Rozhodnutí NS

25 Cdo 4720/2015

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/11/2016
Spisová značka:25 Cdo 4720/2015
ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.4720.2015.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Vady podání
Dotčené předpisy:§ 241a odst. 2 o. s. ř.
§ 237 o. s. ř.
§ 243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
10/05/2016
III.ÚS 1503/16
JUDr. Radovan Suchánek
-
-
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
25 Cdo 4720/2015



U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobkyně Cashdirect, a.s., IČO 28971086, se sídlem Praha 5, Bozděchova 1840/7, zastoupené Mgr. Marošem Tomkem, advokátem se sídlem Praha 5, Bozděchova 1840/7, proti žalovanému T. P., zastoupenému JUDr. MUDr. Josefem Rauchem, advokátem se sídlem Meziboří, Okružní 147, o zaplacení 467.456,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 5 C 166/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 5. 2015, č.j. 9 Co 74/2015-184, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 5. 2015, č.j. 9 Co 74/2015-184, neobsahuje obligatorní náležitost dovolání, a sice řádné vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), přičemž v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení se podává z čl. II bodu 2 a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb. Nejvyšší soud tedy o dovolání rozhodl podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“).

Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Vymezení přípustnosti dovolání je nezbytnou podmínkou jeho projednatelnosti. Přípustnost dovolání musí být vymezena tak, aby bylo přesně patrné, které z hledisek vyjmenovaných v § 237 o. s. ř. má dovolatel za splněné; pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. nebo jeho části nepostačuje (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, uveřejněná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Souladnost této judikatury dovolacího soudu s ústavním pořádkem potvrdil Ústavní soud např. v usneseních ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, nebo ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, uveřejněných na webových stránkách Ústavního soudu.

Dovolatel však v podaném dovolání vůbec neuvedl, v čem shledává přípustnost svého dovolání, nýbrž na ustanovení § 237 o. s. ř. pouze odkázal, a to bez jakékoliv souvislosti s konkrétní otázkou hmotného či procesního práva. Zároveň nelze ani z obsahu dovolání dovodit, které z taxativních hledisek uvedených v § 237 o. s. ř. má dovolatel za splněné. Jedná se tedy o zjevně nedostatečné vymezení přípustnosti dovolání nevyhovující zákonným požadavkům.

Jelikož dovolání postrádá obligatorní náležitost a uvedený nedostatek nebyl v zákonné lhůtě odstraněn (§ 241b odst. 3 o. s. ř.), trpí dovolání vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat. Z ustanovení § 243b o. s. ř. přitom vyplývá, že soud dovolatele k odstranění vad dovolání nevyzývá.

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Dovolací soud nerozhodoval o náhradě nákladů řízení, jelikož tímto rozhodnutím řízení nekončí. O nákladech řízení případně vzniklých v tomto dovolacím řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. února 2016
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu