Rozhodnutí NS

29 Cdo 5974/2017

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/14/2019
Spisová značka:29 Cdo 5974/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.5974.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř.
§ 241a odst. 2 o. s. ř.
§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
29 Cdo 5974/2017-75



USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřenou členkou senátu JUDr. Helenou Myškovou v právní věci Ing. Jiřího Hanáka, se sídlem v Ostravě, Hradeckého 309, PSČ 720 00, jako insolvenčního správce dlužníka Mikasa plus s. r. o., identifikační číslo osoby 24784184, zastoupeného Mgr. Pavlem Piňosem, advokátem, se sídlem v Přerově, Kramářova 3379, PSČ 750 02, proti žalovanému GRAMBRIENS s. r. o., se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 28989597, zastoupenému Mgr. Davidem Frankem, advokátem, se sídlem v Přerově, Bartošova 1750/17, PSČ 750 02, o zaplacení částky 555 270 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 92/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. srpna 2017, č. j. 25 Co 252/2017-63, takto:
        I. Dovolání se odmítá.
        II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 26. dubna 2017, č. j. 19 C 92/2016-45, Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl žalobu, jíž se žalobce (Ing. Jiří Hanák, jako insolvenční správce dlužníka Mikasa plus s. r. o.) domáhal po žalovaném (GRAMBRIENS s. r. o.) zaplacení částky 555 270 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 17 051,32 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce (bod II. výroku).

K odvolání žalobce Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil rozsudek soudu prvního stupně v části bodu II. výroku, jíž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, tak, že uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 65 582 Kč, do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jeho právního zástupce (první výrok) a uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1 464,10 Kč, do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jeho právního zástupce (druhý výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.

Podle § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a).

Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace či jen odkaz na § 237 o. s. ř. (či jeho části). K vymezení přípustnosti srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 80/2013“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16.

V usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 (a dále i v R 80/2013 nebo v usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013), Nejvyšší soud vysvětlil, že dovolací námitka, že „vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak“, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Takové vymezení přípustnosti významově neodpovídá (ve smyslu § 237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“.

V dané věci dovolatel vymezuje předpoklady přípustnosti dovolání argumentem, že „odvolací rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak“. Jedná se o nezpůsobilé vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolání tak trpí vadou, jež nebyla ve lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněna a pro tuto vadu nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 a § 243f odst. 2 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 14. 11. 2019


JUDr. Helena Myšková
pověřená členka senátu