Rozhodnutí NS

25 Cdo 715/2019

citace  citace s ECLI
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/02/2019
Spisová značka:25 Cdo 715/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.715.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Zastoupení
Poplatky soudní
Dotčené předpisy:§ 241 odst. 1 o. s. ř.
§ 241 odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.
25 Cdo 715/2019-35


USNESENÍ


Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobce: P. B., narozený XY, bytem XY, proti žalované: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, o zaplacení 1.397.000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 282/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2018, č. j. 70 Co 290/2018-29, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 8. 2018, č. j. 70 Co 290/2018-29, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 6. 2018, č. j. 15 C 282/2017-21, jímž bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení v celém rozsahu a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.

Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, aniž byl zastoupen advokátem.

Nejvyšší soud o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vzhledem k datu jeho vydání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Podle § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání.

Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy. Dovolatel pak nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl o nutnosti být v dovolacím řízení zastoupen advokátem a o procesních následcích nesplnění výzvy opakovaně poučen (např. usnesení Nejvyššího soudu vedená pod sp. zn. 25 Cdo 3036/2018, 25 Cdo 1957/2018, 25 Cdo 3722/2018), na tato poučení vždy reagoval novou žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů. Jeho žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení byla již dříve pravomocně zamítnuta, přičemž ani Nejvyšší soud již dříve neshledal důvody pro ustanovení zástupce žalobci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5355/2016).

Protože povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, bez jejíhož splnění nelze vydat – s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení pro tento nedostatek zastavuje – rozhodnutí, kterým se řízení končí, a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes výzvu soudu prvního stupně do dnešního dne nedošlo, Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 104 odst. 2, § 241b odst. 2 a § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. zastavil.

Dovolatel rovněž nezaplatil soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si dovolací soud je vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2012, sen. zn. 29 NSCR 6/2012, uveřejněný pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Žalobce tak dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání. Opakovaně ve svých podáních navzdory poučení neuvádí ani takové základní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, čeho a z jakých důvodů se domáhá. Jeho podání jsou nevěcná, nesouvislá a vulgární. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské, nepožívající právní ochrany (srov. § 2 a § 6 o. s. ř., usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo (ve věci téhož dovolatele) v usnesení ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017, proti němu podané ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1887/18.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 2. 5. 2019


JUDr. Robert Waltr
předseda senátu