Rozhodnutí NS

11 Tul 2/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/11/2019
Spisová značka:11 Tul 2/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:11.TUL.2.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Určení lhůty k provedení procesního úkonu
Dotčené předpisy:§ 174a předpisu č. 6/2002Sb.
Kategorie rozhodnutí:C
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
11 Tul 2/2019-5
USNESENÍ


Nejvyšší soud v trestní věci obviněného M. V., nar. XY, trvale bytem XY, rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 4. 2019 o návrhu zúčastněné osoby T., p., P., IČ XY, na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zák. č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, t a k t o :

Podle § 174a odst. 7 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, se návrh zúčastněné osoby na určení lhůty Vrchnímu soudu v Praze k provedení procesního úkonu ve věci vedené pod sp. zn. 3 To 99/2018 zamítá.

O d ů v o d n ě n í :


Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 10 T 1/2013, uznal obviněného M. V. vinným zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ukončeného ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a za to jej odsoudil podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1, 2 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti roků. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému uložil rovněž peněžitý trest. Podle § 101 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku dále rozhodl o zabrání věcí blíže specifikovaných na str. 5 rozsudku. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. návrh poškozené společnosti Čepro, a. s., na náhradu škody „zamítl“. Podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku rozhodl též o zabrání nemovitostí vlastníka T. p. P., IČ XY, blíže specifikovaných na str. 6 a 7 výroku rozsudku.

Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný M. V., státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze a zúčastněná osoba T. p. P., IČ XY (dále též jen zúčastněná osoba).

Usnesením ze dne 15. 3. 2019, sp. zn. 3 To 99/2018, Vrchní soud v Praze podle § 23 odst. 1 tr. ř. per analogiam za použití § 230 odst. 2 tr. ř. odvolání zúčastněné osoby T. P., proti výroku, jímž došlo k zabrání věci, vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí s tím, že věc bude nadále vedena pod sp. zn. 3 To 20/2019.

O odvoláních obviněného a státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze pak Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 15. 3. 2019, sp. zn. 3 To 99/2018, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), e), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině a trestu ohledně obviněného M. V., dále ve výroku o zabrání věcí vztahujících se k tomuto obviněnému /výrok podle § 101 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku/, ve výrok o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl ohledně obviněného o vině a trestu.

Podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozenou společnost Čepro, a. s., IČ 601 93 531, se sídlem Dělnická 213/12, 170 00 Praha 7 – Holešovice odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Vrchní soud v Praze předložil dne 25. 3. 2019 Nejvyššímu soudu spis Městského soudu v Praze sp. zn. 10 T 1/2013 spolu s návrhem zúčastněné osoby T. p., P., na odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. ř., rovněž návrh na určení lhůty podle § 174a zák. č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který zmocněnec zúčastněné osoby podal k Vrchnímu soudu v Praze dne 5. 3. 2019.

Vrchní soud v Praze v této souvislosti předně poukázal na dosavadní průběh řízení a uvedl, že se vypořádal s návrhem na vyslovení podjatosti předsedy senátu Městského soudu v Praze JUDr. Nováka a s návrhem obviněného V. na vyloučení společnosti Čepro, a. s. jako poškozeného z tohoto trestního řízení, když těmto návrhům nevyhověl. O odvolání, týkající se T. p. P. pak bude rozhodnuto neprodleně po vyřízení návrhu na delegaci. Pokud jde o návrh zmocněnce T. p. P., na určení lhůty ve smyslu § 174a zák. č. 6/2002 Sb. ze dne 5. 3. 2019 uvedl, že tento považuje za zcela nedůvodný s vědomím, že odvolání zmocněnce zúčastněné osoby může směřovat pouze do výroku o zabrání věci, nikoli do adhezního výroku.

V návrhu označeném jako „Urgence vyřízení návrhu na vydání usnesení podle ust. § 206 odst. 3 a 4 tr. ř. a § 43 odst. 2, týkající se společnosti Čepro, a. s. s návrhem na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle ustanovení § 174a zákona č. 6/2002 Sb.“ zúčastněná osoba urguje rozhodnutí vrchního soudu o vyloučení této společnosti jako poškozené z trestního řízení s tím, aby o tomto návrhu bylo rozhodnuto ještě před konáním odvolacího řízení. Podle zúčastněné osoby tato otázka úzce souvisí se vznesenou námitkou podjatosti předsedy senátu soudu prvního stupně JUDr. Petra Nováka, kterému skutečnost, že společnost Čepro a. s. ve věci poškozenou není a svůj nárok uplatňuje nedůvodně, byla známa, a v písemném odůvodnění rozsudku přesto tuto označil za poškozenou v „širším slova smyslu“, přičemž uvedl, že její nárok byl zamítnut, neboť poškozená uplatňuje nárok, který jí již byl přiznán v jiném, v občanskoprávním řízení. Ačkoliv společnost Čepro, a. s. fakticky poškozenou v trestně právním smyslu není, tuto pozici v řízení zastává minimálně tři roky. Pokud Vrchní soud v Praze toto pochybení doposud nenapravil a nevydal rozhodnutí ohledně této záležitosti, došlo k porušení práva na spravedlivý proces. Urguje tedy rozhodnutí o návrhu na vyloučení poškozené z řízení, když má rovněž za to, že tato otázka musí být projednána jako tzv. prejudiciální. Ze spisu je rovněž zřejmé, že ačkoliv shodný návrh opakovaně podával i obviněný, o podaných návrzích na vydání usnesení podle § 206 odst. 3 a 4 tr. ř. a § 43 odst. 2 tr. ř. soudy obou stupňů více než tři roky nerozhodly.

Zúčastněná osoba se proto domáhá určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zák. č. 6/2002, s tím, aby Nejvyšší soud ve věci určil Vrchnímu soudu v Praze lhůtu k rozhodnutí o jejím návrhu na vyloučení společnosti Čepro, a. s. z předmětného trestního řízení.

Nejvyšší soud, který je příslušný k projednání návrhu [§ 174a odst. 4, část věty před středníkem, zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“)], se zabýval návrhem zúčastněné osoby T. p. P., na určení lhůty Vrchnímu soudu v Praze k procesnímu úkonu – vydání rozhodnutí o vyloučení společnosti Čepro, a. s. jako poškozené z trestního řízení ve smyslu § 174a zák. č. 6/2002 Sb., přičemž dospěl k závěru, že není důvodný.

Podle ustanovení § 174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích, má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (dále jen „návrh na určení lhůty“). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (dále jen „navrhovatel“), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§ 174a odst. 2 věta druhá zákona o soudech a soudcích).

Příslušný soud rozhoduje o návrhu na určení lhůty usnesením. Návrh odmítne, byl-li podán někým, kdo není k jeho podání oprávněn, anebo jestliže navrhovatel neopravil nebo nedoplnil řádně návrh v určené lhůtě, jinak o něm rozhodne bez jednání do 20 pracovních dnů ode dne, kdy mu byla věc předložena nebo kdy byl návrh řádně opraven nebo doplněn (§ 174a odst. 6 zákona o soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, již učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází (§ 174a odst. 7 citovaného zákona). Nestanoví-li zákon o soudech a soudcích jinak, použijí se pro řízení o návrhu na určení lhůty přiměřeně ustanovení části první a části třetí občanského soudního řádu (§ 174a odst. 5 věta druhá zákona o soudech a soudcích).

Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení probíhajícího před soudem. Nejde o občanské soudní řízení, o trestní řízení soudní nebo o soudní řízení správní, ale o řízení sui generis, jehož smysl (účel) spočívá v tom, že příslušný soud nařídí na návrh účastníka (toho, kdo je stranou řízení) soudu, vůči němuž návrh směřuje (procesnímu soudu), aby ve stanovené lhůtě provedl procesní úkon, u něhož dochází v řízení k průtahům, a že tímto způsobem bude zabráněno dalším průtahům, k nimž by mohlo ve vztahu k tomuto procesnímu úkonu za řízení dojít.

Současně je třeba vzít v úvahu to, že soudnictví vykonávají v České republice nezávislé soudy a že soudci jsou při výkonu své funkce (při výkonu soudnictví) nezávislí (srov. čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky a § 1 zákona o soudech a soudcích). Znamená to mimo jiné, že nikdo nesmí, nestanoví-li zákon jinak, zasahovat do nezávislé rozhodovací činnosti soudů a soudců a uvedené samozřejmě platí i ve vztazích mezi soudy a soudci při projednávání a rozhodování jednotlivých sporů a jiných právních věcí.

Má-li být respektována (výše nastíněná) nezávislost soudů a soudců při projednávání a rozhodování sporů a jiných právních věcí a zároveň zachováno právo účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, pro řízení o návrhu na určení lhůty podle § 174a zákona o soudech a soudcích z toho vyplývá, že příslušný soud sice může soudu, vůči němuž návrh směřuje, stanovit lhůtu k provedení procesního úkonu, avšak nesmí porušit jeho (Ústavou a zákonem zaručenou) nezávislost při rozhodování sporu nebo jiné právní věci tím, že by mu nařídil, jaké procesní úkony má za řízení učinit a tedy jak má při projednávání a rozhodování jednotlivé věci konkrétně postupovat. Vzhledem k tomu, že smyslem řízení o návrhu na určení lhůty podle § 174a zákona o soudech a soudcích je – jak uvedeno výše – odstranění průtahů v řízení a že nemůže být prostředkem k ovlivnění (předurčení) postupu soudu, vůči němuž návrh směřuje, v řízení a při rozhodování sporu nebo jiné právní věci, může příslušný soud stanovit lhůtu jen ve vztahu k takovým procesním úkonům, o jejichž provedení soud, vůči němuž návrh směřuje, již rozhodl (a je v prodlení s jejich provedením) nebo jejichž potřeba provedení – i když o nich dosud nebylo rozhodnuto – je podle obsahu spisu a s přihlédnutím k povaze věci nepochybná a které ve věci stejně musí být podle zákona učiněny.

Při rozhodování o návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu může příslušný soud stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány (tvrzeny) průtahy. Uvedený závěr vyplývá z § 174a odst. 2 věty druhé zákona o soudech a soudcích (označení procesního úkonu, u něhož jsou namítány průtahy, je náležitostí návrhu, bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat) a z § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích z něhož vyplývá, že příslušný soud může vyhovět návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu tehdy, jestliže dospěje k závěru, že s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům ve vztahu k takovému procesnímu úkonu, u něhož navrhovatel namítá (tvrdí) průtahy.

V posuzovaném případě bylo z obsahu spisového materiálu zjištěno, že v předmětné trestní věci Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. 3. 2019, sp. zn. 3 To 99/2018, podle § 23 odst. 1 tr. ř. per analogiam za použití § 230 odst. 2 tr. ř. vyloučil odvolání zúčastněné osoby T. p. P., proti výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 10 T 1/2013, jímž došlo podle § 101 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku k zabrání nemovitých věci, k samostatnému projednání a rozhodnutí s tím, že věc bude nadále vedena pod sp. zn. 3 To 20/2019.

O odvoláních obviněného a státního zástupce Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 15. 3. 2019, sp. zn. 10 T 1/2013, tak, že napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině a trestu ohledně obviněného M. V., dále ve výroku o zabrání věcí vztahujících se k tomuto obviněnému (výrok podle § 101 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku), výrok o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl ohledně obviněného o vině a trestu.

Současně podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozenou společnost Čepro, a. s., IČO 601 93 531, se sídlem Dělnická 213/12, Praha 7 – Holešovice odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Z výše uvedeného je tedy nesporné, že o nároku poškozené společnosti Čepro, a. s., již bylo Vrchním soudem v Praze pravomocně rozhodnuto (tj. výrokem podle § 229 odst. 1 tr. ř.). S ohledem na již pravomocný výrok o náhradě škody ve vztahu k poškozené společnosti Čepro, a. s., tak podle Nejvyššího soudu ani není dán důvod, aby se návrhem zúčastněné osoby jakkoli zabýval.

Pro úplnost lze dodat, že v rozsahu vyloučení odvolání zúčastněné osoby k samostatnému projednání a rozhodnutí na základě usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 2019, sp. zn. 3 To 99/2018, bude v řízení nyní vedeném pod sp. zn. 3 To 20/2019 rozhodováno toliko o odvolání zúčastněné osoby proti výroku soudu prvního stupně, jímž vyslovil zabrání nemovitých věcí podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku. K tomu, jak již správně podotkl vrchní soud, lze připomenout, že odvolání zúčastněné osoby může směřovat pouze do výroku o zabrání věci, nikoli do výroku adhezního. Dále je třeba zdůraznit, že rozhodnutí podle § 206 odst. 3, 4 tr. ř. ohledně uplatňování nároků poškozeného a jeho účasti v trestním řízení, resp. jeho nepřipuštění jako poškozeného v hlavním líčení, je zcela v dispozici procesního soudu a není podmíněno návrhem jiného subjektu, o němž by byl soud povinen rozhodnout.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud o návrhu zúčastněné osoby T. p. P., podle ustanovení § 174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích rozhodl tak, že podaný návrh zamítl, když požadovaný procesní úkon nepřichází v úvahu. S přihlédnutím k dosavadnímu postupu odvolacího soudu nelze ani dojít k závěru, že Vrchní soud v Praze zatížil řízení neopodstatněnými průtahy.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. 4. 2019

JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu