Rozhodnutí NS

20 Cdo 4020/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/20/2018
Spisová značka:20 Cdo 4020/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:20.CDO.4020.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Exekuce
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění od 30.09.2018
Kategorie rozhodnutí:D
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
20 Cdo 4020/2018-95


USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly, v exekuční věci oprávněné CASPER UNION s. r. o., se sídlem v Praze 1, Olivova 948/6, identifikační číslo osoby 24830801, zastoupené Mgr. Martinem Strakou, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, proti povinnému E. K., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Vladimírem Pospíšilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Mezibranská 19, pro 38 903,83 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 35 EXE 2258/2015, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2018, č. j. 39 Co 215/2018-64, t a k t o :


Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Odvolací soud v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 27. 4. 2018, č. j. 35 EXE 2258/2015-45, jímž Obvodní soud pro Prahu 3 zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Soud po zjištění, že v průběhu exekučního řízení vedeného v ČR bylo v SR zahájeno hlavní insolvenční řízení ve smyslu čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2015/848, uzavřel, že je třeba postupovat dle čl. 18 uvedeného nařízení, majícího aplikační přednost před vnitrostátní právní úpravou, z nějž se podává, že účinky insolvenčního řízení na probíhající soudní nebo rozhodčí řízení, která se týkají majetku nebo práva náležejících do majetkové podstaty dlužníka, se řídí výlučně právem členského státu, ve kterém se probíhající soudní řízení koná nebo ve kterém má sídlo rozhodčí soud. Proto platí § 109 odst. 1 insolvenčního zákona, podle nějž po zahájení insolvenčního řízení nelze exekuci provádět, avšak důvod k zastavení exekuce tím dán není.

Usnesení odvolacího soudu povinný napadl dovoláním.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srovnej část první, čl. II, bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.

Dovolání není přípustné, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu vydanému v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč (§ 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).

Dovolací soud již dříve vysvětlil, že z dikce citovaného ustanovení plyne, že výluka (ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy) se váže toliko s nalézacím řízením, neboť jen jeho předmětem mohou být právě takové vztahy. Řízení exekuční je vůči němu řízením nejen samostatným, nýbrž i zvláštním; z obsahového hlediska představuje souhrn specifických procesně právních vztahů mezi soudem výkonu na straně jedné a účastníky řízení (zejména oprávněným a povinným) na straně druhé, v jejichž rámci rozhodnutími a faktickými opatřeními soudu dochází k nucené realizaci kvalifikovaně uložených povinností (srov. V. Kůrka a L. Drápal, Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde, Praha 2004, str. 9; případně viz i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 09 2013, sp. zn. 20 Cdo 2452/2013). Jinak řečeno, byť exekuční titul vychází ze vztahů spotřebitelských či pracovněprávních, výluka z peněžního cenzu přípustnosti dovolání (50 000 Kč) se v řízení, v němž dochází k jeho nucenému výkonu, neuplatní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 7. 2018, sp. zn. 20 Cdo 1996/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 20 Cdo 975/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4938/2015).

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání odmítl.

O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle § 243 o. s. ř. nelze uvažovat za situace, kdy je zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Za situace, kdy bylo dovolání Nejvyšším soudem bez zbytečných odkladů po předložení věci odmítnuto, nebylo již o návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodováno.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 11. 2018


JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu