušné trestní sazby jediný (souhrnný) trest i za všechny skutky, spáchané obviněnou v dřívějším období roku 2018. K žádnému sčítání stanovených délek jednotlivých trestů a překročení hranice trestní sazby § 337 odst. 1 tr. zákoníku tudíž nedošlo. Posledním pravomocným (a dosud nezrušeným) rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. 6. 2018, sp. zn. 4 T 138/2017, byl obviněné vyměřen souhrnný trest v délce 23 měsíců, jenž se přibližuje horní hranici zákonné trestní sazby, která činí dva roky.

          11. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítl. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

          P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.

                            V Brně dne 31. 10. 2018

                JUDr. Jan Bláha
          předseda senátu