Rozhodnutí NS

3 Tdo 1266/2018

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:01/30/2019
Spisová značka:3 Tdo 1266/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:3.TDO.1266.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dokazování
Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Podána ústavní stížnost
datum podání
spisová značka
soudce zpravodaj
výsledek
datum rozhodnutí
03/05/2019
III.ÚS 1468/19
JUDr. Radovan Suchánek
-
-
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
3 Tdo 1266/2018-57


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 1. 2019 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněných P. J., nar. XY, bytem XY, XY, I. M., nar. XY, bytem XY, XY, XY, Nizozemí, a H. Š., nar. XY, bytem XY, XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 61 To 193/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 6 T 136/2013, takto:


I. Podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu se zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 61 To 193/2017, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 11. 2016, sp. zn. 6 T 136/2013, v částech, vztahujících se k obviněným P. J., I. M. a H. Š., jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

II. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Obvodnímu soudu pro Prahu 2 přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:


Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 11. 2016, sp. zn. 6 T 136/2013, byly obviněné P. J., I. M. a H. Š. (a dále obviněné M. R. a D. Š.) podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěny obžaloby pro jednání, jímž měly spáchat trestný čin podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 260 odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákona č. 140/1961 Sb., neboť skutek uvedený v obžalobě není trestným činem.

O odvolání státního zástupce proti předmětnému rozsudku podaném v neprospěch obviněných rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 61 To 193/2017, jímž je podle § 256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl.

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl nejvyšší státní zástupce dovoláním podaným v neprospěch obviněných, v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu ve spojení s důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. V dovolání shrnul předchozí průběh trestního řízení a poukázal na to, že důvodem zprošťujícího výroku nalézacího soudu byl právní závěr, že soud v jednání obviněných neshledal existenci materiálního znaku trestného činu ve smyslu § 3 trestního zákona, neboť vyhodnotil stupeň společenské nebezpečnosti jejich jednání jako nepatrný. Nepatrnou společenskou nebezpečnost soud odůvodnil tím, že obviněné se předmětného jednání dopustily ve velice mladém věku, protože chtěly někam patřit, někomu vyhovět či zaujmout, a prakticky ze své pozice nemohly veřejné mínění v zásadě nijak ovlivnit. Z motivace obviněných ve vztahu k P. J. a H. Š. navíc dovodil absenci zavinění ve formě alespoň nepřímého úmyslu. Odvolací soud zamítl odvolání státní zástupkyně, aniž by se řádně zabýval její přiléhavou argumentací. S rozhodnutím odvolacího soudu se dovolatel neztotožňuje. Nalézací soud učinil jednoznačný závěr, že hnutí Resistance Women Unity (RWU), prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, a je hnutím ve smyslu § 260 odst. 1 trestního zákona. Obviněné se trestného činu dopustily veřejným propagováním neonacistického hnutí RWU, jež byla uskutečňována zcela otevřeně na společensky velmi exponovaných místech, konkrétně na významných náměstích a přilehlých bulvárech největších měst republiky, formou vystavování transparentů s názvem hnutí RWU, a to v bezprostřední souvislosti s nenávistnými projevy pronesenými jménem tohoto hnutí samostatně stíhanou L. K. Stran posouzení skutečné míry společenské nebezpečnosti odkázal dovolatel na nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. IV. ÚS 2011/10, které se týkalo skutkově velmi podobné věci. Dovolatel uvedl, že v České republice je uplatňována právní koncepce tzv. perfekcionalistického liberalismu, podle něhož jsou zakázané projevy intolerance škodlivé již tím, že byly proneseny, aniž by měly jakýkoli vliv na jednání dalších nezúčastněných osob. Dále poznamenal, že obviněné I. M. bylo v době činu 22 let, obviněné H. Š. 28 let a obviněné P. J. 19 let, jednalo se tedy o dospělé osoby. Úvaha soudu o nezpůsobilosti jejich jednání podstatněji ovlivnit své okolí není podle dovolatele namístě, neboť si lze jen stěží představit způsob propagace neonacistického hnutí, který by byl více efektivní než způsob, jaký zvolily obviněné. Nalézací soud podle dovolatele rovněž pochybil, když nekriticky přijal část výpovědí obviněných ohledně jejich údajných pohnutek k držení závadových transparentů. O pravých pohnutkách obviněných přitom svědčí právě charakter jejich jednání. K tomu poukázal na závěry Ústavního soudu v citovaném nálezu, podle nichž, pokud určitá osoba drží v průvodu transparenty odkazující na neonacistické hnutí, nelze toto chování hodnotit jinak, než že se tím hlásí k tomuto hnutí, včetně jeho nosných myšlenek, a tím ho propaguje. Nalézací soud rovněž pochybil tím, že se nezabýval ani otázkou, zda obviněné in eventum nemohly žalovaným jednáním naplnit jinou do úvahy přicházející skutkovou podstatu trestného činu, například ve smyslu § 261 trestního zákona.

Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 trestního řádu zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 61 To 193/2017, v části, vztahující se k obviněným I. M., H. Š. a P. J., a aby ve vztahu k jmenovaným obviněným zrušil i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 11. 2016, sp. zn. 6 T 136/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 265l odst. 1 trestního řádu a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 2, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření obviněným. Obviněné se k dovolání vyjádřily prostřednictvím obhájce. Obhájce uvedl, že dovolatel omezil své výhrady pouze na část žalovaného jednání obviněných, která se týkala jejich účasti na veřejných shromážděních. Podle obhájce není pravda, že by nalézací soud dospěl k jednoznačnému závěru o tom, že by hnutí RWU bylo nutno považovat za hnutí směřující k potlačení práv a svobod člověka ve smyslu příslušné skutkové podstaty trestného činu. Poukázal přitom na závěry znaleckého posudku. Obhájce souhlasí s názorem odvolacího soudu, že nikoli z každé účasti osob na demonstracích lze dovodit trestněprávní odpovědnost. Z účastníků předmětných demonstrací byly stíhány pouze ty osoby, které nesly transparenty propagující hnutí Národní odpor. Obhájce dále uvedl, že pokud obviněné na demonstracích vůbec svou afinitu jakkoli prezentovaly, činily tak jedině vůči hnutí RWU. Toto hnutí přitom ani znalecký ústav ani nalézací soud za hnutí směřující k potlačení práv a svobod člověka nepovažují. Zdůraznil, že obviněná M. nesla transparent RWU dvakrát, obviněná J. jednou a obviněná Š. nesla v jednom případě prapor s nápisem RWU. Všech shromáždění se účastnil velký počet policistů, aniž by kdokoli z nich projevil názor, že se účastníci dopouštějí porušení zákona. Dovolatelem citovanou judikaturu nepovažuje obhájce za přiléhavou, neboť se týká osob, které nesly transparenty hnutí Národní odpor. Obhájce dále zdůraznil, že od spáchání skutků uplynula doba přibližně deseti let, obviněné se za tu dobu neradikalizovaly, hnutí RWU se rozpadlo a obviněné žijí řádným životem a trestné činnosti se nedopouštějí. Trestní stíhání proto považuje za politickou objednávku exekutivy, kterou justice zcela správně odmítla a dovodila, že společenská nebezpečnost žalovaných skutků je zcela nepatrná.

Proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání jako nedůvodné zamítl.

Nejvyšší státní zástupce je podle § 265d odst. 1 písm. a) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byly zamítnuty řádné opravné prostředky proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 1 písm. b) trestního řádu, jímž byly obviněné zproštěny obžaloby.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které nejvyšší státní zástupce dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu ve spojení s § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu je dán v případech, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 trestního řádu pod písmeny a) až k). Dovolatel uplatnil dovolací důvod ve spojení s důvodem uvedeným v § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, který je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jelikož dovolací argumentace spočívala v tom, že skutková zjištění učiněná soudy naplňují všechny formální i materiální znaky trestného činu, bylo možno námitky dovolatele pod deklarovaný důvod dovolání podřadit.

Protože Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání (§ 265i odst. 1 trestního řádu), přezkoumal podle § 265i odst. 3 trestního řádu zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti kterým bylo dovolání nejvyššího státního zástupce podáno, a to v rozsahu a z důvodu, jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Přitom zjistil, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné.

Podstata skutku spočívala podle skutkové věty v tom, že obviněné nejméně od 29. 9. 2007 do 28. 9. 2009 jako členky neregistrovaného neonacistického hnutí RWU, po předchozích vzájemných dohodách mezi sebou a s dalšími dosud neustanovenými členkami hnutí, vedeny jednotným záměrem a s předem dohodnutou dělbou úkolů, podílely se na organizaci, personálním a materiálním zajištění a uspořádání různých akcí, jak veřejných, tak pro vybrané skupiny osob, na zajištění výroby, výrobě a distribuci materiálů (samolepek, triček, odznaků, letáků) propagujících RWU, kdy tato propagace probíhala zejména v průběhu akcí pořádaných pro příznivce krajní pravice, dále transparenty, vlajkami, projevy jednotlivých členek RWU, přičemž získané finanční prostředky byly použity v rámci podpory tzv. Prisoners of War (POW), kdy se jedná o uvězněné osoby z řad krajní pravice, dále při vybraných akcích vystupovaly s projektem první pomoci (SANI) účastníkům demonstrací z řad pravicového extremismu pro případ jejich zranění, vyhotovovaly pozvánky na jednotlivé akce a následné reporty z akcí umísťovaly na veřejně přístupné internetové stránky www.women-unity.net a www.odpor.org, kdy se tohoto měly dopouštět tím způsobem, že:

1. obviněná I. M. společně s M. Č., M. R., L. K. a s dalšími členkami hnutí RWU dne 19. 1. 2008 v Praze 2, na XY, se zúčastnily demonstrace „Za svobodu slova“ pořádanou Autonomními nacionalisty a Národním odporem, zde propagovaly hnutí RWU, kdy samostatně stíhaná obviněná K. vystoupila s projevem, megafon jí držela samostatně stíhaná obviněná R., stály před transparentem s nápisem RWU, který držely obviněná M. a samostatně stíhaná obviněná Č., následný report z akce byl umístěn na veřejně přístupných internetových stránkách RWU,

2. obviněná I. M. společně se samostatně stíhanými obviněnou M. K., L. K. a dalšími dosud neztotožněnými členkami RWU dne 1. 3. 2008 v Plzni, na XY, se zúčastnily demonstrace uspořádané Národním odporem, zde propagovaly hnutí RWU, kdy samostatně stíhaná obviněná K. vystoupila za RWU s projevem a v průběhu pochodu nesly transparent s nápisem RWU, pozvánka na akci a následný report z akce byl umístěn na veřejně přístupných internetových stránkách RWU,

3. obviněná H. Š. společně se samostatně stíhanými osobami M. B., E. B., M. Č., M. R., T. H., M. K., L. K. a dalšími dvěma členkami RWU dne 1. 5. 2008 od 13 hodin v Praze 3, na XY, se zúčastnily shromáždění a následného pochodu pořádané Svobodným odporem, zde propagovaly hnutí RWU, když samostatně stíhaná obviněná K. vystoupila s projevem, byla na ruce označena páskou RWU, obviněná Š. držela vlajku RWU, samostatně stíhané obviněné H., B. a Č. byly nu rukách označeny páskou SANI, v průběhu pochodu obviněné R., B., K., K. a další členky RWU nesly střídavě transparent s nápisem RWU, obviněné R., K., K. byly na ruce označeny páskou RWU, pozvánka na shromáždění byla umístěna na internetových stránkách www.odpor.org a následný report z akce byl umístěn na veřejně přístupných internetových stránkách RWU a www.odpor.org.

4. obviněná I. M. s dalšími členkami RWU nejméně od 23. 4. 2008 po předchozí vzájemné dohodě se podílely na organizaci, personálním a materiálním zajištění uspořádání Dětského dne, společně zajistily místo konání, připravily hry a atrakce pro děti, stanovily výši vstupného a vyhotovily pozvánky, které byl umístěny na internetových stránkách RWU a www.odpor.org, kdy v době jeho konání od 31. 5. 2008 do 1. 6. 2008 v rekreačním středisku R., XY, bylo propagováno hnutí RWU, na místě společně připravily prostory pro jeho konání, z jejich výzdoby, předávaných cen a diplomů bylo označením patrné, že pořadatelem je RWU, v průběhu akce se všechny obviněné společně s dětmi fotily před transparentem s nápisem RWU,

5. obviněná P. J. a dalšími členkami hnutí RWU dne 6. 12. 2008 v tělocvičně gymnázia uspořádaly Mikulášskou besídku pro příznivce krajní pravice a jejich děti, přičemž po předchozí vzájemné dohodě se podílely na organizaci, personálním a materiálním zajištění jejich uspořádání, přičemž obviněná J. vyhledala a zajistila vhodné prostory pro konání besídky, pozvánky byly umístěny na internetových stránkách RWU a www.odpor.org, zajistily balíčky včetně programu pro děti, občerstvení, akci využily k propagaci hnutí RWU, zejména umístěnými transparenty s nápisy RWU a výhercům soutěží předávaly diplomy, kde jako pořadatel bylo uvedeno hnutí RWU, následný report z akce byl umístěn na veřejně přístupných internetových stránkách RWU,

6. obviněná P. J. společně s dalšími členkami hnutí RWU dne 1. 5. 2009 od 13 hodin v Brně, na XY, se zúčastnily manifestu pořádaného Dělnickou stranou a neformálním sdružením Svobodná mládež Brno, zde propagovaly hnutí RWU, samostatně stíhaná obviněná R. vystoupila s projevem, společně se samostatně stíhanou obviněnou Č. byly na ruce označeny páskou SANI a při manifestačním průvodu obviněná J. s dalšími členkami hnutí nesly transparent s nápisem RWU, pozvánka na manifest byla umístěna na internetových stránkách www.odpor.org a následný report z akce byl umístěn na veřejně přístupných internetových stránkách RWU a www.odpor.org.,

7. obviněná P. J. s dalšími členkami hnutí RWU po vzájemné dohodě se podílely na organizaci, personálním a materiálním zajištění a uspořádání Dětského dne, společně zajistily místo konání, zábavné atrakce pro děti, stanovily výši vstupného, vyhotovily pozvánky, které byly umístěny na internetových stránkách RWU a www.odpor.org, v době jeho konání od 30. 5. 2009 do 1. 6. 2009 v rekreačním středisku R., XY, kterého se zúčastnily pouze přívrženci krajní pravice se svými dětmi, v jeho průběhu došlo k propagaci hnutí RWU, zejména prodejem samolepek RWU, udělované diplomy byly s označením pořádajícího hnutí, součástí výzdoby byly vystavené transparenty s nápisem RWU, samostatně stíhané obviněné B., Č., R. a F. se společně vyfotily pod transparentem s nápisem RWU, následný report z akce byl umístěn na veřejně přístupných internetových stránkách RWU.

Trestného činu podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 260 odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákona (č. 140/1961 Sb.) se dopustí pachatel, který podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, spáchá takový čin tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným podobně účinným způsobem, a jako člen organizované skupiny.

V případě všech výše popsaných skutků nejde podle nalézacího soudu o trestný čin. U některých skutků spatřoval nalézací soud absenci znaků formální stránky trestného činu, jednání či zavinění, v jiných případech nebyla podle soudu naplněna materiální stránka trestného činu, kdy jednání nevykazovalo vyšší než nepatrný stupeň společenské nebezpečnosti. Jednání obviněných se týkalo v podstatě dvou typů akcí, a to dětských dnů a demonstrací. Dovolatel své argumenty zaměřil zejména do souvislosti s demonstracemi.

Pokud jde o formální stránku trestného činu, pak je třeba vyjít z jednoznačného závěru nalézacího soudu, že RWU je hnutím, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob ve smyslu § 260 trestního zákona. Oporu pro takový závěr lze nalézt nejen v odborném posudku vypracovaném pro dané trestní řízení, ale, jak správně podotknul nalézací soud, rovněž v závěrech prezentovaných v rozsudku Nevyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. Pst 1/2009, kterým byla rozpuštěna Dělnická strana a který přehledně zachycuje popis činnosti RWU a spolupráce tohoto hnutí s dalšími subjekty krajně pravicové scény.

Ve vztahu k účasti obviněných na demonstracích nalézací soud správně uzavřel, že jejich jednání lze podřadit pod pojem propagace či podpora ve smyslu dané skutkové podstaty. S nalézacím soudem ovšem již nelze souhlasit v tom, že by nebylo také možné dovodit minimálně nepřímý úmysl na straně obviněných. Soud k tomu uvedl, že obviněné si s ohledem na svůj věk a vzdělání vůbec nemusely uvědomovat, že svou účastí na demonstracích propagují či podporují hnutí RWU. Naplnění subjektivní stránky soud připouští pouze v případě obviněné M., která se demonstrací účastnila opakovaně v tmavých brýlích a s šátkem přes obličej. V případě obviněné H. Š. nelze podle soudu uvažovat o existenci jejího úmyslu svým jednáním ovlivnit další osoby. Úvahy nalézacího soudu nejsou správné. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že trestný čin podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 260 odst. 1 trestního zákona je trestným činem úmyslným. Pachatel proto buď přímo chce svým jednáním propagovat či podporovat hnutí sledující cíle uvedené v § 260 odst. 1 trestního zákona [úmysl přímý podle § 4 písm. a) trestního zákona], nebo musí alespoň vědět, že jeho jednání může vést k propagaci či podpoře takového hnutí, a je s možností takového následku srozuměn [úmysl eventuální podle § 4 písm. b) trestního zákona]. V praxi přitom pro naplnění skutkové podstaty § 260 odst. 1 trestního zákona nebude nutné, aby pachatel byl přímo členem takového hnutí nebo byl se členy hnutí v bezprostředním kontaktu, ale bude postačovat jeho vědomost o existenci hnutí a srozumění s tím, že svým jednáním ho podporuje či propaguje, tj. přispívá svým jednáním k jeho činnosti či jednotlivým aktivitám, ovlivňuje jeho stávající či potenciální členy (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 11/2007 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). V této souvislosti lze plně souhlasit se závěry Ústavního soudu v nálezu ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. IV. ÚS 2011/10, podle nichž, pokud určitá osoba drží v průvodu transparenty odkazující na neonacistické hnutí, nelze toto chování hodnotit jinak, než že se tím hlásí k tomuto hnutí, včetně jeho nosných myšlenek, a tím ho propaguje. Obviněné nepochybně věděly ze své činnosti v rámci hnutí a rovněž ze samotného průběhu a charakteru demonstrací, že RWU je hnutím směřujícím k potlačení práv a svobod člověka. Jejich aktivní forma projevu propagace a podpory hnutí spočívající v prezentaci jeho symbolů svědčí minimálně o jejich srozumění s tím, že svým jednání přispívají k aktivitám hnutí, čímž nutně ovlivňují jeho stávající či potenciální členy. Ostatně sám nalézací soud neuvěřil obhajobě obviněných, že o hnutí RWU nic nevěděly a že jej nechtěly nijak prezentovat. V případě obviněných I. M. a P. J., které se do aktivit hnutí zapojovaly opakovaně, lze proto hovořit o jejich přímém úmyslu, u obviněné H. Š. minimálně o úmyslu eventuálním. Skutky popsané pod body 1., 2., 3. a 6. proto naplňují všechny znaky formální stránky trestného činu.

Dovolateli je pak nutno přisvědčit v tom, že naplňují i materiální stránku trestného činu. Odkázat lze na rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 46/1996 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterého při úvahách o tom, zda obviněný naplnil materiální znak trestného činu, tedy zda v jeho případě čin dosahoval vyššího stupně nebezpečnosti pro společnost, než je stupeň nepatrný, popř. malý (§ 3 odst. 2, § 75 trestního zákona), je nutno vycházet ze skutečnosti, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla vyšší než nepatrný, popř. malý. Citovaná ustanovení se proto uplatní jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti pro společnost v konkrétním případě, přestože byly naplněny formální znaky určité skutkové podstaty, nedosáhne stupně odpovídajícího dolní hranici typové nebezpečnosti činu pro společnost, když tedy nebude odpovídat ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu této skutkové podstaty. Obviněné se trestného činu dopustily veřejným propagováním neonacistického hnutí RWU, jež byla uskutečňována zcela otevřeně na společensky velmi exponovaných místech, konkrétně na významných náměstích a přilehlých bulvárech největších měst republiky, formou vystavování transparentů s názvem hnutí RWU, a to v bezprostřední souvislosti s nenávistnými projevy pronesenými jménem tohoto hnutí samostatně stíhanou L. K. Místo, čas i způsob jednání obviněných tudíž nebezpečnost činu pro společnost zvyšují. Nic na tom nemůže změnit ani věk obviněných (19, 22, a 28 let) a motivace jejich jednání, vycházející z potřeby někam patřit. S dovolatelem lze rovněž souhlasit v tom, že si lze jen stěží představit způsob propagace neonacistického hnutí, který by byl více efektivní než způsob, jaký zvolily obviněné.

Pokud jde o další skutky, vztahující se k organizování dětských dnů a Mikulášské besídky, lze nalézacímu soudu vytknout, že se vůbec nezabýval otázkou, zda by obviněné eventuálně nemohly žalovaným jednáním naplnit jinou do úvahy přicházející skutkovou podstatu trestného činu, zejména ve smyslu § 261 trestního zákona. Projevem sympatií je nutno rozumět vyjádření pozitivního vztahu či obdivu k tomuto hnutí; na rozdíl od podpory či propagace ve smyslu § 260 trestního zákona však bez úmyslu získávat tomuto hnutí další přívržence či jinak posilovat jeho pozici. Z hlediska naplnění zákonných znaků trestného činu podle § 261 trestního zákona tedy není rozhodující, že jednání pachatele přímo nesměřuje k ovlivňování jiných osob.

Z uvedených důvodů nemohla napadená rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu v dovolacím přezkumu obstát. Jednání obviněných pod body 1., 2., 3. a 6. totiž naplňují veškeré formální i materiální znaky trestného činu podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 260 odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákona (č. 140/1961 Sb.). U skutků pod body 4., 5. a 7. pak nalézací soud nevěnoval pozornost v úvahu připadající kvalifikaci jednání podle § 261 trestního zákona. Odvolací soud tato pochybení posléze nijak nenapravil.

Protože Nejvyšší soud shledal dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným, zrušil podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 61 To 193/2017, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 11. 2016, sp. zn. 6 T 136/2013, v částech, vztahujících se k obviněným P. J., I. M. a H. Š., jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 trestního řádu Obvodnímu soudu pro Prahu 2 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. b) trestního řádu v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady zároveň nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.

Věc se tak vrací do stadia, kdy Obvodní soud pro Prahu 2 bude muset věc znovu projednat a rozhodnout. V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (§ 265s odst. 1 trestního řádu). Jde o to, aby učiněná skutková zjištění náležitě právně kvalifikoval v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva z hlediska trestnosti činů jednotlivých obviněných. Teprve poté by měl pozornost věnovat i poukazu obhajoby na to, že od spáchání skutků uplynula doba přibližně deseti let, obviněné se za tu dobu neradikalizovaly, hnutí RWU se rozpadlo a obviněné žijí řádným životem a trestné činnosti se nedopouštějí, a vypořádat se s otázkou, zda již nedošlo k zániku nebezpečnosti trestného činu pro společnost ve smyslu § 65 trestního zákona.


Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).

V Brně dne 30. 1. 2019


JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu